Sdružení přátel Pardubického kraje

Z Rychmburku do Předhradí


11.10.2016 Při rekonstrukci jednoho portálu na hradě Rychmburk se našly lidské kosti. Možná je tedy něco pravdivého na legendě, že tady hradní pán Jaroslav Berka nechal zazdít svou dceru Markétu. Jako trest, že se neprovdala za muže, kterého jí vybral. Markétina duše nedošla pokoje a tak jako bílá paní dodnes bloudí hradními chodbami.
Rychmburk se říkalo i vesnici pod hradem. Ta byla ale v roce 1948 přejmenována na Předhradí. Na poměrně malém území je velké množství historických památek: kostel, kalvárie, Panský dvůr a zahrada, opevněné městečko s původními baštami. Tohle místo, pár kilometrů od Skutče, rozhodně stojí za návštěvu.

Husité dobývali hrad a dobyli
Rychmburk byl dobře opevněn a tak nebylo snadné ho dobýt. Neuspěl ani slavný a obávaný Jan Žižka. Za hradby se dostali až sirotci Prokopa Velikého v roce 1425. Na hradě jsou dodnes k vidění kamenné koule, které tu po husitech zůstaly.
Více o historii Rychmburku se návštěvníci dozvědí ve sklepení hradu, které je celoročně přístupné. Turisté mohou ve všední dny vystoupat i na věž, odkud je nádherný výhled na celé Předhradí a na údolí řeky Krounky. Hrad samotný je už několik let domovem lidí s psychickými poruchami, jeho interiéry jsou proto veřejnosti nepřístupné.

Školní třída z roku 1926 Nově přístupná je ale bývalá fara. Zchátralou budovu odkoupila obec a postupně ji rekonstruuje. V přízemí jsou dnes výstavní místnosti a dvě trvalé expozice. Fara si uchovala vůni minulých století, topí se ve starých kachlových kamnech, na chodbě stojí měděný kotel na vyváření prádla a po cestě do patra vržou návštěvníkům pod nohama dřevěné schody. Poslední farář tu sloužil plných šedesát let, od vysvěcení v roce 1946 až do své smrti.
Jedna z místností zvaná kaplanka ( kde dříve žil kaplan), je dnes ustrojeno jako školní třída z roku 1926. Na čelní straně visí stará tabule, po stranách mapy, kde Podkarpatská Rus je ještě součástí republiky, nechybí sklápěcí lavice a zapuštěné kalamáře.
O zpřístupnění prvorepublikové školní třídy se zasloužili lidé ze Spolku přátel Rychmburku. Nebýt těchto nadšenců, většina starého školního vybavení by skončila na skládce. Díky jejich práci si návštěvníci můžou prohlédnout také staré učebnice, sešity, žákovské knížky i třídní knihy. Na katedře stojí dokonce i stařičký primitivní mikroskop. Jeho stáří není známé, ale vypadá, jako by pocházel z dob Marie Terezie, jejíž nařízení o povinné školní docházce plnilo učebny od konce 18. století.
V kaplance jsou pod opadávající omítkou vidět původní nástěnné malby. Spolek přátel Rychmburku spolu s obcí nyní shání finance na jejich odhalení a odborné restaurování.
Součástí prvorepublikové třídy je i funkční harmonium. Když se fara rušila a inventář se rozprodával, šlo do dražby i harmonium. Tehdy se opět ozvali lidé ze Spolku přátel Rychmburku a harmonium koupili. „Původně za něj chtěli korunu,“ říká jednatel spolku pan František Pavlišta. „Zájemců bylo hodně, tak jsme si museli pospíšit. Dali jsme sto korun a harmonium získali. Zůstalo v bývalé kaplance, na svém místě.“
Druhou stálou expozicí jsou archeologické nálezy z oblasti kolem hradu Rychmburk. A také historické předměty užívané v domácnostech a na polích v uplynulých několika staletích.
Expozice na faře v Předhradí je přístupná veřejnosti po telefonické domluvě na obecním úřadě.

Malebné historické Městečko Stará zástavba před hradem bývala opevněna hradbami. Poměrně velká část opevnění se zachovala a s domky uvnitř vytváří malebné historické centrum, kterému se v Předhradí říká Městečko. Součástí opevnění jsou i dvě bašty. K jedné je přistavěn domek a je obydlena, ve druhé je uschován starý rezervoár na vodu, který zásoboval nedaleký pivovar. Voda do této nádrže byla vedena dřevěným potrubím z kilometr vzdáleného rybníku Spálivec. Dodnes některé domy stojící podél potrubí tuto vodu využívají.
Uprostřed Městečka stojí zvláštní trojhranný podstavec se sochou svatého Tadeáše, nápisy na něm pochází každý z jiného roku, nejstarší z roku 1722, další z roku 1742 a poslední 1868. Chráněný je kovovým řetězem, to aby dobytek nedrbal svá těla o památný kámen, jak se píše ve farní kronice.

Kalvárie Přímo u hlavní silnice ze Skutče na Poličku stojí po pravé straně nepřehlédnutelné trojsoší. Uprostřed kříž a vedle toho sochy sv. Josefa a Jana Nepomuckého z roku 1722. Už dříve tu byla frekventovaná křižovatka obchodních cest, vedla tudy císařská silnice do Chroustovic. Kalvárie je samostatně stojící památkou, nebyla nikdy součástí žádného církevního komplexu. Důvod jejího zřízení byl zřejmě ve snahách katolické církve přitáhnout do svých řad evangelíky, kterých žilo v okolí Skutče velké množství. S tím souvisela i stavba kapliček a dalších sakrálních památek v okolí Rychmburku.

Panská zahrada u statku
Naproti kostelu je rozsáhlý park, říká se mu Panská zahrada. Tento okrasný park založil hrabě Kinský a to ve francouzském stylu, byly v něm živé ploty a květinové záhony. Součástí zahrady byly ale i sady a skleníky na pěstování zeleniny. U vchodu do parku stál v dřevěné boudě poutník a ten, pokud příchozí šlápl na skrytý mechanismus, vykoukl z boudy a uklonil se. V zadním rohu Panské zahrady bylo venkovní divadlo, taneční altán a kuželna. K devastaci parku došlo při přechodu majetku do rukou Thurn Taxisů v roce 1823. Ti na Rychmburku prakticky nepobývali a tak zahrada i okolní nemovitosti pomalu chátraly.
O Panské zahradě píše i spisovatelka Tereza Nováková, která žila v nedaleké Proseči. V jedné ze svých knih Výkřiky a vzdechy popisuje, jak krásné místo leží v srdci Rychmburku.

Malá česká ferrata Pod hradem Rychmburk podél řeky Krounky vede červená značka. Zprvu jde pohodlnou lesní cestou, ta se ale po chvíli zužuje a stoupá mezi skaliska. Pro snadnější a bezpečnější zdolání terénu byly na této trase připevněny žebříky, řetězy a železné stupačky. Rázem se procházka podél Krounky stala vyhledávaným dobrodružstvím pro ty, kteří si na alpské ferraty ještě nebo už netroufnou.
Červenou značku je možné opustit u bývalého mlýna v Šilinkově dole, nebo po ní dojít až do Krouny, kde se odděluje od toku řeky a pokračuje přes Kameničky a Pustou Rybnou až do Poličky.

GPS souřadnice: 49.8359047N, 16.0429761E

Autor: Šárka Kuchtová
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016








Předchozí článek: Chrudim vrátí kapličce ve Vestci důstojnou podobu
Následující článek: Městečko na dlani - Ronov nad Doubravou


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na ANDRLOVĚ CHLUMU u Ústí nad Orlicí.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml