Sdružení přátel Pardubického kraje

Stavební ruch v Lázních Bohdaneč během 20. století


26. 09. 2007 Článek je věnován výstavbě rodinných domků, vilek, vil a činžovních domů ve městě Lázně Bohdaneč. Patří památce stavebních dělníků, kteří svojí prací přispěli k rozvoji a krásám města, vlastní rodiny obo-hatily o komfortní byty. Co je nové, to pozná bez upozornění každý návštěvník Bohdanče sám. Stať vznikla z kusých poznámek a sousedských rozhovorů, neklade si nárok na vyčerpávající podání látky. Stoleté ohlédnutí za stavebníky je rozděleno do tří nestejně dlouhých období. Každé z nich je uváděno stejnými hesly, aby byla možnost částečného srovnání. Na počátku století bylo vidět v městečku došky, štukové štítky, sgrafita, pamětní desky a podsíně. Všechno to odvála technika a pokrok, který ale uškodil městské památkové rezervaci, kterou Bohdaneč mohl být. Za maketou starých zdí, štítů a oken mohly být budovány moderní domácnosti, jako je tomu v nedalekých Pardubicích na Pernštýnském náměstí.

Pohled na mapu čísel popisných byl v první polovině minulého století velmi prostý. Představoval náměstí obestavěné měšťanskými domy s několika výjezdními vraty selských usedlostí, z něhož vycházely čtyři hlavní ulice: Hradecká, Pardubická, Přeloučská a Chlumecká. Jejich délky byly krátké a končily zhruba u dnešních popisných čísel:
- Langerova ulice (dřívější Hradecká) domy čp. 150 a 15
- Pernštýnská ulice (dřívější Pardubická) končila Veverkovým náměstím. Z něho odbočovaly dvě cesty -nynější Spojovací (dříve Starojiřská) vedoucí ke hřbi-tovu sv. Jiří a ulice Zborovská, vedoucí ke čtvrti Na Lužci
- Ulice Tyrše (dříve Chlumecká) restaurací "Na Sádkách" čp.161 a 153. Bohdanečské mlýny čp.146 a 147 ležely opodál na březích Opatovického kanálu. Dnešní Kroupova byla prašná cesta a rybník Bašta byl prakticky mimo město.
Městečko Bohdaneč mělo tehdy kolem roku 1900 asi 200 popisných čísel.

Období 1900 - 1945
Toto období zahrnuje vládu Rakousko - uherského mocnářství, první světovou válku, období první republiky i německou okupaci za druhé světové války.
Válečné období každé doby je nepřející stavebnictví. Tak tomu bylo i v průběhu dvou světových válek v Bohdanči. Do roku 1918 nebyly nároky obyvatel na bydlení nikterak velké, vlivem rozvoje "Anežčiných rašelinových lázní" však nastává po roce 1918 rozvoj stavebního ruchu v Bohdanči. Za první republiky byly v Bohdanči postaveny celé nové čtvrti Na Pískách a V Ráji. Hlavní zásluhu na rozvoji města měla zejména Továrna na výbušné látky v Semtíně, kde našlo zaměstnání hodně obyvatel Bohdanče.
V době německé okupace sice dochází ke stavebnímu útlumu, ale vlivem výstavby nového závodu v Rybitví dochází po roce 1945 opět ke vzrůstu stavebního ruchu ve městě.
Dominanty a památky města Lázně Bohdaneč pocházejí z doby předcházející. Jsou to zejména kostel sv. Maří Magdaleny (1728 - 37), radnice (1519), Anežčiny lázně (1897), obecná škola (1867), měšťanská škola (1896), kaple sv. Jiří (1783), Sádka (1786). Z období let 1900 - 1945 pak pochází Továrna na výrobu vápenocementových cihel (1908), nová kasárna (1912), první lázeňský pavilon Gočár (1913), penzion Veselý (1916) a sokolovna (1930).
V období první republiky vyrostly nové obytné části měs-ta. "Na Pískách" vyrostly ulice Husova a Kroupova, na opačném konci "V Ráji" pak ulice Dukelská a Štefániko-va. Stavělo se jednotlivě i prostřednictvím stavebních firem, jako například Jan Brodec, Oldřich Kvapil či Vincenc Zaifert a za pomoci kapitálu Občanské záložny. Domy a usedlosti byly stavěny "na klíč" bez spolupráce stavebníka.
Cena za jednogenerační dům včetně zahrady o výměře 700 m2 se pohybovala okolo 30 tisíc Kč, dvougenerační vila včetně zahrady pak přišla za první republiky na 70 tisíc korun.

Období 1945 - 1989
V roce 1953 byla vyhlášena celostátní akce "Individuální bytové výstavby", během které bylo v Bohdanči postave-no 5 rodinných domků. Tato výhodná akce se již pak nikdy neopakovala. Nastal průlom pasivity staveb rodinných domů svépomocí. Tímto způsobem byla postavena celá čtvrť Kopřivník s ulicemi Pod břízami, Lipová, Topolová, V lískách a Spojovací. V Ráji to pak byly ulice Zborovská, Štefánikova, Protifašistických bojovníků, Jana Žižky a Pod kasárny. Za sokolovnou levá strana ulice Za sokolovnou Za školkou. Sídliště Rudý koutek (ulice Družstevní, Gočárova, Jana Veselého, Dvořákova a Janáčkova). V sídlišti Na Pískách pokračovala dostavba ulic Šípkova, Kroupova a Kosinova.
Celkem v tomto období bylo postaveno zhruba 300 po-pisných čísel a 17 činžáků. Sem náleží též výstavba vojenského domu čp. 349 v ulici Pod kasárny, rekonstrukce domů čp. 49 tzv. Reprezenťák a čp. 225 na Veverkově náměstí tzv. Maraton.
Po roce 1968, kdy došlo k záboru a následnému oplocení polí pro potřebu Rudé armády v prostoru Na Lužci, nastala výstavba činžáků pro vojáky z povolání RA. První činžák byl dovezen ze Sovětského svazu a postaven za pomoci n.p. VCHZ Synthesia nynější dům čp. 511. Ostat-ních pět činžáků (čp. 510, 516, 517, 518 a 661) postavil již n.p. Pozemní stavby.
V tomto období probíhala permanentně výstavba pavilonů a dostavba pomocí provozu v lázních:
- Pavilony státních lázní: Langer (1934 - 1940, do provozu uveden 1947), Jubilejní (Fučíkův, pravá část I, 1930), Kolonáda (1979), Rehabilitační pavilon n.p. VCHZ Synthesia čp. 619 (1986), Spojovací chodba (1989).
- Pomocné provozy: moderní kuchyň a jídelna (1976), trafostanice a záskokový dieselagregát (1989), výmě-níková a čerpací stanice horkovodu (1989), horkovod (1989), kalové pole, dílna strojní údržby, prádelna, sklad slatiny, plynová kotelna (1988), redukční stani-ce zemního plynu (1978), úpravna vody a zásobník pitné vody, vrt "V lučinách", sklady.
- Hotel Technik čp. 620 (1982 - 1984)
- Čistička odpadních vod (1975) - Farma JZD (1975)
Stavební ruch v tomto období byl vysoký. Výdělky v podnicích a JZD dovolovaly při určité šetrnosti dovolovaly vytvoření úspor. Stavba svépomocí byla sledována peněžním ústavem, stavby činžáků využívaly Odborná učiliště k zajištění mnohých prací.

Dobová cenová relace:
Cena stavebního místa: 1,50 až 2,50 Kčs/m2
Jednogenerační domek: svépomocí - 100 tisíc Kč
na klíč - 150 tisíc Kč
Dvougenerační domek: svépomocí - 220 tisíc Kč
na klíč - 350 tisíc Kč.
Činžák: svépomocí - 1 200 tisíc Kč (12 bytových jednotek)
Cena bytové jednotky 3+1: 100 tisíc Kčs.

Období 1989 - 2000
V tomto období byla provedena například oprava měšťanské školy, byla dobudována druhá část Jubilejního (Fučíkova) pavilonu (1997), postaven byl Balneoprovoz (1995), byla provedena rekonstrukce pavilonu Veselý (1999).
Rekonstrukce se dočkalo vojenské zdravotní středisko na občanské čp. 718 (1998), budova velitelství byla přebudována na základní školu prvního stupně (1992), zrekonstruována byla také radnice.
Výstavba nových rodinných domů všech typů byla v tomto období prováděna pouze dodavatelským způsobem prostřednictvím stavebních firem. Byla provedena zástavba ulice Spojovací, Na Kopřivníku, Štefánikovy a různé proluky v celém městě. Počet novostaveb na klíč činil asi 30 popisných čísel. Družstevní ani státní výstavba domů v tomto období neprobíhala.
Stavební pozemek vybavený infrastrukturou byl v tomto období v Lázních Bohdaneč nabízen za 850 Kč/m2, jednogenerační domek přišel na 2 miliony Kč, dvougenerační vilka na 5 až 7 miliónů korun.
Činžovní domy postavené v letech 1968 - 1989 pro dů-stojníky Rudé armády byly v devadesátých letech prodány do soukromého vlastnictví. Byt 1+1 byl nabízen zhruba za 90 tisíc Kč, 2+1 za 130 tisíc a byt 3+1 za 160 tisíc Kč.

Závěr: Město Lázně Bohdaneč je v současnosti jedním z nejrychleji se rozvíjejících měst Pardubického kraje. Důvody jsou následující:
- Lázně Bohdaneč jsou lázeňským městem v malebné polabské krajině.
- Lázně Bohdaneč jsou satelitním městem krajského města Pardubice, se kterým mají pravidelné a kvalitní dopravní spojení trolejbusovou dopravou.
- Nedaleké krajské město nabízí dostupnost všech typů středních a odborných škol, včetně univerzitního studia se šesti fakultami.
- V okolí Lázní Bohdaneč je dostatek pracovních míst v oblasti s rozvíjejícími se službami a průmyslem v Pardubicích, Hradci Králové, Přelouči či Chrudimi. - Blízkost dálnice (cca 10 minut) je výhodná pro snadnou dostupnost Prahy (cca 1 hodina) i dalších krajkých měst.
- Lázně Bohdaneč umožňují kulturní vyžití ať již v místě samotné, či trolejbusem v kulturních zařízeních v nedalekých Pardubicích.

Literatura:
Seznam čísel popisných, zhotoven asi v roce 1920 (22 stran, MěÚ Bohdaneč)
Bachman O.: Seznam majetníků domů z roku 1950
Na pomoc individuálnímu stavebníku, Práce - Vydavatelství ROH, Praha 1953

GPS souřadnice: 50.07551N, 15.67999E

Autor: Ing. Karel Cyprián, CSc.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007






Předchozí článek: Ledovcová moréna Obří postele u Zdechovic
Následující článek: Historie tištěných médií na Ústeckoorlicku a Českotřebovsku v letech 1918-1939


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Čertoviny Pardubického kraje
Sametová revoluce v Pardubicích
Místa příběhů - lepějovice
Akvadukt v Třebařově



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml