|
| |
|
(Téměř) zapomenuté pardubické firmy – třetí část
25. 11. 2009 Pokračujeme nadále naší „procházkou“ po málo známých pardubických podnikatelích. Jistě jste si již všimli, kdo četl pozorně předchozí oba díly, že naše cesta po drobných střípcích podnikatelských pardubických aktivit, sleduje systém abecední, a že jsme teprve u písmene B. Čeká nás tedy opravdu předlouhá cesta. Z válečného roku 1940 je doloženo obuvnictví Antonína Bečičky, stojící v ulici Labské č. 40 (dříve ul. Žitná č. 540). V prvním válečném roce 1939 vedla obchod smíšeným zbožím, prádlem a galanterií Milada Bažantová (roz. Komárková) v ulici Rašínově č. 1444.1) Jaroslav Bažant vlastnil obchod jízdními koly, šicími a hospodářskými stroji na Zborovském náměstí č. 1563 (později Masarykova tř. č. 239/15). Svoji živnost založil v roce 1936. Firma se potupně vypracovala na jednu z největších svého druhu v celých východních Čechách. Prostory na Masarykově tř. získal od p. Karla Bubáka. K přemístění z náměstí nahlavní pardubickou tepnu došlo v roce 1947.2) Josef Bažant se v roce 1939 zabýval v ul. Přerovské č. 1724 prodejem uhlí a dříví. Pavel Bauer vedl obchod technickými potřebami a textilními výrobky v ul. Zelenobranské č. 2 pravděpodobně už od roku 1921 do r. 1940. Zároveň se zabýval komisionářstvím a jednatelstvím v těchto oborech. Josef Baťka pracoval jako řezník a uzenář v ul. Chrudimské č. 1461. Živnost založil v roce 1935, kdy převzal prostory po řezníku a uzenáři Jaroslavu Tichém. Činnost fi rmy je však doložena pouze v letech 1941–1942. Baťka bydlel v Hradci Králové, ul. Havlíčkova č. 838. Alois Baldrych byl brusičem skla v letech 1925–1941 v ul. Přerovské č. 1244 (dříve Svítkov, Žižkova ul. č. 7). V Svítkově existovala dříve fi rma Bratři Baldychové (Alois, Václav a spol.), jednalo se o uměleckou brusírnu dutého skla, též Východočeská umělecká brusírna dutého skla.3) V Pardubicích existovala vzdělávací a podpůrná beseda s názvem „Barák“. Předsedou byl Jan Horčička, truhlář, Kounicova č. 728. Dříve zde vlastnil pohostinství a výčepnictví Rudolf Krupka, u sv. Anny – U Zlatého soudku, později Hronovická č. 929, ještě později vdova Marie Krupková. Gustav Balzer a Stanislav Procházka vedli v letech 1938– 1940 nákladní dopravu v ul. Masarykově č. 220. Jednalo se o nepravidelnou dopravu nákladů motorovým vozidlem značky Škoda 206 (generátor na dřevitý plyn). Jaroslav Balada vlastnil v letech 1939–1940 obchod opotřebovanými pneumatikami a odpadky. Jednalo se o průmyslový odpad (papír, kůže, textil, kov, ale i vyřazené fi lmy, pryžové zboží). Původně fi rma stála na Pražském předměstí č. 1009 (J. Balada bydlel ve Svítkově č. 316). Později fi rma přesídlila Na Valchu č. 10. Svoji pobočku měla i v Kuklenách u Hradce Králové. Marie Balánová vlastnila v ul. Staňkově č. 954 v letech 1946–1947 obchod vejci, máslem a drůbeží. Její matka Anežka vedla obchod 33 roků. Za okupace měla přiděleno 11 vesnic jako sběrač vajec. Jaromír Balcar vlastnil osobní autodopravu (autodrožkařství) v ul. Karlově, později v Ústí n. Labem. Ve fi rmě spolupracovala též manželka Marie. Balcar provozoval autodopravu v době meziválečné 15 let. Činnost fi rmy je však archivně doložena pouze ve letech 1939–1947.4) Marie Barborová vedla krejčovství a obchod s dámskou konfekcí v letech 1938–1943 v ul. Wilsonově č. 92. Jednalo se především o prodej dívčích a dětských klobouků a prodej pánské konfekce. Zajímavé je místo narození této pardubické modistky, sice Cardiff, hl. město Walesu (r. 1912). Božena Bartošová vedla galanterní obchod pleteným a stávkovým zbožím ve Smilově ul. č. 344 v roce 1940. Rudolf Bartoš byl malířem pokojů v ul. Přerovské č. 549 v pohnutém roce 1948.5) Ladislav Bartoš provozoval v letech 1946–1947 prodej potravin, galanterie, tržních novinek, cukrářství, limonád, ovoce a zeleniny na Čechově nábřeží č. 516. R. Bartoš byl původně vyučen cukrářem. Za války byl v koncentračním táboře, domů se vrátil se zkrácenou nohou jako válečný invalida. Marie Bartošová se v letech 1932–1941 věnovala prodeji ovoce, zeleniny a květin na Studánce č. 44. Václav Bartoň byl sklenář, provozující svoje řemeslo v ul. Gottwaldově č. 474 (dříve Skřivánek č. 888). Činnost je doložena však jen z roku 1948.6) František Bartoň provozoval v letech 1939–1943 obchod potravinami na Wilsonově třídě č. 108. V obchodě též nabízel zvěřinu, drůbež ryby, sádlo, sýr, hořčici, hrozinky, mandle, zavařeniny, denaturovaný líh. Bydlel v Pardubicích Studánka č. 44. V živnostenském listu je uvedeno nesprávně místo podnikání Studánka č. 44. Božena Bartoníčková podnikala v oboru zahradnictví na Ležánkách č. 56 (dříve 392). Živnost vedl předtím její manžel František (od r. 1912), který zemřel v r. 1943. Ve stejném roce si B. Bartoníčková podala žádost o pokračování živnosti. Josef Bartoníček byl klempířem na Perštýnském náměstí č. 117 v letech 1943–1948 (později Marie, vdova od r. 1942, kdy její manžel zemřel). Klempířství stálo na náměstí už v roce 1908. Jan Bartoníček byl truhlářem v ul. Dašické č. 801. Činnost je doložena pouze rokem 1939. Josef Bartl a syn byla fi rmou, která se specializovala na tovární výrobu dutého skla, broušení, malování, rytí a zdobení skleněných polotovarů se sídlem v Lázních Poděbrady. Svůj obchod měla i v Pardubicích, Na Zeleném č. 71 v letech 1940–1941.7) Specifi ckému podnikání kapelnictví se věnovali Josef Barták, Hronovická č. 460 (později Svatojánská č. 645) v letech 1941–1948 a dále Rudolf Barták, Na Skřivánku č. 957 v letech 1935–1943. František Bárta se věnoval prodeji mléka Na Okrouhlíku č. 782 v letech 1946–1947. Z r. 1947 je zachována stížnost skupiny obchodníků při Hospodářské skupině maloobchodu v Pardubicích. Jednalo se o protest proti otvírání nových živností v oboru podnikání s mlékem. V roce 1946 byl však povolen prodej mléka Františce Dvořákové. Předsedou skupiny mlékařů byl v poválečných letech Josef Kvapil. Krejčovství Josef Bareš st. a ml. existovalo v letech 1921– 1944 v Rašínově ul. č. 1093 (dříve Na Skřivánku č. 2). V r. 1944 se Josef ml. přihlásil k německé národnosti a byl odveden do německé armády, tím byla krejčovská živnost ukončena.8) František Bareš (nar. 1898) vedl pohostinství a stáčírnu piva U zlatého soudku, výčepnictví U sv. Anny č. 705 (dříve Alois Bareš i Amálie, vdova, pozdější nájemci Jan Bureš, Josef Valenta a Karel Missbach). Kromě výčepu piva zde existoval i výčep vína (i ovocného), dále výčep jemných likérů a provozování her. Jako zajímavost lze uvést podání žádosti o povolení používání porculánových uzávěrek k stáčení piva. Jednalo se o patentní závěrky z porcelánu s kaučukovým těsněním na pohyblivém drátěném oblouku (žádost podána 7. 4. 1940).9) Úplně neznámá dnes není v povědomí starších pamětníků fi rma Bareš a Vocásek, slévárna železa a strojírna v Pražské ul. č. 731. V pardubickém archivu je doložena činnost bohužel pouze z roku 1948. Nájemcem fi rmy byl Josef Vojáček, zaměstnanec fi rmy Českomoravské–Kolben–Daněk.10) Jan Bartuška (vyučený číšník z Albrechtic) vedl v letech 1941–1943 pohostinství a výčepnictví „Starý Perštýn“, Chrudimská č. 389 (dříve František Kofroň). Majitelem domu byl Emanuel Kolman, později vdova Antonie – radioelektrický závod, Chrudimská č. 384. Věra Bártová vlastnila obchod mlékem a mléčných výrobků na Bílém nám. č. 9 v letech 1929–1948 (dříve její otec František Kravar, který předal dceři podnik v roce 1947). Prodejem mléka se v Pardubicích v tu dobu dále zabývali Josef Václavík a Josef Stach (Havlíčkova ul. č. 1000). Pobočný závod, prodejnu mléka a mléčných výrobků měl v Pardubicích dále Josef Polák, majitel tvarůžkárny v Úhřeticích. V r. 1948 se tohoto pobočky, závodu vzdal. Obchodováním s mlékem se dále zabývala i Aloisie Bartová v letech 1927–1946, Pardubice, Jesničánky 1317, později Chrudimská (Rašínova). Firmu Baťa, prvorepublikový symbol podnikání a zázračné zvelebení do té doby malého městečka Zlín (pozdější Gottwaldov, dnešní centrum Zlínského kraje) není jistě třeba představovat. Přesto se zmíním aspoň krátce o pobočném závodu v Pardubicích. Dne 22. 5. 1934 bylo oznámeno, že v Pardubicích v ul. Smilově č. 703 bude zřízena pobočka fi rmy Baťa. Jednalo se o prodejnu všeho druhu obuvi, dále krémů na obuv, drobného koženého zboží, všech druhů punčoch, veškerého gumového zboží a ortopedických potřeb společně s francovkou a kolínskou vodou. V roce 1937 byla zřízena při Baťově pobočce pedikérská živnost (Jugoslávská ul. č. 703). V roce 1942 vzniká správkárna obuvi, další pobočný závod Baťa v Pardubicích, Češkova ul. č. 1443.11) Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 3/2009. Autor: PhDr. Petr Borovec Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2009 Předchozí článek: Sametová revoluce v Pardubicích Následující článek: Pozvánka do Českomoravského pomezí Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
