Sdružení přátel Pardubického kraje

Josef Váchal

Foto: www.refl ex.cz

23.10.2011 Josef Váchal (23. září 1884 Milavče u Domažlic – 10. května 1969 Studeňany u Jičína) byl český malíř, grafi k, ilustrátor, sochař, řezbář a v neposlední řadě také spisovatel a básník. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření.
Narodil se 23. září roku 1884 v Milavčích u Domažlic jako nemanželské dítě podučitele Josefa Šimona Aleše (bratranec Mikoláše Alše) a Anny Váchalové. Statek Váchalových v Milavčích je záhy exekučně prodán, matka Anna nastupuje do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujímají babička a strýc, kteří žijí ve Velvarech nedaleko Prahy. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se Josefa Váchala ujímají otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žijí v jihočeském Písku. Zde vyrůstá a odnese si odtud mnoho zážitků, které formují jeho budoucí pohled na svět.

V následujících letech navštěvuje školu, gymnasium však nedokončuje. Začíná číst knihy a posléze si sepisuje jejich seznam, jak činí v budoucím životě ještě mnohokrát. Roku 1898 se stěhuje do Prahy, kde ho otec dává do čtyřletého učení k renomovanému knihaři J. Waitzmannovi. Snad i na základě jeho návštěv u strýce Mikoláše Alše se začíná Váchal sbližovat s literaturou a výtvarným uměním. Vykresluje transcendentální bytosti, snová vidění.
Roku 1900 vytváří svůj první umělecký rukopis „Krásno ve věrném zobrazení přírodnim, tak jak ho z vlastní zkušenosti poznal Josef Váchal l.p. 1900“. Dalšími díly jsou „Básně“ a „Sbírka mazanic a básní Jana Schmída a Josefa Váchala.“
V roce 1901 začal Váchal sympatizovat s anarchismem, z literátů obdivuje např. F. Gellnera a S. K. Neumanna (Nový kult). Kreslí různé karikatury a parodie. Stává se členem Theosofi cké společnosti v Praze, navštěvuje soukromé seance. Tvoří první známější díla: Pláň astrální (dokončuje v roce 1906) a Pláň elementární (dokončeno r. 1907). Roku 1907 se seznamuje se spisovatelem Josefem Šimánkem, poznává B. Kafku, J. Preislera, fotografa J. Srpa, debatuje s Jakubem Arbesem. Další kontakty měl s pražskými okultisty ve sdružení Flamarion. V roce 1910 Váchal spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Váchal byl na počátku 20. století v úzkém kontaktu s představiteli Katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války (rakousko- italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby.
Váchal vyráběl vlastní knihy, které sám sepsal, ilustroval dřevoryt, sám si knihy sázel, vázal, tiskl i opatřil vazbou. A to vše jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafi ky 20. století.
Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do kulturní i společenské izolace a Váchalovo dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchal dožíval v zapomnění na rodinném statku družky Anny Mackové ve Studeňanech, který byl po roce 1948 přeměněn na traktorovou stanici. V roce 1968 byl však Váchal oceněn titulem zasloužilý umělec a krátce potom umírá. Je pochován na hřbitově v Radimi. Rozsah a význam jeho díla mohl být pro veřejnost znovuobjeven a doceněn až po roce 1989. Roku 1993 nakladatelství Paseka, kterému dal Váchal jméno, otevřelo v Litomyšli muzeum Josefa Váchala Portmoneum, o kterém informujeme v samostatném článku.

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011




Předchozí článek: Výtvarné Králicko
Následující článek: 150. výročí narození Jiřího Gutha Jarkovského


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Planetární stezka
Kozlovský kopec
První pardubické letiště
Patnáct horopisných celků



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: LANŠKROUNSKÝ zámek z druhé poloviny 15. století

ORLICKOÚSTECKO: Klášter HEDEČ - poutní místo nedaleko Králík.

SVITAVSKO: Náměstí v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ s radniční věží, která nemá žádné základy.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml