Sdružení přátel Pardubického kraje


Chrudimsko a Hlinecko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12


19.02.2016 V roce 2009 byla ve skutečském muzeu otevřena nová trvalá expozice. Na bývalé zahradě vyrostl lom, výstavní sál v přízemí se vrátil do časů, kdy v tehdejší Práškově vile fungovala továrna na výrobu obuvi a z tmavých sklepů byla vytvořena multimediální expozice o dějinách kamenoprůmyslu a geologických zajímavostech kraje.
Obuvnická část muzea se skládá ze tří částí. V první z nich se můžeme seznámit s nejstaršími dějinami a relikviemi ševcovského cechu. Je zde také imitace světnice ševce z doby před sto lety, se vším, co k tehdejšímu vybavení řemeslníka náleželo. Skutečští obuvníci měli v polovině 19. století monopol na dodávky vojenských bagančat pro celou rakouskou armádu. Jak dlouho a jak vůbec taková vojenská bota vypadala a jak se nazývala, to se rovněž dozvíte v první části expozice.
Postoupením do lomeného sálu se ocitáme v éře první republiky, kdy ve městě byla celá řada zručných mistrů, ale i několik továren. Ovšem není to jen obuv, co můžeme obdivovat. Jsou zde i nejrůznější pracovní pomůcky a hlavně stroje. Např. prošívačka podešví, lis na ztenčování usní, valchovačka, malý šicí stroj uzpůsobený na míru drobné ženské postavě, ale také třeba obrovská kopírka na kopyta. Dřevěné kopyto bylo (a dosud je) základní pracovní pomůckou ševce. A pokud zde uvidíte „obří“ stroj, můžete rovněž spatřit „obří“ polobotku. Je největší v Čechách a měří přes 1 metr. Údajně byla vytvořena pro světovou výstavu Expo v roce 1939.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



19.02.2016 Na území města Chrudimi zasahují poslední výběžky Železných hor. Město je malebně rozloženo na terase obtékané Chrudimkou. Tato terasa dosahuje výšky zhruba stejné jako vrchol Kunětické hory.
Nejvýše položená část území města je rekreační les PODHŮRA s vrchem Hůra 392m. Vrchu se říkalo Králové Hůra, protože Chrudim je Královnino věnné město.Suchý stručný popis praví, že jde o dubohabrový porost s loukami severně od obce Topol (odkud je přístup nejsnazší). Žádný popis však nedokáže vylíčit krásu modelace dosud do značné míry v přírodním, neporušeném stavu zachovaného pravého svahu řeky Chrudimky. Nejkrásnější je na jaře, kdy vše rozkvete a řekou se valí jarní voda * Místo má též značný strategický význam, který spočívá v sousedství s Chrudimkou na přirozeně z jedné strany chráněné vyvýšené terase, odkud je ideální kruhový rozhled. Před takovými 6000 léty tu v mladší době kamenné stálo hradiště situované poblíž důležité stezky. Nyní je tu pěkný udržovaný třešňový sad. Bylo by záslužno kdyby tu město pomohlo vybudovat nejnutnější: pohodlný značený přístup, pár laviček s odpadkovým košem a na vrcholu, kde bylo pravěké hradiště (jedno z nejstarších hradišť z mladší doby kamenné) vybudovat nízkou rozhlednu - plošinu se základními informacemi, odkud by bylo možno přehlédnout celou Chrudimskou tabuli až ke Kunětické hoře a Železným horám. Zaručuji, že takový výhled jen tak nikde není. Mohlo být hradiště na Habrově první Chrudimí? V prostoru tohoto neolitického hradiště se usídlili v 10. století Slované. Měli tu ideální výhled do krajiny. I dnes nás upoutá kopec v Dvakačovicích zvýrazněný evangelickým chrámem a kopec u Tří Bubnů ve směru na Vysočinu. Nepřátelé by se tu špatne skrývali. Hradiště bylo ovšem zranitelné cestou od Topola a od dnešního sídliště Na Větrníku. Proto mohli Slované zvolit výhodnější místo v prostoru dnešního chrudimského Starého města. Svoji roli mohl hrát i kontakt s řekou. Dnešní náměstí J. Ressela je v poloviční výšce nad řekou oproti Habrovu. (MUDr. Zdenka Rozehnalová) Dostanete se sem z města podél Chrudimky ulicí Pod Kopcem až na konec ulice a dále podél železniční trati a Chrudimky do Kalousova, kde už jste pod Habrovem. V půli cesty podejdete rozestavěný východní obchvat města, na který už dlouhá léta nejen Chrudim čeká.
Les už leží v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Železné hory. Vede sem od nádraží žlutá značka kolem letiště.
Z plochého vrchu Hůry vybíhá směrem na sever protáhlý hřbet VRCHA, který dosahuje nad vodojemem Skřivánek I. výše 307,9m. Z tohoto hřbetu jsou nádherné pohledy na panorama města a na druhou stranu na masiv Železných hor. Navrhovali jsme zde přírodní park Na vrchách - síť jednoduchých cest (bez dláždění a asfaltu) s lavičkami na místech pěkného výhledu. Zatím je tu odpudivá naprostá divočina včetně opuštěného vojenského prostoru, pokud to nejsou zahrádky.
Od nádraží projdeme přes autobusové nádraží do podchodu a ulicí K Ploché dráze vzhůru na Vrcha.
Podívejme se nyní na opačnou stranu města, na severovýchod, kde převládá na první pohled fádní, zemědělsky intenzivně využívaná krajina. A přece to není docela pravda. Je tu malý krajinný klenot zvaný HABROV. Mám na mysli Přírodní rezervaci Habrov vyhlášenou již zásluhou našich předků v roce 1948, jednu z nejstarších v naší republice. Výměra je 20,6 ha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2014



16.02.2016 Na podnět pana Víti Haupta, nadšeného dendrologa a milovníka přírody, se členové turistického odboru Klubu přátel Pardubicka vypravili na státní svátek 8.května 2013 do Slatiňan. Pan Haupt totiž nabídl členům Klubu komentovanou prohlídku zámeckým parkem Slatiňanského zámku a nového rosaria, které osobně vybudoval. V jeho malé průvodní brožurce „Zajímavé dřeviny zámeckého parku Slatiňany“ je i pár slov o historii parku: „Zámecký park byl založen v roce 1796 knížetem Karlem Auersperkem v anglickém stylu. Původní rozloha parku byla 16 hektarů, park nebyl oplocen. Toho se dočkal mnohem později. V roce 1888 vznikl tzv. rozdělovací plot, který rozdělil park na uzavřenou a otevřenou část. V té době byl vybudován i rybník. V roce 1951 byla před jižní průčelí zámku osazena socha koně Jana Žižky od Bohumila Kafky. V sedmdesátých letech bylo obnoveno jezírko. Během 20. století také přibyla řada nejen oblíbených, ale také vzácných druhů dřevin a park se stal dendrologicky významnou sbírkou východočeského regionu.“ Sešlo se nás okolo dvacítky a než se Víťa dostavil, obdivovali jsme krásně rozkvetlé rhododendrony na cestě pod zámkem a u vchodu štíhlý cedr atlasský, strom stále zelený. Prohlídku zahajujeme u vchodu do zámeckého parku okolo velkých a nádherně rozkvetlých keřů rhododendronů k soše koně Jana Žižky. V jeho blízkosti růžově rozkvétá malý keřík. Jde o mandloň okrasnou, která plodí malé a chlupaté mandličky, ale nejedlé. U hlavní cesty se majestátně tyčí mohutný červený buk. Bohužel tento krásný velikán je napaden dřevokaznou houbou, která postupně užírá jeho kořenový bal a strom pomalu a jistě umírá. Nejprve usychají větve, protože je do nich zaražen tok mízy a posléze umře strom tak, že se u země ulomí a celý spadne. Při návštěvě parku ještě Víťa nevěděl, jak dlouho strom nechají stát. Ve čtvrtek 30.května, při jeho návštěvě v kanceláři Klubu, již sdělil, že ten buk z bezpečnostních důvodů raději skácejí. Tím také pomohou dalšímu krásnému a zdravému červenému buku, který roste v blízském sousedství. Kousek vpravo u boční cestičky roste středně velký keř s plochými žlutými květy – je to druh zákuly japonské. V zahrádkách kvete druh zákuly s plnými květy. Pokračujeme po hlavní cestě. Zde je nám předveden velice zajímavý strom. Není ještě plně olistěn a mezi listy se nacházejí špičatá poupata. Víťa jedno rozevře, abychom viděli jeho žlutý a zvláštní vnitřek. Strom se jmenuje šácholan přišpičatělý – druh magnolie. V jeho těsném sousedství roste keřovitý rakytník, tento snad nepotřebuje partnera a umí se oplodnit sám. Při cestě se nachází další rarita zdejšího parku, a sice břečťan popínavý na kmeni vysokého a štíhlého modřínu, vyrostlý od kořene modřínu. Obvod kmene břečťanu je nevídaný, ale může prý dosáhnout průměru až jednoho metru a stáří několika set let. Cestu lemují velké a bohatě kvetoucí keře v různých barvách. Mezi nimi je nádherný červeně kvetoucí kdoulovec. Mezi keři se nenápadně olisťuje mladý jinan dvoulaločný – jinak Ginkgo biloba.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2013



26.01.2014 Protože přehrada Pařížov na Doubravě letos na podzim oslaví 100 let od svého dokončení, předkládáme Vám tento článek připomínající nejen historii jejího vzniku, ale i jako pozvánku na výstavu připravovanou k tomuto výročí. Výstava se uskuteční od poloviny října do konce listopadu 2013 v nově zrekonstruovaném objektu SRC Lihovar v Třemošni- ci na Chrudimsku, cca 7 km od samotného Pařížova.
Podrobnosti o samotném vodním díle jste si již mohli přečíst v mém článku: „Přehrada Pařížov“ ve Vlastivědných listech č. 4/2008 (přetisk článku je možné nalézt též na stránkách Sdružení přátel Pardubického kraje na www.kraj.iipardubice.cz), proto se již nebudeme dopodrobna vracet k informacím, které zde již byly uveřejněny. Snad jen úplně základní údaje. Přehrada Pařížov byla postavena jako retenční nádrž, která má zmírnit následky povodní, kterých se na Doubravě vyskytlo ke konci 19. století mnoho. Například v letech 1885, 1888 a zejména velká povodeň v Čechách v roce 1897, kdy v povodí Doubravy napršelo dne 29. července v průměru 68 mm srážek a došlo k velkým škodám. Po těchto povodních se začalo uvažovat o možnostech protipovodňové ochrany zejména obcí v nejohroženější části dolního úseku řeky Doubravy. Jako jedna z možností byla zvolena výstavba retenčních nádrží, které by zachytily přívaly vody a zmírnily kulminační průtok. Z původně uvažovaných 4 menších nádrží (nad Žleby, Ronovem a Pařížovem a na Hostačovce nad Žleby) se nakonec postavila 1 a to právě nad Pařížovem o celkovém objemu 1,7 mil. m3. Menší nádrž navržená již v roce 1892 měla mít tedy menší objem vody s nižší hrází, přelivem ve formě dvou oken uprostřed hráze se stavidlovými uzávěry připomínající spíše větší jez než přehradu. Taktéž měl být zachován náhon na bývalý mlýn v Pařížově vybudováním specielní propusti ve hrázi na pravé straně. Ještě než začala samotná výstavba, dostavily se další velké povodně, zejména v letech 1907 a 1908, z čehož povodeň ze dne 23. května 1908 byla za posledních cca 300 let patrně největší povodní na Doubravě. Kulminační průtok ve Žlebech byl odhadnut cca na 350 m3/s (Beran). To ještě urychlilo přípravu stavby: „Velká voda se sice očekávala, že ale tak rychle a v takovém ohromném množství Žleby zaplaví, nikdo neočekával. Po 6. hodině odp. počala voda přes břehy se vylévati a v 8 hod. sahala o 2 m. výše než největší známá povodeň roku 1897, totiž 7 m nad normál. …
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Nedaleko letoviska Horní Bradlo, na pomezí Pardubického kraje a kraje Vysočina, stojí dnes již zapomenuté panské sídlo. Tuto starobylou památku objevíte na vyvýšeném místě za vesničkou s poetickým jménem Lipka. Tvrziště v Lipce stávalo už ve středověku. Věk blízké památné lípy prý odpovídá dokončení původní stavby sídla. Strom mohl opravdu být vysazen jako upomínka na tuto událost. Část gotického obvodového zdiva se dochovala ve zbytcích jižního křídla. Původní podobu tvrze již ale nejde zrekonstruovat, ani nelze určit přesnější dobu jejího vzniku. První písemnou zprávu o lipeckém panství máme datovánu k roku 1303. V ní je Prošík z Lipky uváděn jako svědek u jakési pře. Až do konce 15. století se na panství vystřídalo více zemanských rodů. Všichni užívali přídomku – z Lipky. Například v roce 1415 Jan z Lipky připojil svou pečeť ke stížnému listu do Kostnice. V druhé polovině 15. století se uvádí v dobových dokumentech například Blech z Lipky, který byl významným stoupencem Jiřího z Poděbrad.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Chroustovice – nevelký městys ležící cca 15 km jihovýchodně od města Chrudimi. Původní vesnice vznikla, jako mnohé jiné v okolí, při staré stezce, která vedla od jihu podél břehu říčky Novohradky. Tato cesta měla sice jen místní význam, ale nedaleko Chroustovic se napojovala na významnou prastarou obchodní trasu, kterou historici pojmenovali Trstenickou stezkou. Počátek zdejšího osídlení sahá až do prehistorických dob. Již roku 1418 byly Chroustovice zmiňovány jako městečko. To se během dalších let příliš nevyvíjelo. V podstatě jediným velkým zásahem v jeho lokalitě bylo vybudování zámeckého komplexu, který ale rozvoj samotných Chroustovic urbanisticky neovlivnil. Snad jen výstavbou většího počtu malých domků pro lidi, kteří pracovali pro potřeby zámku. Při procházce Chroustovicemi, jejichž název není odvozen od náletů chroustů, ale prý od slova chrastí – porostu v bažinách, stojí za prohlédnutí kostel sv. Jakuba i jeho interiér. Jako farní byl kostel v Chroustovicích zmiňován už v roce 1349. Jeho dnešní barokní podoba je z poloviny 18. století. Nový kostel sv. Jakuba byl vybudován nákladem hraběnky Terezie Kinské za 4 tisíce fl orintů. Ke kostelu patří také barokní fara. V parčíku vedle kostela stojí od roku 1752 mariánský sloup, na náměstí litinový kříž z roku 1891.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 (Dle brožurky „Město Skuč“, autor: JUDr. K. V. Adámek, 1901). Na svahu vrchu Humperky, jenž svými temeny ovládá celé okolí, se rozkládá starobylé okresní město Skuč. Vrch Humperky na mapách dnes není, Šenkýřka 492 m n. n. Jméno původně české, jinde v Čechách zněmčené na Hutberk.
Domněnka, že na Humberkách stávalo v dávné minulosti rytířské sídlo, vznikla na počátku 19. stol., v dobách, kdy romantická mysl některých vlastimilů vykouzlovala si hrady na mnohých místech. Tak některé místní i jiné prameny se domnívají, že nad Skutčí ne na hradě, na té hoře sešel se 2. července 1221 Přemysl Otakar I. s pražským biskupem Ondřejem. Dovolávali se Pelclovy Kroniky, že onou horou Skuč (!) jsou Humperky nad dnešní Skutčí. O tom důvodně pochybovali Fr. Palacký, H. Jireček, ak. Brychta aj., zejména Alois Šembera.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Necelých 10 km severovýchodně od Chrudimi leží na návrší nad řekou Novohradkou obec Dvakačovice. První zmínka o obci se váže k roku 1415, a to na stížném listu české šlechty zaslaném do Kostnice, kde je připojena pečeť Štěpána z Dvakačovic. J a k o by již tato první zmínka o obci připomínala, že smýšlení zdejších obyvatel je spíše protestantské. Snad proto si evangelický sbor v obci v letošním roce připomíná již 230 let svého trvání. Jeho existence je tak o téměř 100 let starší než historie evangelického sboru v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



29.06.2013 Jméno českého sochaře Františka Bílka najdeme ve všech našich encyklopediích. Je dáván někdy do protikladu snad proti více známějšímu sochaři Josefu Václavu Myslbekovi (1848–1922). Oba šli svou cestou, která je oddělovala i názorově odlišovala. Zatímco Myslbek hledal cestu v národních dějinách se silným ohlasem na dílo Josefa Mánesa (Rukopisy) a religioznost světského rázu (geniální pomník kardinála Schwarzenberka, dnes v chrámu sv. Víta v Praze). I jeho jezdecké podání sv. Václava se stalo popravdě symbolem národním. Jestliže u Myslbeka jde o monumentální realismus, potom František Bílek se silnými náboženskými prožitky s použitím sochařské hlíny a dřeva vytvořil díla hluboce procítěná symbolismem s daleko silnější vazbou na doznívající secesi soustředěná do vyšší formy i obsahu již zmíněného českého religionismu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



29.06.2013 Krouna má malé tajemství evoluce-počátky vývoje života na zemi. V Krouně, na jejímž katastru se nacházel za Rychmburského panství (v oné době v držení Thun-Taxisů) vápencový lom, kde se ručně těžil vápenec a pálilo vápno (byly to Vápenky krounské, někdy také nazývané Rychnovské), byl v roce 1876 v tomto činném lomu lomařskými dělníky nalezen (odkryt) geologický fenomén, popsaný jako EOZOONAS CANADENSE, který je svým způsobem unikátní. Lomařskými dělníky byl předán řediteli hlinecké měšťanské školy panu Jindřichu Rozvodovi1), který jej popsal. Předem pro čtenáře tohoto článku uvádím, že nejsem exaktním vzděláním geolog nebo dokonce paleontolog, ale pouze zvídavý amatér. Eozoonas Canadense (volně přeloženo: „Kanadský jitřní živočich“ nebo také „růže úsvitu Kanady“), byl vzat mnohými paleontology jako doklad jednoho z evolučních stupňů určujících přechod od anorganické hmoty k „živé“, organické. To bylo i tvrzení Dr. W. Dawsona, šéfa kanadského geolog. institutu. Někteří odborníci však tvrdili, že Eozoonas Canadensis (E. C.) je anorganického původu, metamorfovaný produkt vysokých teplot a tlaků. Údajnou tečku za E. C. udělal jeho nález ve vápencových blocích vyvržených sopkou Vesuvem v roce 1894. V šedesátých letech 19. století byla snaha tyto primitivní organismy najít. Trvalo možná tisíciletí, než se vytvořily podmínky, za nichž došlo k dalšímu kroku kupředu a z beztvaré bílkoviny vznikla buňka.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Vrchol KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml