Sdružení přátel Pardubického kraje

Setkání Marie Horákové z Pardubic a Oldřicha Vodseďálka z Vysokého nad Jizerou

Oldřich Vodseďálek

20. 07. 2007 V letošním roce tomu bude 65 let od provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě Reinharda Heydricha (27.5.1942) a jeho smrti 4. června 1942. Tyto události se bezprostředně a tragicky dotkly i Pardubic a okolí. Zejména dvě místa zůstanou navždy zapsána v paměti našeho národa. Obec Ležáky na Chrudimsku a pardubický Zámeček.
A právě tato dvě místa připomíná sada pohlednic, které byly vydány v roce 1945 z popudu Svazu národní revoluce a při jejichž vydání se sešli dva lidé - Marie Horáková z Pardubic a Oldřich Vodseďálek z Vysokého nad Jizerou.

Marie Horáková se narodila v Pardubicích (12.11.1911) a mládí prožila ve Svítkově u Pardubic (Pardubice, Svítkovská 1089). V Pardubicích chodila i do školy.
Někdy kolem roku 1938 (asi ve věku 27 let) přichází poprvé do Vysokého nad Jizerou, do krásného podkr-konošského městečka (700 m n. m., asi 15 km od Semil), které je v té době střediskem turistiky a zejména lyžování. Soudě podle většího množství do-sud zachovaných fotografií (soukromý archiv pana Radovana Píši z Pardubic), zde pobývala dost často, celkem pravidelně a velmi ráda. Pravděpodobně sem byla někým zvána a bydlela v soukromí.
Podle vyprávění dosud žijících svědků, byla paní Marie krásná, příjemná, společenská a šarmantní mladá dáma, která zde velmi brzy získala řadu přátel a známých. Protože po zabrání Sudet (1938) a vytvoření protektorátu (1939) se Vysoké nestalo součástí Říše (hranice probíhala v jeho těsné blízkosti), pobývala zde často i za okupace - naposledy zřejmě v roce 1943.
Začátek okupace prožívá M. Horáková ve Dvoře Králové n. L. Je zaměstnána jako ošetřovatelka v rodině Karla Breuera (i ten je zřejmě na některých pozdějších snímcích z Vysokého, ale jako Karel Brůj (?)). Když je jeho podnik - z rasových důvodů - převzat Němci, vrací se M.Horáková do Pardubic. Od října 1939 je zaměstnána jako dělnice na německém vojenském letišti v Pardubicích a zde se zapojuje do odbojové činnosti.
Po zatčení a posléze i smrti otce (6.11.1940 v Bautzenu / Budyšíně v Německu) je M.Horáková z letiště propuštěna (asi 8.11.1941). Nemá zaměstnání, skrývá se - asi 4 měsíce i ve Vysokém nad Jizerou. Zde pracuje zřejmě v tkalcovně (i odtud některé fotografie) a snad i navléká korále.
Ve Vysokém se znovu zapojuje do odboje (za pomoci listonoše Karla Mařatky a strážmistra Bohumila Kříže - skupina hraničářů-Sokolů), podává zprávy z této oblasti do Pardubic pluk. Taclovi (později popraven). Propustky do Sudet jí v té době obstarává Vladimír Šuk, bývalý spolupracovník z pardubického letiště. M.Horáková zde snad i obstarává a dodává prádlo, potraviny, cukerín atd. do horských chat pro ukrývané osoby.
Během svých návštěv a pobytu ve Vysokém se zřejmě potkává a seznamu je s malířem a grafikem Oldřichem Vodseďálkem (tady je dnes velmi těžké určit přesnější časové období jejich seznámení). Oldřich (Olda) Vodseďálek pochází ze Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou (nar. 13.10.1910). Vystudoval Grafickou školu v Praze. V malbě ho ovlivnil především Adolf Kašpar, který jej za svých pobytů ve Vysokém brával s sebou na malbu v plenéru. Tady a tehdy se snad i stává především malířem Podkrkonoší a Pojizeří. Byl i výborným muzikantem. Ve Vysokém hrával na klarinet a saxofon s původně studentskou jazzovou kapelou Dancing Melody Boys (snad i při této činnosti se mohl seznámit s M. Horákovou). Po ukončení Akademie malby a grafiky v Lipsku se zabývá především ilustracemi knih (např.Antala Staška) a volnou malbou.
V únoru 1942 se Marie Horáková vrací do Pardubic a překvapivě znovu začíná pracovat na letišti - dokonce jako pomocnice skladu ve zbrojním oddělení! Získává zde mnoho cenných informací pro další odbojovou činnost. V této době - dle jejich písemných vzpomínek - se setkala i s některými členy parašutistické skupiny Silver A (npor. Alfréd Bartoš - velitel, rtm. Josef Valčík - zástupce velitele a des. Jiří Potůček - radiotelegrafista) a jejich pardubickými spolupracovníky.
Marie Horáková se dočkala roku 1945 a konce války v Pardubicích a znovu se zapojuje do práce, ve které se vrací i k činnosti během okupace. Pracuje ve sdružení pozůstalých při Svazu národní revoluce. Při této práci zřejmě navazuje na přátelství s malířem Oldou Vodseďálkem z Vysokého nad Jizerou, přivádí ho do Pardubic a ten zde maluje sadu pohlednic s motivy vypálených Ležáků a popraviště na pardubickém Zámečku. Je pravděpodobné, že výtěžek z prodeje pohlednic je věnován zejména pozůstalým po popravených během okupace - především dětem.
Společný osud - zřejmě zcela nezávisle na sobě - měli Marie Horáková a Olda Vodseďálek i v 50. letech. Oba byli na jejich počátku zatčeni, ve vykonstruovaných procesech odsouzeni k dlouholetému žaláři a vězněni až do amnestie v roce 1960 (Dne 11.10.1955 píše M.Horáková z vězení dopis své matce a ptá se na Oldu Vodseďálka !)
Po návratu z vězení pracuje malíř Vodseďálek jako dělník v n.p. Okula v Desné na Jablonecku, ale znovu maluje. V roce 1970 se oženil a odstěhoval se do Prahy (Praha-Podolí, Na lysině 15). Stále se však vrací do Vysokého nad Jizerou, kde má svůj ateliér. Uspořádal několik úspěšných výstav v Turnově, v Železném Brodě, ve Vysokém nad Jizerou (zde je v musejní obrazárně několik jeho obrazů). Umírá 11.6.1982. Marie Horáková se po návratu z vězení provdala za Františka Záleského z Pardubic (v r. 1964) a bydlí v rodinném domku na Schwarzově nám. 427. Snaží se uspořádat své vzpomínky i bohatý archiv fotografií. V roce 1969 je rehabilitována a umírá 17.3.1989. Je pochována na hřbitově v Pardubičkách. ________

Pozn. redakce: Dokumenty pocházející z pozůstalosti Marie Horákové - Záleské zapaní jako osobní svědectví osob v letech 1945 - 47 se staly základem tohoto čísla Vlastivědných listů Pardubického kraje.

Autor: Jiří Štěpánek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007




Předchozí článek: Nejen o Josefu Chrbolkovi z Mnětic, ale i o Silver A
Následující článek: Historie obce Ležáky


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Kostel sv. Ducha v JAROMĚŘICÍCH.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml