Sdružení přátel Pardubického kraje


Chrudimsko a Hlinecko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12


7.07.2016 Obec Dvakačovice se nachází asi 2 km severně od Dvakačovická stráň zelená – 7. 5. 2016 Hrochova Týnce nad řekou Novohradkou. Od 18. století se staly střediskem evangelické církve, byly zde postupně založeny tři evangelické hřbitovy, první v blízkosti současného evangelického chrámu, druhý na okraji lesa severovýchodně od obce. Na východě od Dvakačovic se nachází na opukovém návrší zalesněná stráň s teplomilnou květenou. Řídíme se radami zkušených přírodovědců a vydáváme se na ni začátkem jara v době přes olistěním většiny stromů, kdy mají jarní rostlinky dosti slunečního světla pro svůj růst. Cestu začínáme na zastávce ČD Bořice první dubnovou neděli. Jdeme zprvu silničkou západním směrem asi 1 km, před námi se na plochém kopečku rýsují obrysy zatím holých vysokých stromů, jsou tu hlavně duby, buky, habry a olše. Ve starších mapách je lokalita označena jako Dvakačovický háj. Po příchodu na hlavní silnici od Hrochova Týnce odbočujeme po ní vpravo podél háje, který pak obcházíme po jeho severním okraji. Vede tudy dobře schůdná polní cesta, odbočující z hlavní silnice.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



21.02.2016 Na konci mého článku byla uvedena stručná historie slévárny v Novém Ransku a fotografie sochy „Slévače“, která stojí před slévárnou u hlavní silnice na Havlíčkův Brod. Pátrala jsem po historii slévárny, ale o soše se mi nepodařilo zjistit vůbec nic. Paní Marcele Timarové se to podařilo, za což jí moc děkuji. Osud sochy byl zajímavý, a proto jej zde stručně uvádím.
Autorem sochy je akademický sochař Břetislav Benda. Socha byla majetkem ČKD Praha. Podnik byl zrušen a socha měla být rozřezána a následně roztavena. Díky všímavosti lidí byla zachráněna. Odkoupila ji slévárna z Nového Ranska a umístila před svůj podnik, kam jistě plným právem patří.
Podobně byla zachráněna socha „Vítězství“ v Pardubicích, rovněž od Břetislava Bendy, která měla být lhostejností vedení pardubického magistrátu utopena v lomu Leštinka, ale Pardubáci ji ubránili, a dnes zdobí náměstí na sídlišti Dubina v Pardubicích, a moc to tam „krásné dívce“ sluší.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2015



21.02.2016 Napsání tohoto příspěvku jsem dlouho odkládal, jednak bylo příliš horké léto, pak naopak zase moc pršelo. Pár lidí mi občas připomnělo, abych už konečně něco sepsal jenže, jenže vůbec nepřicházela inspirace. Múzy unavené horkým létem odhazovaly svá roucha a ochlazovaly svá těla u splavů a v chladnějších lokalitách, říká se, že některé odvázanější dokonce ve vinných sklípcích. A až na konci prázdnin opité létem nakonec dorazily vystřízlivět do Polabí.
Možná se na mě múza usadila v podobě elegantního šidélka většího (Ischnura elegans). Vždy jsem si myslel, že vážky jsou velice plaché, doposud se mi žádné nepodařilo kvalitněji vyfotit, protože uletěly. Šidélko mi z ničeho nic usedlo na ruku a nechalo se fotit. Fotografování chtivé šidélko ke mně přiletělo v přírodní rezervaci Týnecké mokřiny během turistické „Procházky přírodní rezervací vedle řeky Labe“ KPP konané 31. srpna 2014.
Záhada, o které se chci zmínit se však objevila o tři měsíce dříve, kdy se 1. června konala turistická „Vycházka za upolíny u Kamenice“. Během vycházky do přírodní památky CHKO Železné hory Upolíny u Kamenice se mi při focení orchideje podařilo vyfotografovat podivnou můru, která se později ukázala být motýlem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2015



21.02.2016 Dne 13. 10. 1781 rozhodl ve vídeňské státní radě rakouský panovník a římskoněmecký císař JOSEF II. o dokumentu, kterým byla vedle dosavadního oficiálního římskokatolického náboženství tolerována tři další křesťanská vyznání, a sice augsburské (luterské, evangelické v užším slova smyslu), helvetské (kalvínské, někdy označováno i jako reformované) a řeckopravoslavné (náboženství s Římem nesjednocených Řeků ve východní části monarchie). Byla tím rozvázána, jak se píše v úvodu, pouta útisku ve věcech svědomí. České gubernium přijalo toleranční patent 30. 10. 1781.
V českých zemích byly početně nejsilnější augsburské a helvetské proudy. První z uvedených duchovních hnutí vycházelo z augsburského vyznání sepsaného humanistickým učencem, reformačním teologem 16. století, vysokoškolským pedagogem a přítelem Martina Luthera PHILIPPEM MELANCHTHONEM. Vychází z apoštolského, nikajsko-cařihradského a Athanasiova vyznání víry. Spásy a odpuštění lze dosáhnout pouhou vírou. Při večeři Páně se přijímá pravé tělo a krev Kristova, vysluhují se svátosti, bohoslužby se praktikovaly mj. se svíčkami, krucifixem, hostiemi. Svatými se má věřící inspirovat, ne však je žádat o přímluvu (jediným přímluvcem je totiž Ježíš Kristus).
Helvetské vyznání vzešlo ze švýcarské (tedy helvetské) protestantské reformace 16. století a je spojeno především se jmény ULRICHA ZWINGLIHO, JANA KALVÍNA a HEINRICHA BULLINGERA. Zdůrazňuje spasení z Boží milosti, kterou člověk přijímá vírou. Bůh má svrchovanou vládu nad světem. Večeře Páně je pokládána jen za připomínku. Bohoslužby jsou prosté, zbavené ceremonií. Velký význam je přikládán kázání a čtení biblického textu. V běžném životě je kladen důraz na řád, kázeň (ve smyslu starozákonní přísnosti) a rozvoj sborového života.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014



19.02.2016 Společnost Městské lesy Chrudim, s.r.o byla založena za účelem obhospodařování a správy lesů náležící městu Chrudim. V roce 2004 byla část této plochy převedena do jiné kategorie, tzv. lesy zvláštního určení – lesy příměstské se zvýšenou rekreační funkcí. Postupně od roku 2005 vznikala studie Rekreační lesy Podhůra, postavila se naučná stezka, rozhledna Bára a v roce 2008 se podařilo získat dotaci z EU. Díky tomu byla vytvořena síť cest, která nekonkurovala té dosavadní, ale stávající cesty spojovala, zlepšilo se turistické značení a vytvořila se atraktivní místa pro návštěvníky - lanový park a lesní tělocvična.
Lanový park je zavěšen v korunách stromů ve výšce 3 - 10 m a obsahuje 21 překážek v celkové délce téměř 250 m. Pro zdolání lanového parku si můžete vybrat jednu ze dvou cest s různou obtížností. Součástí je také dětský lanový park pro děti od tří do desíti let.
Asi největším lákadlem je však rozhledna Bára II. Atypická a unikátní konstrukce tvaru trojbokého komolého jehlanu je dle autora rozhledny, architekta Martina Rajniše, ojedinělá nejen v Evropě, ale pravděpodobně i na celém světě. Lehká a vzdušná konstrukce rozhledny je vyrobena z modřínového a dubového dřeva, které pochází z chrudimských městských lesů. Na stavbu bylo použito 95 m3 dřeva z modřínu a 5 m3 dřeva dubového. Modřínová prkna jsou složena do tvaru zužujícího se jehlanu, mezi ně vložili tesaři čtvercové prokládky vyrobené z latí. Vrchní část věže dosahuje výšky 10 metrů a upevňovali ji na stavbu horolezci a speciální jeřáb. Vedle rozhledny je stejnou technologií duté hráně postaven dřevěný obslužný domek, jenž slouží jako zázemí pro obsluhu rozhledny a prodejna s občerstvením.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Pouhé 2 km od městečka Seč na Chrudimsku se nachází obec Kovářov. A zde se existuje již od roku 1998 Ranch LL Kovářov. Pokud máte rádi koně, určitě se zde zastavte. Zde můžete absolvovat vyjížďky na koni a to i v případě, že jste úplný začátečník. Začátečník dostane základní instruktáž a za doprovodu instruktora se může vydat na klidnou turistickou vycházku krokem do okolní přírody-obvykle na hodinu. Zkušenějším jezdcům zde nabízejí sportovní vyjížďku-klusem nebo cvalem, rovněž s instruktorem. Délku vyjížďky si lze domluvit buď na 1 hodinu, ale i na více hodin popř. i půldenní nebo vícedenní putování. Trasa je opět na domluvě, k dispozici je v okolí a celém Pardubickém kraji síť jezdeckých stezek a stanic. Oblíbené jsou rovněž pobyty na ranči a výlety na koních po vyznačených jezdeckých okruzích s návratem vždy k nám na ranč. Velmi využívané jsou rovněž pobyty s vlastním koněm na ranči, zde už si každý jezdí i bez našeho dohledu po vyznačených trasách.
Děti mladší 12 let povozí na koni u stájí. Ta věková hranice není jen samoúčelně stanovena pojišťovnou, ale kdo na koni jezdí, ví, že k jeho ovládání je potřeba fyzická síla a tu mladší děti nemají.
A kam se dá v okolí vydat na vyjížďky na koni? Třeba okolo sečské přehrady. Tento okruh měří 26 km. Další trasa vede okolo Křižanovické přehrady. Její délka je 25 km.
Na pokladně ranče obdržíte razítko do vandrovní knížky putování Letní pecky, poznej všecky!
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 První písemné informace o původní tvrzi pocházejí z konce 13. století, když ji v roce 1294 vlastnil František ze Slatiňan. Od té doby do poloviny 18. stol. se na tvrzi a od konce 16. stol. na zámku, vystřídalo více než 30 majitelů. V roce 1732 koupil zámek Josef František hrabě ze Schönfeldu a v roce 1746 se jeho dcera provdala za Jana Adama z Auerspergu, na jehož rodinu o několik let později přešlo vlastnictví majetku. Od té doby až do roku 1942 patřily Slatiňany tomuto šlechtickému rodu. Na další tři roky, kdy slatiňanští Auerspergové vymřeli po meči, je vlastnil Dr. Josef František Trauttmansdorff. Jeho majetek byl v roce 1945 Benešovými dekrety vyvlastněn.
Uvolněné stáje byly využity v srpnu roku 1945 pro starokladrubské vraníky regenerované Prof. Františkem Bílkem a budova zámku byla od roku 1950 využita pro účely hipologické expozice.
Nejedná se o sbírku po původních majitelích Slatiňan, ale o soubor předmětů (obrazů, grafik, plastik a dalších), jež se kdysi nalézaly na mnoha hradech a zámcích a různých institucích po celé naší zemi. Všechny části sbírky ale nesou jeden společný znak - zobrazují koně v celé jeho kráse, hrdosti a majestátnosti, ukazují, jak zasáhl kůň do života člověka a opačně.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 V roce 2009 byla ve skutečském muzeu otevřena nová trvalá expozice. Na bývalé zahradě vyrostl lom, výstavní sál v přízemí se vrátil do časů, kdy v tehdejší Práškově vile fungovala továrna na výrobu obuvi a z tmavých sklepů byla vytvořena multimediální expozice o dějinách kamenoprůmyslu a geologických zajímavostech kraje.
Obuvnická část muzea se skládá ze tří částí. V první z nich se můžeme seznámit s nejstaršími dějinami a relikviemi ševcovského cechu. Je zde také imitace světnice ševce z doby před sto lety, se vším, co k tehdejšímu vybavení řemeslníka náleželo. Skutečští obuvníci měli v polovině 19. století monopol na dodávky vojenských bagančat pro celou rakouskou armádu. Jak dlouho a jak vůbec taková vojenská bota vypadala a jak se nazývala, to se rovněž dozvíte v první části expozice.
Postoupením do lomeného sálu se ocitáme v éře první republiky, kdy ve městě byla celá řada zručných mistrů, ale i několik továren. Ovšem není to jen obuv, co můžeme obdivovat. Jsou zde i nejrůznější pracovní pomůcky a hlavně stroje. Např. prošívačka podešví, lis na ztenčování usní, valchovačka, malý šicí stroj uzpůsobený na míru drobné ženské postavě, ale také třeba obrovská kopírka na kopyta. Dřevěné kopyto bylo (a dosud je) základní pracovní pomůckou ševce. A pokud zde uvidíte „obří“ stroj, můžete rovněž spatřit „obří“ polobotku. Je největší v Čechách a měří přes 1 metr. Údajně byla vytvořena pro světovou výstavu Expo v roce 1939.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Na území města Chrudimi zasahují poslední výběžky Železných hor. Město je malebně rozloženo na terase obtékané Chrudimkou. Tato terasa dosahuje výšky zhruba stejné jako vrchol Kunětické hory.
Nejvýše položená část území města je rekreační les PODHŮRA s vrchem Hůra 392m. Vrchu se říkalo Králové Hůra, protože Chrudim je Královnino věnné město.Suchý stručný popis praví, že jde o dubohabrový porost s loukami severně od obce Topol (odkud je přístup nejsnazší). Žádný popis však nedokáže vylíčit krásu modelace dosud do značné míry v přírodním, neporušeném stavu zachovaného pravého svahu řeky Chrudimky. Nejkrásnější je na jaře, kdy vše rozkvete a řekou se valí jarní voda * Místo má též značný strategický význam, který spočívá v sousedství s Chrudimkou na přirozeně z jedné strany chráněné vyvýšené terase, odkud je ideální kruhový rozhled. Před takovými 6000 léty tu v mladší době kamenné stálo hradiště situované poblíž důležité stezky. Nyní je tu pěkný udržovaný třešňový sad. Bylo by záslužno kdyby tu město pomohlo vybudovat nejnutnější: pohodlný značený přístup, pár laviček s odpadkovým košem a na vrcholu, kde bylo pravěké hradiště (jedno z nejstarších hradišť z mladší doby kamenné) vybudovat nízkou rozhlednu - plošinu se základními informacemi, odkud by bylo možno přehlédnout celou Chrudimskou tabuli až ke Kunětické hoře a Železným horám. Zaručuji, že takový výhled jen tak nikde není. Mohlo být hradiště na Habrově první Chrudimí? V prostoru tohoto neolitického hradiště se usídlili v 10. století Slované. Měli tu ideální výhled do krajiny. I dnes nás upoutá kopec v Dvakačovicích zvýrazněný evangelickým chrámem a kopec u Tří Bubnů ve směru na Vysočinu. Nepřátelé by se tu špatne skrývali. Hradiště bylo ovšem zranitelné cestou od Topola a od dnešního sídliště Na Větrníku. Proto mohli Slované zvolit výhodnější místo v prostoru dnešního chrudimského Starého města. Svoji roli mohl hrát i kontakt s řekou. Dnešní náměstí J. Ressela je v poloviční výšce nad řekou oproti Habrovu. (MUDr. Zdenka Rozehnalová) Dostanete se sem z města podél Chrudimky ulicí Pod Kopcem až na konec ulice a dále podél železniční trati a Chrudimky do Kalousova, kde už jste pod Habrovem. V půli cesty podejdete rozestavěný východní obchvat města, na který už dlouhá léta nejen Chrudim čeká.
Les už leží v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Železné hory. Vede sem od nádraží žlutá značka kolem letiště.
Z plochého vrchu Hůry vybíhá směrem na sever protáhlý hřbet VRCHA, který dosahuje nad vodojemem Skřivánek I. výše 307,9m. Z tohoto hřbetu jsou nádherné pohledy na panorama města a na druhou stranu na masiv Železných hor. Navrhovali jsme zde přírodní park Na vrchách - síť jednoduchých cest (bez dláždění a asfaltu) s lavičkami na místech pěkného výhledu. Zatím je tu odpudivá naprostá divočina včetně opuštěného vojenského prostoru, pokud to nejsou zahrádky.
Od nádraží projdeme přes autobusové nádraží do podchodu a ulicí K Ploché dráze vzhůru na Vrcha.
Podívejme se nyní na opačnou stranu města, na severovýchod, kde převládá na první pohled fádní, zemědělsky intenzivně využívaná krajina. A přece to není docela pravda. Je tu malý krajinný klenot zvaný HABROV. Mám na mysli Přírodní rezervaci Habrov vyhlášenou již zásluhou našich předků v roce 1948, jednu z nejstarších v naší republice. Výměra je 20,6 ha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Na podnět pana Víti Haupta, nadšeného dendrologa a milovníka přírody, se členové turistického odboru Klubu přátel Pardubicka vypravili na státní svátek 8.května 2013 do Slatiňan. Pan Haupt totiž nabídl členům Klubu komentovanou prohlídku zámeckým parkem Slatiňanského zámku a nového rosaria, které osobně vybudoval. V jeho malé průvodní brožurce „Zajímavé dřeviny zámeckého parku Slatiňany“ je i pár slov o historii parku: „Zámecký park byl založen v roce 1796 knížetem Karlem Auersperkem v anglickém stylu. Původní rozloha parku byla 16 hektarů, park nebyl oplocen. Toho se dočkal mnohem později. V roce 1888 vznikl tzv. rozdělovací plot, který rozdělil park na uzavřenou a otevřenou část. V té době byl vybudován i rybník. V roce 1951 byla před jižní průčelí zámku osazena socha koně Jana Žižky od Bohumila Kafky. V sedmdesátých letech bylo obnoveno jezírko. Během 20. století také přibyla řada nejen oblíbených, ale také vzácných druhů dřevin a park se stal dendrologicky významnou sbírkou východočeského regionu.“ Sešlo se nás okolo dvacítky a než se Víťa dostavil, obdivovali jsme krásně rozkvetlé rhododendrony na cestě pod zámkem a u vchodu štíhlý cedr atlasský, strom stále zelený. Prohlídku zahajujeme u vchodu do zámeckého parku okolo velkých a nádherně rozkvetlých keřů rhododendronů k soše koně Jana Žižky. V jeho blízkosti růžově rozkvétá malý keřík. Jde o mandloň okrasnou, která plodí malé a chlupaté mandličky, ale nejedlé. U hlavní cesty se majestátně tyčí mohutný červený buk. Bohužel tento krásný velikán je napaden dřevokaznou houbou, která postupně užírá jeho kořenový bal a strom pomalu a jistě umírá. Nejprve usychají větve, protože je do nich zaražen tok mízy a posléze umře strom tak, že se u země ulomí a celý spadne. Při návštěvě parku ještě Víťa nevěděl, jak dlouho strom nechají stát. Ve čtvrtek 30.května, při jeho návštěvě v kanceláři Klubu, již sdělil, že ten buk z bezpečnostních důvodů raději skácejí. Tím také pomohou dalšímu krásnému a zdravému červenému buku, který roste v blízském sousedství. Kousek vpravo u boční cestičky roste středně velký keř s plochými žlutými květy – je to druh zákuly japonské. V zahrádkách kvete druh zákuly s plnými květy. Pokračujeme po hlavní cestě. Zde je nám předveden velice zajímavý strom. Není ještě plně olistěn a mezi listy se nacházejí špičatá poupata. Víťa jedno rozevře, abychom viděli jeho žlutý a zvláštní vnitřek. Strom se jmenuje šácholan přišpičatělý – druh magnolie. V jeho těsném sousedství roste keřovitý rakytník, tento snad nepotřebuje partnera a umí se oplodnit sám. Při cestě se nachází další rarita zdejšího parku, a sice břečťan popínavý na kmeni vysokého a štíhlého modřínu, vyrostlý od kořene modřínu. Obvod kmene břečťanu je nevídaný, ale může prý dosáhnout průměru až jednoho metru a stáří několika set let. Cestu lemují velké a bohatě kvetoucí keře v různých barvách. Mezi nimi je nádherný červeně kvetoucí kdoulovec. Mezi keři se nenápadně olisťuje mladý jinan dvoulaločný – jinak Ginkgo biloba.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2018 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Panské historické hranicní kameny na Svitavsku a Ústeckoorlicku
Židovský hrbitov a synagoga v Luži
Svitavskou pahorkatinou kolem památníku Vcelích matek
Chvaletická pahorkatina




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml