|
| |
|
Svitavy - stručná historie města
04. 07. 2006 Na samotné hranici východních Čech v mírně zvlněné krajině Svitavské pahorkatiny leží město, jež patří k nejstarším městům svého kraje. Středověcí osadníci založili kdysi dávno u brodu přes říčku malou ves, která se během staletí rozrostla do mnohotvárných podob - od středověkého města až po kulturně hos-podářské centrum okresu. Svitavy - město, kde v současnosti žije na 18 tisíc obyvatel, začalo psát svoji kroniku ve 12. století. Premonstrátští mniši z Litomyšle založili někdy v polovině tohoto století v těsné blízkosti kupeckých stezek, osadu s kostelem, jež dostala jméno podle řeky Svitavy, která je připomínána již před rokem 1125 v Kosmově Kronice české. Kostel zasvětili sv. Jiljí a území si začlenili do litomyšl-ského klášterního panství. V polovině 13. století přišli do svitavských lesů němečtí osadníci, které povolal olomoucký biskup Bruno ze Schauenburka. Olomoucké biskupství si činilo nárok na osadu Svitavu i s jejím okolím. Vzniklý spor byl urovnán až v roce 1256, kdy byla vymezena hranice mezi oběma soupeři a městečko Svitavy začalo podléhat olomouckým biskupům. Smírčí smlouva z onoho roku 1256, jíž je spor vyřešen, se někdy považuje za "zakládací listinu města Svitav". V této smlouvě však jsou některé formulace nejasné, a tak s určitostí lze říci, že se jedná o dobové falzum. Tuto listinu v roce 1269 potvrdil Přemysl Otakar II. Spolu s novou německou vsí vznikl i kostel zasvěcený P. Marii a původní "Stará Svitava" ztrácela na důležitosti, až splynula s novou vsí. Město se začalo rozrůstat a zalidňovat, čemuž napomáhala různá biskupská i královská privilegia. Potvrzovala a povolovala rychtářská práva, výroční trhy, právo odúmrtí i jiné měšťanské výsady. Prvním rychtářem byl sám lokátor Helembert von Thurm, který byl podepsán jako svědek při zakládání vsi Kamenná Horka v roce 1266. Městečko, někdy v listinách zvané oppidum, získalo v roce 1330 důležité privilegium, které potvrzovalo svitavskou rychtu, k níž patřila vesnice Čtyřicet Lánů a Moravský Lančov. Později (1513) ke svitavskému panství připadly vsi Hradec nad Svitavou, Vendolí, Sklené, Javorník, Ostrý Kámen, Horní Hynčina, Kamenná Horka a Chrastová Lhota. Během husitských bouří v 15. století bylo město několikráte obleženo, ale za pevnými hradbami našla dočasný azyl i biskupská kapitula z Litomyšle. Krize způsobená husitskými válkami pominula až v roce 1484, kdy se Svitavy opět staly majetkem olomouckých biskupů, ale spadaly pod mírovské panství. Město tedy vstoupilo do doby renesančního století posíleno a konsolidováno. O vzestupu podávají zprávy některé prameny, jež se sice nedochovaly v originálech, ale pozdější opisy tvoří podstatnou část městského archivu. Již v roce 1512 se objevuje zmínka o cechovním hospodaření ve Svitavách připomínkou cechu kovářů. Dalšími doloženými cechy byli ševci, tkalci, kožešníci a hrnčíři, kteří provozovali své živnosti na území města. Ti všichni tvořili podstatnou součást období XVI. století, tedy období "zlatého věku" Svitav. Městská rada si v roce 1538 zakoupila dům na náměstí, ve kterém zřídila radnici. V několikaletém sporu s městským rychtářem o vůdčí postavení v rozhodování nakonec zvítězila myšlenka samostatného správcovství, rychtářská práva byla radou odkoupena roku 1599 a město vykročilo do nového století jako hospodářsky a právně samostatná instituce, byť formálně závislá na Olomouckém biskupství. Třicetiletá válka přinesla morální a ekonomické zubožení celého státu a vnesla do zemí Koruny české nejen aktuální nebezpečí z císařských či protestantských armád, ale i hrozbu zhoubných epidemií moru a cholery. Po drastickém úbytku obyvatel a množství zpustlých statků se mu-selo přistoupit ke znovuvzkříšení města. Byl vydán nový cechovní řád, stavělo se a budovalo, vyrábělo a prodáva-lo. Město opět vstalo z popela a vzkvétalo, čemuž napomáhaly i reformy absolutistických panovníků. Stavěl se nový kostel se špitálem, budovaly se důležité silniční spoje, kde denně projížděly povozy s přízí, suknem, lát-kami a jinými důležitými surovinami pro textilní výrobu. Město Svitavy se v této době ukázalo konkurenceschop-ným v textilnictví, a tak vše směřovalo k posílení této složky průmyslu, aby ve stoletích následujících se o něm mohlo hovořit jako o soukenném pilíři monarchie. Vše bylo spojeno s textilnictvím, a proto mohli obyvatelé žít v celkem slušném standardu. Ale časté ekonomické recese se nevyhnuly ani Svitavám, a tak občas vypukly nepokoje a stávky, což nebylo nic neobvyklého. Textilnictví poskytovalo městu dostatečné prostředky k prospe-ritě, ale těchto zisků muselo být v roce 1781 využito ji-ným způsobem. Z nenápadného plamínku vypukl ničivý požár, jemuž padlo za oběť takřka celé město. 259 domů a 35 stodol bylo zničeno, radnice, kostel, pivovar a téměř celé náměstí i s předměstím bylo poškozeno, ale ihned se přistoupilo k obnově. V roce 1786 se z města stalo panství se správou 24 obcí. Avšak Napoleonské války a s nimi spojené epidemie znamenaly na začátku 19. století pro město další pohromu. Revoluce roku 1848 přinesla městu osvobození od olomoucké vrchnosti a vytvoření okresního hejtmanství v Moravské Třebové. Svitavy dosáhly berní i soudní pravomoci, a tak právní reformy byly přínosné. Nyní žilo ve městě 4 431 osob a počet obyvatel se neustále zvyšoval, růstu nezabránila ani válka prusko-rakouská v roce 1866. Právě ve Svitavách dojednával příměří s rakouskou stranou sám král pruský Vilém s tehdejší politickou elitou. Konec století je příznačný pro nezištnou podporu bohatých svitavských podnikatelů, z jejichž darů vznikaly potřebné instituce - starobinec a sirotčinec, nemocnice, školy a veřejně prospěšná zařízení. Klenotem Svitav se stala knihovna, kterou nechal vystavět svitavský rodák Valentin Oswald Ottendorfer, jenž patřil k uznávaným politikům New Yorku. Z jeho darů a za jeho přítomnosti byla knihovna s čítárnou otevřena, aby ve svých depozitářích skrývala na 25 tisíc svazků a zařadila se tak mezi největší německé knihovny v českých zemích. Období počátku 20. století je ve znamení národnostních konfliktů, pro které bylo v dvojjazyčných Svitavách vhodné prostředí. I přes určité odstředivé tendence německých politiků, kteří žádali autonomii v rámci rozpada-jící se monarchie a vznikající národní republiky, byly Svitavy začleněny do ČSR a staly se nedílnou součástí nově utvořivšího se státu. Vznikla idea tzv. "Schö-nhengstgau - Hřebečska". Jednalo se o území o velikosti asi 118 km2 se 133 obcemi. Správní centrum mělo být jedno ze tří měst - Svitavy, Lanškroun nebo Moravská Třebová. 10. prosince 1918 byly Svitavy vojensky připo-jeny k Československu. Německé město s malou menši-nou českých obyvatel zažívalo osud ne nepodobný ostat-ním městům Sudet. Nástup nacismu dovršil snahy po přilnutí německy mluví-cích obyvatel k Třetí říši, ale po prohrané válce došlo k logickému vyústění všech národnostních konfliktů. Vykázání sudetských Němců z republiky sice přineslo problémy, ale město se snažilo jim čelit imigrační politikou. A tak byly Svitavy zaplněny lidmi ze všech koutů poválečného Československa, což přineslo i řadu násled-ných problémů. K 1. lednu 1949 vstupuje v platnost nový zákon o státním uspořádání a ve Svitavách vzniká okresní národní výbor. Touto reformou státní správy se vytvořily okresy Polička a Litomyšl v rámci Pardubického kraje. Tento stav zůstal až do roku 1960, kdy Národní shromáždění schválilo novou územní organizaci státu. Tato ústavní změna zna-menala vytvoření okresu Svitavy, který byl přičleněn do Východočeského kraje. Do okresu Svitavy připadla města do té doby samostatná - Polička, Litomyšl a Moravská Třebová. Svitavský okres zahrnuje celkem 113 obcí a 6 měst. Žije v něm 102 770 obyvatel. V samostatném městě Svitavy žilo k 31. prosinci 1995 téměř 18 tisíc obyvatel. Použitá literatura: www.svitavy.cz - Svitavy a jejich památky - město Svitavy ve spolupráci s Městským muzeem a galerií 1998 - Svitavy 2000 - Vydalo město Svitavy 1999
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006 Předchozí článek: Z historie železniční trati Svitavy - Polička - Žďárec u Skutče Následující článek: Svitavský židovský hřbitov Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
