Sdružení přátel Pardubického kraje

Školství v Ostřetíně


16. 11. 2010 Ostřetínská škola má svou bohatou historii s počátkem již roku 1776. Přesto si dovolím začít s popisem jejího prvorepublikového osudu od počátku 20. století. Tenkrát v roce 1902 totiž nastoupil do funkce nový správce zdejší školy-řídící učitel Václav Vosyka. Za jeho působení se školní budova dočkala některých nutných stavebních úprav. Již o prázdninách roku 1903 nechala školní rada celou budovu školy natřít i s okapy, byla provedena oprava pumpy, vyčištěna studna a snesena dlažba z půdy nad třetí třídou, která příliš tížila strop a hrozila zborcením. Dále se opravilo WC, střecha nad kůlnou, ve třídách se zavedly větráky a do 3. třídy byly zakoupeny nové lavice. V okolí školy došlo k opravě a rozšíření plotů kolem zahrad, na nichž se poté pěstovala zelenina a květiny.

Místní škola, která byla od 1. září 1897 trojtřídní, se však přízně školní rady příliš dlouho netěšila. Válečné události a převratné změny po roce 1918 měly jiné priority. V roce 1918 došlo také k nepříjemné události. Místní zastupitelstvo rozhodlo o odprodání kusu školní zahrady Františku Hanzlovi, avšak bez vědomí školní správy. Proti tomu podal stížnost zmíněný řídící učitel Václav Vosyka k Okresní školní radě, která stížnost uznala. K vyřešení situace došlo až v roce 1922, kdy nový řídící učitel Alois Vodvárka po dohodě s ostatními učiteli schválil odprodej pozemku. Poté došlo k vyměření a oplocení pozemku. Budova školy potřebovala dále nutné opravy. V roce 1921 byla provedena oprava střechy, komína, stropních trámů a plotů kolem zahrady. Do první třídy se zabudovala nová kamna. Celá škola se dočkala nové omítky, nabílení a provedla se výměna šesti shnilých oken. Celá oprava vyšla na 9665 Kč. V roce 1927 a 1928 byl inspektor J. Ledr velice nespokojen se stavem školy, která měla již 60 let. Pozastavoval se zejména nad primitivními záchody a zastaralými školními lavicemi. Místní školní radu vyzval k zařízení nutných oprav. Ještě toho roku došlo k výstavbě nových zděných WC o celkovém nákladu 8911,70 Kč.Vdalších letech (1930-1934) byly provedeny další nutné opravy budovy a zakoupeny do dvou tříd nové lavice. Tolik k budově školy postavené roku 1868.
Do období První republiky vstoupila místní škola s následujícím učitelským sborem: Jako řídící učitel působil zmíněný Václav Vosyka. V listopadu 1918 se vrátil z ruského zajetí učitel Stanislav Schejbal, který nastoupil od 1. ledna 1919 jako učitel do I.tř. Ve II. a III. třídě vyučovala třídní učitelka Eliška Pilná od 11. července 1918. Tak jako vše jiné, tak i škola byla nepříznivě ovlivněná dobou války, během níž se velice zhoršila kázeň mezi žáky, zvláště v dělnických rodinách. Otcové totiž byli ve válce, matky měly obrovské problémy s uživením rodiny a na výchovu nezbývalo příliš času. K ustálení učitelského sboru došlo na konci školního roku 1918-1919, kdy nastoupil do II. tř. učitel František Trojan a Eliška Pilná přešla do školy ve Velinách. V této době navštěvoval školu následující počet žáků:
1. třída:61 žáků (32 chlapců, 29 děvčat)
2. třída: 45 žáků (19 chlapců, 26 děvčat)
3. třída: 61 žáků (23 chlapců, 38 děvčat)
Složité období stabilizace státu mělo své následky také v místním škole. Od 1. ledna 1920 musela být výuka až do 12. ledna přerušena z důvodu nedostatku uhlí, které zajistil až místní rolník František Bačina. Přesto podnikli školáci 20.června 1920 výlet na Kunětickou horu. Zúčastnili se jej žáci III. třídy, ale i někteří z nižších, pod dozorem učitele Františka Trojana. O prázdninách roku 1920 odešel řídící učitel Václav Vosyka na trvalý odpočinek. Ve školství působil 41 let, z toho v Ostřetíně 18. Nějaký čas jej zastupoval učitel Stanislav Schejbal, ale brzy byla přijata sl. učitelka Růžena Mandejsová. Dne 15. listopadu si žáci připomněli 250 let od smrti Jana Ámose Komenského na školní slavnosti. O jeho zásluhách o český národ i ostatní národy promluvili k žákům učitelé.
K další změně v učitelském sboru došlo na počátku roku 1921, kdy ve schůzi místní osvětové komise žádal učitel Alois Vodvárka o prázdné místo řídícího učitele. Ve volbě byl přijat, ke konci ledna se z Holic přistěhoval do Ostřetína a 1. února převzal správu školy. Nový řídící učitel se narodil 25. srpna 1871 v Oulibicích u Jičína. Působil v Dašicích a Holicích. Vojenskou školu nastoupil u 74. pěšího pluku, dále pak sloužilI O let u zeměbraneckého pěšího pluku č. 30 jako náhradní záložník. Do první světové války nafUkoval v roce 1916 po důstojnické škole a sloužil u zásobovacího sboru až do převratu jako akcesista (nižší úředník). Po jeho příchodu do Ostřetína byla sl. učitelka Růžena Mandejsová přeřazena do velinské školy. Učitelský sbor v Ostřetíně se tak stal výlučně mužským a 20. února 1920 uspořádal s dětmi první divadelní představení Krakonoš, při kterém vybrali 1219 Kč 50 h. Po odečtení nákladů zbylo 666 Kč a 30h určených k nákupu čítanek, tabulek a Komenského spisů. Zbytek zůstal k dispozici na učební pomůcky. Další akcí ve škole byla oslava 71 let prezidenta T.G.Masaryka. Po zaznění národní hymny řídící učitel Vosyka v projevu k žákům srozumitelně vyzdvihl zásluhy T .G. Masaryka. Poté žáci, učitelé a starosta obce provolali třikrát sláva panu prezidentovi. Další akcí školy byl výlet do Babiččina údolí 16.6.1921. Zúčastnilo se 57 žáků II. a III. třídy a učitelé Stanislav Schejbal a František Trojan. Nejvýznamnější událostí v roce 1922 byla návštěva presidenta Masaryka v Ostřetíně, které se samozřejmě také školní děti zúčastnily. Blíže se této události budu věnovat v kapitole 7. Nyní jen připomínám, že proběhla 24. září 1922. Učitelský sbor a všichni školáci byli při tom. Za školu přivítal presidenta řídící učitel Alois Vodvárka a vzápětí žákyně Františka Horčičková přednesla za všechny děti báseň a předala kytici růží. O velikonocích pak navštívil školu zdejší rodák Josef Prokeš, statkář z Nitry. Věnoval sirotkům po padlých 100 Kč. K těmto penězům přidal správce školy dalších 180 Kč z výtěžku divadelního představení a celou částku rozdělil mezi sirotky.
8 února 1923 zemřel ministr Dr. Alois Rašín na následky atentátu a v den pohřbu se uskutečnila ve škole smuteční slavnost. Řídící učitel Alois Vodvárka vyzdvihl jeho zásluhy o samostatnost aj. Na oslavu narozenin prezidenta žáci sehráli divadelní představení O silném kováři (T. G. Masaryk se učil kovářem). 25. června pak podnikli celodenní vycházku do Holic. První třída a část druhé navštívila továrny na obuv firmy Herman Hirsch, dále kopytářské firmy Ludvík Einstein, výroční trh a přírodopisný kabinet chlapecké školy. Zbýva.jící žáci školy podnikli na vyzdobených žebřiňácích pánů Bačiny a Hese výlet do musea v Pardubicích a na Kunětickou horu. V tomto roce dostala škola dar 300 Kč od Dělnického klubu divadelních ochotníků, dále od Okresního školního výboru tři obrazy a mapu Evropy. Ke konci roku děti sehrály divadelní představení Štědrý den. Hudbu řídil učitel Trojan, tanec nacvičila náčelnice Sokola Marie Vlasáková (č.p.22).
9. října 1924 proběhla návštěva 24 slovenských učitelů v pardubickém okrese. V rámci táto návštěvy bylo vybráno z ostřetínské školy několik dětí, které v Litěťinách spolu s žáky z okolních škol uspořádaly malou výstavu s ukázkami ručních prací. Nejvýznatnnější událostí školy byl odchod učitele Stanislava Schejbala. Usnesením Zemské školní rady z 11. srpna 1924 byl ustanoven definitivním učitelem v Rovni. Na jeho místo nastoupila 1. září 1924 sl. učitelka Anna Kratochvílová, narozená 5. prosince 1903 v Sezemicích. V letech 1922-1924 působila ve Starých Holicích. Školáci opět hýřili aktivitou. Hráli divadlo, slavili svátky, výročí a pod dozorem svých učitelů se zapojovali do kulturního života obce. V roce 1925 u příležitosti oslavy 75. narozenin prezidenta Masaryka děti postavily k místní Lípě svobody tyč natřenou ve slovanských barvách. Nazvaly ji Masarykova a poté se přesunuly do první třídy, kde sehrály divadelní představení Gratulanti, přednesly básně a zazpívaly. Při této příležitosti došlo k vyzdobení obrazu prezidenta učitelem Trojanem. Další významnou událostí ve škole byla návštěva ostřetínského rodáka Josefa Falty s jeho americkou manželkou 18. srpna 1926. Tento krajan věnoval škole 100 Kč a podepsal se do pamětní knihy školy.
V roce 1927 škola uspořádala 21. června slavnost k 10. výročí bitvy u Zborova. Rok 1928 byl také pro školu významným mezníkem. Došlo ke změnám v učitelském sboru a zároveň se slavilo desáté výročí samostatného Československa. Problémy způsobilo onemocněním učitele Trojana počátkem roku 1928. Po krátkodobém spojení II. a III. třídy na jeho místo nastoupil 16. dubna Eduard Novotný, který na škole působil do konce školního roku. Klíčovou změnou byl však odchod řídícího učitele Aloise Vodvárky. Ten školu opustil po osmiletém působení. Na jeho počest uspořádala tělocvičná jednota Sokol 9.prosince 1928 večírek na rozloučenou. Po 40 letech učitelské práce odešel na odpočinek do Holic. Za něj nastoupila 1. ledna jako výpomocná síla učitelka Marie Vladyková. Ve stejném roce se stal členem sboru učitel Jaroslav Staněk, duchovní správce církve čsl. v Holicích. Dále ze školy odešel administrátor a římskokatolický kněz P. Antonín Zlámal. Na jeho místo nastoupil nově ustanovený P.Josef Pavel, narozený 23. dubna 1877 v Velké Jesenici. 28. října proběhla oslava 10 let samostatnosti ve všech třídách společně a po skončení žáci položili kytici k pomníku padlých.
Rok 1928 byl také ve znamení zhoršení školní docházky z důvodu nemocí. I. třída musela být třikrát uzavřena a vydesinfikována kvůli spále a záškrtu, který se rozšířil mezi děti. Záškrt si mezi prvňáčky vyžádal životy Josefa Macase a Anny Vladykové. Učitelský sbor v místní škole provázely podle mého názoru až příliš veliké změny, které jistě nepřispívaly ke zkvalitnění výuky. Již na konci školního roku 1928/1929 odcházejí učitelka Marie Vladyková a v září roku 1930 sl. Anna Kratochvílová. Na jejich místo přicházejí učitel Vladimír Faltys a učitelka Klotylda Tupcová-Chroustová, která ale již 1. října nastoupila na zdravotní dovolenou. Zdravotní stav žáků opět nebyl dobrý a mezi školními dětmi řádila spála a záškrt. Došlo dokonce k úmrtí žákyně 2. třídy Jindřišky Vlaché na tuberkulózní zánět mozkových blan. Nemohu také opomenout oslavu osmdesátých narozenin prezidenta Masaryka. Děti při této příležitosti sehrály divadelní představení nazvané Tatíčkovi od J. Weniga a zaslaly na hrad blahopřejný dopis.

Celý článek naleznete ve Vlastivědnách listech Pardubického kraje číslo 3/2010.

GPS souřadnice: 50.04522N, 16.02808E

Autor: Petr Jakoubek
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010






Předchozí článek: Téměř zapomenuté pardubické firmy – sedmá část
Následující článek: 100 (a více let) školy v Telecím


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml