Sdružení přátel Pardubického kraje

V Moravské Třebové mají největší českou mučírnu


14. 08. 2007 V roce 1770 vstoupil v rakouské monarchii v platnost nový trestní zákoník, který odstranil většinu tělesných trestů. Ještě před tím však císařovna Marie Terezie změnila radikálně pravomoc tzv. hrdelních soudů, neboť do té doby měly právo soudit nebo odsuzovat k smrti v českých zemích soudy složené z neškolených a práva neznalých členů městských rad, které vynášely rozsudky. Tak tomu bylo již v roce 1583 také v Moravské Třebové, kde soudila dvanáctičlenná městská rada a syndikus (přísežný písař). Takto vynesený rozsudek byl posléze předložen majiteli panství, který zastupoval vrchní soud. Později všechny rozsudky smrti schvaloval také vyšší úřad v Olomouci. Moravská Třebová měla také svého kata, kterého půjčovala i jiným městům, jako je například Jevíčko, Svitavy či Zábřeh na Moravě.

Moravskotřebovská šatlava, kde se provádělo také vyšetřování, se nacházela v nynější Marxově ulici čp. 19. Dříve se tato ulice nazývala Drábská a vedla ke katovně s drábovou světničkou, věznicí, městskou kládou a mučidly. Z dokumentů je patrné, že budova uváděná jako "drábská tvrz" byla jako městská brána postavena v roce 1539 jako vězení a byt kata. K tomuto účelu byla využívána ještě v roce 1815. Byla opatřena věží, na které byl umístěn zvonek tzv. umíráček, kterým se vyzvánělo, když odsouzeného k smrti odváděli na popravu. Zvonek měl upozornit občany, aby na duši nešťastníka pamatovali alespoň s modlitbou. V roce 1770 koupila zvonek obec Linhartice, neboť v tomto roce došlo zřejmě ke stavební úpravě městské brány a zboření patra. Přízemí jako vězení však zůstalo zachováno.
Městská šibenice stávala na Šibeničním pahorku na návrší nad tzv. "Novými domky", dnes na severním konci Tyršovy ulice.
V Třebovských "hrdelních" knihách je mimo jiné zaznamenána například poprava zloděje Jiřího Hantla z Jevíčka v roce 1653. Ten byl nejprve mučen na skřipci, kde se přiznal k mnoha dalším krádežím a proto byl odsouzen k trestu smrti provazem. V den popravy byl odsouzený navlečen do koňské kůže a odveden k šibenici. Tam byl pověšen. Po smrti mu byla sťata hlava, která byla pro výstrahu ostatním vystavena na místě, kde v den krádeže odsouzený přelezl městskou bránu.
Ze zápisů je patrné, že s vyšetřováním jednotlivých případů se mnoho času neztrácelo. Celý zápis totiž nezabíral více než půl strany papíru. Natažení na skřipec totiž dohnalo k přiznání skoro každého. Jednou z prvních zpráv o tvrdém rozsudku je zpráva o potrestání třebovského purkrabího Hanuše Černého z roku 1422. Ten se provinil tím, že vydal tehdy bez boje město vratislavskému biskupovi, který se slezským vojskem táhl k Jihlavě obsazené husity. Boček z Kunštátu, jako majitel panství moravskotřebovského, věrný stoupenec husitství, byl tímto činem velmi pobouřen a odsoudil purkmistra k trestu smrti. Známým moravskotřebovským katem byl Vavřinec Bohl v 17. století, který byl jedním z nejbohatších lidí v Čechách, a kterého si půjčovali do okolních měst, například do Svitav.
V gotickém sklepení moravskotřebovského zámku z 15. století byla v letošním roce otevřena expozice středověké mučírny. "V těchto místech původně stál středověký hrad, později zde bylo ženské vězení. Na stěnách jsou zde ještě patrné stopy v podobě křížků a počítání dnů," vysvětlila Irena Lišková, vedoucí zámku v Moravské Třebové.
Mučírna na zámku původně ve skutečnosti nebyla. Jak se dozvídáme, nápad na zřízení expozice středověké mučírny na moravskotřebovském zámku vznikl v loňském roce při rekonstrukci zámeckého sklepení.
Expozice pak vznikla za podpory města a z velké části i z ušetřených peněz za předchozí rok na provozu zámku, kdy se podařilo ušetřit za topení. Poprvé totiž nebyl loň-skou zimu zámek otevřen po celý rok. "Návštěvnost se od otevření expozice zvedla. Například za první měsíc fun-gování mučírny přišlo na zámek okolo 2tisíc návštěvníků, což je téměř stejné množství, jako za celý loňský rok," přiznala Lišková. Po vstupu do sklepení mučírny především v létě oceníme zejména příjemné ochlazení, které tyto podzemní kamenné prostory nabízejí. Na stěnách si pak můžeme přečíst například ceník úkonů kata. Zde stojí, že za oběšení bez mučení si kat účtoval 20 grošů, oběšení umučeného bylo za 24 grošů. Vydloubnutí očí bylo například za 1 zlatý, uříznutí obou uší za 12 grošů. Useknutí jedné ruky nebo nohy stálo 12 grošů. Je to sice dost morbidní, ale tento způsob byl v době středověku naprosto běžným způsobem řešení trestů. Velmi rozšířené bylo také pranýřování, ale to byla spíše potupa, než trest. Pranýře stávaly téměř v každém městě, na některém hojně navštěvovaném mís-tě, tedy například na náměstí nebo u kostela.
Vybavení mučírny v Moravské Třebové tvoří repliky. Figuríny mučených a odsouzených lidí jsou dílem studen-tů katedry scénografie JAMU, repliky kovaných nástrojů pak dílem uměleckého kováře pana Bartoška.
V hlavní místnosti mučírny jsou ukázky čtyř stupňů mučení. Jak se dozvídáme, docházelo nejprve k psychickému nátlaku na odsouzeného, kdy kat představil svoje náčiní, teprve potom došlo k opravdovému mučení, a to přikládáním palečnic, následně drtiči kloubů. Třetím stupněm mučení byla španělská bota a teprve potom docházelo k natahování na žebřík, či obdobnému suchému tažení na skřipci. Pokud odsouzený přežil všechny čtyři fáze mučení a nepřiznal se, byl uznán za nevinného a byl propuštěn. Mnohdy se však stávalo, že při takto brutálním mučení obviněný přiznal i to, co neudělal. Celé vybavení moravskotřebovské mučírny je inspirováno Tereziánským kodexem útrpného práva, kde je na 45 stranách vyobrazeno několik druhů mučení.
Ve středověké mučírně na moravskotřebovském zámku se nacházejí také ukázky cejchů, které byly odsouzeným vypalovány na tělo. Cejch se symbolem šibenice znamenal odsouzení na smrt, pokud vám vypálili cejch s písmeny RG, znamenalo to, že jste vyhoštěni z Čech.
Dalšími exponáty jsou také ukázky potupných masek, ve kterých byli odsouzení odváděni na popravu. Mezi exponáty návštěvníky zaujme také stolička pro čarodějnice, která se používala v době inkvizice. Je to nízká stolička, posetá kolem dokola kovanými bodlinami, ke které byla domnělá čarodějnice připoutána tak, že se nemohla pohnout. Takhle zde zůstala třeba tři dny a te-prve pak šla k výslechu.
V další místnosti můžeme spatřit ukázku katovského meče. Trest smrti měl tehdy různé podoby od oběšení, přes setnutí hlavy až po rozčtvrcení těla či zakopání za živa do země, kdy vykukovala pouze hlava. Nejčastěji se však používalo oběšení. "Setnout hlavu nebylo vůbec jednoduché. Pokud se to katovi nepodařilo napoprvé, byl připravován o peníze. Bylo to v podstatě považované za mučení, pokud se kat řádně netrefil napoprvé, což se také stávalo," přiblížila Lišková.
Součástí největší mučírny u nás je také dobová šatlava s tradičními kavalci a odsouzenci čekajícími na trest. Autenticitu zámeckému sklepení dodávají zvukové a světelné efekty, či plastické figuríny, které pro expozici vytvořili studenti scénografie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Otevřením dobové mučírny došlo k rozšíření prohlídkových okruhů zámku, město si od ní slibuje nárůst počtu návštěvníků.

Podklady: Třebovské noviny: Povídání o mučírně 3/2006; Třebovské hrdelní listy 6/1997

GPS souřadnice: 49.75665N, 16.66633E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007






Předchozí článek: Moravská Třebová a její památky
Následující článek: Vydejte se do Mladějova


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: portál z roku 1492 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ je považovaný za jednu z nejstarších renesančních památek na sever od Alp.

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml