Sdružení přátel Pardubického kraje

Z historie Sezemic


07. 08. 2005 Město Sezemice leží při řece Loučné nedaleko polabské dominanty, Kunětické hory. Patří k nejstarším sídlištím Pardubického kraje. Osídlování území dnešních Sezemic a jejich blízkého okolí bylo předurčeno polohou toků řek Labe a Loučné, dříve zvané Trstenice, později Mejtka. Po jejich březích vedly prastaré kupecké stezky, podél Loučné vedla od pradávna důležitá obchodní cesta, nazývaná Trstenická stezka, která směřovala na Moravu. O pradávném osídlení okolí Sezemic svědčí četné archeologické nálezy. Nejbohatší archeologické nálezy na území dnešních Sezemic byly objeveny v přisloučené obci Lukovně. Zde byla odkryta sídliště a rozsáhlá pohřebiště z doby lužické a slezskoplatěnické kultury. Na území Sezemic bylo nalezeno pohřebiště z období únětické kultury a sídliště s pohřebištěm z období kultury lužické. V přisloučené obci Velké Koloděje byly nalezeny bronzové hřivny.
Na starobylý původ Sezemic lze usuzovat z jejich názvu odvozeného z ryzího staroslovanského jména "Sezema". Slovem "sezemici" údajně označovali Slované starousedlíky na územích, která osídlovali. Z prastaré historie Sezemic se mnoho písemných památek nedochovalo. Hlavní příčinou byly především požáry, které Sezemice v minulosti tak často sužovaly.

Nejstarší zaznamenaná písemná zpráva o Sezemicích pochází z roku 1227. Tehdy velmož Kojata z Hněvina Mostu, rodem Hrabišic, odkázal ve své závěti ves Sezemice spolu s dalšími třemi statky cisterciáckému klášteru v Sedlci u Kutné Hory. Jak dlouho Sezemice existovaly před tímto letopočtem a kdo Sezemice založil, zůstává zastřeno tajemstvím.
Jméno Sezemice by poukazovalo na zakladatele Sezemu z Kostomlat, který se přistěhoval z Nymburska na Hradecko a v okolí Pardubic měl četná zboží. Jeho znak, vlastně znak pánů z Opočna a z Dobrušky z rodu Drslaviců, je podobný znaku města Sezemic a nachází se na svornících jedné z nejstarších stavitelských památek v Sezemicích, v kapli sv. Anny, pocházející z doby klášterního kostela. Za starých časů býval totiž v Sezemicích panenský cisterciácký klášter, založený asi v polovině 13. století. Pro růst tehdejších Sezemic měl nesmírný význam, o to více mrzí, že datum jeho založení, stejně jako jméno zakladatele zůstávají utajeny. Různé prameny uvádějí jako možné zakladatele Mutinu z Kostomlat, původně sídlícího se svým otcem Sezemou na Kostomlatech u Nymburka, pány z Meziříčí, další pak moravské pány z Lomnice, jiné přisuzují založení sezemického kláštera Janu z Polné.
Historické zprávy o klášteře jsou velmi skoupé a kromě kostela Nejsvětější Trojice, dnes farního, nezbylo po něm téměř ani stopy. V době svého rozkvětu zakoupil klášter rozsáhlé pozemky, měl svůj mlýn, sádky na ryby a vinici na svahu k Časům, kde se dosud říká Na Vinici. Podle starého lidového podání vedla z kláštera pod kostelem na vinici podzemní chodba. Lze předpokládat, že v klášteře byla i prvá škola v Sezemicích. Za válek husitských přitáhl 28. dubna 1421 od Opatovic houf Žižkova vojska spojený s Pražany. Ti klášter pobořili a srovnali se zemí. Zřícenin použili lidé ke stavbám a dodnes není zjištěno, kde přesně klášter stával.
Po zničení kláštera přešly Sezemice do majetku pánů Kunětické hory. První z nich byl Diviš Bořek z Miletínka, který často válčil s Hradeckými. Za porážku, kterou utrpěli Hradečtí u Plačic, se pomstili tím, že na Štědrý večer roku 1436 Sezemice vydrancovali a vypálili.
Zápis z prodeje Sezemic a dalších statků Jindřichem knížetem Minsterberským Janu Andělovi z Ronova v roce 1488 svědčí o tom, že v té době byly Sezemice již městečkem. Měly svého rychtáře, konšely i radnici. V letech 1491 - 1559 byly Sezemice v majetku Pernštejnů. Od nové vrchnosti získaly řadu privilegií, měly vlastní samosprávu a dokonce i školu písemně doloženou v roce 1494. V té době již měly Sezemice výsady trhů a jarmarků a vybírání cla. Měly již i svůj městský znak.
Roku 1560 je prodáno celé panství pardubické a kunětickohorské věřiteli rytíři Janu Kapounovi ze Svojkova. Následujícího roku prodal Jan Kapoun celé panství pardubické pozdějšímu císaři Maxmiliánovi II., k rukám komory české. Tím se Sezemice staly majetkem rakouských císařů, v jejichž vlastnictví zůstaly jako součást pardubického panství až do roku 1863.
Sezemice byly v minulosti stíhány mnohými pohromami - ohni, povodněmi a morem. Často Sezemicemi procházela i vojska, která obyvatelstvo sužovala: V letech 1570 a 1584 Sezemice vyhořely. Roku 1623 se zde zastavilo císařské vojsko na svém pochodu do Uher. Vymáhalo rekvizici, vypálilo pivovar a část města. Roku 1645 se nemohl švédský generál Torstenson zmocnit Pardubic, vojsko odtáhlo k Hradci a na cestě vypálilo Sezemice.
Po ukončení třicetileté války se městečko pomalu křísilo, ale již roku 1701 vypukl požár, který zničil 44 domy. Shořela i radnice se všemi spisy, pivovar, masné krámy, škola i mnoho dobytka. Následujícího roku zapálil blesk řadu dalších stavení, nastala velká bída, mnozí obyvatelé bydleli v boudách s dobytkem. Za Marie Terezie, zejména v průběhu sedmileté války (1756 - 1763) Sezemice obzvláště strádaly, nejenže si Prušáci počínali neobvykle krutě, ale v Sezemicích ubytované rakouské vojsko řádilo stejně jako nepřítel. V té době dostavil se i mor a v průběhu čtyř měsíců zemřela polovina sezemických obyvatel. V roce 1831 sem byla zavlečena cholera a musel být založen nový hřbitov, neboť hřbitov u kostela již nestačil. Pohromou byl požár v roce 1832. Oheň trval čtyři dny a shořelo dvě stě stavení.
V roce 1796 dosáhly Sezemice určité soudní pravomoci a na radnici se vedle purkmistra, kancelisty, kontribučních a důchodního objevil zkoušený radní - absolvent studia práv. Od tohoto roku byli sezemičtí občané nazýváni měšťany. Na město však byly Sezemice povýšeny až 13. února 1834 guberniálním nařízením č. 7248.
Tato významná událost zastihla Sezemice připravené. Povýšení na město převzali Sezemičtí již v nové radnici. Po požáru, ještě v roce 1832, byla vystavěna z kamene a cihel nad bývalou obecní spilkou jako dvoupodlažní budova opatřená věžičkou s hodinami.
Dne 10. října 1844 se vzdalo pardubické patrimonium (vrchnostenský úřad) politické pravomoci v Sezemicích a dalších městech, kterou pak převzal od 1. dubna 1845 magistrát a od 1. února 1850 okresní hejtmanství, tehdy zvané podkrajský úřad. Roku 1850 byl magistrát zrušen a zvolené zastupitelstvo převzalo správu obce. Dne 10. června 1850 bylo ze Sezemic předáno soudní právo k nově zřízenému c. k. okresnímu soudu do Pardubic.
V roce 1667 žilo v Sezemicích v sedmdesáti domech 339 obyvatel. Při prvém sčítání v roce 1771 bylo v Sezemicích 133 domů a v roce 1800 měly Sezemice 170 domů s 989 obyvateli. O roku 1834, kdy se Sezemice staly městem, není záznam, avšak v roce 1843 měly již 1 722 obyvatele a 233 domy.

Autor: Miroslav Balcal
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005




Předchozí článek: Nejstarší zmínky o Chrudimi
Následující článek: Hřebečské baroko


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Podzimní krajina na SVITAVSKU.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml