Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13


08. 05. 2011 | Letos v srpnu jsme si připomněli nedožité osmdesáté narozeniny spisovatelky Milady Večeřové. Narodila se v Dolním Ujezdě u Litomyšle. V dětství onemocněla tuberkulózou kostí a strávila čtyři roky (1940-1944) v Hamzově dětské léčebně v Košumberku (tehdy se léčebna jmenovala Zemský ústav pro tuberkulosní děti). Vystudovala gymnázium v Litomyšli a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-ruština.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010



08. 05. 2011 Karel František Edvard Kořistka se narodil 7. února 1825 v Březové na Moravě. Studoval od roku 1835 na nižším gymnáziu v Jihlavě, vyšší třídy pak absolvoval v Brně. V letech 1841-43 studoval matematiku, fyziku a astronomii na univerzitě ve Vídni a rovněž navštěvoval přednášky na polytechnice. V roce 1843 pokračoval ve studiu na báňské akademii v Banské Štiavnici. Díky podpoře profesorského sboru po smrti svého otce (1845) mohl svá studia v roce 1847 dokončit. V březnu roku 1848 byl v Banské Štiavnici ustanoven asistentem matematiky a fyziky u profesora Christiana Dopplera.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010



06. 10. 2010 Dne 4. července 2007 uplynulo 200 let od smrti slavného dolnočermenského rodáka P. Tadeáše Hűbla, prvního českého redemptoristy, vzdělaného kněze. Čermná, nyní Dolní Čermná, jej vždy zařazovala mezi své slavné rodáky (vyjma komunistické totality). O vážnosti našeho rodáka svědčí zápis kronikáře Jana Coufala v obecní kronice: "Jest pro nás ctí, že P. Tadeáš Hýbl vyšel z Čermné a je důkazem toho, že i z našich chaloupek a statků vycházeli do světa uvědomělí synové národa, kteří se ve Vídni svému národnímu a náboženskému poslání nezpronevěřili a celý svůj život obětavě věnovali službě lidu."
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2010



24. 06. 2010 Před časem jsem našel v Jiráskově díle " Z- mých pamětí" jeho za jímavé vzpomínky na spolužáka Bohdana Jelínka/21.6.1851-19.5.1874/, rodáka z Choltic na Přeloučsku. Přetiskujeme je a doplňujeme Jelínkovou podobiznou a fotografií jeho rodného domku s pamětní deskou.

Alois Jirásek: Vzpomínka na B. Jelínka (In: Z mých pamětí, MF Praha 1980)
V obou kvintách bylo nás čtyřiasedmdasát; když jsme se pak za rok sloučili, měla sexta žáků jedenašedesát. Ani ti všichni nebyli z našich kvint. Z litomyšlsiké přibyl František Pavelka, nyní plukovník ve výslužbě; z loňské sexty zůstal i v naší Bohdan Jelínek, s kterým jsem se záhy spřátelil. Sedali jsme pak ve školní lavici vedle sebe, já časem jako jeho stráž, když Jelínek zapomenuv na profesora a na všechno, začal črtat i za vyučování verše tužkou do malého notesu. Notesy míval plné veršů, zlomků i celých básní.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2010



08. 04. 2010 Je tomu už dvacet let od chvíle, kdy se uzavřelo bohaté dílo Miloslava Lesného (3. 2. 1903 – 17. 12. 1989), malíře patřícího do početné skupiny tvůrců, kteří propadli kouzlu krajiny Českomoravské vysočiny a Železných hor a opětovně v ní nacházeli náměty pro svou uměleckou tvorbu. Malířské dílo Miloslava Lesného představuje významnou součást bohatství regionálního výtvarného umění a jeho tvůrce je výraznou osobností kulturních dějin Chrudimska. Pedagog, režisér ochotníků, autor několika výtvarně zdařilých kolekcí loutek, kulis, dovedný fotograf a současně člověk s nesmírně širokým kulturním rozhledem, který byl i dobrým klavíristou a houslistou. Jeho hlavní zaměření však patřilo výtvarnému umění, zpočátku se věnoval zejména grafi ce, kde mohl plně uplatnit své kreslířské nadání, později stále více inklinuje ke krajinomalbě. Pražský rodák Miloslav Lesný (původním jménem Miloslav Blažej Lederer), se po působení na školách v Moravském Žižkově, v Kovčíně, Nepomuku a Kolinci, kde poznává šumavskou krajinu, dostává na Chrudimsko ve třicátých letech minulého století.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009



08. 04. 2010 Pokračování z minulého čísla Vlastivědných listů Pardubického kraje

Co můžeme autorovi vytknout?
Především malou drobnou nedůslednost, spočívající v tom, že kniha má nepatrně jinak formulovaný titul a podtitul na obálce, na titulní straně a v tiráži. Zdá se, že se tento způsob úpravy knih stává všeobecnou módou.
Při velkém počtu často neznámých fotografi í překvapuje, že nebylo místo pro fotografi i alespoň pamětní desky v rodném Žumberku, stejně jako hrobu v Chrudimi, kde se dramatická cesta nedožitého šedesátníka Laušmana skončila. V reprezentativní knize velkého formátu se také nenašlo místo pro krátkou informaci o autorovi. Několik tiskových chyb, např. kolize v označení náměstí v Pardubicích (Zborovské-Zbraslavské), kde žila krátce Laušmanova matka, nepokládáme za významné.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2009



02. 02. 2010 Na žulové pamětní desce na budově OÚ v Žumberku u Miřetic na Chrudimsku se od 18. 9. 1993 nachází tento text: „V tétoobci se narodil 30. 8. 1903 Bohumil Laušman, sociálně demokratický politik, poslanec Národního shromáždění a ministr průmyslu v letech 1945–1948. Zemřel v komunistickém žaláři dne 9. 5. 1963. Čest jeho památce!“ Desku připravila organizace ČSSD v Chrudimi a odhalil ji tehdy čerstvě nový předseda ČSSD Miloš Zeman za přítomnosti Laušmanova přítele a spolupracovníka z doby exilu Dr. Ing. Rudolfa Krupičky.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2009



01. 10. 2009 V. Chvojka se narodil 8. února 1850 v Semíně u Přelouče na statku,v rodině sedláka, jako první ze 13 dětí. Studoval reálku v Chrudimi a později v Praze se dostal do okruhu „uvědomělých studentů“. Vysokoškolské vzdělání nedokončil kvůli jedné z dcer ruského šlechtice rodiny Alexandrovových, do které se zamiloval. V r. 1876 s nimi odjel do Ruska a nějaký čas u nich bydlel. Bohužel dívka onemocněla nevyléčitelnou chorobou a zemřela. Chvojka se již nikdy neoženil a natrvalo zůstal v Kyjevě. Pořídil si tam domek se zahradou a pozemky. Jako syn sedláka z úrodného Polabí se v hospodaření vyznal a začal pěstovat proso a chmel. O svých poznatcích psal do různých novin a časopisů a sklízel medaile na ruských výstavách i od Francouzské akademie za účast a úspěch na světové výstavě v Paříži. Asi to byla jeho velká vášeň a koníček, co ho přivedlo k archeologii – to nikdo neví. Jedno je však jisté: od r. 1891 udělal mnoho objevů, které jsou uznávány v celém archeologickém světě.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009



25. 09. 2009 Při vyslovení příjmení Malík si obvykle v Chrudimi představíme sídliště na východním okraji města a základní školu nesoucí též Malíkovo jméno. Pojmenování je oceněním Prof. PhDr. Jana Malíka (1904–1980), jenž se významně zasloužil o chrudimskou loutkářskou tradici, i když přímo v Chrudimi nepůsobil. Chrudim však měla ještě jednoho doktora Malíka, jehož čtyřicáté výročí úmrtí si můžeme letos připomenout. Dr. Ing. Vratislav Malík byl osobností československého strojírenského průmyslu a jeho význam pro Chrudim je skutečně zakladatelský. To, že na severozápadním okraji města stojí rozsáhlý průmyslový areál tzv. „nový závod“ bývalé Transporty, je hlavně jeho dílem a zásluhou. Vratislav Malík nejen z Chrudimska pocházel, ale také zde působil ve vysokých řídících funkcích Wiesnerovy strojírny a po roce 1945 se stal prvním ředitelem podniku Transporta. V osobě doktora technických věd Ing. Malíka se navíc spojovaly schopnosti řídící s technickým nadáním. Výrobky vycházející z patentů V. Malíka vyráběla Transporta ještě dlouho po jeho odchodu v roce 1949. Jednalo se například o systém vypínání tažného lana u mechanické lopaty nebo o způsob pohonu lehkých přenosných stavebních dopravníků – pomocí převodu tvořeného pouze klínovými řemeny a předlohovým hřídelem. Dodnes se také u válečkových dopravníků používá Malíkův princip tzv. prokluzných válečků, patentní ochrana je už ale dávno neplatná…
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2009



15. 05. 2009 Je skutečností, že osídlování našich měst i neobdělávané krajiny, a zvláště těžba rud, patří do časů prvních českých králů, kteří do Česka zvali Němce. Česko-německé soužití je pradávné a byla doba, kdy se Němci museli naučit povinně česky, pokud žili ve městě. Němčina i čeština byly používány současně od doby příchodu kolonistů. Bohužel, nastala doba pobělohorská, která nařizovala používání němčiny. Mnozí lidé tak přestali používat český jazyk . vzkřísilo jej teprve osvícenství. Přesto řada členů obou národů znala oba jazyky. Před nástupem Marie Terezie nastala prakticky doba (asi jako Pražské jaro), kdy naši i zahraniční pobělohorští stavové pochopili, že český národ si rozumí více s Bavory než s Rakušany. Nabídli Korunu kurfi řtu bavorskému Albrechtovi. Rakušané však zasáhli vojenskou mocí!
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2009


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Hřebčín v KLADRUBECH NAD LABEM je jedním z nejstarších na světě.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml