|
| |
|
Svobodné Hamry
18.04.2024 Obec vznikla ve středověku v blízkosti železárny a patřila k nejstarším střediskům se železářskou výrobou v tomto regionu. Jádro této historické osady bylo na seznam venkovských památkových zón zapsáno v roce 1995. Osada se stala významnou díky svému zaměření na železářskou výrobu v oblasti Železných hor, která probíhala od konce středověku. Doklad dřívější železářské minulosti připomíná vodní kovací hamr uprostřed obce. Vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech, jehož vznik je spjat s počátky samotné osady ve 14. století, byl obnoven mezi lety 1979 a 1981. Budova prošla opravou a byla zpřístupněná veřejnosti. V interiéru si návštěvníci mohou prohlédnout vybavení hamru doplněné o drobné kovářské nářadí a rozpracované výkovky, v obnovené mlýnici doklady starého českého mlynářství – krupník holendr na výrobu krup z ječmene a jahelku na výrobu jáhel z prosa. Téměř naproti hamru najdete roubenou hospodu – bývalou Strai slerovu. První písemná zpráva o krčmě v Hamru nad Kamenicí je z roku 1613 ve „Vejsadním listu“, který tehdy obdrželi hamerníci Polničtí od vrchnosti, tedy od pánů Sobků z Kornic a na Kamenici. Od dob, kdy krčma byla místem odpočinku a posilnění pracovníků hamru, uhlířů a horníků, ať do přestavby v roce 1794, se šenk pravděpodobně odbýval ve světnici, jako jediné vytápěné místnosti. Krčma byla jen o málo větší než ostatní chalupy. V roce 1788 koupil krčmu číslo popisné 4 od vrchnosti Václav Zábský se spoustou povinností a podmínek, jako například povinnost zúčastnit se roboty 14 dnů a odevzdat vrchnosti jednu štuku příze. Václav Zábský nechal krčmu v roce 1794 přestavět na tehdejší poměry velkolepě a stavbu přizpůsobil hostinskému provozu. I když výčepní místnost sloužila i nadále jako obytná světnice, byla větší a vyšší, na okapové straně měla tři okna – kdy na Hlinecku bývalo vždy jen jediné – měla větší černou kuchyni a vedle šenku „panskou“ světničku pro „lepší“ hosty. Ani zánikem hutě na konci 17. století se tu čilý ruch nezastavil, i když tkalci už tu neutratili tolik, co předešlá hamernická chasa. Tu nahradili formani a cestující na stále rušnější zdejší cestě, nazývané Moravská silnice, a spojující východní Čechy s Moravou. To bylo asi také důvodem k tomu, že v maličké vesničce o pětadvaceti domech postavil žid Weiner kolem první poloviny 18. století další hospodu, známou později jako Streislerova. Rod Streislerů ji pak vlastnil od roku 1793 až do roku 1925. Ze šenku původní Zábkovy hospody se postupem času vytratilo zařízení světnice a přibylo místa pro hosty a společenský život, který se sem soustřeďoval. Hospoda ožívala letními hosty, schůzemi hasičů, bály a divadelními představeními. V roce 1919 se do hospody přiženil Bohuslav Pujman, pozdější hamerský starosta a hospoda se tak stala i obecní úřadovnou. Vedle plechové cedule o zákazu žebroty z roku 1885 se na ní objevila cedule oválná s textem: „Země: Čechy; Okres: Chrudim; Obec: Svobodné Hamry“. Bohuslav Pujman zemřel v roce 1954 a v hospodě zůstávala vdova s rodinou své dcery – Homolkovými. Dnes je hospoda zrekonstruovaná a je příjemným zastavením na cestě. Bývalé hamry v osadě byly nakonec chloubou i pozdějších majitelů hamerského statku, kteří se chlubívali, že tu bylo ulito první dělo v Čechách a že si sem Žižkovi bojovníci zajížděli pro koule do svých houfnic a tarasnic. Dnes už po nějakých štolách není nikde ani památky. Jen tradice říká, že se dolovalo někde u splavu na řece Chrudimce, což dokládají kamenické rybníky, vzniklé jako pozůstatek dolování. V letech 1925–1930 patřila hospoda malíři Františku Kavánovi, který zde v letech 1932–1934 hostil také malíře Gustava Macouna. Dnes připomíná malíře Františka Kavána pomník stojící přímo naproti roubené hospodě. Na pomníku je nápis „Tvořil a žil mezi námi“. Historický roubený hostinec je zapsaný v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek České republiky. Objekt, provozovaný jako „Hamerská krčma“, je v soukromém vlastnictví. Hamerská hospoda je součástí vesnické památkové zóny Svobodné Hamry, vyhlášené 22. září 1995. V Hamrech je k vidění také zámeček postavený v místech bývalé tvrze v 17. století. Zámeček poskytnul předlohu pro povídku K. V. Raise „Špačci“ a ve druhé polovině 19. století proslul četnými návštěvami vlastenců, jak je možné de dočíst níže. Od roku 1862 byl majitelem český architekt a stavitel Jan Nevole (1812–1903), činný v Čechách a Srbsku, na zámku žil od roku 1863 až do své smrti, hospodařil také na velkostatku náležejícímu k zámku. Během jeho života se zámek stal kulturním centrem s vlasteneckým prvkem. Svou vlasteneckou činností si získal respekt spoluobčanů na Kamenicku. Na zámku pobýval František Alexandr Zach (1807–1892), právník, vojenský teoretik a panslavista, působil v Srbsku, dosáhl hodnosti generála srbské armády. Po roce 1877 hostem na zámku také například Karel Václav Rais (1859–1926), tehdy učitel v Trhové Kamenici a později spisovatel. Uvádí se také návštěvy českých osobností, Františka Palackého (1798–1876) a Františka Ladislava Riegra (1818–1903). Objekt zámku je chráněn jako kulturní památka. V sedmdesátých letech 20. století byl opravován a v letech 1982–1996 sídlem muzea lidové architektury a technického stavitelství s názvem Soubor lidových staveb Vysočina (v současnosti Muzeum v přírodě Vysočina se sídlem ve městě Hlinsko). V rámci tzv. restitucí v 90. letech 20. století byl vrácen do soukromého vlastnictví (od roku 1997 veřejnosti nepřístupný objekt).
Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2023
Předchozí článek: Jedinečné sekční kameny na Českotřebovsku Následující článek: Na odvrácenéstraně Sněžníku Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
