Sdružení přátel Pardubického kraje

Silver A na Pardubicku

Táňa Hladěnová

06. 08. 2007 Táňa Hladěnová V roce 1941 jsou Čechy již dva roky okupovány Německem. Vrchním zástupcem německé moci v protektorátu byl zastupující říšský protektor. Od začátku okupace jím byl postarší diplomat Konstantin von Neurath. O jeho odvolání se obyvatelstvo dozvědělo 27. září 1941, kdy o tom přinesly zprávu noviny. Hitler donutil stárnoucího a nerozhodného protektora, aby se vzdal své funkce, a aby požádal o propuštění ze zdravotních důvodů. Příčinou k tomuto kroku se stala údajná protekto-rova měkkost a neschopnost s konečnou platností zlikvidovat český odboj.

Byl tedy nahrazen mužem mnohem rozhodnějším, 38 letým Reinhardem Heydrichem generálem Gestapa a SS. Nový protektor dorazil do Prahy 27. září 1941. Za svůj hlavní úkol považoval konečnou germanizaci českého prostoru. Po vyhrané válce měla být česká kotlina osídlena výhradně Němci nebo poněmčenými Čechy.
Hrozící nebezpečí si začali uvědomovat nejen představitelé naší exilové vlády v Londýně. Exilový prezident Edvard Beneš proto pověřil přednostu československé zpravodajské sekce v Británii plukovníka Františka Moravce, aby naplánoval sérii sabotážních operací, které by zapůsobily na mínění spojenců tak, aby viděli, že český národ nesouhlasí s nacistickou okupací a nikdy se jí nehodlá podvolit.
A tak posléze byly dohodnuty programy, které měly za cíl oslabit moc Němců na českém území. Vedle programu Silver, který měl zajišťovat zpravodajské a spojovací akce, vznikl také program Iron (operace Anthropoid, Out Distance, Bivouac, Bioscop, Intransitive a Tin), který zpočátku zajišťoval teroristickou a sabotážní činnost. Jeho cílem měly být jednak útoky na velké průmyslové podniky, ale také podniknutí atentátu právě na Heydricha.
Nastal tvrdý výcvik parašutistů a v noci na 29. prosince 1941 dopravil britský letoun Halifax do protektorátu tři skupiny parašutistů: Antropoid (Jan Kubiš, Jozef Gabčík měli uskutečnit atentát na říšského protektora), Silver B (V. Škácha, J. Zemek) a Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček).
Výsadek se jako vždy stal dobrodružstvím. Jeden balík s materiálem se před seskokem rtm. Josefa Valčíka vzpříčil, každou vteřinu Halifax urazil 60 metrů a tak zástupce velitele skupiny dopadl asi o 700m dále než Bartoš s radistou desátníkem Jiřím Potůčkem. Valčík se v neznámém terénu rychle zorientoval, ukryl padáky a materiál a vypravil se na záchytnou adresu do úkrytu. V Mikulovicích na zmrzlém rybníku kontaktoval Adolfa Švadlenku mladšího, který jej dovedl za svým otcem, který mu se svým kamarádem a bývalým vojenským radistou Valentou poskytli první rady a hlavně obětavou nabídku spolupráce. Ta mu umožnila zařídit převoz materiálu a jeho ukrytí na bezpečnějším místě.
Bartoš s Potůčkem po seskoku po Valčíkovi zprvu pátrali, ale nakonec přespali v blízkých Podmokách v místní škole a následujícího dne vyrazili rovnou do Pardubic. Cestou se zastavili v Hošťalovicích u Heřmanova Městce u příbuzných Bartošovy snoubenky Věry Junkové.
U Kosteleckých zanechali část peněz určených pro odboj a ukryli se u Švadlenků v Mikulovicích, kam je pan Kostelecký ochotně zavezl vlastním vozem. Mezi tím se Bartoš 30.12. sešel ve Studánce u Pardubic i se svou snou-benkou a za čerstva jí oznámil konec jejich vztahu. Ta se pokusila neúspěšně o sebevraždu a na maléry se ženami bylo zaděláno. Je fakt, že Bartoš musel, po selhání většiny záchytných adres, těžce improvizovat a hledat pomoc tam, kde měl příbuzné a známé, což se jeví v této situaci jako normální krok. Je až s podivem, že o návratu Fredy (Alfréda Bartoše) do Pardubic věděl do měsíce kdekdo a přesto celé město o jeho přítomnosti mlčelo.
Všichni parašutisté začali neúnavně pracovat na svých úkolech a jejich snažení přineslo zasloužené ovoce. Bartošovi se posléze podařilo napojit na známého pardubického hoteliéra Arnošta Košťála, který měl hodně známých a hlavně byl odbojové činnosti více než nakloněn, dalšími blízkými spolupracovníky se stali František Hladěna a Václav Krupka, kteří se svými manželkami se potom spolu s bratry Vaškovými stali nejbližšími spolupracovníky velitele výsadku SILVER A.
Parašutisté byli původně všichni ubytováni pohromadě v zahradním altánku u Hladěnových. Později se Bartoš přestěhoval ke Krupkům, Valčík na Veselku, kde měl jako číšník zaměstnaný Košťálem zajištěno ubytování.
Bývalý poručík čs. armády Jindřich Vaško, správce lomu Hluboká u Dachova, vzdáleného jen několik set metrů od Ležáků spolu s majitelem lomu bratrem Františkem Vaško poskytli úkryt nejen Potůčkovi, ale i vysílačce Libuše ve dvojitém stropě strojovny lomu. Od poloviny ledna 1942 začala vysílačka každou noc podávat depeše zpravodajského, vojenského i hospodářského charakteru. Dalším stanovištěm vysílačky se staly Lázně Bohdaneč a Mnětice u Pardubic. V polovině dubna 1942 se do lomu Hluboká vrátila, telegrafista Potůček se usadil u mlynáře Švandy v ležáckém mlýně.
Táňa Hladěnová a Hana Krupková, někdejší spolužačky a spolupracovnice parašutistů, zajišťovaly mimo jiné spojení s Prahou a šifrování zpráv pro Potůčka. Byla to však také Hana Krupková, která později poskytla nocleh v jejich bytě v Pernerově ulici Karlu Čurdovi…
27. května byl v Praze spáchán výsadkáři Kubišem a Gabčíkem atentát na Heydricha, o dva dny později je v celém protektorátu vyhlášeno stanné právo. Vysílací stanice Libuše přes stoupající teror denně volá Londýn a podává naší vládě zprávy, většinou tragické. Začátkem června je nutno vysílačku přemístit, tentokrát do věže katolického kostela ve Včelákově, odkud se krátce na to vrací přímo do ležáckého mlýna. Ještě před tím nacisté vlákali do léčky štábního kapitána Václava Morávka. Ten se na útěku zastřelil, avšak v dokumentech, jichž se předtím zbavil, nalezli gestapáci fotografii J. Valčíka. Podle razítka na zadní straně identifikovali někdejšího číšníka pardubického hotelu Veselka. Valčíkovi se podařilo utéci na Moravu, podílel se na atentátu na Heydricha. Společně s ostatními účastníky atentátu nalezl 18. června
v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Praze smrt. Nacisté tušili Valčíkovo spojení s ilegální vysílačkou, ale důkazy chyběly.
Tři týdny bezradné nacistické bezpečnostní složky neměly ani jednu stopu, která by je dovedla k pachatelům atentátu na Heydricha. 16.června v půl jedenácté dopoledne však člen paradesantu OUT DISTANCE Karel Čurda zradil celý český národ. Za peníze totiž prozradil gestapu celou síť protifašistického odboje, včetně pardubických spolupracovníků.
Hned na druhý den ráno byli v hotelu v Polici nad Metují zatčeni manželé Krupkovi. Hana Krupková snad ze snahy zachovat si holý život se nechala přemluvit, aby vlákala do léčky Alfréda Bartoše. A tak byla 21. června převezena do Pardubic v doprovodu úředníků pražského gestapa, kde ve svém bytě v Pernerově ulici očekávala příchod Bartoše na předem dohodnutou schůzku. Když však Bartoš přicházel k bytu, léčku prohlédl a dal se na útěk. Po honičce v pardubických ulicích na rohu Smilovy a Sladkovského ulice se v beznadějné situaci pokusil o sebevraždu. Zemřel na ránem 22.6. v nemocnici v Pardubicích. Hazardem zejména ze strany Bartoše byl způsob uchovávání odeslaných a přijatých zpráv, informací agenturní povahy, rozšifrovaných a zašifrovaných depeší, osobních poznámek atd. Toto vše nejspíše obsahovaly červené desky s obálkami, kam je velitel SILVER A (Bartoš) s vojenskou pečlivostí a pořádkem třídil. Uloženy byly u Krupků v bytě a jejich obsah zde gestapo nalézá 19. června. Nález těchto materiálů gestapem se pak, spolu s Čurdovou zradou, stal osudným 149 posléze popraveným obětem z pardubického Zámečku. Zatčeni, mučeni a vyslýcháni byli spolupracovníci SILVER A manželé Hladěnovi i manželé Krupkovi, podobně jako například hoteliér Erna Košťál s manželkou. František Hladěna, který byl ještě z dob před zatčením velmi známou a populární osobou právě mezi gestapáky, kteří ho familiárně nazývali "Schneller Franz", musel zemřít pokud možno ihned. Dost věcí na ně totiž věděl a v této zjitřené době, kdy činnost pardubického gestapa byla pod bedlivým dozorem samotného K.H.Franka, by jakákoliv kompromitující záležitost mohla mít pro dotyčné fatální následky. Proto zemřel následkem smrti po vyhození z okna gestapa.
2. července zemřel vyčerpaný a uštvaný poslední člen desantu SILVER A, telegrafista četař Jiří Potůček -Tolar. Bez vysílačky bojoval už jen o holý život s desítkami příslušníků gestapa a protektorátní policie a četnictva v patách, zemřel ve spánku ranou ze slu-žební pistole strážmistra četnictva Karla Půlpána. Přežít se podařilo pouze manželům Krupkovým, a to díky skutečnosti, že Hana Krupková pro záchranu holého života souhlasila se spoluprací s gestapem. Ihned po osvobození je zatčena. Václav Krupka se z koncentračního tábora Flossenburg, kde přežil na konci války pochod smrti, vrátil do vlasti. Podobně jako jeho žena je zatčen i on a tuší, že Hana pravděpodobně s Němci za války spolupracovala. On nakonec po válce vyvázne bez trestu. Hana je ale odsouzena ke třem letům vězení, Václav se s ní rozvádí. Následně se Krupková stane spolupracovnicí StB, na konci šedesátých let však emigruje do západního Nemecka, zemřela v roce 1997, její manžel Václav zemřel 26.1.1994 ve věku nedožitých osmdesáti let.

Prameny: http://www.kcprymarov.estranky.cz
Zprávy KPP rok 2006, číslo 11/12
www.militaryzone.cz

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007




Předchozí článek: Středověké doly ve Včelákově
Následující článek: Památník Zámeček


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Křížová cesta spojující město KRÁLÍKY a KLÁŠTER HEDEČ.

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Městské opevnění v ulici Na Bídě v POLIČCE.

PARDUBICKO: Občanská záložna v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml