Sdružení přátel Pardubického kraje

Městečko na dlani - Ronov nad Doubravou


11.10.2016 Náměstí je dlaní a ulice z něj vycházející představují pětici prstů. Za války si Ronov nad Doubravou vybral režisér Václav Binovec pro zfilmování románu spisovatele Jana Drdy, Městečko na dlani. Rukapáň. A ono takové opravdu je.
Je to už 75 let, co se na ronovském náměstí točilo. Filmařský šum je zachycen na spoustě černobílých fotografií. Na jedné z nich schvácený Karel Hašler pije podmáslí, které mu přinesla místní děvčata. Známý písničkář pracoval při natáčení jako odborný poradce a ve filmu Městečko na dlani si také zahrál, když zastupoval za nemocného Jindřicha Plachtu. Byla to ale jeho poslední role. Z popudu zřejmě právě režiséra Binovce byl Hašler zatčen gestapem. Po sérii výslechů v Drážďanech končí v koncentračním táboře Mauthausen, kde tři měsíce po svém zatčení umírá smrtí vskutku nelidskou.
Městečko na dlani zůstalo ve znaku města, ale nic víc z této historie v Ronově nad Doubravou návštěvníci nenajdou.

Krajinář Chittussi
Proti proudu řeky Doubravy je údolí, které nese jméno známého českého krajináře Antonína Chittussiho. Malebná krajina ho inspirovala i při tvorbě známého obrazu Údolí Doubravy z roku 1884, které můžou návštěvníci vidět v Národní galerii. Krajina nad Ronovem se od časů Chittussiho velmi změnila, koryto řeky zarostlo listnatými lesy, ale stále je kouzelná a inspirující.
Dědeček Antonína Chittussiho byl obchodník a přišel do Ronova nad Doubravou ze severní Itálie. Mladý Chittussi kupeckou živnost nepřevzal, v raném věku se u něho projevilo výtvarné nadání a tak po čáslavském gymnáziu odešel studovat malířství do Prahy.
Chittussi se přátelil s mladými českými umělci a společně bojovali za národní svébytnost. Spolu s Mikolášem Alšem se zapletl do rvačky s německým profesorem Alfredem Woltmannem, který během přednášky označil vznikající Národní divadlo za plagiát německého umění. To velice pobouřilo české studenty a proto profesora vyhnali ze školy. Po následném policejním vyšetřování si dva hlavní aktéři Mikoláš Aleš a Antonín Chittussi museli odsedět 5 dní ve vězení a oba byli z akademie vyloučeni. Po opuštění školy začal Chittussi pracovat jako ilustrátor různých časopisů, hlavně České včely, do které přispívali i takoví spisovatelé jako Jaroslav Vrchlický nebo Jan Neruda.
Po konfliktu na akademii odchází Chittussi do Francie, kde se plně věnuje krajinářství. Několik pláten věnoval i řece Doubravě a okolí Ronova. Nejznámějším obrazem je Potok v pahorkatině (Krajina se zříceninou hradu Ronov) a Údolí Doubravky za soumraku. Obrazy Antonína Chittussiho dnes visí v každé větší galerii.

Turecká líska
Uprostřed náměstí v Ronově nad Doubravou stojí torzo uschlého stromu. Je to turecká líska, kterou místní považují za ochránkyni města. Váže se k ní stará legenda, kdy světlo z ní vycházející, zachránilo ronovské obyvatele před zkázou pekel.
Turecká líska je více než 150 let stará. Často ji maloval i malíř památných stromů, místní rodák, Jaroslav Turek. Ten v roce 2005 zemřel, po jeho odchodu začala líska usychat. Pařížov, přehrada jako hrad
Přehrada Pařížov měla a stále má chránit kraj před povodněmi a usměrňovat průtok v řece Doubravě. Stavět se začala v roce 1908 a dokončena byla v roce 1913. Je prohlášena za technickou památku a je symbolickým hradem na Doubravě. Postavena je z lomového kamene, z granatické ruly, a má tvar základního statického trojúhelníku se skloněným návodním lícem. Představu hradu umocňuje gotizující styl, s věžičkami, které připomínají cimbuří. Kámen na stavbu byl nalámán nedaleko proti proudu a žulové zakončovací parapety pochází z lomu z Přibyslavic a ze Skutče.
Od roku 1992 slouží Pařížov jako vodní elektrárna. Do obou výpustí jsou osazeny Bankiho turbíny - každá o výkonu 75 kW.
Koruna hráze je oplocená, a přestože přes ni nevede žádná komunikace, zájemci se můžou po hrázi projít. Musí zazvonit u branky pana hrázného a ten je dovnitř pustí.
Pařížov se stal osudem rodu Horských. Pradědeček Josef nastoupil na pozici hrázného v roce 1941. Vychoval tu se ženou tři děti a nejstaršímu synovi Jiřímu předal řemeslo. Nebylo to těžké. Hrázného děti vyrostly v domku nad přehradou a přirozeně převzaly otcovy znalosti i zkušenosti. A taky lásku k tomuto místu. Před několika lety už i Jiří předal řemeslo synovi a tak se dnes o Pařížov stará třetí hrázný z rodu Horských. Bude i čtvrtý? Na počátku 20. století postihla kraj série několika povodní. Aby se předešlo ničivým následkům přívalových dešťů a jarních oblev, bylo rozhodnuto o výstavbě čtyř přehrad v okolí Ronova a Třemošnice. Velkolepý projekt nevyšel pro vysokou finanční náročnost a nakonec byla postavena jen jediná, Pařížov na řece Doubravě.
Svoji úlohu už mnohokrát splnila. Při povodních se hladina přehrady jedenadvacetkrát dostala až k přelivům, naposledy v červnu 2013.
Řeka Doubrava nemá celoročně dostatečný průtok, aby byla splavná pro vodáky. Dvakrát do roka ale dochází k plánovanému vypouštění vody z nádrže, aby byla splavná v úseku od mostu v Pařížově až do Ronova nad Doubravou. Akci nazvanou Otevírání a zavírání Doubravy pořádají skauti z Ronova. Po dvaceti letech jde už o záležitost tradiční a mezi vodáky velmi oblíbenou.

Mlýnský náhon v tunelu
Na konci Ronova nad Doubravou na samém začátku Chittussiho údolí stojí Korečnický mlýn. Dvě stě let ho vlastní jeden mlynářský rod. K mlýnu vede náhon z Doubravy, který v jednu chvíli zmizí ve skalním tunelu a objeví se zase po padesáti metrech.
Asi po 300 metrech krásné lesní cesty, kdy na jedné straně zurčí Doubrava a na druhé se líně táhne voda k mlýnu, se náhon znenadání ztrácí ve skále. Najdete ho zase na druhé straně. Skalnímu tunelu říkají majitelé Korečnického mlýna štůla.
Ke skalnímu tunelu se váže stará legenda o dvou odsouzencích k smrti. Aby si zachránili životy, dostali nabídku vysekat do skály tunel pro mlýnský náhon. Chopili se své šance a začali lámat kámen každý z jedné strany. Štůlu prokopali, ale vzhledem k tomu, že neměli žádné zaměřovací přístroje, nesešli se. A tak je uvnitř skály náhon odskočený, vytváří něco jako zákrutu. Zda byl odsouzencům trest skutečně prominut, už legenda nezmiňuje.
Rodina Ivany Petržílkové vlastní Korečnický mlýn už více než 200 let. V roce 1805 její praprapředek vyměnil svůj malý mlýn za velký na okraji Ronova nad Doubravou. Byl to panský mlýn s cihelnou a pilou. Mlýn i vyhořel, ale majitelé ho znovu opravili. Rodina ho udržovala a modernizovala 150 let, vedle české mlýnice, kde se mlelo obilí místních sedláků, postavili americkou mlýnici, kde se mlelo zboží obchodní.
V padesátých letech byl mlýn rodině zabaven a fungoval jako míchárna hnojiv. Mlýnské stroje skončily v kovošrotu. V jednom z největších mlýnů v Ronově nad Doubravou se už nikdy nemlelo.
Rodina dostala v devadesátých letech budovy zpátky. Poslední mlynář se vrácení mlýna dožil, zemřel rok poté. Jeho děti a vnoučata pracují na rekonstrukci budov a přilehlého okolí. K vodnímu tunelu se lze dostat po zelené turistické značce, která vede od kostela svatého Kříže nad Ronovem nad Doubravou a vede do Mladotic, kde je další velký mlýn.

GPS souřadnice: 49.8882525N, 15.5314358E

Autor: Šárka Kuchtová
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016








Předchozí článek: Z Rychmburku do Předhradí
Následující článek: Fakulta restaurování Univerzity Pardubice se podílela na obnově kaple sv. Isidora


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Vavřince ve VYSOKÉM MÝTĚ založený na skolnku 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Dominantou náměstí v LÁZNÍCH BOHDANEČ je původně renesanční radnice s podloubím a kostel sv. Máří Magdaleny.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml