Sdružení přátel Pardubického kraje

Vlastivědná stezka Krajem Chrudimky


12. 04. 2007 Od pramene řeky Chrudimky vede stezka, spojující zajímavá a krásná místa v regionu. Její celková délka je 82 km, překonává výškový rozdíl 390 metrů. Na třiceti jednom přírodovědně a kulturně zajímavém místě je vybavena informačními tabulemi. Stezka prochází i zvláště chráněnými částmi přírody. Jedinečnost stezky, příroda, kultura a historie nás vybízí k poznání a zasluhuje naši ochranu. Krajina podél řeky Chrudimky učarovala v minulosti mnohým českým malířům. Svá díla zde počátkem 20. století tvořili František Kavan, Gustav Macoun, Antonín Slavíček a mnozí další.

Dnešní krajina je však jiná, než jakou znali tito umělci a lidé v minulosti. Rozsáhlé úpravy proběhly v povodí na sklonku 50 a 70 letech. V tomto období byly scelovány pozemky, prováděla se rozsáhlá odvodnění, zorání luk často v nivách řek a na prudkých svazích. Přesto je dodnes krajina podél horního a středního toku značně zachovalá s vyváženým zastoupením luk, lesů a polí. Pestrou mozaiku pak doplňuje rozptýlená zeleň v remízcích doprovázející úvozové cesty, staré terasy a vodní toky.
Časté jsou dominantní staré stromy na návsích, u křížků a rozcestníků. Právě tyto části jsou zahrnuty do chráněných krajinných oblastí Žďárské vrchy a Železné hory.
Dolní tok je zcela poznamenán zemědělskou velkovýrobou. Přesto i zde je uchovaly ukázky přírodní řeky, například u soutoku s Novohradkou i na dalších místech.
I dnes zastihneme podél Chrudimky malíře a výtvarníky, jak zachycují ráz krajiny a s jejich díly se lze setkat na různých výstavách, které se podél Chrudimky každoročně konají.
Vlastivědná stezka vznikala postupně od roku 1972 a byla rozdělena do pěti úseků. Na stezce bylo možno volit různé odbočky či zkratky. Délka se tak pohybovala od 65 do 82 km. Na třiceti sedmi místech byly mohutné sloupy s informačními tabulemi. Průvodce k ní byl vydán v roce 1978. Jak šel čas, i stezka postupně stárla. V roce 1997 bylo přistoupeno k její rekonstrukci. V té době byly dokončeny nové texty i dřevěné sloupy. Na rekonstrukci se podílelo mnoho lidí i organizací. Zároveň byl vydán i nový průvodce.
V roce 1998 byla stezka vybavena tabulemi s cizojazyčným souhrnem a mapou.
Dnešní trasa stezky je místy odlišná od původní a není rozdělena do pěti úseků. Přesto si však uchovala jedineč-nost v rámci stezek České republiky a propojuje přírodu s lidskými sídly, krajinu s člověkem.

Řeka Chrudimka
Název řeky je odvozen od města Chrudimi. Nebylo tomu tak vždy. Dříve se řeka nazývala Kamenice, Ohebka, to podle míst, kterými protékala.
Nepatří k velkým řekám. Její délka je pouze 104 km s plochou povodí 873 km2. Chrudimka má několik pramenů, některé z nich dnes již nenalezneme. V minulosti byly zatrubněny. K nim patří Dědovský či Filopovský. Nejznámější je Chlumětínský ve Staré oboře, kde v nadmořské výšce 680 metrů začíná Vlastivědná stezka. Leží na evropském rozvodí. Dále na východ již vody tečou do Černého moře.
Větší část horního a středního toku má horský charakter s kamenitým řečištěm. Pouze v širších údolních nivách se tok uklidňuje a zahlu-buje do měkkých náplavů. Nivy zde mají i akumulační funkci při povodních.
Pod obcí Svidnice ztrácí řeka svůj dravý horský ráz a zpomaluje svůj tok. Před Chrudimí je pak spoutána do pevného koryta. Na svém toku má 65 přítoků.
Význam řeky pro region je obrovský. Zásobuje krajinu vodou, odvodňuje ji. V minulosti poháněla 58 mlýnů. Některé z nich již dnes neexistují, jiné ztratily svou funkci a pouze malá část z nich dnes vyrábí elektrickou energii.
Při Chrudimce byly budovány i rybníky. K největším patří Krejcar, Velká Kamenice a Velký Rohozeňský. Ve dvacátém století bylo na Chrudimce vybudováno několik přehrad. Nejprve byla postavena Hamerská přehrada se sypanou hrází, která dnes slouží jako vodárenský zdroj a ochrana před povodněmi. Se zděnou hrází pak byla vybudována Sečská přehrada s vyrovnávací přehradou v Padrtech. Slouží nejen k ochraně před povodní, ale i k rekreaci a retenci vody v období sucha. Nejmladší je vodárenská soustava přehrad Křižanovice a Práčov, které zásobují Chrudim a Pardubice pitnou vodou.
Člověk svou činností ovlivňuje krajinu podél řeky. Prv-ními obyvateli, kteří osídlili povodí Chrudimky, byli Keltové. Jejich oppidum leželo v Hradišti u Nasavrk již ve 2. století před naším letopočtem. Dodnes se v terénu zachovaly zbytky dvojitého obranného valu. V 10. až 11. století již existovala Chrudim. Teprve ve 13. a 14. století bylo osídleno celé povodí. Po třicetileté válce pak již struktura osídlení nezaznamenala významných změn.
K zemědělskému využití krajiny přibylo i průmyslové. Stačí jen připomenout první výrobnu kyseliny sírové v Rakousku-Uhersku v Lukavici, kde již se v 15. století těžil pyrit. Největší změny však prodělala krajina i sídla ve 20. století. Postupně došlo je zcelování pozemků, a to často bez ohledu na ekologickou únosnost krajiny. Stalo se, že dnešní krajina není schopna eliminovat přívalové deště, dlouhodobá sucha, ale i silné větry a kalamitní přemnožení škůdců. I sídla se značně změnila. Přesto se na mnoha místech uchoval ráz sídel našich předků.
V povodí řeky Chrudimky lze nalézt přes 1280 druhů rostlin. Mnohé z nich zde jsou již po staletí a vytvořily vzájemně provázaná rostlinná společenstva. Nalezneme zde však i druhy nové, zavlečené člověkem do zahrádek a zahrad, odkud následně zplaněly. Z nich jmenujme ale-spoň bolševník velkolepý, křídlatku a netykavku žlázna-tou. Celkem lze v povodí vystopovat 240 nepůvodních druhů.
Mezi nejstabilnější společenstva patří lesy. V povodí lze nalézt zbytky podhorských a podmáčených smrčin, bučin různých typů, bukojedlin, dubin i habřin. V závislosti na reliéfu krajiny a minerální bohatosti substrátu to mohou být i zvláštní subtypy, např. jilmová javořina na sutích, reliktní bory, prameništní olšiny a podobně. Monokulturní smrčiny, které převažují v dnešních lesích, jsou prvkem nepůvodním a byly zaváděny od 18. století.
I louky a pole mají svá specifická společenstva. Většina z nich vznikla s příchodem člověka a pokud by je člověk neudržoval, opět by zanikla. Mezi takové patří květnaté louky, ať vlhké nebo zcela suché nebo ruderální společen-stva. Naopak by se zachovala společenstva rašelinišť, slatin či skalních štěrbin. Jejich zánik by trval dlouhá léta v závislosti na vývoji společenstva. V našich podmínkách by nakonec vzniknul smíšený les.

Autor: www.zeleznehory.ochranaprirody.cz
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2007




Předchozí článek: Zámek v Heřmanově Městci - aristokratické sídlo v proměnách času
Následující článek: Náboženské bouře v Radhošti v roce 1920


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Fresky z 18. století na Loretánské kapli v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml