Sdružení přátel Pardubického kraje

Navštivte první české muzeum cyklistiky !


17. 01. 2008 Romantický rokokový zámek Nové Hrady, ležící mezi Litomyšlí a Vysokým Mýtem, se kromě celé řady dalších zajímavostí pyšní prvním muzeem cyklistiky u nás.
Jeho zakladatelem je pan Jiří Uhlíř, který nám přiznal, že se cyklistice věnuje doslova celý život. "První kolo, které se mi jako sběrateli podařilo získat, bylo kolo s pomocným motorem z roku 1948. To jsem si pořídil v létě 1972," sdělil nám Uhlíř. Samotné cyklistické muzeum vzniklo dle něj z jakési sběratelské touhy pochlubit se veřejnosti. "Jsem rád, že se v tomto ohledu našel partner v podobě manželů Kučerových, kteří mi jako majitelé zámku v Nových Hradech nabídli důstojné prostory k umístění exponátů. S panem Kučerou jsme se loni v zimě dohodli, že se pokusíme zrealizovat můj sen z mládí na vybudování prvního českého muzea cyklistiky, protože vím, že jako takové tu nikde není,"
Cyklistické muzeum v poněkud jiné podobě sice na našem území již existovalo. Například již v roce 1910 časopis Cyklista psal o tom, co bude s cyklistickým muzeem. Již tedy před první světovou válkou tu byly snahy připomenout dobu nejstarších jízdních kol tzv. Kohoutů. Za několik let pak byla v Praze Karlíně otevřena Vondřichova cyklistická sbírka. Po roce 1948 byl pan Vondřich nucen kola věnovat státu a torzo sbírky je dnes v depozitáři Technického muzea v Praze a na druhém ochozu dopravní haly na Letné.

Jiří Uhlíř se tak nyní považuje za jakéhosi nástupce pana Vondřicha. "Jelikož je jeho sbírka dnes rozdrobena, nazval jsem toto své muzeum první české muzeum cyklistiky," vysvětlil Uhlíř.
Výstava jízdních kol se nachází v prostorách barokního špýcharu v areálu novohradského zámku. Celá plocha čtyř podlaží, z nichž každé se rozkládá na ploše 300 metrů čtverečných, patří jízdním kolům, jejich historii, ale i doplňkům, literatuře o cyklistice či reklamním předmětům. První část muzea byla zpřístupněna letos 17. června, zbývající část expozice by se měla návštěvníkům otevřít na jaře příštího roku a nabídne jízdní kola z celého světa. "Jsem členem mezinárodní asociace jízdních kol, která každý rok pořádá setkání v jiné zemi. Já si téměř vždycky nějaké kolo z produkce toho daného státu přivezu, ale nejradši mám kola, která u nás ve své době skutečně jezdila," dodal Uhlíř. Jeden jediný exponát muzea cyklistiky je replikou, a sice je to hned první exponát nejstaršího předchůdce dnešního jízdního kola, kterým je Draisova dresína. Toto dřevěné kolo mělo ještě obě kola stejného průměru jako mají kola dnes a jeho zajímavostí bylo, že nebylo vybaveno šlapadly, jezdec se pohyboval dopředu odrážením nohama. Tímto vynálezem začíná historie jízdního kola v roce 1817.
Později okolo roku 1830 přišel francouzský mechanik Michaux s nápadem, že když se přední kolo opatří klikami, tak je pohyb jednodušší a neopráší se nohy. A kvůli ujeté vzdálenosti na jedno šlápnutí se poté začal zvětšovat průměr kol, až se došlo k vysokým kolům a to pak zase limitovala délka nohou. "Tato tak zvaná vysoká jízdní kola se podle svého vynálezce nesou pojmenování Michaux. Často se u nás dává tomu vysokému kolu název kostitřas. To ale není správně, toto kolo už má kola potažená pryží, která již trochu nárazy tlumila. Pravý kostitřas má železný ráfek a dřevěné špice," vysvětlil Uhlíř.
V roce 1870 pak bylo v anglickém Coventry vyvinuto celokovové jízdní kolo, které již mělo i kovové paprsky kol. U nás tato kola začala vyrábět firma Kohout na Smíchově, která od roku 1880 do roku 1890 vyrobila zřejmě do tisíce kusů, proto se u nás pro vysoká kola vžilo pojmenování Kohoutovka. Propagaci těchto kol pak zajistila sama rodina, protože syn továrníka Jan Kohout byl přeborníkem Rakousko-Uherska v jízdě do vrchu, čímž dělal kolům propagaci. V roce 1880 pak vznikl na Smíchově první Klub českých velocipedistů, který byl prvním v Rakousko-Uhersku.
Již v té době existovaly legitimace, dnes bychom to nazvali řidičáky na kolo. Každý, kdo chtěl jezdit na jízdním kole, musel mít legitimaci k jízdě, k jejímuž získání bylo potřeba předvést jízdu na kole. Již tehdy měla kola svá čísla, něco na způsob dnešních registračních značek u aut a dokonce existovala pravidla pro jízdu na kole. V nich bylo například uvedeno, že za tmy nebo snížené viditelnosti musí cyklista zapálit lucernu nebo že každé jízdní kolo musí být vybaveno jasně znějícím zvonkem.
Dokonce již tehdy v devatenáctém století byly vydávány cyklistické mapy, které měly zobrazeny profil kopců. "Nebyl tak důležitý profil kopce směrem nahoru, ale spíš spád kopce dolů, protože ještě nebyla volnoběžka s protišlaplací brzdou a jízda dolů tak byla nebezpečná," přiblížil Uhlíř.
Co se osvětlení jízdních kol týče, tak nejprve byla kola osvětlena petrolejovými lampami, poté karbidovými, zvuková znamení se dávala píšťalami, později byly vinuty zvonky podobné těm dnešním. Jíž v devatenáctém století existovaly zámky na kola, dokonce se již vyráběly i zámky na číselný kód. Mezi zajímavostmi, které je možné v muzeum cyklistiky spatřit, je také například cyklistický revolver na psy, jelikož volně pobíhající psi byli pro tehdejší velocipedisty nebezpeční.
Z vysokého kola dřevěného se tedy přešlo na kovové kolo podle anglického vzoru. V roce 1885 v Anglii firma Herbert Couper vynalezla převod ozubenými koly, aby se na jedno šlápnutí ujelo tolik, co na velkém kole, takže díky převodům bylo možné přední kolo opět zmenšit a to již byl krůček k tomu, aby roku 1880 byly vyrobeny první tzv. bezpečníky, tedy obě kola stejně velká, ktera byla ještě na plných gumách a v roce 1888, když vymyslel pan Dunlop pneumatiku, začala být vyráběna pneumatiková kola.
Okolo roku 1900 pak byl vynalezen volnoběžný náboj s protišlapací brzdou. Do té doby se vyráběl tzv. furtošlap, kdy se šlapky stále točily, i když jezdec nešlapal. Tento vynález volnoběžného náboje umožnil větší pohodlí a protišlapací brzda zajistila bezpečí jízdy na kole. Od té doby se nic zásadního v konstrukci jízdních kol nezměnilo.
"Existovaly také slepé cesty ve vývoji jízdních kol, jako například kardanový pohon, pomocí hřídele uložené v trubce rámu, to se ale neuchytilo, kvůli náročnosti a ceně výroby. Kudy cesta nevedla, byl také pokus, kdy kývete nohama na takové pedály s třípřevodníkem, tedy po rovině šlapete dlouhým krokem dopředu, do kopce krátkými kroky, na zadním kole se odvíjí a navíjí lanko. Tuto konstrukci vymyslel pan Juraj, což byl konstruktér vzducholodí Zepelin," doplnil Uhlíř.
V prvním českém muzeu cyklistiky v Nových Hradech také naleznete jízdní kolo značky Laurin a Klement. Tato známá firma totiž vyráběla velocipedy Slavia, které se vyráběly ještě před tím, než byla zahájena výroba aut a motocyklů.
V muzeu naleznete také jakýsi vojenský svět. Ve druhém poschodí se nachází první vyrobené skládací kolo,. Nebylo vyrobeno kvůli turistice, ale kvůli vojenství, byl to francouzský kapitán Gerárd, který v roce 1902 vymyslel první skládací jízdní kolo pro francouzské vojáky. V expozici se nalézá také jízdní kolo z druhé světové války, které mělo přihrádku na granáty nebo švýcarské vojenské kolo s přívěsným vozíkem.
V muzeu naleznete také fotografii operní zpěvačky Emy Destinové na kole, jedna celá část muzea se věnuje sportovním kolům, obdivovat můžete například dráhové kolo vyvinuté speciálně na pardubický cyklistický škvárový ovál, proto není opatřeno galuskami, ale naopak širokými pneumatikami. Nechybí ani jízdní kolo, které jelo první Závod míru, či prototyp prvního kola Favorit z roku 1951.
Zajímavostí jsou pak jízdní kola s motorovým pomocným pohonem. Návštěvníky pak zcela jistě zaujme jakýsi dobově zařízený obchůdek s jízdními koly a cyklistickými doplňky tak, jak asi vypadal v první polovině dvacátého století. Zajímavá je také replika dobové opravny jízdních kol. "Veškeré vybavení i nářadí zde v této pomyslné opravně je původní. Máme tu montážní stojan, výheň či šlapací vrtačku. Výheň byla častou součástí opravny jízdních kol proto, že se zde přímo pájely rámy. Šikovný zámečník nakoupil mufny a trubky, nařezal a stavěl kola na míru," přiblížil Uhlíř.
Zejména pro dámy pak byl určen jakýsi kladkostroj, s jehož pomocí byla i něžná dáma schopna kolo zavěsit třeba ke stropu. I tento vynález naleznete v prvním českém muzeu cyklistiky.
Tak trochu raritou jsou pak filmová kola. "Například tu máme Favorita, na kterém jede pan Svěrák ve Vratných lahvích, vedle stojí bílé kolo, které účinkuje v televizní reklamě na Poděbradku, máme tu i kola z filmu Obsluhoval jsem anglického krále," pochlubil se Uhlíř dále.
Hned vedle se pak nachází cyklistický trenažér, na kterém se trénovalo za první republiky v Lucerně, kde bývaly závody na válcích. Na pódiu šlapalo na kolech přidělaných na válcích několik závodníků a na velkých tachometrech pak bylo možné přečíst ujetou vzdálenost. Přes zimní měsíce by se pak muzeum mělo ještě více rozšířit: "Chystáme takový multifunkční prostor s promítacím sálem, kde by se promítaly krátké filmy o cyklistice, mohly by se tu konat i přednášky, měl by se tu objevit také kolotoč pro děti, který nebyl dříve poháněn elektrikou, ale šlapacími koly Pionýr, chceme zde pořádat krátkodobé výstavy" popsal některé plány Uhlíř.
Jeho snahou také je pojmout celý výstavní prostor trochu odlišně, než je tomu dnes. "Do budoucna bych chtěl postupně ukázat vývoj jízdních kol na vývoji území. Tedy jak jsme se z Rakousko-Uherska vydělili, pak přišli o Podkarpatskou Rus, pak o Slovensko. To chci doplnit údaji, kolik v té určité době stálo kolo, kolik byl plat dělníka, kolik stálo mléko či chleba a kdo byl v té době naším prezidentem. Chci to pojmout vývojově až po dnešní dobu," popsal Uhlíř další plány.
Přijeďte se do Nových Hradů podívat a navštivte první české muzeum cyklistiky !

GPS souřadnice: 49.85344N, 16.14512E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007








Předchozí článek: Zámek Nové Hrady - rokokový unikát
Následující článek: Z historie náboženských blouznivců na Vysokomýtsku


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml