Sdružení přátel Pardubického kraje

Zapomenutá vzpoura v Pusté Rybné na Poličsku roku 1797

Foto: autor

27. 11. 2008 V padesátých letech minulého století se jihovýchodní oblast Pardubického kraje, tedy Žďárské vrchy na české straně – území bývalého poličského okresu, dostala do pozornosti proslulého spisovatele historických románů Václava Kaplického (*28.8.1895, Sezimovo Ústí, † 4.10.1982, Praha) . Zaujalo ho povstání, jež na samém konci 18. století nejen rozčeřilo, ale i vzbouřilo klidnou hladinu dění v tomto kraji, kde se zdálo, že toleranční patent Josefa II. a odtajnění nebo snad legalizace vyznavačů víry podobojí byly vrcholem všeho, čehož lidé zdejší mohli dosáhnout.

Václava Kaplického zaujalo povstání, jehož příčiny se lišily podstatně od vzpour minulých i následných. Není bez zajímavosti, že v čase, kdy Václav Kaplický tu shromažďoval dokumenty, patřil okres Polička politicky i územně do kraje Pardubického, ač v době vzpoury sídlil krajský hejtman v Chrudimi.
Mistr pera i myšlenek tu pracoval dlouho a trpělivě, na obou březích řeky Švarcavy, jak jsme tehdy setrvačně jmenovali Svratku. Získával zde kontakty a přátele, aby se ve fi nále setkával s obyvateli a čtenáři.
Po pravdě rčeno, v té době již události z konce 18. století, které vzbudily mistrovu pozornost, zapadly za hranici zapomenutí. Díky němu došlo k osvětlení mnohého, vzedmutí zájmu o historii, ale i pocitu hrdosti nad činy našich předků. Takových skutečností je velká potřeba znovu se dotýkat, zvlášť proto, že ústřední postavou rebelie, jež obdržela adjektiva co helvetská nebo jakobínská, byl Jan Makovský, rodem z Pusté Rybné (*16.6.1772, † 12.6.1797).
Pohlédneme-li do dějin konce 17. a druhé poloviny 18. století, nacházíme zde celou řadu takových zoufalých výbuchů. Příčinou byly vždy neúnosné životní podmínky poddaných. Bouřili se Čechové, ale i Němci od Frýdlantského výběžku přes Podkrkonoší do středních Čech.
Sedláci u Chlumce patří dodnes do obecného povědomí. Vzpoura, o níž hovoříme, měla kořeny podstatně jiné.
14. července 1789 pádem pařížského vězení BASTILA se dostala do pohybu Velká francouzská revoluce. Nepůjdeme do podrobností, zůstává však skutečností, že Rakousko i Německo stálo zanedlouho proti Francii na bitevním poli. V rakouské armádě bylo i množství Čechů, podtrženo tím, že Marie Terezie zrušila žoldnéřský systém a začalo se odvádět. Právě tak často se vraceli ranění a zmrzačení vysloužilci do svých rodišť. Poskytovali zprávy nejen o bitvách, ale i o tom, proti komu bojovali. Tím se dostala hesla ROVNOST, VOLNOST, BRATRSTVÍ do širšího povědomí. Setkali se s tím i potencionální rekruti. Jistě se jim na vojnu nechtělo, ale bojovat proti revoluci a takovým myšlenkám, to nepřipadalo v úvahu. Zmizeli do lesů, ozbrojovali se a snili o vytvoření selské armády. Do čela se postavil zmíněný Jan Makovský, zkušený zběh z armády pruské. Mladým velel mladý. Značný rozdíl oproti jiným rebeliím. Vzpoura skončila, žel jako všechny ostatní. Obdivovali jsme Václava Kaplického, jak porozuměl zdejším lidem, lidu chudobnému, jenž se odjakživ rval s kamením o kousek chleba, lidu majícímu svou hrdost a touhu po svobodě.
Ve fi nále, kdy armáda likvidovala nositele těchto nebezpečných myšlenek, se Makovskému daří projít hlídkami a objevuje se u osvědčeného přítele na Prosečsku. Dostává jídlo, spánek, nabídku úkrytu a možnost následné emigrace. Jan nechtěl vystavovat přítele a dobrodince nebezpečí, naopak chtěl spatřit ještě rodný dům. Vrací se. Tam u cíle, obklíčen, obrací zbraň proti sobě. Doba posud nedozrála, a tak skončily sny o svobodě, rovnosti a bratrství v této části současného Pardubického kraje na samém sklonku 18. století. V této přetechnizované, virtuální době upadl, nebo aspoň upadá zájem o četbu. Kupodivu však historií se zaobírají všechna média, počínaje rozhlasem přes novinové deníky až po drobné zpravodaje obecních úřadů. Naskýtá se zde příležitost zapátrat v knihovnách a „odkrýt“ román Václava Kaplického „REKRUTI“. Děj i dikce zaručuje rychlé přečtení. Kromě nových poznatků se čtenář v duchu a s hrdiny projde po malebném kraji a pomůže mu to pochopit zemi i zbylé obyvatele, snad také pro čas, kdy sem půjde turisticky nebo také pátrat po kořenech předků.
U příležitosti 210. výročí selské rebelie a úmrtí jeho vůdce Jana Makovského obec Pustá Rybná odhalila svému významnému rodákovi malou pamětní desku u bývalé školy (nyní budova Obecního úřadu č.p. 48).

GPS souřadnice: 49.70997N, 16.13623E

Autor: Bohuslav Ducháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2008






Předchozí článek: Rozhledna Lázek
Následující článek: 70 let výstavby čs. opevnění na Králicku


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Most přes PASTVINSKOU PŘEHRADU zbudovanou v letech 1932 - 1938.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Zadní trakt MORAVSKOTŘEBOVSKÉ radnice z konce 15. století

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Příhrádek v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml