Sdružení přátel Pardubického kraje

Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku

Autor: Hynek Vojanec, archiv SLS Vysočina

17.08.2011 byly zapsány do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Rozhodl o tom Mezivládní výbor UNESCO na svém zasedání v Nairobi v listopadu roku 2010. Bylo tak završeno dlouhodobé úsilí Ministerstva kultury, Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a Souboru lidových staveb Vysočina. Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku se staly součástí světového kulturního dědictví pro svoji jedinečnost, která spočívá především v dodržování tradičního charakteru obyčeje.
Rozpustilé obchůzky maskovaných postav na konci období masopustu patří k nejvýraznějším výročním obyčejům nejen v České republice, ale i ve všech okolních státech Střední Evropy. Souslovím masopustní obyčeje označujeme dynamický soubor jevů a dění, vyjádřených specifickými postupy a prostředky, tj. maskou, tancem, popřípadě zpěvem, dalšími hlasovými projevy (výkřiky), využitím rekvizit a dílčími divadelními výstupy provozovanými v několika rovinách.

A to: rovina masky – diváci z řad obyvatel příslušné obce; masky – diváci z jiných míst; masky samy mezi sebou. Uvedené složky masopustních obyčejů jsou historicky variabilní a v kolektivních a individuálních výstupech současně umožňují seberealizaci účinkujících. Ve formě a podobě masek se v některých oblastech může cokoliv odkudkoliv přejímat, napodobovat nebo karikovat. V dalších lokalitách se však udržuje podoba a pojetí masek po dlouhá desetiletí téměř beze změn. Dokonce vesnický kolektiv žádné zásadní inovace ve vzhledu a podobě masek nepřipouští a podobu kontroluje. Pokud by se někdo z nositelů masky pokusil o její inovaci, setká se okamžitě s projevy kritiky a nelibosti ostatních členů vesnického kolektivu. Tato situace je patrná právě ve sledovaných lokalitách na Hlinecku.
Masopustní obchůzky na Hlinecku jsou výrazným projevem staršího stadia vývoje lidové kultury. Ve vesnickém kolektivu jsou v aktivním povědomí četné funkce tohoto jevu i u mladší generace (např. význam a podoba masek, jejich úloha při obchůzce). Mají velmi významnou úlohu pro upevnění daného vesnického společenství, pro vymezení regionu vůči ostatním regionům a také důležitou úlohu pro uvědomování si lokální historické a kulturní identity. Masopustní obchůzky na Hlinecku jsou jedním z mála obyčejů, které se v této oblasti dochovaly. V některých lokalitách se podoba tohoto jevu předává beze změn po několik generací. Od podobných obchůzek v jiných regionech České republiky se odlišují svým průběhem, především však ustáleným počtem, pojetím, podobou a funkcí jednotlivých masek. V žádné jiné části České republiky se v tomto seskupení, pestrosti i bohatosti kostýmů podobné masky nevyskytují. Mikroregion Hlinecko se takto vyděluje a prezentuje vůči ostatním oblastem. Zejména v posledním desetiletí si obyvatelé Hlinecka na této tradici zakládají a prezentují se jí při různých kulturních příležitostech mimo území Mikroregionu. Ovšem v tomto počínání je i určité riziko, protože v cizím prostředí a v konání mimo určený termín nemohou být rozvinuty všechny znaky a funkce tohoto jevu. Pak se jedná pouze o jednostrannou podívanou, kde chybí akce mezi aktéry a diváky, kde již i základní funkce (rituální prvky spojené s oslavou konce masopustu) chybí. Přesto jsou masopustní obchůzky a masopustní masky výrazným propagačním prvkem Hlinecka. Důležitější roli však tento jev tradiční lidové kultury hraje v původním vesnickém společenství, v němž jsou chápány a předávány všechny jeho atributy. Masopustní obchůzky v tradičním pojetí představují výrazný prvek sepětí obyvatel dané vesnice s historií společenství, se snahou uchovat a předat toto kolektivní dědictví dalším generacím. Z tohoto důvodu například připravují věrné kopie masek pro své syny nebo vnuky. Učí je základním funkcím masek. Tak můžeme v některých vesnicích potkat během normální obchůzky i v maskách přistrojené malé chlapce (Blatno, Studnice,Vortová), nebo dokonce dětská maškara vesnicí obchází týden před konáním běžné obchůzky (nepravidelně Studnice).
Tradiční podobu má zmíněný obyčej v těchto vesnicích: Hamry, Studnice a Vortová. Charakter a podoba masek zůstává po dlouhá desetiletí téměř neměnná a rovněž celá obchůzka probíhá podle tradičního scénáře. Masopustní průvody však můžete potkat i v jiných vesnicích na Hlinecku, například v Blatně, Dřevíkově, Jeníkově, Staná, Vítanově, Všeradově . Zde se však často objevují i nové typy masek (cikánky, kanonýři, holiči, fotografové apod.), dokonce se za ně převlékají ženy.
Masopustem se nazývá období, které začíná po svátku Tří králů (6. ledna) a končí v úterý, jež předchází Popeleční středě. Tedy končí šest týdnů před Velikonocemi. Období masopustu bylo v minulosti dobou zabíjaček, sousedských zábav, besed a také svateb. Tento čas byl ukončen veselou a mnohdy rozpustilou obchůzkou masopustního průvodu. I když se v minulosti obchůzka konala v úterý, byl tento den sváteční a lidé vykonávali jen nejnutnější práce v hospodářství. Průvod masek obcházel vesnici, masky koledovaly a žertovaly s přihlížejícími. Po skončení obchůzky se všichni sešli v hospodě, kde se konala taneční zábava. Ta však musela skončit do půlnoci, protože od Popeleční středy začínal přísný šestitýdenní půst. Geneze tohoto obyčeje není příliš objasněna, vztahuje se k předkřesťanským dobám. Na Hlinecku známe popisy tohoto obyčeje z druhé poloviny 19. století.

Průběh masopustní obchůzky v současnosti
V posledních 30 letech se postupně termín konání masopustní obchůzky na Hlinecku přesunul na nejbližší sobotu či neděli k masopustnímu úterý. Masopustní průvod vychází časně ráno ze společného místa, které je předem domluveno. Masky kráčejí v průvodu v ustáleném pořadí daném dlouhou tradicí. Za veselého vyhrávání muziky průvod kráčí k obydlí představitele obce požádat jej o povolení obchůzky. Jménem všech maškarádů žádá starostu nebo starostku o povolení maska zvaná strakatý, též laufr nebo ostřižek, představitel obce povolení pochopitelně udělí, ovšem nezapomene připomenout, aby se maškara „… chovala mravně, vysoko skákala a pěkně tancovala, aby byla dobrá úroda…". Poté se již maškarádi s veselou muzikou vydají na obchůzku po vesnici. V tento den je jim prominuta nejedna rozpustilost. U každého domu zahrají, zazpívají a zatancují, aby se hospodáři vydařila úroda. Hospodář s hospodyní maškarády a muzikanty pohostí a přispěje určitým finančním obnosem do pokladničky. Obchůzka končí obyčejem, který představuje porážení masky zvané kobyla. Po té, co maškary obejdou celou vesnici, shromáždí se spolu s diváky na domluveném místě. Masky si stoupnou do kruhu, v jehož středu pobíhá maska kobyly s maskou rasa. Jedna z masek, obvykle je to ras, přečte tzv. Testament obsahující hříchy, jichž se kobyla během roku dopustila. Text humornou formou reaguje na nejrůznější události ve vesnici i na události dotýkající se celé společnosti (stoupající ceny zboží a potravin, nezaměstnanost apod.). Po přečtení textu, dostane ras pokyn, aby kobyle přetnul žílu. Kobyla se svalí na zem, ostatní masky kolem ní tančí kolo. Po chvilce dá ras kobyle napít nějakého alkoholu, ta vyskočí a tančí zvesela s ostatními maskami. Tímto okamžikem končí masopustní obchůzka a maškarádi pozvou všechny přítomné na taneční zábavu. Patří ke cti každého maškaráda, aby se večerní zábavy zúčastnil.
V masopustních obchůzkách a především v jejím závěru spatřujeme ohlasy obyčejů spojených se zemědělstvím, ale také s kultem Země a plodnosti. Závěr masopustních obchůzek v představách našich předků byl aktem končícím dlouhou zimu (poražení kobyly) a vítající příchod jara (oživení kobyly).

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2011

GPS souřadnice: 49.76272N, 15.90632E

Autor: PhDr.Ilona Vojancova
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011


Autor: Hynek Vojanec, archiv SLS Vysočina
Autor fotografií: Hynek Vojanec,archiv SLS Vysočina






Předchozí článek: Cukrovar v Chrudimi
Následující článek: Osmdesát let od velkolepé sportovní výstavy hrozí pardubickým Tyršovým sadům devastace!


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Vavřince ve VYSOKÉM MÝTĚ založený na skolnku 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Fresky z 18. století na Loretánské kapli v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml