|
| |
|
Sametová revoluce v Pardubicích
25. 11. 2009 Je tomu již dvacet let, od doby, kdy celá naše republika žila Sametovou revolucí. Ta se nevyhnula ani Pardubicím. Jak to tehdy před dvaceti lety probíhalo? Zatímco násilný zásah pořádkových sil proti pokojné demonstraci na pražské Národní třídě 17. listopadu v Praze znamenal reakci obyvatel a zejména studentů téměř okamžitě, v Pardubicích bylo prvním revolučním dnem pondělí 20. listopadu 1989. V tento den se dopoledne sešli pardubičtí disidenti spolu se zaměstnanci pardubického divadla. Odpoledne pak studenti Vysoké školy chemicko-technologické vydali prohlášení o vstupu do týdenní protestní stávky. Večer se pak v divadle konalo shromáždění, na kterém pražští studenti informovali přítomné o tom, jaká je situace na pražských školách a co se vlastně v pátek na Národní třídě přihodilo. Impulsem pro opravdový start revoluce v Pardubicích byl asi úterní průvod studentů gymnázia, které spolu s vedením školy v čele prošlo centrem města na náměstí Legií, kde gymnazisté vyjádřili svou podporu stávkujícím studentům VŠCHT. „Já jsem byl dopoledne v tehdejším bistru Žralok na svačině a jeden můj kamarád povídal, ať se jdu podívat ven, že moje žena demonstruje. A venku šel zrovna průvod gymnázia v čele s ředitelem školy Josefem Kubátem a vzadu s učiteli, mezi kterými byla i moje žena. Průvod mířil na náměstí Legií a na chodnících stáli estébáci. Byli z toho úplně zmatený,“ zavzpomínal jeden z pozdějších členů Občanského fóra v Pardubicích Ing. arch. Miroslav Petráň. Večer se pak konalo shromáždění již před divadlem. Ten několika tisícičlenný dav by se totiž do budovy divadla vešel asi velice těžko. Okolo dvacáté hodiny se pak vydal od divadla do pohybu průvod. „Původně jsme chtěli pokračovat před budovu SNB v ulici Na spravedlnosti, ale nakonec jsme tam naštěstí nedošli. Celou dobu ten průvod totiž sledovala bílá Lada, ve které byla Státní bezpečnost a všechny si nás fotografovali. Když jsme se blížili k ulici Na spravedlnosti, tak se diskutovalo, zda jít na tu policii nebo zda nejít radši zpátky do města, protože jsme měli strach z masakru. Objevil se tam pan Stibic a lidé z Charty 77 a ti doporučili vynechat tuto akci a udělat raději průchod přes město a jít k OV KSČ. Takže jsme šli k paláci komunistů, tloukli jsme jim na skleněné dveře a křičeli, ať vylezou, a snažili jsme se je odtud vyhnat. Ale byl tam jen hlídač, který nám řekl, že je celá budova je prázdná,“ popsal ve vzpomínce úterní večerní průvod jeden z jeho účastníků Jiří Kubík. V této době již bylo jasné, že je revoluce v plném proudu, výkladní skříně byly po celém městě polepeny letáky a prohlášeními místních podniků či studentů, i v Pardubicích vzniklo Občanské fórum (OF). Jedním ze symbolů revoluce v Pardubicích byl vlajkonoš na střeše hotelu Grand, který zde vytrvale stál každý podvečer v průběhu všech revolučních dní. Tímto vlajkonošem byl již citovaný Jiří Kubík: „Ze střechy byl nádherný výhled na Pardubice. Tam se mi zalíbilo. Jediným problémem byly mrazy, dost tam foukalo, takže jsem se tam musel oblékat jako na Sibiř,“ zavzpomínal na průběh revoluce. V pátek 24. listopadu se také konalo diskusní fórum v prostorách kulturního domu na Dukle. To bylo určeno studentům a zaměstnancům pardubického Parama. Podle tehdejších novin Zář ze dne 28. 11. 1989 se fóra účastnilo na 150 lidí. Hostem byla i členka Městských divadel pražských paní Věra Galatíková. Ta účastníky informovala o dění v pražských divadlech, kde herci diskutují s představiteli závodů a institucí. Druhý revoluční týden zahájila celostátní generální stávka konaná v pondělí 27. listopadu mezi 12. a 14. hodinou. Do stávky se zapojily i pardubické podniky a tak se v pondělí krátce před polednem do posledního místečka zaplnilo celé dnešní náměstí Republiky před pardubickým divadlem. Čtena zde byla mnohá prohlášení, ve kterých vyjadřovali zaměstnanci pardubických podniků podporu požadavkům Občanského fóra. Vydána však byla i nesouhlasná prohlášení. S generální stávkou například nesouhlasilo vedení tehdejšího Městského národního výboru: „Nesouhlasíme s připravovanou generální stávkou dne 27. listopadu 1989, která by mohla život ve městě narušit. Za cíl v této době považujeme konstruktivní dialog k posílení a urychlení demokratizace a přestavby naší socialistické společnosti. Vyzýváme občany ke klidu a rozvaze.“ Podobný nesouhlas zazněl i od obchodního domu Prior: „Chtěli bychom překročit plánovaný maloobchodní obrat letošního roku o 10 miliónů Kč a vytvořit si tak vyšší zdroje pro zajištění činnosti našeho státního podniku a dobrý vstup do roku 1990. Z tohoto důvodu je pro nás nepřijatelné jakékoliv narušování činnosti výzvou ke generální stávce.“ Zajímavým nápadem, který vznikl v pardubickém Občanském fóru, byla akce Řetěz spojených rukou, jehož podstatou bylo propojení dvou největších východočeských měst a odvěkých rivalů Pardubic a Hradce Králové. A tak v neděli 3. prosince 1989 proběhla akce, která do té doby neměla u nás obdoby. „Kolem 11,30 hodin se u elektrárny v Opatovicích nad Labem spojil řetěz lidských rukou, jehož jedna část vyšla z Pardubic a druhá z Hradce Králové. Řetěz vytvořilo v desetistupňovém mrazu odhadem kolem 10 000 lidí a byl dlouhý asi 10 km. Akce, v jejímž závěru si dvě tradičně „znepřátelená“ města podala ruce, je výzvou všem lidem naší vlasti a všem lidem světa: „Podejme si ruce a hledejme k sobě cestu!“ Iniciátorem akce bylo Občanské fórum Pardubice a perfektní organizace se chopily stávkové výbory vysokoškoláků ve spolupráci s OF Hradec Králové,“ uvádí se v tiskové zprávě vydané k této akci. Zatímco pardubické Občanské fórum pracovalo poměrně aktivně, s problémy se potýkal Stávkový výbor pardubických vysokoškoláků: „Večer na kolejích byla taková nálada, že několik jedinců chce dát ve středu hlasovat, zda pokračovat ve stávce nebo ne s tím, že hlavní požadavek vyšetřování událostí 17. listopadu byl splněn a že jsme v začarovaném kruhu požadavků… Situace je velice kritická, neboť pro pokračování stávky jsou většinou pouze ti lidé, kteří pro to něco udělali. Těchto lidí je však menšina, tj. max. 200 lidí z 848 studentů VŠCHT Pardubice,“ popisuje situaci ve Stávkovém deníku Václav Říha. Nakonec ale studenti vydrželi stávkovat do konce roku. Ale i Občanské fórum řešilo zpočátku celou řadu problémů. Jedním z nich bylo i zajištění přístupu OF do místních sdělovacích prostředků. Složitá jednání předcházela zejména možnosti publikovat v tehdejších novinách Zář, které byly tehdy jediným regionálním tiskem na Pardubicku. „Tam jsme dlouho nemohli publikovat. Dokonce jsme dostali doporučení z Prahy, abychom redakci Záře „obsadili“, abychom mohli svobodně informovat,“ vylíčil nám situaci někdejší manažer OF v Pardubicích Pavel Šmíd. Současně s tím se již v listopadových revolučních dnech hovořilo o možnosti předání budovy OV KSČ (dnes Domu hudby) na dnešní Sukově třídě městu a využití jejích prostor bohulibější účely. I to se kupodivu poměrně bezproblémově podařilo. Dokonce sami komunisté v dopise adresovaném pardubickému MěstNV nabízeli budovu městu: "Došli jsme k iniciativnímu rozhodnutí. Vzdát se užívacího práva tohoto objektu a nabídnout jej od 1. 1. 1990 městu Pardubice k širšímu využití,“ uvádí se v dopise podepsaném tehdejším tajemníkem OV KSČ Jaroslavem Kubínkem. Po mnohých návrzích, které byly projednávány zejména na plenárním zasedání MěstNV 13. prosince v hotelu Grand, byl nakonec za nejlepší záměr na využití budovy vybrána možnost společného umístění Komorní fi lharmonie Pardubice, Konzervatoře a Lidové školy umění (dnes Základní umělecké školy). Vznikl tak Dům hudby. V průběhu prosince byla také vytvořena komise, jejímž posláním bylo navržení změn názvů některých ulic a prostranství ve městě. Současně byla také vytvořena komise pro odstraňování plastik. Důvodem byla zejména snaha o odstranění pomníku V. I. Lenina z prostranství před Východočeským divadlem. Cílem komise bylo však také instalování sochy prezidenta T. G. Masaryka. Ještě v průběhu prosince došlo k přejmenování třídy 7. listopadu na 17. listopadu, v následujících měsících následovaly další změny. Ožehavým tématem bylo odvolání stávajících poslanců z Federálního shromáždění a jejich nahrazení nové kooptovanými osobnostmi OF. Podpisová akce požadovala okamžité odstoupení poslanců Kempného a Rabase. Na jejich posty byli těsně před koncem roku kooptováni JUDr. Zdeněk Jičínský a RNDr. Libor Kudláček. Poté probíhala jednání, aby byli nahrazeni komunističtí poslanci i z místních zastupitelských orgánů kooptovanými členy jiných subjektů. „Jednání měla probíhat prostřednictvím kulatých stolů. Já jsem měl organizovat kulaté stoly v rámci města a Bohdan Dvořák v rámci okresu. Bohdan Dvořák ale předtím z OF vystoupil. V tu chvíli mě spadly na krk kulaté stoly na městě i na okrese. Takže já jsem strávil celý únor osmdesáti hodinami sezením u kulatých stolů, kam chodil pan Stehno za sociální demokraty, Roman Línek a Hana Demlová za lidovce, za křesťanské demokraty doktor Jirásko a také za KSČ Jiří Kazda a Jan Kučera jako poslední tajemník OV KSČ. Stanovovali jsme pravidla, kolik lidí bude vyměněno a kým,“ vzpomíná na události před dvaceti lety Ing. arch. Miroslav Petráň. Asi završením revoluce v Pardubicích byla návštěva prezidenta Václava Havla, který zavítal do Pardubic na pozvání místního Občanského fóra 27. ledna 1990. „To jsme si říkali, že bylo dobře, aby přijel do Pardubic. S jedním kamarádem z Jaroměře jsme mu tedy napsali dopis za východočeský disent. Prosili jsme ho, kdyby přijel. On souhlasil, samozřejmě, že musel navštívit i Hradec, to nešlo vynechat. Součástí byla beseda v divadle. To nemohlo pojmout zdaleka všechny, co měli zájem. Lidé stáli na náměstí před divadlem a pan prezident vyšel krátce na balkon před divadlem. To bylo také takové povzbuzení,“ zavzpomínala disidentka a zakladatelka Občanského fóra v Pardubicích Jarmila Stibicová. Takové byly revoluční dny a týdny v Pardubicích před dvaceti lety. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 3/2009.
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2009 Předchozí článek: Semín Následující článek: (Téměř) zapomenuté pardubické firmy – třetí část Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
