Sdružení přátel Pardubického kraje

70 let výstavby čs. opevnění na Králicku


27. 11. 2008 V září letošního roku uplyne 70 let od doby, kdy v pohraničním pásmu Orlických hor utichly míchačky betonu a nečekaně skončil stavební ruch na výstavbě čs. opevnění. Výstavba opevnění byla součástí přípravy čs. armády na obranu republiky ve druhé polovině třicátých let minulého století. Byla to odezva na zhoršující se mezinárodní situaci a nástup hitlerovského nacismu v Německu. V souvislosti s přípravou výstavby opevnění vznikly názory v kruzích generálního štábu armády i v kruzích politiků, že výhodnější bude postavit tankové a moderní dělostřelecké divize a zároveň vybudovat silné letectvo a těmito prostředky v případě ohrožení zasáhnout na ohrožených místech hranice státu proti útoku nepřítele.

Naproti tomu hlavní důvod, proč budovat stálé opevnění, byly početní stavy armády. Uvážíme-li, že v prostoru Labe – Odra je obranná čára asi 400 km, byl tehdy nepřítel schopen nasadit do útoku 30 – 35 divizí, naproti tomu by naše armáda musela k uhájení této linie postavit 25 – 30 divizí. Početní stav armády v té době takovou silou nedisponoval, taktéž se nedalo včas zajistit vyzbrojení armády. Uvedený počet našich divizí v té době představoval nejméně 600 tisíc mužů. Vybudováním stálého opevnění v uvedeném úseku by armáda na obranu území potřebovala o půl miliónu vojáků méně a tito mohli být použiti k obraně na jiných ohrožených místech.
Ale vraťme se k původnímu tématu výstavby opevnění. Na jaře roku 1935 zde bylo zřízeno Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) v čele s generálem Husárkem. Byl to orgán se značnou pravomocí, určený k řízení výstavby opevnění. Přípravné práce probíhaly od roku 1934, kdy přímo v místech plánované výstavby byla postupně zřizována Ženijní skupinová velitelství. Jejich pracovníci prováděli v terénu zaměření a potom i vytyčení objektů, připravovali projekty výstavby a následně pak řídili vlastní stavební práce, zadané vybraným stavebním firmám.
Základem pevnostní linie byly souvislé protitankové a protipěchotní překážky, postřelované ze samostatných pěchotních srubů protitankovými kanony a těžkými kulomety. Na strategických místech byla obrana zesílena dělostřeleckými tvrzemi. Celé podzemí tvrze bylo přístupné vchodovým objektem, který byl vybudován na odvrácené straně k nepříteli, aby nebyl pozorovatelný z předpolní linie. K tomuto objektu tvrze byla zřízena příjezdová komunikace pro možnost jeho zásobování. Zde byl vjezd pro nákladní auta a uvnitř rozsáhlý prostor pro překládání materiálu na vozíky úzkokolejné dráhy směřující do nitra tvrze hlavní chodbou (galerií). Jednotlivé objekty tvrze byly napojeny na podzemní systém chodeb schodišťovými a výtahovými šachtami. V podzemí tvrze byly umístěny strojovny, sklady munice a proviantu, kasárna, ošetřovna, sociální zařízení a kuchyně. Dále telefonní ústředna, velitelství tvrze a vše, co bylo třeba k bojové činnosti na zhruba tři měsíce bojů. Ubytovací prostory byly zpravidla umístěny pod kótou vrchu, aby bylo docíleno co největší krytí horninou. Kapacita kasáren byla podle velikosti tvrze pro 300 – 800 mužů posádky. Linii mezi tvrzemi tvořily samostatné (izolované) sruby těžkého opevnění. Tyto liniové objekty palbou svých hlavních zbraní pokrývaly prostor překážek a poskytovaly podporu sousedním objektům. Prostory v pěchotních srubech byly rozmístěny většinou do dvou podlaží. V horním bojovém patře byly kasematy hlavních zbraní, sklady munice, místnost pro velitele a telefonistu. Ve spodním – týlovém patře byla strojovna a fi ltrovna, místnost pro zemní telegraf, sklad PHM a proviantu, studna a WC se septikem. V menších srubech byla posádka 10 – 20 mužů, ve středních 30 mužů. Posádky objektů TO byly sestaveny z příslušníků Hraničářských pluků specielně vycvičených pro boj v opevnění.
Abychom si představili důležitost úseku obrany na Králicku (Kladský výběžek), je zde skutečnost, že právě zde byly postaveny čtyři stavebně dokončené dělostřelecké tvrze – Hůrka, Bouda, Adam a Hanička. Dalších pět dělostřeleckých tvrzí bylo rozestavěno (Orel, Šibenice, Skutina, Dobrošov a Babí). Zde celý úsek hranice v délce 45 km by klasicky musely hájit čtyři divize polní armády – tedy zhruba 60 tisíc vojáků. Tu je vidět nesporná výhoda stálého opevnění. Na obranu uvedeného úseku by stačilo 3 200 mužů v první linii. Objekty LO byly obsazeny dalšími zhruba 4 000 muži. Za linií těžkého opevnění se budovalo souvislé pásmo lehkých objektů vz. 37 (řopíků) jako první záchytné pásmo. Úkolem těchto objektů, obsazovaných jednotkami polní armády, bylo zadržení nepřítele, který by pronikl linií těžkého opevnění.
Výstavba opevnění probíhala úspěšně ve vysokém tempu a kvalitě. Současně vzrůstala výhružná situace hitlerovského Německa vůči ČSR, v pohraničních oblastech byla rozšiřována nacionalistická propaganda, henleinovské bojůvky podnikaly štvavé výpady k rozvracení státu.
Čs. armáda a celý národ byli plně odhodláni bránit celistvost republiky. Národní tragédie vyvrcholila ostudnou Mnichovskou konferencí právě v září 1938, kdy se souhlasem našich tehdejších spojenců Francie a Anglie bylo o nás a bez nás rozhodnuto „vyhovět mírovým požadavkům“ Hitlera o bezpodmínečném odtržení sudetského území a jeho připojení k Říši. Rázem skončilo budování opevnění a čs. armáda, která v září po vyhlášení mobilizace obsazovala i nedokončené objekty opevnění, byla nucena odtud bez boje ustoupit. Opevnění budované na obranu republiky tak nesplnilo své historické poslání. Naše armáda nebyla zde poražena vojensky, ale byla donucena politicky a zradou k nedobrovolnému ústupu se všemi následujícími tragickými následky.
Objekty budovaného opevnění po sedmdesáti letech jsou dnes němými svědky doby odhodlání a zrady.

Prameny:
Trojan – Betonová hranice, OFTIS Ústí nad Orlicí. Ráboň a kolektiv – Val na obranu republiky, Brno 2005.
Holub Ota – Zrazené pevnosti, Praha 1982.
Holub Ota – Třicátá pátá hraniční oblast, Hradec Králové 1983.
Novák Jiří – Opevnění na Králicku I. – III., Jablonné nad Orlicí 2000.

Autor: Vlastimil Volák, Jan Zerzán
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2008




Předchozí článek: Zapomenutá vzpoura v Pusté Rybné na Poličsku roku 1797
Následující článek: Josef Koukal - jenišovický rodák a válečný hrdina bitvy o Británii


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na ANDRLOVĚ CHLUMU u Ústí nad Orlicí.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v ČESKÉ TŘEBOVÉ s kašnou a starou radnicí.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml