Sdružení přátel Pardubického kraje

Rudolf Mates


07. 08. 2005 Byl učitelem na venkovských i městských obecných a měšťanských školách, posléze jejich ředitelem.Byl nadaný, pracovitý, vynikal všestrannými znalostmi a měl malířské nadáni. Byl ilustrátor dětských pohádek. Od kolegů učitelů a umělců byl oslovován "mistře." Svůj pracovní elán a fortel dělil mezi školu a uměleckou tvorbu. Učitelství ho spojovalo láskou k dětem a vedlo k poznávání "dětského světa". Tato hřivna byla mu "mottem" k jeho umělecké činnosti - kreslil pro děti obrázky - zobrazoval ducha říkadel a říkanek, rozpočitadel a pohádek. Písmo a obrazy rámoval přírodními ornamenty - květinami, trávou, keři, stromy a ptáčky, to všechno dekoroval jásavými barvami v národních tóninách. Z hlediska uměleckého byl řazen do oboru knižní grafiky, kde stanul na stupni nejvyšším. Nic nekopírova1, měl vlastní stylistické předlohy a představy, nástrojem mu bylo pero a štětec. Byl malířem "dříčem," jeho ilustrační umění bylo na trvalém vzestupu. Dekoračně kresby usměrňoval k patrnému zjednodušování, posiloval figury a prohluboval myšlenkovou provázanost. Byl talentovaným a uznávaným umělcem, propagátorem české rázovitosti a vynikal znamenitými nápady. Byl "básníkem" pera a štětce, aranžérem Podoubraví. Namaloval první české leporelo domácích zvířat bez psaného textu, což byl pokrok ve výchově děti.

V roce 1931 oslavoval mistr svoje padesátiny, tehdy leželo na jeho stole 42 knih s jeho ilustracemi. Koho učil, ten nezapomene na jeho dobromyslnou postavu. To všechno byl odborný učitel, ředitel měšťanských škol a malíř - ilustrátor Rudolf Mates v jedné osobě.
Narodil se 18. srpna 1881 v Pečkách na Kolínsku (1,2) jako syn železničáře. Základní školy vychodil v rodišti, učitelský ústav absolvoval v Kutné Hoře, kde maturoval roku 1901. Učitelskou dráhu započal na Habersku, v roce 1918 stal se odborným učitelem kreslení na dívčí měšťanské škole v Čáslavi a posléze jejím ředitelem.Vlastenecké cítěni projevil vstupem do čáslavského Sokola v roce 1919, kde aktivně pracoval v jeho vedeni.V roce 1936 byl školním úřadem ustanoven ředitelem měšťanské školy v Ronově nad Doubravou (3), kterou měl všestranně povznést. To se také stalo, ale jeho působeni tam bylo krátké. l.dubna 1939 byl předčasně penzionován. Stalo se to na základě nařízení tehdejšího ministerstva školství a osvěty, aby mohli býti umístěni učitelé a ředitelé, uvolněni v Sudetech. Řediteli Matesovi to pravděpodobně nepůsobilo žádné potíže, spíše naopak. Mohl se cele věnovat svému koníčku - malířství. Přestěhoval se s rodinou do Čáslavi na Váchov do čp.1038, kde trávil svůj činorodý odpočinek pracovně až do své smrti. Zemřel 14.1edna 1966 v požehnaném věku 85 let v Čáslavi, pohřben je v rodinné hrobce v Habrech. Ředitel Mates byl v dětských očích starý pán bledé tváře, nosil brejličky, účes umělecký havel.Upnutou vestu měl přepásanou zlatým řetízkem s hodinkami v kapsičce, na hlavě klobouk se širokou střechou, bílý dlouhý pracovní plášť a vlídný, někdy též hypnotizující úsměv na tváři. Denně vítal dětský proud školáků, stoje vedle paní školnice. Sem tam někoho vrátil pro zablácené boty. Ve škole vzorná čistota a pořádek. Všude byla znát jeho "fyzická" i "duchovní" přítomnost. V budově se rychle pohybovala jeho nevysoká obtloustlejší postava, bylo slyšet jeho kmetský hlas.Učil měřičství a kreslení. Kromě učitelství pěstoval malířské umění v řadě žánrů. V ředitelně vedle psacího stolu stál malířský stojan, kam v každé volné chvíli usedal. Byl přísný, přesný, důsledný a za skly svých brýlí tajil dobrosrdečnost. Kromě školských povinností se věnoval vlastivědnému sborníku Čáslavska "PODOUBRAVÍ" (4), kde působil jako redaktor obrazové výzdoby a byl členem jejího užšího redakčního kruhu po celou dobu vydávání časopisu.
V roce 1955 byl R. Mates přijat za kandidáta Ústředního svazu československých výtvarných umělců, od roku 1957 potom jeho členem.

Umělecká tvorba (5, 6, 11, 12)
Jak sám říká ve své zpovědi, malování a kreslení byl jeho osud (9,10). Přetěžké bylo prosazení, ale nakonec vyšlo. V "Mladém čtenáři" v roce 1910 oslovila jeho drobnůstka nakladatelskou a spisovatelskou veřejnost a bylo rozhodnuto. Vkročení do běhu života se odehrávalo později pohádkovou knížkou "O Budulínkovi"(1916) a "Perníkovou chaloupkou" (1917), potom to již šlo rychleji. Debut nastal v roce1929 knížkou J.Kožíška "Pohádka lesa".
Jako začátečník měl své veliké učitele, v kterých se vzhlížel a které pilně studoval (7). Byli to Alfons Mucha, Adolf Kašpar, Artur Scheiner, Josef Wenig, Mikuláš Aleš, Josef Lada a další. Miloval své učitele, ale začal stavět svoji vlastní cestu. Jeho srdečnímu tepu začali rozumět učitelé, básníci a spisovatelé (8), takže se objevilo mnoho krásného, což mohlo být ilustrováno a také bylo. Byli to František Floss, Jan Karafiát, Josef Kožíšek, Jan Jelínek, Marie Calma - Veselá a další.
V dalším je uveden neúplný chronologický seznam pohádek, které mistr Mates výtvarně doprovodil nebo sám vytvořil.
Pohádky pro nejmenší a malé
Vyskočil Q.M.: "Pohádky z hlubin" (Učitelské nakladatelství, 1917)
Procházka F.S.: "Hrátky se zvířátky" (Topič 1921)
Zvěřina L.N.: "Tři rozprávky zeleného ticha" (Nakladatelství Družstvo legionářů, 1921)
"Na dědině" (A.B.Černý, 1922)
Calma M.: "Pohádka o českých muzikantech" (Melantrich, 1925)
"O Smolíčkovi" (Kmen, 1925)
Jelínek J.: "Zvonky" (Nakladatelství Zápotočný)
Procházka F.S.: "Nové království" (B.Kočí 1925)
Jelínek J.: "Kytička poupat" (B. Kočí 1925)
Sedláček J.: "Kytka pampelišek" (Učitelské nakladatelství, 1927)
Calma M.: "Světlušky: (B.Kočí 1927)
"Devatero kvítí" (Šolc a Šimáček)
Hloušek Jar.: "Pohádky lesního království" (Hampl a Kvasnička, 1929)
Karafiát J.: "Broučci" (1928)
Karafiát J.: "Broučkova pozůstalost" (Alois Hynek)
Mišková Marie - Raisová: "Máminy pohádky" (Unie 1929)
"Veselé národní pohádky" (Nebeský a Beznoska)
Kutinová A.: "Betlém zviřátek" (Nakladatelství Besední pořady)
Kožíšek J.: "Od srdce k srdci" (Nakladatelství Zápotočný, 1936)
"Kocourkovští řemeslníci" (1940)

Pohádky pro dospívající mládež
Floss F.: "Lovci orchideí," "Narostla nám křídla," "Babiččin šmodrcha," "Tulák Stop." Některé pohádky si dobyly nejen domovinu, ale i svět i na výstavách ve Švýcarsku, USA a Anglii. Kromě malířem - ilustrátorem byl R. Mates také krajinářem a malířem zátiší. Jako krajinář se představoval perokresbami (Čáslav od Podměstského rybníka (Obr 1.), Žižkova brána, Evangelický kostel.) V menší míře olejomalbami.Zátiší tvořily pastely, kterými kreslil kytice květin (zvláště miloval šeřík),ovoce a zeleninu, vždy na pozadí bohatých závěsů,ale i krajiny (Les ze Železných hor) (4).
Všestrannost Matesova a jeho láska k Čáslavskému kraji projevovala se ve sběratelské a objevitelské činnosti v říkadlech "Z Čáslavska". Ty všechny pohotově ilustroval a tvořil svoje vlastni. Pro závod Kosmos Čáslav (Obr.2) zvětšoval a nakreslil "Kytičku rozmaru" a "Pomlázku", které jako propagační materiály byly rozdávány dětem při nákupech potravin v koloniálních obchodech. Z časopisů nejraději přispíval do "Podoubravi" (4), v kterém byl svůj - originální. Našel si i cestu k malým "sokolům" prostřednictvím přílohy "Poupě," patřící časopisu "Vzkřišeni," vydávaný Československou obcí sokolskou. Navrhl, namaloval a zrealizoval čáslavský sokolský prapor a oponu sokolského loutkového divadla.
Umělecky pracoval i s barevným sklem (4). V Hronově nad Doubravou po sobě zanechal jako památku dvě veliká chrámová okna v kostele sv. Vavřince, představující narození Páně a Nanebevzetí Páně, provedené z barevných skel. Dílo vzniklo ve spolupráci umělce s pardubickou firmou František Walter v letech 1939 až 1942.
Seznam 30 políček prací v období nedávno minulém tvořily pozdravné adresy, diplomy, alba, poutače, obrazy pro akce, květinová zátiší a další. Pro výstavu obrazů a kreseb umělci Matesovi stačily v každé době výklady knihkupců, zvláště v předvánoční době.Ty se hemži1y jeho barevnou symfonii pohádek.Pastely, zátiší květin, byly vystavovány k prodeji v různých živnostenských výkladních skříních po celý rok.
Předložený medailónek o řediteli a mistru Rudolfu Matesovi je poněkud obsáhlejší, než bývá zvykem u významných osobností. Je to proto, že nadmíru pracoval a přitom kumuloval dvě blízké profese: učitelství a malířství.Zdánlivě se zdá, že převládala umělecká tvorba, ale nebylo tomu tak. Učitelství bylo jeho primárním zaměstnáním, tím se živil. V současnosti je vydáváno veliké množství pohádkových nebo vzdělávacích knížek pro děti - proč se nevydávají knížky s kresbami Rudolfa Matesa? Kladem Matesovy osobnosti je skutečnost, že ve své práci nedělal nic polovičatě. Do díla zapojil celé "Já," srdce i duši. Ačkoliv nebyl čáslavským rodákem, Čáslav mu byla vším a věnoval jí svůj život.

Literatura:
1. Masarykův slovník naučný .Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí, díl IV.
Nákladem "Československého kompasu",Praha 1929.
2. Nový slovník československých výtvarných umělců II. Prokop Toman, Tvar, Praha 1950
3. Sborník 100 let školy v Ronově nad Doubravou.Vydalo ředitelství a sdruženi rodičů a přátel školy Ronov. n.D. 1982.
4. Podoubraví,roč.I až XXV.
5. Výtah ze seznamu záznamů, slovo Rudolf Mates, Národní knihovna Klementinum
6. Muzejní biografický slovníček, Dil V. malíři, Městské muzeum Čáslav
7. Pospíšil O.,Suk V.F.:Dětská literatura česká,Státní nakladatelství

Autor: Karel Cyprián
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2005




Předchozí článek: Z historie chrudimského strojírenství
Následující článek: František Zákrejs - dramatik, spisovatel, divadelní a literární kritik


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
670 let první nezpochybnitelné písemné zmínky o Bystrém
Proč zmizel pomník ve Vysokém Lese
Pardubice na prahu středověku
Místa příběhů - Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Zadní vstup na zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml