Sdružení přátel Pardubického kraje

Cestování (nejen) s Oušťáky

05. 12. 2007 Malá výstava Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Foyer Roškotova divadla v Ústí nad Orlicí. Otevřeno od 25.6.2007 v době provozu divadla. Expozice s neznámým termínem likvidace… Tedy. Hned na úvod jedno upřesnění. Těmi (nejen) Oušťáky myslím, až na jednu výjimku, vojáky. Předmětem expozice je tedy cestování s všeobecně největší cestovní kanceláří na světě - armádou. Ústí nad Orlicí, Česká Třebová, Dolní Dobrouč, Říkovice. To jsou místa, ze kterých pocházeli muži, jejichž primárním cílem nebylo ono zmíněné cestování, ale válka. Budoucí, jsoucí, čerstvě minulá. Válka sama o sobě je deprimující smrtelně nebezpečná věc a cestování vojáků je jízda za smrtí, nežli zážitkem poznání. Mým cílem však bylo podívat se zejména do písemných pozůstalostí těchto vojáků trochu jinak. Kdo z vás, čtenářů, si umí dnes představit Korfu zcela bez turistů, Alpy bez supermoderních skicenter? Kdo z vás projel Polskem a evropským Ruskem na střeše vagónu či ze hřbetu neposedného oslíka viděl Svatou zemi? Pojďte se mnou, v krátkosti vám ukážu o čem mluvím. Vlastně píšu.

Na počátku je mladík Karel, lačný po poznání cizích krajů, a jeho setkání se starým ostříleným námořníkem staré dobré rakouské K.u.k. Kriegsmarine. Tehdy, v roce 1905 jmenovaný chlapec nezaváhal a nechal se vyprávěním starého mariňáka zlákat. "Nikde jinde není větší možnosti poznat svět než z paluby lodi válečného námořnictva". Doslova a do puntíku. Výborný námořní dělostřelec Karel během své služby 1905 - 1909 absolvoval plavby do Číny, Spojených států, na Blízký východ, účastnil se povstání v Tangeru. Poznal spousty dalších míst a jeho rozsáhlý deník je více než skvělým turistickým průvod-cem a neocenitelným zdrojem pro vojenské a námořní historiky. Navíc s velmi zajímavými ilustracemi samotného autora!
…Těch krás přírodních jsem tu spatřil dost, ale docela jinak by mě to zajímalo, kdybychom nejeli na fron-tu…" Zapsal si do svého deníku sedmnáctiletý Josef z Dolní Dobrouče, když v roce 1917 jel se svou jednotkou na italskou frontu. Tímto zápisem nás expozice vrhá téměř bez přípravy do krvavých lític první světové války. Konkrétně do Alp.
… Je to úchvatný pohled, když se trochu obloha vyjasní, viděti vrcholky hor pokryté sněhem a ledem ozářené sluncem třpytí se jak zrcadla a dole zase ta půvabná údolí s bujnou zelení…(cit. Josef Špinler; deník 1917 - 1918). A možná právě pro tento úchvatný pohled jezdíme do Alp i dnes. S netrpělivostí vyčkáváme první sníh, horlivě připravujeme výstroj k zimním radovánkám a s chtivostí sobě vlastní vrháme se ze svahů s větrem o závod. První světová válka se objevuje ještě na závěr výstavy. Světově známý houslista Jaroslav Kocian z Ústí nad Orlicí se zde chlubí, že projel během své koncertní činnosti notný kus světa. Tím se však Kocian dostal do sporu!… "Pane profesore, nevím, kerý sme toho světa projeli věcej". Pravil Moravák Hladiš, bývalý prvoválečný legionář. Zkusíte si tipnout vítěze? Historie konkrétních míst se dotýká ta část, zabývající se osobou Josefa Mikuláštíka, příslušníka RAF ve Velké Británii. Může být konkrétním návodem, za čím do Spojeného království jet a co tam čekat, čeho se dotknout. Zveme vás na dvě místa z těch několika, na kterých Josef Mikuláštík během let 1942 - 1945 působil:
Avebury Circle - méně slavné Stonehenge, ale o to přitažlivější. Old Vic - bristolské divadlo nepřetržitě hrající od dob Shakespearových. Nechybí ani řeka, nad kterou se tento slavný dramatik narodil - Avon. Je tu ale i chutná současnost: Cheddar - nebetyčná chuť sýru. A pak - znova se můžeme ponořit do historie v katedrále ve Wells nebo římských lázní v Bath. A co tak vyrazit za vzděláním do nedalekého Oxfordu?
Vzdálenost hraje u cestování velkou roli. Co vás zaujme víc, víkendová cesta na Kokořín, nebo polární výprava na severní pól? Možná se nebudu příliš mýlit, když si tipnu ten severní pól. I když na Kokoříně jsou aspoň stánky, jak by si cimrmanovsky povzdechl Karel Frištenský, bratr známého siláka…
Co byste však řekli cestě, obestřené pouze tajemstvím a nepatrným tušením? Tak za takovou považuji misi československého vojáka v rámci činnosti Dozorčí komise nezávislých států na Korejském poloostrově v roce 1956. Pro mě bylo její objevení velkým dobrodružstvím a zážitkem. Zejména také s ohledem na dobu, kdy se tato cesta uskutečnila…

Autor: Martin Zahálka
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007




Předchozí článek: Lanšperk - ojedinělý plášťový hrad v Čechách
Následující článek: František Škroup


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
670 let první nezpochybnitelné písemné zmínky o Bystrém
Proč zmizel pomník ve Vysokém Lese
Pardubice na prahu středověku
Místa příběhů - Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na ANDRLOVĚ CHLUMU u Ústí nad Orlicí.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Novorenesnační radnice na Pernštýnském náměstí v PARDUBICÍCH pochází z roku 1895.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml