Sdružení přátel Pardubického kraje

150. výročí narození Jiřího Gutha Jarkovského

Pamětní deska v Kostelci nad Orlicí. Foto: www. wikipedia.org

23.10.2011 Jiří Guth Jarkovský – 1. předseda českého olympijského výboru (ČOV) a velký propagátor turistiky. Mnozí jej znají jako staršího pána s bílým knírkem, na hlavě slamák nebo cylindr, s brýlemi a holí, ve společenském obleku a rukavičkách. Autor knih o společenském chování – bontonu; většina jeho rad a doporučení se však dnes v praktickém životě použít nedá a tak vzbuzují již jen shovívavý úsměv.
Narodil se 23. 1. 1861 v Heřmanově Městci. Jeho otec byl panským úředníkem knížete Kinského. Po odchodu do penze v r. 1868 se rodina odstěhovala do Kostelce n. Orl. k matčiným rodičům. Mladý Jiří zde absolvoval obecnou školu. Od r. 1871 studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde r. 1878 maturoval. Poté odešel do Prahy, kde začal na Karlově univerzitě studovat fi lozofi i, matematiku a fyziku.

Byl samotář, vedl skromný život a místo návštěv ve společnosti raději vysedávával na oblíbeném místě s výhledem na Hradčany. Nesportoval a plavat se naučil až po tříletém výcviku. Po promoci v r. 1882 získal titul doktora fi lozofi e. O rok později přijal místo vychovatele a učitele češtiny v rodině majitele panství Náchod a Ratibořice knížete Schaumburg-Lippe. V rodině strávil 4 roky plné štěstí a pohody. Společně s knížetem procestoval Evropu, Afriku, Asii a sev. Ameriku. Od r. 1887 byl středoškolským profesorem v Klatovech a Praze. Na žádost získal státní subvenci 200 zlatých a r. 1891 odjel na stáž do Paříže, kde studoval zásady tělesné výchovy, která od téhož roku byla nově zavedena do výuky na rakouskouherských školách. V Paříži se seznámil s pedagogem, baronem Pierrem de Coubertinem, zakladatelem olympijského hnutí. V l. 1899–1929 byl Guth-Jarkovský 1. předsedou ČOV, v l. 1894–1943 byl členem mezinárodního olympijského výboru (MOV). Češi tak získali zastoupení v MOV i přesto, že Čechy ještě stále byly součástí monarchie. Roku 1896 se zúčastnil olympijských her (OH); byly to první hry, na nichž čeští sportovci vystupovali samostatně. Zasloužil se také o konání 8. olympijského kongresu v Praze r. 1925, kde se setkal s Coubertinem. Své působení v olympijské činnosti zaznamenal v knize Paměti olympijské.
Roku 1897 se oženil s dcerou prof. Černého, který jej učil na gymnáziu. Za svého života vykonal řadu zahraničních cest; navštívil Francii, Anglii, Ameriku a další země. Již v mládí jej dálky lákaly; cítil se být tažným ptákem plným síly a energie. Rozsáhlá byla i jeho literární činnost. Aby se jí mohl plně věnovat, opustil r. 1918 povolání středoškolského profesora. Z řady jeho děl lze uvést knihu Turistika – turistický katechismus, kterou věnoval místopředsedovi KČT JUDr. Ladislavu Valentovi. Knihu v r. 2003 vydalo nakl. Baset a obsahuje téměř vše, co souvisí s turistikou; od charakteristiky turistů až po způsoby cestování, co vzít s sebou na cesty atd. Nechybí ani význam turistiky pro veřejnost, kapitola o vzniku odborů KČT aj. Užitečné je tzv. Panýrkovo desatero – 10 hygienických pravidel pro turisty. Zajímavé je rozdělení skupin turistů – dělí se na pěší, novodobé, kombinované a horolezce. Zadní strana přebalu knihy uvádí: V turistice autor vidí osvobození od stereotypu každodenního života, rozšiřování vzdělanosti, poznávání přírody, historie a života lidí i prohlubování vlastenectví. Naopak úsměv vykouzlí některé jeho praktické rady a poučení na cesty. Sám prosazuje pěší turistiku, kterou spojuje s rozvojem tělesné kondice a dobré nálady, protože, jak sám píše, se smutnou tváří do přírody nechoď.
Roku 1908 vyšel jeho Průvodce po Mnichovu. Pro redakci Ottova naučného slovníku zpracoval několik geografi ckých hesel, v Zeměpisném sborníku publikoval články ze svých zahraničních cest. Různými črty přispíval do časopisů, např. do Květů nebo Lumíru. Ten jej r. 1895 charakterizoval takto: Je jakýmsi všudybylem vyskytujícím se hned tu, hned onde a hlásícím se vždy po návratu k veselému a zajímavému vypravování o tom, co viděl a zkusil či zažil. Lze konstatovat, že nalézal věci a fakta dosud neznámá; měl skvělý pozorovací talent, jenž přenášel do svých prací. Byl jedním z prvních, kdo na poč. 20. stol. přiblížil krajanům život ve světě na západ od Čech. Objasnil i význam Světové výstavy v Saint-Louis r. 1904. Na cestách se zajímal o společenský život, zabýval se postavením a chováním žen, zjišťoval úroveň městské dopravy a chování cestujících, kteří ji používají. Čechům přivezl řadu zajímavostí ze života lidí žijících v cizině v českých koloniích. Své rukopisy pokaždé doplnil vtipným podáním, čímž získaly na oblíbenosti. V r. 1906 své cesty do zahraničí omezil na minimum; dá se i říci, že do zahraničí cestoval jen v souvislosti s účastí na OH. Dále je autorem třídílného Společenského katechismu, Pravidel slušnosti pro mládež, Společenského kalendáře, Pamětí, knih Slušnost a demokracie, Obchodník gentleman, Kapitoly skoro naléhavé aj. Tvořil také různé příručky, publikace, cestopisy atd. Z němčiny a francouzštiny přeložil asi 70 knih různých autorů. Kromě zmíněných jazyků znal i několik dalších cizích řečí. Vlasní jméno používal do r. 1920; poté k němu přibyl přídomek Jarkovský, a užíval i pseudonymu Stanislav Jarkovský. Jak již bylo zmíněno, byl Guth-Jarkovský autorem knih o společenském chování. Na etiketu a bonton se zaměřil hlavně po 1. svět. válce. Roku 1919 byl jmenován odborovým radou v kanceláři prezidenta Masaryka na Pražském hradě a získal nabídku místa ceremoniáře (= osoby, která má na starosti dodržování ceremonií, tj. zvyklostí, které se zachovávají při slavnostních obřadech). Jarkovský se s Masarykem znal již z dob svých studií; funkci přijal a svědomitě ji vykonával až do r. 1925. Navrhl vyznamenání Řádu Bílého lva. Poznatky ze svého působení na Pražském hradě zachytil v trilogii Na dvoře republikánském.
Z řady jeho poznatků lze uvést jeden z oboru veřejných shromáždění a průvodů (což v dnešní době plné demonstrací, mítinků apod. jistě neuškodí, naopak potěší): Nelze nic namítati proti takovým průvodům policejně povoleným, v nichž účastníci pouhou přítomností nebo i hesly v průvodu ve formě nápisů nesenými chtějí demonstrovati proti nějaké věci nebo pro ni, zachovávají-li při tom slušnost a pořádek. Mohutným dojmem působívají průvody nekonečných řad lidí, kteří tiše a bez hlesu kráčejí ulicemi, a tímto mlčením lze často dosíci mnohem více, než křikem a láním. Účastníci takových průvodů nekouří, nemluví mezi sebou, a byť i nezachovávali stejného, vojenského kroku, jdouce volně, přece udržují řády a pořádek a poslouchají na slovo svých vůdců. Oblek při takových případnostech budiž tmavý, vycházkový. Úsměv dnes přivodí i rady, jak se chovat při jednání s tramvajákem při koupi jízdenky nebo na ulici, pokud se s námi dá do řeči někdo, koho neznáme.
Více se však na život Gutha-Jarkovského zaměříme v souvislosti s turistikou. Kromě jízdy na koni byla turistika jeho 2. nejoblíbenějším aktivním sportem. Dráhu turistického funkcionáře začal r. 1910, kdy se stal generálním sekretářem KČT. Krátký čas byl místopředsedou klubu. Do křesla předsedy KČT zasedl 14. 6. 1915; jeho předchůdci byli V. Náprstek, školní rada J. Zdeněk a státní rada arch. V. Pasovský (ten byl předsedou od 12. 2. 1890 do 13. 6. 1915). V l. 1897– 1926 redigoval Časopis turistů. Po skončení 1. svět. války se začalo utvářet množství nových odborů KČT, o vznik některých z nich se Jarkovský zasloužil osobně. Za jeho předsednictví bylo potřeba vykonat množství práce s cílem zlepšit podmínky fungování a organizace klubu. Dne 9. 7. 1921 osobně poklepal na základní kámen budoucí tur. Jiráskovy chaty nad Náchodem; pronesl i krátký projev. Chata dokončená 28. 9. 1923 byla pro veřejnost otevřena 1. 12. téhož roku. Osobně se zúčastnil i slavnostního otevření Masarykovy chaty na Šerlichu v Orl. horách r. 1925. V době jeho předsednictví byla vyznačena známá Jiráskova horská cesta z Nového Města n. Met. do Jablonného n. Orl. Roku 1922 byla vyznačena Cesta Gutha-Jarkovského z Kostelce n. Orl. do Letohradu.

Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 1/2011.

Autor: Ivan Kropáček, předseda odboru KČT Jiřího Gutha Jarkovského
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011




Předchozí článek: Josef Váchal
Následující článek: Bledule v Královské zahradě


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Planetární stezka
Kozlovský kopec
První pardubické letiště
Patnáct horopisných celků



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Hřebčín v KLADRUBECH NAD LABEM je jedním z nejstarších na světě.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml