|
| |
|
Stéblová 14. 11. 1950: 118 mrtvých
16. 11. 2010 V těchto dnech uplyne 50 let od události, která se mnohým nesmazatelně zapsala do paměti. 14. listopadu roku 1960 bylo pondělí. Denní tisk tehdy přinesl mimo jiné informace o tom, že okres Pardubice splnil výkup cukrovky na 100 procent nebo, že hokejisté pardubické Tesly zdolali Duklu Jihlava 3:1. V tento den bylo pošmourno a mlhavo. Odpoledne, tak jako každý jiný všední den cestuje, na deset tisíc lidí z práce ve směru z Hradce Králové do Pardubic a naopak. Mnozí z královéhradeckého nádraží nedojíždějí do Pardubic dlouho. Teprve několik měsíců poté, co sem v rámci změny územněsprávního členění přešli do Hradce Králové z pardubického Krajského národního výboru. Místní rozhlas na nádraží oznamuje zpoždění vlaku. Nakonec přeci jen k nástupišti přijíždí parní osobní vlak od Turnova. Světlo svítí jen v prvním vagonu. Spěchají do něj ti, kteří si chtějí cestu do Pardubic ukrátit čtením novin či časopisů. Nikoho tehdy ani nenapadá, že rozhodnutí spokojit se se zadními neosvětlenými vagony znamená pro mnohé záchranu života a zdraví... V 17 hodin 25 minut odjíždí z královéhradeckého nádraží ve směru na Pardubice osobní vlak tažený parní lokomotivou. Přibližně ve stejnou dobu odjíždí z Pardubic opačným směrem osobní motorový vlak. Oba vlaky se pak mají minout ve stanici Stéblová, kam v 17:40 vjíždí parní vlak od Hradce Králové. Tehdy již panuje tma a hustá mlha. Po padesáti vteřinách však jeden z průvodčích vlaku dává svému kolegovi znamení k odjezdu a vlak se rozjíždí, aniž by vyčkal na příjezd motorového vlaku od Pardubic. Průvodčí později uvedl vyšetřovateli SNB do protokolu: "Viděl jsem obrys postavy v mlze, která se objevila před dopravní kanceláří. Spatřil jsem, že dává návěst "odjezd." Dávanou návěst zeleným světlem jsem zřetelně viděl i přes hustou mlhu." Kdo byla tato postava, která se vynořila z mlhy? Viděl tehdy průvodčí skutečně záblesk zeleného světla? Odpovědi na tyto otázky se nepodařilo při pozdějším vyšetřování zjistit. Pravdou však je, že ve vlaku jedoucím z Hradce do Pardubic byli dva průvodčí. Někteří cestující rovněž později uvedli, že zahlédli zelené světlo, ale nebyli si zcela jisti. Původ zeleného světla, pokud opravdu nějaké bylo, nebyl nikdy zjištěn. Mohlo pocházet ze svítilny mladšího průvodčího, která měla barevné filtry včetně zelené. V policejním protokolech je zmínka o tom, že si mladší průvodčí krátil čas ve stanici hraním si s touto baterkou s barevnými filtry. Méně pravděpodobná je možnost cestujícího se svítilnou, cyklisty nebo svítilny některého výhybkáře. Ti však u sebe svítilny neměli. Strojvedoucí, přestože ani on zelené světlo neviděl, po opakovaném zavolání "odjezd" rozjel vlak. Topič právě přikládal do kotle a hlásil nedostatek vody, takže si nevšiml odjezdového návěstidla v poloze "Stůj", přestože to bylo jeho povinností. Rovněž vlakvedoucí nesledoval ani návěstidlo, ani polohu výhybky, kterou vlak při odjezdu "řízl". Vlakvedoucí si vzpomněl, že ve Stéblové se má vlak křižovat s protijedoucím vlakem od Pardubic, ale domníval se, že křižování bylo přeloženo do stanice Rosice nad Labem. A tak se parní lokomotiva dala do pohybu ve směru na Pardubice. Nikdo si již nevšimnul zoufalého výpravčího, který již měl v té době ohlášen příjezd vlaku od Pardubic na druhou kolej. Rozjíždějící se parní vlak přitom minul dvě návěstidla zakazující jízdu! Souprava nabírá rychlost a mnozí podřimující cestující ani nezaznamenali, že přejezd přes výhybku byl poněkud hlučnější, než bývá zvykem. Jeden z výhybkářů se snažil dohnat vlak na kole, ale neúspěšně. Výpravčí se ještě pokusil telefonicky spojit se stanovištěm, které mělo na starosti obsluhu závor na přejezdu mezi Stéblovou a Semtínem, a požádat ho o zastavení vlaku jedoucího od Pardubic, ale strážník tratě zvedl telefon až po průjezdu tohoto vlaku. V té chvíli již opačným směrem od Pardubic po jednokolejné trati mířil motorový vlak vedený strojvůdcem Jaroslavem Mervartem. V 17 hodin 42 minut (některé zdroje uvádějí 17 hodin 44 minut) se asi padesát metrů proti němu náhle vynořila z mlhy parní lokomotiva. Nikdy se již nepodaří zjistit, zda strojvůdce během dvou vteřin, které zbývaly do srážky obou vlaků stihnul začít brzdit. Jisté však je, že 1400 metrů od stanice Stéblová došlo k největšímu železničnímu neštěstí u nás, při kterém bylo 5 vozů motorového vlaku zdevastováno tak, že se znalcům nepodařilo zjistit, který vagon byl který. Byla zde změť plechu, kusů železa, skla, dřeva, textilií a lidských těl. Strojvůdce parní lokomotivy po srážce vysypal žhavé uhlí do kolejiště, aby tak zabránil výbuchu kotle. To však mělo za následek vznícení nafty unikající z motorové lokomotivy. Plameny šlehaly až do výše čtyř metrů. V té chvíli začíná pro ty, kteří bezprostředně přežili srážku a byli uvězněni pod troskami, hotové peklo. Někteří cestující za obrovských bolestí jen přihlížejí, jak jim uhořívá ruka, jak jim plameny propalují vnitřnosti či jak se jim škvaří kůže na těle. První zvědavci otevírají dveře vagónů a vystupují. Řada z nich běží na pomoc ostatním. Křik, nářky sténání. Hrůzný pohled připomínající apokalypsu. První vagon je vklíněn do lokomotivy. Trosky motorového vlaku hoří. Později vyšlo najevo, že motorový vlak před odjezdem z Pardubic natankoval… Ihned se rozjely rozsáhlé záchranářské práce. První sanitka na místo neště stí dorazila v 18:12 hodin. Sténání lidí po několika minutách začíná doplňovat úpěnlivé kvílení sirén snad všech sanitních vozů, které byly k dispozici v Pardubicích a Hradci Králové, ve Stéblové se sešly i všechny policejní i hasičské vozy, kterými obě největší východočeská města v té době disponovala. Pro cestující z vlaků, kteří měli štěstí, že vyvázli bez zranění, byly vyslány autobusy, v Pardubicích na chodnících zůstávali stát lidů s úžasem v očích. V nemocnicích v Pardubicích a Hradci Králové se hlásil personál, který měl mít volno, operovalo se u v porodnicích obou nemocnic. Příslušníci SNB zajišťovali přednostní dopravu pro sanitky na křižovatkách, byla povolána také armáda. Lékaři pracovali usilovně, "drobné" chirurgické zákroky, jako například amputace prstů, byly prováděny přímo na louce jen za světla ohně či baterky a bez anestézie. Sanitky odvážely kromě raněných a nebožtíků také kusy těl, ohořelé končetiny či hlavy k identifikaci. Zasahovala zde také armáda a o hrůznosti celé tragedie svědčí skutečnosti, že na radu svých důstojníků vojáci raději zasahovali více či méně opilí, jinak by asi odklízení trosek a těl psychicky nezvládli. Bohužel i zde se mnozí setkali s lidským hyenismem. Mrtví a zranění byli často ještě před tím, než k nim dorazili záchranáři, okradeni. Bilance neštěstí byla katastrofální: nedaleko Stéblové tehdy zahynulo 118 lidí, naprostá většina z nich seděla v motorovém vlaku, kde uhořela. 110 jich bylo těžce zraněno. Provoz po odklizení trosek byl obnoven v úterý 15. listopadu ve 12:30 hodin. Vlaková četa z parního vlaku byla posléze odsouzena k trestu odnětí svobody od dvou do čtyř let. I přes to, že snahou komunistického režimu bylo tehdy celou tragedii "ututlat," u obyvatel Pardubic i Hradce Králové byla ještě dlouho patrná obava z cestování vlakem. Na místě nehody byl vztyčen kříž, který byl v březnu 1967 přemístěn asi 80 metrů od místa neštěstí a obehnán mřížkovým plotem. U příležitosti 40. výročí neštěstí v roce 2000 proběhl pietní akt, v jehož rámci nechal obecní úřad ve Stéblové nahradit kříž (v té době již značně zchátralý a zrezivělý) černou žulovou deskou s nápisem "Pro vzpomínku na železniční neštěstí 14. 11. 1960. Obec Stéblová, 14. 11. 2000", vsazenou do upraveného okolí. Památník obětem železničního neštěstí - GPS souřadnice: 50°5'31.863"N, 15°45'7.037"E
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Předchozí článek: Oslava jubilea 600 let od povýšení Pardubic na město Následující článek: Pestrobarevný a originální svět reklamních letáků - třetí část Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
