Sdružení přátel Pardubického kraje

Vysoké Mýto a statut královského věnného města

19. 11. 2007 Instituce královských věnných měst vznikla proto, že panovníci již od počátku českého státu byli nuceni zajistit odpovídající hmotné a společenské zabezpečení svých manželek či knížecích a královských vdov pocházejících z významných rodů. Právě tímto zajištěním bylo postoupení určitého území a z něho plynoucích důchodů své manželce.

Vznik a počátky věnných měst
Podle historika Josefa Šusty lze za počátek královských věnných měst považovat zabezpečení první manželky Václava II., Guty Habsburské. Její otec, Rudolf I., požadoval, aby byla královna zabezpečena důchody z Hradce nad Labem (dnešního Hradce Králové), k čemuž podle Šusty došlo v roce 1287. K tomuto převzetí Hradce však neexistují žádné pramenné doklady. Pouze je doloženo, že v roce 1293 Guta vlastnila statky zvané Jičín (dnešní Staré Místo u Jičína).
Tradičně se jako počátek věnných měst uvádí rok 1305 a s ním spojený panovník Václav II., jenž těsně před svou smrtí zabezpečil svou druhou manželku Elišku Rejčku s jejich čerstvě narozenou dcerou. Doložen je však pouze její důchod 20 000 hřiven stříbra ročně.

Až v roce 1306, krátce po zavraždění Václava III. v Olomouci, lze doložit konkrétnější údaje o zajištění české královny formou věnných měst. V tomto roce byl sjednán sňatek mezi královnou - vdovou Eliškou Rejčkou a Rudolfem Habsburským, synem římského krále Albrechta I. Ani Eliščino druhé manželství nemělo dlouhého trvání, Rudolf zemřel již v polovině roku 1307 při obléhání Horažďovic. Ale podobně jako její první choť ji stačil ještě před smrtí velmi štědře hmotně zabezpečit. Její důchod zvýšil na 40 000 hřiven stříbra s tím, že příjem byl zajištěn z královských měst Hradce, Chrudimi, Jaroměře, Poličky a Vysokého Mýta. Základ příjmů přitom spočíval v tom, že královně byl odváděn pravidelně plat od měšťanů za propůjčení území, na kterém město stálo a také daně, které nebyly zpočátku vybírány pravidelně. Samotná Eliška si za své sídlo zvolila Hradec, čímž zaujal přední místo mezi královskými věnnými městy.

Význam věnných města za Elišky Rejčky
Cílem vojenského tažení Habsburků v roce 1307 bylo získání trůnu v Čechách po Rudolfově smrti pro jeho mladšího bratra Fridricha Sličného proti Jindřichovi Korutanskému, kterého část místní šlechty zvolila českým králem. Vojenskou základnou habsburské strany v Čechách v probíhajícím konfliktu se měla stát právě města náležející královně Elišce Rejčce, která s umístěním posádek do svých měst souhlasila. Měšťané však za tuto službu požadovali další posílení svých ekonomických i politických pozic, což se jim nakonec podařilo prosadit. Obchodníkům byl umožněn nákup kutnohorského stříbra (dosud výhradně náležel královským mincmistrům), v oblasti soudní a správní byla výrazně rozšířena pravomoc městských rad na úkor rychtáře a podkomořího, byly sníženy královské berně z městských gruntů i venkovských statků měšťanů. Panovník se dále zavázal poskytnout zdarma kámen na další výstavbu měst.
Koncem roku 1307 byly do Čech naverbovány oddíly žoldnéřských vojsk. Tito žoldnéři, obecně označovaní jako Švábové, často z uvedených měst přepadali okolí a rabovali. To vyvolávalo nenávist šlechty, neboť nájezdy Švábů zasahovaly velmi nepříznivě jejich majetky. Docházelo tím tak ke vzájemným střetům. Největší proběhl v lednu 1308 v povodí Loučné nedaleko Uherska a němečtí žoldnéři utrpěli drtivou porážku od českých oddílů vedenými Ctiborem z Uherska. Habsburskou vládu
v Čechách se však prosadit nepodařilo. Většina české šlechty se přiklonila na stranu Jindřicha Korutanského a Fridrich Sličný se s ním nakonec dohodl a vzdal se za vysoké odstupné nároků na trůn.

Věnná města za Lucemburků
Za několik let zoufalý stav země za vlády Jindřicha Korutanského vyvolal potřebu změny na trůnu a česká šlechta proto vstoupila tajně do jednání s novým římským králem Jindřichem VII. Lucemburským. Ta vyvrcholila svatbou jeho syna Jana a dědičky země Elišky Přemyslovny v roce 1311. O několik let později došlo k ostrému konfliktu Jana Lucemburského s Jindřichem I. z Lipé, dlouholetým druhem a milencem Elišky Rejčky. Ta v roce 1316 souhlasila s umístěním slezských vojenských oddílů do svých měst. Tato vojska měla hájit zájmy Jindřicha. Jan se však brzy zmocnil Vysokého Mýta, Poličky a Jaroměře, jejichž obyvatelé se ze strachu před obléháním králi dobrovolně vzdali. Zanedlouho získal král i zbylá města a celá válka byla uzavřena domažlickým mírem v dubnu 1318. Jan Lucemburský slíbil Elišce Rejčce jako náhradu za věno pojištěné na věnných městech plat 10 000 kop grošů. Tímto finančním vyrovnáním přešla bývalá východočeská věnná města do správy královské komory a ztratila svůj zvláštní charakter a významnou úlohu v politickém dění.
Instituce věnných měst opět ožila v roce 1353, kdy Karel IV. pojistil své třetí manželce Anně Svídnické věno ve výši 15 000 hřiven stříbra na městech Hradec Králové, Poličce a Vysokém Mýtě. O deset let později daroval tato města i své čtvrté manželce, Elišce Pomořanské.

Další vývoj
Během dalších let se královská věnná města rozrostla ještě o další, např. Dvůr Králové nad Labem, Mělník, Nový Bydžov či Trutnov. Postupně se také formovaly určité principy správy královských věnných měst. Královna musela slíbit, že její města budou vždy hájit politické zájmy a cíle panovníka a budou otevřena pro jeho vojsko. V případě smrti královny připadnou města zpět králi a pokud by se královna - vdova opět chtěla provdat, musela města proti vyplacení určité finanční částky předat zpět panovníkovi. Tuto instituci využívali i další čeští panovníci a jejich manželky. Ekonomický a politický vliv ztrácela po roce 1620 důsledkem porážky českých a moravských stavů na Bílé Hoře. Jejich právní forma však zaniká až v roce 1918 v souvislosti se vznikem Československé republiky.

GPS souřadnice: 49.95303N, 16.15535E

Autor: Zdeněk Horák
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007






Předchozí článek: Královské věnné město Vysoké Mýto - doklad středověkého urbanismu
Následující článek: Významné památky Vysokého Mýta


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
670 let první nezpochybnitelné písemné zmínky o Bystrém
Proč zmizel pomník ve Vysokém Lese
Pardubice na prahu středověku
Místa příběhů - Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Náměstí v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ s radniční věží, která nemá žádné základy.

SVITAVSKO: Fontána na náměstí ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml