Sdružení přátel Pardubického kraje

nalezené dopisnice českého malíře Jindřicha Pruchy (1886 - 1914)

Maturitní fotografi e Jindřicha Pruchy

17.06.2013 K písemné pozůstalosti se přiřazují zřejmě první jeho písemnédokumenty, nalezené v současné době. Výběr z jeho vynikajícího malířské tvorby můžeme vidět v expozici českého moderního umění Národní galerie v Praze. Jedná se o pět dopisnic s jeho vzkazy a myšlenkami. To vše vyplňuje další mezeru pro poznání jeho života a tvorby. Jedná se o pět poštovních pohlednic, z nichž dvě jsou reprodukcemi romantických krajin rakouského malíře Splitbergera. Další tři zásilky jsou rovněž dobově romanticky laděné fotografi cké pohlednice. Obsahem Pruchova sdělení jsou jeho myšlenky a dojmy zaslané v letech 1905 –1906 tenkrát mladé dívce Marii Šimečkové, později provdané Vrzáčkové. Její otec vlastnil mlýn na řece Chrudimce, existujícím tenkráte v říčním údolí pod obcí Hoješín. Oddělení mlýna od většiny obce tvořilo jakousi samotu, k níž patřilo ještě několik stavení nazývaných Dolní Hoješín, což také dosvědčuje Pruchou psané adresy. V současné době je údolí i s bývalým mlýnem zaplaveno vodou údolní přehrady Seč. Pozůstatky bývalé štětované cesty, značné množství smrkových pařezů kdysi pokáceného smrkového lesa, sloupy bývalého mostu i zbytky mlýnských budov byly k vidění ještě v roce 1965, kdy došlo k vypuštění přehrady vzhledem k nutným opravám hlavní přehradní hráze.

Vztah Pruchovy rodiny ke jmenovanému obydlí a jeho obyvatelům začal krátce po roce 1901, kdy Pruchův otec Josef Prucha zakoupil v roce 1901 pro rodinu samotu zvanou Žipanda nad obcí Běstvinou. V té době až do roku 1909 bydlela Pruchova rodina v Čáslavi, kde Josef Prucha vykonával službu vrchního četnického strážmistra v hodnosti majora rakouského četnictva. Návštěvy příslušníků Pruchovy rodiny se staly pravidelnou zastávkou při častých rodinných pěších vycházkách do oblasti Železných hor. Ještě dodnes jsou patrné lesní pěšiny používané k přechodům vrcholků železnohorského pásma z povodí řeky Douobravy do povodí řeky Chrudimky, a to právě v těch místech, kde se povodí obou řek nejvíce přibližují. V rodině mlynáře Josefa Šimečka se tenkrát ještě student gymnázia v Čáslavi seznámil se Šimečkovou dcerou Marií. V době, kdy Prucha dospíval a blížilo se ukončení jeho středoškolských studií, nastalo první bližší přátelské setkání se jmenovanou Marií Šimečkovou. V písemné pozůstalosti Jindřicha Pruchy, která je uložena v Městském archivu v Chotěboři, se zachovaly tři dopisy zaslané Marií Šimečkovou Jindřichu Pruchovi z let 1904–1906. I tyto její dopisy jsou v obsahu neseny prvním lidským romantismem v jejím dospívání. Její jméno a s ním spojenou událost její svatby s A. Vrzáčkem lze blíže sledovat v zachovaných a napsaných „Vzpomínkách“ Pruchovy sestry Vojslavy Pruchové i v dochované korespondenci otce Josefa Pruchy.1) Z těchto archivních dokumentů je patrné, že si Marie Šimečková přála, aby jí na její svatbě byl svědkem právě Jindřich Prucha, který byl již v té době studentem Filozofi cké fakulty v Praze. Toto přání lze vyčíst z jejího dopisu z listopadu 1906. Z jiného dopisu otce Josefa Pruchy zaslaném svému synovi Jindřichovi plyne, že s touto akcí naprosto rezolutně nesouhlasí. K této celkem běžné události známe dopis Jindřicha Pruchy, který adresoval svému otci s vysvětlením svého rozhodnutí, že se jistě nejedná o zbytečné obavy v pekunierních záležitostech. Přesto se zdá, že tento otcův důvod nebyl jediným, ale že pravou příčinou bylo vědomí Pruchova otce o dřívějším mladickém sblížení dvou přátelských, dospívajících lidí. Sestra Jindřicha Pruchy Vojslava se ve svých „Vzpomínkách“ zmiňuje o dávném setkání s Marií Šimečkovou, tenkrát již provdanou Vrzáčovou. Popisuje její osud s jejími šesti dětmi a tragickým koncem jejího manžela, který zahynul násilnou smrtí. Zachované a po tolika letech nalezené Pruchovy dopisnice zasílané Marii Šimečkové jsou dokladem nejen jeho první citové vazby k poznané dívce, ale obsahují též svou první touhu po nově poznané krajině a její přírodě v Železných horách, což byla oblast, která se mu v jeho malířské budoucnosti stala místem životně osudným pro jeho malířskou tvorbu a tím také dokladem jeho uměleckého významu. Jindřich Prucha je právem přiřazován jeho uměleckou tvorbou k české malířské avangardě, která přišla po malířské éře klasika českého krajinářského umění Antonína Chitussiho (1847–1891), rodáka z Ronova nad Doubravou, objevovat novou barevností, realistickým viděním, impresí a expresí (Prucha 1910–1911) krajinnou modelaci a motivy Železných hor.

Autor: Zdeněk Sejček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012


Pohlednice s textem z 24. 5. 1905
Pohlednice s textem z 22. 3.1905




Předchozí článek: Jindřich Vaško z Medlešic
Následující článek: Málo známé příběhy ze života Jaroslava Vrchlického


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Domek Maxe Švabinského v malebné obci KOZLOV, která je dnes součástí České Třebové.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ patří k nejvýznamnějším renesančním památkám ve střední Evropě.

SVITAVSKO: Kostel Panny Marie ve Svitavách.

PARDUBICKO: Příhrádek v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml