| |
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016 ![]() Během studií se Teréza seznámila se Svatoplukem Čechem a svým budoucím manželem dr. Josefem Novákem, pozdějším gymnaziálním profesorem v Litomyšli (zemřel 1907). Za něj se provdala roku 1876. Toho roku oba odešli do Litomyšle. Alois Jirásek v druhém díle svých „Pamětí“ píše o paní z velkoměsta, pro níž byla malá Litomyšl nudným hnízdem. Nepřestala tesknit po Praze. Její první literární pokusy se vracely k dívčím letům a „Litomyšl se v nich objevuje jen v ironickém zpodobení falešného a pokryteckého maloměšťáctví“ (V. Kovářík). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 ![]() Na jedné z budov dnes již zaniklého kláštera v Hrochově Týnci visí pamětní deska tohoto znění: Zde se narodil průkopník zeměpisných výzkumů horského masivu Dachstein, Friedrich Simony (1813 – 1896), věnováno Spolkem přátel muzea Hallstatt v roce 1996. V mužském klášteře v Hrochově Týnci se 30. listopadu roku 1813 narodil chlapec Friedrich. V matričních záznamech údaje o otci chybí. Jiné zdroje hovoří, že jeho otcem byl vojenský lékař původem z Uher, který brzy po jeho narození zemřel. O moc déle nežila ani jeho matka, která údajně posluhovala v klášteře. Friedrich zůstal jako sirotek mezi řeholníky. Ti záhy rozpoznali, jak neobyčejně nadaný chlapec to je, a postarali se o jeho kvalitní vzdělání. V Mikulově studoval řádové gymnásium, následně se v Trenčíně a později ve Znojmě vyučil lékárníkem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016 22.05.2016 * 29. 9. 1915 Konice +11. 1. 1990 Jevíčko Angažovaný učitel, vlastivědný pracovník, spisovatel, žurnalista, reportér, básník, historik, folklorista, přítel Zakarpatské Ukrajiny, překladatel, zanícený turista, fotograf, botanik, průkopník skautského, později pionýrského hnutí s letními tábory, ale hlavně úžasný člověk a kamarád, jak říkali jeho první táborníci a spolupracovníci. Jeho životní cestu poznamenalo několik milníků. Především to byla Konice, kde se narodil a vychodil čtyři třídy obecné a dvě třídy měšťanské školy, dále prostějovská reálka (1927-1933), pedagogická akademie v Praze (1933-1935), učitelské působení na Zakarpatské Ukrajině (1935-1938) a pak už Jevíčko s malou přestávkou na učilišti ve Velkých Opatovicích (1963-1967). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016 ![]() Nejčastěji si Vysoké Mýto připomíná Hermenegilda Jirečka, rytíře ze Samokova, zakladatele studia českých právních dějin, který se zde narodil 13. dubna 1827. Hermenegild Jireček pocházel sice ze skromných poměrů, ale získal velmi dobré vzdělání. Studium započal na piaristickém gymnáziu v blízké Litomyšli, odtud přešel na pražské akademické gymnázium, jehož ředitelem byl Josef Jungmann , a na univerzitě v Praze studoval (1844–1850) filozofii a práva. Po ukončení vysoké školy odešel do Vídně, kde potom čtyřicet let působil na ministerstvu kultu a vyučování. Kromě své práce na ministerstvu učil v letech 1874-1877 český jazyk a literaturu korunního prince arcivévodu Rudolfa a jako ocenění za tuto výuku získal Řád Železné koruny. O tři roky později, v roce 1881, byl povýšen do rytířského stavu. Přídomek „ze Samokova“, který si zvolil, měl připomínat, že jeho předkové byli prostí kováři a že si svůj titul „ukoval sám“. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 ![]() M. Viktorin, sám ultrakvista a sympatizant Jednoty bratrské, se spřátelil s mladým katolickým šlechticem Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic, jenž mu roku 1489 připsal svou satiru na Čechy. Viktorina nazývá „přemilým přítelem svým, prahnoucím po vědě a umění“. Ten se naopak koncem roku 1492 (již jako erbovní měšťan s přídomkem ze Všehrd (zasazoval u moravského zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka za potvrzení volby Bohuslava Hasištejnského olomouckým biskupem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2015 ![]() Josef navštěvoval chrudimskou trojtřídní školu. Katecheta P. Donulus Kora, kapucín, jej připravoval výukou latiny ke gymnaziálnímu studiu, jež Josef začal v rakouském Linci roku 1806. Roku 1809 studoval dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích, pak se roku 1812 zapsal na vídeňskou univerzitu, kde studoval medicínu, mechaniku, fyziku a chemii. Na univerzitě se nemohl bez financí udržet a tak r. 1813 přestoupil na lesnickou akademii v Marianbrunnu, na níž obdržel stipendium 400 zl. ročně od císaře Františka I., jehož prý někde nakreslil ve skupině panovníků v bitvě národů u Lipska. V Mariabrunnu ukončil studium r. 1817 předčasně, opět pro nedostatek prostředků a stal se t.r. lesním v Platterjachu (bývalé rakouské Krajině) a r. 1820 v Terstu, kde se 31. října 1821 oženil s 18 letou Jakobinou von Orebich. Z manželství se narodili dva synové Rudolf a Ferdinand a dcera Klementina. Manželka Jakobina však zemřela již. r. 1826. Vdovec s malými dětmi se po 4 letech (1829) oženil znovu s Terezií Kasteličovou, jež mu dala 7 dětí, z nichž dospělosti se dožili jen Jindřich (1829-84), od roku 1861čestný občan Chrudimě, Albert a Pavlína. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2015 ![]() Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2015 ![]() Pan Flégr patří mezi ty z nás, kteří se vyučili nějakému řemeslu. V jeho případě však nezůstalo jen u vyučení. On se totiž do své práce i zamiloval. Víte, u něj neuslyšíte slovo kůže, ale useň, podrážka není podrážka, ale podešev, uvnitř boty najdete stélku, na zadní části opatek (dáváme tam patu), dírky ozdobné pro tzv. anglický styl svršku nebo jen dírky na tkaničku se vždy jen perforují, švec je obuvník a pozor napínání svršku na kopyto sluje „cvikání“. A víte co to je tužinka? To je zase výztuha špičky. A tak najednou zjistíte, že v malém domku, kde se jen pracuje a opravdu tam není ani kousek volného místa, jste v jiném světě kde voní useň, lepidla, guma – tedy pryž, hlučí stroje a strojky a zkrátka v každém koutě je nějaké zařízení a Vy se zvědavě ptáte mistra, co že to či ono zařízení umí. A že fakt něco umí dokazují stopy rukou a materiálu na strojích a nářadí. Máloco je totiž nové, hodně věcí pořídil jejich majitel ze zrušených či modernizovaných výrob nebo od někoho, kdo se s řemeslem už rozloučil. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
![]() Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
![]() |