Sdružení přátel Pardubického kraje

Wiedersperger z Wiederspergu na Medlešicích


20. 11. 2006 Stará šlechtická rodina ze 14. století pochází ze statku Wiedersberg ve Voglandsku, v dnešní Spolkové republice Německo. Ve druhé polovině 15. století přicházejí do Čech a zakupují se v západních Čechách. V roce 1622 bylo rodu pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno několik panství. V roce 1760 byl Jan František Bedřich Wiedersperger z Wiederspergu z druhé rodové větve povýšen do stavu svobodných pánů a byl mu polepšen erb. Jeho syn Vincenc Petr Wiedersperger z Wiederspergu byl apelačním radou a zakoupil se na Litoměřicku. V roce 1864 získává Hugo ryt. Wiedersperger z Wiederspergu panství Medlešice na Chrudimsku. Rodová hrobka se nachází v kostele v Mutěníně - panství bylo prodáno v roce 1857.

Zámek Medlešice, do 18. století Mezilesice, se prvně uvádějí v roce 1229 v listině Přemysla Otakara I., psané pro Opatovický klášter. Tvrz není před rokem 1626 písemně doložena , ale poloha zámku napovídá, že může stát na místě bývalé tvrze. I po husitských válkách pokračoval stejný trend - až čtyři svobodné dvory a střídání majitelů, např. Jan Absolon z Ledské, Diviš Bohušínský z Božejova, Petr Hubryk z Hennersdorfu, Mikuláš Štítný ze Štítného a jiní. Mezi známějšími držiteli je Kateřina Hubryková, později Myšková, po níž se dodnes nazývá část Medlešic. V roce 1660 kupuje panství Anna Kustošová ze Zubří a v této době proběhla úprava tvrze. V roce 1671 spojuje panství Ferdinand Leopold Kustoš ze Zubří, ale již jeho syn Ferdinand Adam prodává statek Medlešice v roce 1716 Oktaviánu Ladislavovi z Valdštejna, od jehož dcery jej v roce 1722 kupuje Terezie Rašínová z Rýzmburka. Její dcera provdaná z Vernieru provedla celkovou přestavbu zámku. V roce 1755 je majitelem panství Jan Josef Vernier de Rougemont – za něho byly zbudovány sochy světců západně od obce a kamenný kříž ve směru na Chrudim. Vernierové panství v roce 1802 prodávají a v roce 1810 je získává rod Trauttmansdorffů. V roce 1864 získává panství Hugo ryt. Wiedersperger z Wiederspergu od své matky, dcery Joachima hr. Trauttmansdorffa a dochází k modernizaci interiérů. Z původních vnitřních úprav se po přestavbách dochovala pouze kaple a část štukových úprav. K severní straně budovy byla přistavěna věž v pseudogotickém slohu. Rodu patřil zámek do roku 1945, kdy přešel do rukou státu. V tomto období došlo k větším úpravám - zbourání věže, modernizace a vnitřní úpravy interiéru pro účelové využití - mateřskou školu, knihovnu, byt, a kanceláře MNV. Z původního vybavení interiérů se do dnešních dní zachovalo vybavení kaple – zasvěcené sv. Janu Nepomuckému, kachlová kamna, skříň, dva psací stoly, dva stolky s parožím, dvě papírové vazy s čínskými motivy, koš na papír z dančího paroží a lustr. Zámek je barokní budova obdélného půdorysu s vysokou mansardovou střechou s vestavěným druhým patrem. Ze středu východní strany vystupuje boční křídlo se schodištěm, v přízemí s průjezdem a v patře s kaplí. Hlavní sál zasahuje do obou křídel budovy. Fasáda je mimo severní strany s hladkou omítkou zdobena pilastry, římsami a nadokenními frontony a maskarony, průjezd je zaklenut křížovou klenbou. Zámecký park Základy současného zámeckého parku lze hledat po roce 1662, při přestavbě tvrze na zámek. Současný vzhled získal nevelký, volně řešený park, umístěný západně od zámecké budovy, při romantických úpravách ve druhé polovině 19. století. Stará šlechtická rodina ze 14. století pochází ze statku Wiedersberg ve Voglandsku, v dnešní Spolkové republice Německo. Ve druhé polovině 15. století přicházejí do Čech a zakupují se v západních Čechách. V roce 1622 bylo rodu pro účast na stavovském povstání zkonfiskováno několik panství. V roce 1760 byl Jan František Bedřich Wiedersperger z Wiederspergu z druhé rodové větve povýšen do stavu svobodných pánů a byl mu polepšen erb. Jeho syn Vincenc Petr Wiedersperger z Wiederspergu byl apelačním radou a zakoupil se na Litoměřicku. V roce 1864 získává Hugo ryt. Wiedersperger z Wiederspergu panství Medlešice na Chrudimsku. Rodová hrobka se nachází v kostele v Mutěníně - panství bylo prodáno v roce 1857. Zámek Medlešice, do 18. století Mezilesice, se prvně uvádějí v roce 1229 v listině Přemysla Otakara I., psané pro Opatovický klášter. Tvrz není před rokem 1626 písemně doložena , ale poloha zámku napovídá, že může stát na místě bývalé tvrze. I po husitských válkách pokračoval stejný trend - až čtyři svobodné dvory a střídání majitelů, např. Jan Absolon z Ledské, Diviš Bohušínský z Božejova, Petr Hubryk z Hennersdorfu, Mikuláš Štítný ze Štítného a jiní. Mezi známějšími držiteli je Kateřina Hubryková, později Myšková, po níž se dodnes nazývá část Medlešic. V roce 1660 kupuje panství Anna Kustošová ze Zubří a v této době proběhla úprava tvrze. V roce 1671 spojuje panství Ferdinand Leopold Kustoš ze Zubří, ale již jeho syn Ferdinand Adam prodává statek Medlešice v roce 1716 Oktaviánu Ladislavovi z Valdštejna, od jehož dcery jej v roce 1722 kupuje Terezie Rašínová z Rýzmburka. Její dcera provdaná z Vernieru provedla celkovou přestavbu zámku. V roce 1755 je majitelem panství Jan Josef Vernier de Rougemont – za něho byly zbudovány sochy světců západně od obce a kamenný kříž ve směru na Chrudim. Vernierové panství v roce 1802 prodávají a v roce 1810 je získává rod Trauttmansdorffů. V roce 1864 získává panství Hugo ryt. Wiedersperger z Wiederspergu od své matky, dcery Joachima hr. Trauttmansdorffa a dochází k modernizaci interiérů. Z původních vnitřních úprav se po přestavbách dochovala pouze kaple a část štukových úprav. K severní straně budovy byla přistavěna věž v pseudogotickém slohu. Rodu patřil zámek do roku 1945, kdy přešel do rukou státu. V tomto období došlo k větším úpravám - zbourání věže, modernizace a vnitřní úpravy interiéru pro účelo-vé využití - mateř-skou školu, knihovnu, byt, a kanceláře MNV. Z původního vybavení interiérů se do dnešních dní zachovalo vybavení kaple – zasvěcené sv. Janu Nepomuckému, kachlová kamna, skříň, dva psací stoly, dva stolky s parožím, dvě papírové vazy s čínskými motivy, koš na papír z dančího paroží a lustr. Zámek je barokní budova obdélného půdorysu s vysokou mansardovou střechou s vestavěným druhým patrem. Ze středu východní strany vystupuje boční křídlo se schodištěm, v přízemí s průjezdem a v patře s kaplí. Hlavní sál zasahuje do obou křídel budovy. Fasáda je mimo severní strany s hladkou omítkou zdobena pilastry, římsami a nadokenními frontony a maskarony, průjezd je zaklenut křížovou klenbou. Zámecký park Základy současného zámeckého parku lze hledat po roce 1662, při přestavbě tvrze na zámek. Současný vzhled získal nevelký, volně řešený park, umístěný západně od zámecké budovy, při romantických úpravách ve druhé polovině 19. století.
Z dendrologického hlediska zde roste několik zajímavých stromů. Z jehličnanů je to několik druhů zeravů (Thuja occidentalis ‘ Ellwangeriana Rheingold’, ‘ Pyramidlis Compacta’, ‘Wareana’) a cypřišků ( Chamaecyparis lawsonia ‘ Glauca’, Ch. Nootkatensis, Ch. pisifera ‘ Plumosa’), jinan ( Ginkgo biloba ), zeravinec japonský (Thujopsis dolabrata ) aj. Z listnatých stromů stojí za povšimnutí ořešák černý ( Juglans nigra ), tulipánovník (Liriodendron tulipifera ), katalpa obecná ( Catalpa bignonioides ), kaštanovník jedlý (Castanea sativa ), červenolistý buk ( Fagus silvatica ‘ Atropunicea’ ), platan javorolistý ( Platanus hispanica ), a dub letní ( Quercus robur ). Z keřů jsou hojně zastoupeny pámelník bílý (Symphoricarpos rivularis ) a líska obecná ( Corylus avellana ). V novodobé historii došlo k několika málo vhodným zásahům - vybudování hudebního amfiteátru, zazdění ostatních vchodů do zámeckého parku a zrušení nevelké-ho čestného dvora před průjezdem. V roce 1923 byla na zámeckém nádvoří vyvrtána 170 m hluboká artézská studna dávající v té době 90 litrů vody za minutu. Dnes už jen místní název „Engliš “ připomíná anglický park, který se nacházel v prostoru dnešního hřiště a skladů dřeva firmy Normal. Do dnešních dnů se z parku nezachovalo prakticky nic. Mikulovický hřbitov Rod Wiederspergerů z Wiederspergu nemá na mikulovickém hřbitově hrobku, jak bychom možná očekávali, ale pouze dva hroby. Ty můžeme hledat v jihovýchodním rohu starého mikulovického hřbitova. U jižní zdi se nachází kamenný náhrobek s křížem, kde jsou pochováni Hugo sv. p. Wiedersperger z Wiederspergu se svojí manželkou Marií Aloisií. Hrob je obehnán nízkou kovovou mříží. Za jihovýchodní rohovou kaplovou hrobkou zasazenou v hřbitovní zdi se nachází druhé pietní místo. Je zde pod pouhou deskou s daty narození, úmrtí a malým křížem pochován František sv. p. Wiedersperger z Wiederspergu. Zde můžeme tušit snahu o založení většího pietního místa. Celý roh uzavírá šikmo položená nízká kovová mříž a samostatně stojící ozdobený sokl s erbem a nápi-sem REQUISCANT IN PACE (ODPOČÍVEJ V POKOJI). Průmysl a zemědělství K velkostatku patřilo kromě zemědělské výroby i několik průmyslových podniků. Největším z nich byl pivovar přestavěný v roce 1842 a v roce 1890 odprodaný spolu s bednářskou dílnou chrudimské sladovně. Kruhová ci-helna byla po roce 1880 pro nerentabilitu zrušena. Dalším podnikem byla palírna lihu z brambor. Později však byla židovskými nájemci přeměněna na obchod smíšeným zbožím. V zemědělské výrobě vévodil chov dobytka a drůbeže, v rostlinné výrobě převažovalo pěstování obilovin a cukrové řepy. K velkostatku patřily dvůr u zámku, dvůr ve směru na Chrudim a „Panský dvůr“ ve středu obce ( byly odprodán v roce 1932 ). V roce 1931 bylo u velkostatku chováno mimo jiné 3 300 slepic, 100 kusů dobytka, 400 hus a pro okrasu 2 pávi a 2 labutě.

GPS souřadnice: 49.97840N, 15.76777E

Autor: Marcel Spálenský
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2006






Předchozí článek: Řetová má sluneční hodiny
Následující článek: Nová dominanta Nasavrcka nabízí výhled na Sněžku


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Fresky z 18. století na Loretánské kapli v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml