Sdružení přátel Pardubického kraje

Hřebečské baroko


07. 08. 2005 Hřebečsko (německy Schönhengau) byla oblast na českomoravském pomezí táhnoucí se od Březové a Svitav po Zábřeh a Mohelnici, jejímž kulturním centrem byla Moravská Třebová. Tato oblast byla v polovině XIII. století osídlena za Přemysla Otakara II. německými kolonisty a tvořila do roku 1945 tak zvaný německý jazykový ostrov.
Do poloviny XVI. století zde převažovali katolíci, v roce 1549 pak v Moravské Třebové přestoupil Kryštof z Boskovic na protestantskou víru a orientoval tak celé své panství. Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 pak za nových pánů - Lichtenštejnů - nastala doba nekompromisní rekatolizace a skončila protestantská zevní prostota a neokázalost.

Nastoupilo tak baroko s velkolepou katolickou zdobností, která se projevila na výzdobě kostelů, kaplí, poutních míst či mariánských sloupů. Baroko se svou tvarovou, gestickou, myšlenkovou i slohovou sugestibilitou vyžadovalo mnoho tvůrců - stavitelů, architektů, kameníků, řezbářů, sochařů, klempířů a dalších uměleckých řemeslníků, kteří se sdružovali do dílen. Mnozí umělečtí tvůrci však zůstávali v anonymitě, často jsou více známi donátoři jejich děl. Mezi řadou stavitelů jmenujme alespoň dva prvořadé: lichtenštejnského dvorního architekta Antonína Martinelliho (1664 - 1747) z Vídně, který přestavěl v barokním slohu farní kostel v Moravské Třebové. Tím druhým významným stavitelem byl jeden z nejvýznamnějších té doby Giovanni Santini (1677 - - 1722), jemuž se připisuje farní a hřbitovní kostel v Křenové a Kalvárie v Jaroměřicích. Santini často spolupracoval se sochařem Řehořem Thénym (1695 - - 1759) a vytvořil v Křenově velkolepou slohovou pohledovou dominantu v širokém okolí.
V Moravské Třebové byly v 18. století tři prvořadé sochařské a dvě malířské dílny. V roce 1717 vznikla sochařská dílna Františka Seidla (uvádí se někdy jako Seitl), po roce 1732 dílna Severina Tischlera (uvádí se někdy jako Stolař) a roku 1738 pak nejslavnější dílna Jiřího Františka Pacáka. Tito sochaři šířili ve své oblasti umělecký styl největšího barokního sochaře Matyáše Brauna, v jehož dílně v Moravské Třebové pracoval několik let Řehoř Thény. Barokní sochařská dílna byla podnikem s řadou řemeslných profesí, od prostého kamenictví přes kamenosochařství, kovolitectví a vypalování hliněných modelů. Dílny pak měly i podnikatelský charakter, například Severin Tischler uzavřel v roce 1735 smlouvu s Uničovem na dodání morového sloupu, přičemž - až sám sochař - svěřil vypracování čtyř soch Jiřímu Antonínu Heinzovi a sám se podle smlouvy podílel jen na vlastní stavbě a řemeslně kamenických částech sloupu.
Nejvýznamnějším třebovským sochařem byl Jiří Pacák, který vytvořil mnoho prvořadých mistrovských sochařských děl pro řadu míst v Čechách. Z naší oblasti jmenujme letící anděly nad oltářem chrámu v Křenové a pozoruhodnou sochu Panny Marie s Ježíškem před křenovskou farou. V Moravském Lačnově je při silnici sousoší Sv. Trojice, hodnocené odborníky pro extatickou vzrušivost Krista s křížem a Boha Otce po stranách zeměkoule jako jedno z nejkrásnějších Pacákových děl (Pacákovo sousoší bylo před lety přemístěno do parčíku na Školní ulici ve Svitavách.)
Nejkrásnější díla však vytvořil Pacák pro Moravskou Třebovou. Jde především o nadživotní dřevěné, bíle štafírované sochy Víry a Naděje z roku 1739 v tamním kostele. Vrcholem Pacákovy tvorby pro Moravskou Třebovou je však Kalvárie na Křížovém vrchu z roku 1730 - 1740. Na vrcholu Křížového vrchu stávaly odjakživa daleko viditelné tři dřevěné kříže, dle kronikářských záznamů zde byly již před rokem 1662, začátkem 18. století se jich část zřítila a tak byly dřevěné kříže v roce 1729 přemístěny do hřbitovního kostela, kde jsou dodnes.
Třetí sochařská dílna patřila Severinu Tischlerovi, který v roce 1732 koupil dům na Cihlářově ulici a zde zřídil své pracoviště. Tischler je autorem soch i ve vzdálenějším okolí, pro Moravskou Třebovou však hlavně vytvořil nadživotní sochy čtyř evangelistů - zlacených - do tamního kostela.
Pro vznik sochařských dílen v Moravské Třebové měla nepochybný vliv i blízkost kvalitního kamenosochařského kamene v Maletíně, Borušově a Svojanově.
Kámen v Mladějově zpracovávala dílna rodiny Hedrichů. Zakladatelem byl Georg Hedrich, který vytvořil v letech 1712 - 1716 pozoruhodnou balustrádu 14 soch v Kunčině před kostelem. První byla socha Jana Nepomuckého z roku 1712, pak následovali moroví světci, všemu pak na vysokém sloupu dominuje Panna Marie.
Ze sochařů, kteří v této oblasti tvořili, ale neusadili se zde, stojí za to jmenovat Jiřího Antonína Heinze, který svá díla podepisoval a tak ve Svitavách je pomník Jana Sarkandra signovaný G.A.Heinz - 1725. V Moravské Třebové je další Heinzova signovaná socha sv. Josefa v nice nad vchodem do františkánského kláštera a je signovaná rokem 1721.
Nejfrekventovanější barokní sochou Hřebečska je vedle morového světce Rochua a protipožárního Floriána Jan Nepomucký. Najdeme jej na většině mostů, u vodních toků i na návsích. Většinou jde o anonymní dílenské práce. Na náměstích jsou pak nápadné morové sloupy, jeden z největších je na moravskotřebovském náměstí, jako dílo olomouckého sochaře Jana Sturma (1679 - 1729) se dvěma řadami morových světců, svatou Rozálií v jeskyňce a P.Marií na hlavici sloupu.
Svůj význam měly i malířské dílny. Prvořadý význam pro Hřebečsko má barokní malíř Juda Tadeáš Supper (1712 - 1771). Narodil se v Mohelnici jako syn kostelníka a obuvníka, studoval na jezuitském gymnáziu v Mohelnici a absolvoval 6 semestrů teologie. Jeho obrazy tak svědčí o vysoké úrovni teologických znalostí. Supper vytvořil 22 velkých oltářních obrazů (Staré Město, Zábřeh, Chornice, Křenov, Tátenice, Moravská Třebová, Svitavy), vedle toho mnoho nástěnných fresek.
V moravskotřebovském muzeu je krásný rozměrný obraz Supperův "Svatá Anna učí Marii číst", který byl původně ve Starém Městě.

Použitá literatura: Ladislav Loubal - Hřebečské baroko, Moravská Třebová 1996

GPS souřadnice: 49.68018N, 16.62748E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005






Předchozí článek: Z historie Sezemic
Následující článek: Zrušená trať Hrochův Týnec - Chrast u Chrudimi


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Zadní vstup na zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Dominantou náměstí v LÁZNÍCH BOHDANEČ je původně renesanční radnice s podloubím a kostel sv. Máří Magdaleny.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml