Sdružení přátel Pardubického kraje

Kostelní pěvcký sbor u sv. Jiří v Dolní Čermné

Kostel sv. Jiří v Dolní Čermné

30.11.2013 V 19. století, v době českého národního obrození, zvláště po pádu Bachova absolutismu v roce 1848, vznikají v českých zemích různé národní, vlastenecké a podpůrné spolky, které prosazovaly český jazyk nejen v literatuře, umění, hudbě, ale i na úřadech, ve školách i v lidové mluvě. Čeští vlastenci, a mnohde i katoličtí kněží, se stali nositeli snah o národní obrození a povznesení sebevědomí českého obyvatelstva. Vladimír Jansa, kronikář Reagovali tak na vtíravé vnucování němčiny jako úředního jazyka i do české mluvy. Chtěli zabránit tomu, aby měšťácká smetánka dle tehdejší „módy“ mluvila zkomolenou německo-českou hantýrkou. České vlastenectví se netýkalo jen poněmčelých měst, ale i venkova. I zde byly zakládány ruku v ruce s rozvojem zemědělství živností, vědy a techniky, české vlastenecké spolky a instituce.

Ve druhé polovině 19. stol. dochází i v Čermné k založení několika českých spolků a institucí. Kolem roku 1870 byl založen Spolek vojenských vysloužilců a vojáků, kteří bojovali v prusko-rakouské válce v roce 1866. V roce 1874 byl založen lidový Ochotnický divadelní spolek, který působil v malém sále staré rychty. V r. 1879 byl za podpory obce založen Sbor dobrovolných hasičů. Od roku 1890 působí v Čermné pošta. V roce 1892 byla založena Svatojosefská jednota katolických jinochů a mužů. A v roce 1893 vznikl spořitelní spolek – Občanská záložna. V té době vznikalo v Čermné také mnoho živností a drobných podniků. Do 70. let 19. století spadá i ofi ciální založení Spolku literátů při kostele sv. Jiří v dolní části Čermné (nyní Dolní Čermné). Pátral jsem po letopočtu v obecní kronice i ve farní pamětní knize, ale nikde není žádná zmínka o založení a existenci tohoto spolku ani kostelního pěveckého sboru na kůru, i přesto, že již existovaly. Jejich existenci potvrzují nalezené stanovy Spolku literátů, které nesou datum 31. 8. 1876 a jsou podepsány tehdejším čermenským farářem P. Janem Šedou a zástupcem starosty obce panem Josefem Műllerem. Ve stanovách je několikrát zmíněn i pěvecký sbor na kůru kostela, který byl součástí Spolku literátů. Tato zmínka ve stanovách potvrzuje, že již v roce 1876, sbor na kůru existoval. Je tedy pravděpodobné, že sbor vznikl někdy v letech 1873–76. Potvrzuje to zmínka ve stanovách: „…a) starosta (spolku), jenž zastupuje veškeren sbor. Dorozuměv se s místním farářem, určí pokaždé den schůze výboru, nebo celého sboru. Ti, kdož žádají, aby do sboru přijati byli, musejí se u ředitele podrobiti zkoušce ze zpěvu, co do způsobilosti hlasu, načež starosta učiní výboru celému návrh, aby přijati byli. Nové údy zapisuje do matriky spolkové a oznamuje úsudek výboru těm údům, kteří měli pokáráni neb i docela z počtu vyloučeni býti. On též zastupovati má spolek o proti třetím osobám i o proti ouřadům… c) ředitel kůru určí pokaždé s místním farářem, co by se podle požadavků církevního roku a při obřadech posvátných zpívati se mělo. Řídí veškeren kůr zpěváků, vyučuje ty, kdož nebyli ve zpěvu dosti vycvičeni, odbývá se zpěváky předběžné zkoušky těch písní, kteréž mají těžší nápěvy (i vícehlasé) a vůbec o vše se stará, co kůru se týče. d) dozorce přihlíží k tomu, aby se zevnější pořádek v kůru zachoval, aby všichni v týdni, když ve zpěvu měli se zúčastniti, skutečně se dostavili, aby konečně kancionály a jiné potřeby (zřejmě i notové party) zakoupeny byly…“ Dále se ve stanovách praví o povinnostech sboru na kůru: „ … Mimo údy řádné mohou i mimořádní údové obojího pohlaví do spolku přijati býti, kteříž slují údové podsmrtelnou. Údové tito mají výslovnou povinnost v kůru pěti. Při vstoupení do spolku zaplatí každý úd 50 krejcarů rakouské měny zápisného a ročně v adventě složiti 10 krejcarů. Každý úd podsmrtelnou jest povinen, aby při výročním requiem za zemřelé spoluúdy byl přítomen, a aby v Pánu zesnulé údy ku hrobu vyprovodil…“ Tolik krásnou staročeštinou o existenci kostelního sboru na kůru kostela sv. Jiří v Čermné uvedeno ve stanovách Spolku literátů v Čermné. Pan František Severin nalezl v pozůstalosti zdejšího předchozího dlouholetého kněze P. Vincence Ptáčka (působil ve farnosti 55 let do roku 1995) partituru slavnostní písně „Zdrávas Maria“. Tuto píseň složil zdejší slavný rodák, sbormistr, hudební skladatel a dirigent pan Cyril Pecháček ml. Na titulní straně je jeho vlastní rukou napsáno, že skladba je složena k 60. výročí kostelního sboru a připsáno věnování jeho otci. Bohužel, na partituře není napsáno datum, které by přesně určilo rok složení písně, a tím i rok založení zdejšího kostelního sboru. Jestliže syn připisuje otci písňovou skladbu „Zdrávas Maria“, pak ji pravděpodobně píše k některému jeho „kulatému“ životnímu jubileu. To by mohlo být, že ji věnuje otci k 60. výročí jeho narození, neboť Cyril Pecháček st. se narodil v roce 1873. Pak by zmíněná oslavná píseň byla složena synem Cyrilem ml. v roce 1933. Rok 1873 by pak byl jak rokem narození jeho otce, tak i rokem vzniku čermenského kostelního sboru u sv. Jiří. Obě výročí by tedy spolu korespondovala. Tuto pravděpodobnou úvahu by potvrzovala i studie o Cyrilu Pecháčkovi pana Tomáše Hampla, studenta pražské hudební konzervatoře. Na str. 11 studie nazvané „Pražské působení Cyrila Pecháčka (Ivo Milíče)“ z roku 2007 píše: „…I když Pecháček se hlavně ve 30. letech věnoval vedle dirigování i kompozici, žádné skladby z jeho poválečného období jsem nenašel. Pan Kasal (člen sboru pražského Hlaholu, který Pecháček v letech 1946–1947 dirigoval) mi potvrdil, že pan C. Pecháček sice skládal, ale jednalo se pouze o písně, či úpravy lidových písní…“ Zde by tedy byla potvrzena domněnka, že 30. léta, hlavně první polovina, byla zřejmě nejplodnějším obdobím písňové tvorby pana Cyrila Pecháčka ml. a zmíněná píseň „Zdrávas Maria“ mohla vzniknout v předpokládaném roce 1933, jako i jiná díla, převážně duchovního charakteru, která Obecnímu muzeu v Dolní Čermné věnovala jeho neteř paní Marie Franková. Lze tedy předpokládat, že kostelní sbor při kostele sv. Jiří v dolní části Čermné byl založen s největší pravděpodobností v roce 1873. Nasvědčovaly by tomu zjištěné a výše zde uvedené souvislosti a skutečnosti. Doposud existující kostelní sbor v roce 2008 oslavil již 135 let svého trvání. A to byl jistě důvod k oslavám.

GPS souřadnice: 49.9784500N, 16.5674311E

Autor: Václav Jansa
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013






Předchozí článek: Téměř zapomenuté pardubické firmy - XVI. část
Následující článek: Semanínská naučná stezka


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml