Sdružení přátel Pardubického kraje

Zdechovická škola s více než stodvacetiletou historií


15. 03. 2006 Kdy se začal psát historie školní výuky ve Zdechovicích na Pardubicku, není známo. Ze záznamů z kronik se dozvídáme, že škola ve Zdechovicích existovala již na přelomu 16. a 17. století.
Další záznam o zdechovickém školství pochází až z roku 1782 a informuje o postavení školní budovy. Bylo to dřevěné stavení nevelkých rozměrů, jen o jedné učebně a bytu pro kantora. Škola však lehla popelem při požáru roku 1802.
V letech 1861 - 64 žádaly obce Morašice a Horušice, aby byly od Zdechovic odškoleny. Děti z těchto obcí začaly z důvodu jiného vyznání navštěvovat školu v Trnávce či Chvaleticích. Do zdechovické školy chodily pouze děti katolického vyznání. I přes tuto skutečnost byl zájem o zdechovickóu školu tak velký, že bylo nutné, aby byla zřízena druhá třída a opatřen byt pro druhého učitele. K tomu došlo roku 1872. Současně však byl vytvořen projekt na čtyřtřídní školu. Jelikož by však její vybudování přišlo na 19 tišíc zlatých, k realizaci nedošlo.

Roku 1877 však byla zřízena třetí třída. Když byla posléze ministerstvem zamítnuta žádost Trnávky a Chvaletic, aby jejich soukromé školy byly uznány za školy veřejné, rozhodla zdechovická místní školní rada o okamžité stavbě nové školy. V březnu 1884 bylo započato bourání staré školy, v srpnu téhož roku byla již nová stavba školy hotova a příští rok se učilo v nové budově.
Slavnostní otevření školy bylo velkou slavností pro celé Zdechovice, jak vyplývá také ze záznamu v kronice obce: "Večer před svěcením byl uspořádán lampionový průvod s hudbou, nápisy a prápory ozdobenou obcí, za velikého účastenství domácího i přespolního obyvatelstva, kterýž stanul před novou školní budovou slavnostně ozdobenou. Po zapění slavnostního sboru a přednesení přípravných řečí zapáleny byly bengálské ohně; za zvuku Rakouské národní hymny provolána jeho vel. Císaři Pánu a pak všem kdož o postavení tak krásné školní budovy jakýmkoli způsobem se přičinili - sláva."
Největší část nákladů na výstavbu nové budovy nesla obec Zdechovice a velkostatek, který měl nad školou patronát. O deset let později byla škola rozšířena na čtyřtřídní, kterou ve školním roce 1885/86 školu navštěvovalo 248 dětí, v roce 1925/26 do zdechovické školy chodilo 126 dětí a v roce 1938/39 bylo zapsáno již jen 119 žáků a v roce 1954/55 pouze 53 žáků.
Snižující se počet dětí způsobil uzavření školy ve školním roce 1980/81. Na konci školního roku se s 28 dětmi a dvěma učitelkami rozloučil za MNV pan Josef Říha. Po prázdninách se děti rozjely do škol v Řečanech nad Labem a Přelouči. Ve škole zůstala jen mateřská škola.
Novodobá historie zdechovické školy se začala psát až ve školním roce 1991 - 92, tedy skoro deset let od uzavření. Zásluhou představitelů obce škola působí nyní jako dvojtřídní, v budově se nachází také školní družina a jídelna.
Prvním kantorem zdechovické školy, o němž jsou bezpečné zprávy, byl Václav Štork, který přišel do Zdechovic na farní školu asi roku 1674. Ten až do roku 1689 v obci zastupoval též kněze. Chodil s lidem na pouti, modlil se s lidem v kostele, chodil na procesí, například do Trnávky k soše sv. Tadeáše apod. Hlavní pramen jeho platu byl deputát od vrchnosti a školné, které si od žáků sám vybíral.
Do roku 1773 neměl učitel zaručené pevné a stálé služné. Musel si proto přivydělávat. Jednak chodil o Vánocích koledovat, v kostele míval obchod se svěcenými svíčkami, vypomáhal při pohřbech, křtech či svatbách. Vedle kantořiny byl všestranným muzikantem, hrál v kostele i po hospodách. Pokud byl svobodný, chodíval na oběd po staveních. Dokonce byli učitelé, kteří měli i nějaké řemeslo, protože by se školou neuživili, zvláště byli-li ženatí.
Mládež přinášela učiteli v sobotu polínka k topení a sobotáles, který ročně činil 130 zlatých a někdy byl zaměněn za krajíc chleba, mléko, vejce apod. Při žních dostával tzv. "posnopné".
Roku 1773 bylo nařízeno, aby příjem učitele se sepisoval do tzv. učitelské fasse. V ní byly sepsány požitky z školy, naturálie od vrchnosti neb obce jakož i všechny ostatní příjmy.
Roku 1774 bylo upraveno i přiškolování. Do té doby nebylo stanoveno, do jaké školy mají rodiče své děti posílat, zpravidla proto školu vůbec nenavštěvovaly.
Žádný systém výuky neexistoval, každý učitel si učil podle svého. Úcta obce, rodičů a dětí před učitelem - to bylo něco neznámého. Vždyť učitel děti pouze nutil biflovat, zpaměti počítat, ale neměl žádnou metodu. Není divu, že mnozí sedláci považovali chození dětí do školy za ztrátu času.
Význačným učitelem zdechovické školy byl Karel Bareš. V září 1910 odešel po 42 letech působení v 63 letech na vlastní žádost do výslužby.
V kronice obce Zdechovice nalezneme také zápisy o vzpomínkových slavnostech, kterých se účastnili žáci zdejší školy. Za zmínku stojí slavnost, která se konala 12. října 1924 u příležitosti 500 let od úmrtí Jana Žižky v Přelouči. Oslavy se zúčastnilo žactvo dvanácti okolních škol, zdechovickou z toho nevyjímaje.
Jak dokládají kroniky, nepříjemné období nastalo nejen pro zdechovickou školu nástupem okupace v roce 1939. Kromě revize knihoven a povinné výzdoby protektorátními znaky bylo žactvu namísto českých výročí připomínáno 15. března výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava, 20. dubna pak bylo přečteno povinné prohlášení k 51. narozeninám Hitlera.
19. listopadu 1940 bylo nařízeno povinné vyučování němčině, povinně nacvičena byla i německá hymna. Nápisy na školní budově i uvnitř byly upraveny na německo-české. Dle kronik bylo učitelstvo vyzváno prokázat svůj árijský původ.
Od 15. června 1942 byl nařízen pouze německý písemný styk s okresním školním výborem v Pardubicích. Zvyšoval se také počet hodin němčiny na úkor ostatních předmětů. Pátý postupný ročník měl tehdy 8 hodin, 6 - 8 ročník 6 hodin němčiny týdně.
Srovnají-li se zápisy kronikářů z první a druhé světové války, vidíme v nich nápadný rozdíl. Zatím co zápisy první byly psány v duchu oddané přináležitosti k Rakousku, bez pomyšlení na osvobození národa, ba ani odporu k rakouské germanizaci, zápisy z doby okupace jsou psány jen z přísné povinnosti, mrazivě stručně. A čteme-li je i dnes, cítíme z nich něco nepřátelsky utajeného k tomu, co se tehdy dělo.

GPS souřadnice: 50.01403N, 15.46446E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2006






Předchozí článek: Rozvoj malotřídnách škol nastal za Marie Terezie
Následující článek: Samotížná lanovka na dopravu vápence z Prachovic do Třemošnice


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje v HEŘMANOVĚ MĚSTCI postavený v letech 1756 až 1761.

CHRUDIMSKO: Kašna uprostřed náměstí ve SKUTČI.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: Radnice s cibulovou věží na náměstí v ÚSTÍ NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Náměstí v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ s radniční věží, která nemá žádné základy.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Symbolem PARDUBIC je Zelená brána z roku 1507 s věží vysokou 60 metrů-




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml