Sdružení přátel Pardubického kraje

Nový zámek u Rudoltic v minulosti třikrát vyhořel


06. 10. 2010 Nedaleko Lanškrouna se nachází zajímavý zámeček s pohnutým osudem. Na Zámeckém vrchu totiž nechali na sklonku 16. století Lichtensteinové postavit Nový zámek. Dnes je zde již pouze torzo původního rozsáhlého zámeckého komplexu.
Když se roku 1684 stal majitelem lanškrounského panství Jan Adam z Lichtensteina, nestačilo mu jako sídlo nevelký zámek ve městě. Proto se v r. 1698 rozhodl nechat vybudovat na návrší mezi Rudolticemi a Lanškrounem Nový zámek. Povolal italského architekta Domenica Martinelliho, stavebním mistrem byl Antonio Salla. Stavět se začalo v roce 1699, kdy byl položen základní kámen. Hned od počátku na výstavbě pracovalo 100 dělníků a stavělo se do roku 1712, kdy byla stavba předána knížatům. Bohužel Jan Adam z Lichtensteina, který stavbu zadal, zemřel 10. června 1712 a stavba se slavnostně předávala 24.června 1712. Té oslavy se tedy bohužel nedočkal.

Nový zámek byl čtyřkřídlá třípatrová barokní budova, se čtyřpatrovým průčelím. Byl založen na půdorysu písmene H. V interiéru bylo v každém patře 14 sálů zdobených barokní štukou a nástěnnými malbami. Okolí zámku bylo změněno v rozsáhlý park. Dle dostupných informací se dokonce jednalo o jeden z nejrozsáhlejších zámků ve střední Evropě.
Sláva zámku však netrvala dlouho. V únoru 1714 totiž zámek vyhořel, když se ještě dokončovaly okapy. Požár se rozšířil po trámech a vyhořela část střechy a i místnosti pod střechou. Zámecká budova byla opět zastřešena. Bohužel dva roky po dokončení rekonstrukce zachvátil zámek v roce 1719 další požár. Tehdy do střední části zámku udeřil blesk. "Budova vyhořela tak, že praskaly kamenné vázy na schodech, praskaly sloupy, vyhořelo celé velké schodiště, zámek byl značně poškozen," přiblížila kastelánka zámku Krasava Šerkopová. V archivu rodu Lichtensteinů se podařilo nalézt dopis, ve kterém je napsáno, jaké bude nové schodiště, zda bude kamenné nebo cihlové, což je důkaz, že se zámek opět opravoval. Celé kamenné schodiště se mělo stavět 3 roky.
Třetí požár však přišel roku 1754. Příčina tohoto třetího požáru je neznámá. Není vyloučena možnost úmyslného zapálení zámku, možná střechy chytly od komína. Rozhodující je, že se po tomto třetím požáru Lichtensteinové rozhodli, že již zámek opravovat nebudou. Roku 1756 bylo rozhodnuto o bourání zámku. Byla vyčleněna 14-ti členná četa dělníků, kteří od jara do podzimu mimo doby žní postupně zámek rozebírali. Přitom byl stavební materiál pečlivě tříděn a poté odvážen dle potřeby na jiné stavby Lichtenstejnů, které v okolí vyrůstaly. Část stavebního materiálu si odkoupili také okolní obyvatelé pro svoji potřebu. Bohužel při tom došlo k zasypání velké části podzemních prostor. "Aby bylo možné sklepy zasypat, bylo nutné strhnout klenby a to je velká škoda. Zadní část sklepení je tak zasypána a poničena. Třeba se je časem podaří vyčistit a obnovit alespoň půdorys", popsala kastelánka. Částečnou záchranu alespoň jedné zámecké věže přinesla roku 1802 návštěva knížete Aloise, který celý areál prozkoumal a nařídil zachovat zbytky zámku. Na památku této návštěvy byla umístěna pamětní deska nad vchodem. Dnes je deska uložena v lanškrounském muzeu.
Po opravě tak začala věž, která jediná ze zámku zbyla, opět sloužit. V přízemí byla zřízena šenkovna, kde se 17 let točilo jen pivo, později se tam začalo i vařit poté, kdy se správci stala rodina BleIchova. Vedla tudy cesta z Lanškrouna do Rudoltic, takže tato hospoda byla při cestě. V prvním, původně panském patře vznikl taneční sál, Sklepy byly používány pro potřeby lichtenštejnského pivovaru v Lanškrouně, dovážely se do nich na skladování u ledu velké sudy s pivem.
Zajímavé také je, že okna v přízemí zámku v minulosti přišla o římsy. Pravděpodobně byly odborně odstraněny, když při bourání zámku někdo potřeboval římsy ze všech čtyř věží, které nejspíše použil na nějaké jiné stavbě.
Rodu Lichtensteinů zámek patřil do roku 1945, kdy přešel do vlastnictví státu. Poté objekt získala rodina Žákova. Starali se nejen o hospůdku, ale zámek sloužil i jako zemědělská usedlost. Roku 1967 objekt koupilo město Lanškroun. "Město pak v osmdesátých a devadesátých letech nabídlo dvěma firmám, které se neúspěšně pokoušely o nějaké opravy, přičemž ta druhá firma udělala navíc škodu tím, že zbourala podlahy v bočních malých místnostech, staticky se tak objekt narušil a hrozilo zřícení stavby. V roce 2004, když se současný majitel místní architekt pan Mgr. Přemyslav Kokeš se svým společníkem začail o tuto stavbu zajímat, tak byla ve velmi dezolátním stavu a bylo nutné udělat úpravy, aby se stavba nezřítila," popsala stav budovy Šerkopová.
Proto první opravou, které byla v roce 2006 učiněna, byla oprava statiky. Poté přišla na řadu střecha budovy, v roce 2007 se zámek dočkal nového schodiště. To původní totiž bylo ve velmi dezolátním stavu. Nově zbudované betonové točité sloupové schodiště se však otáčí již obráceným směrem, než schodiště původní. Jak nám prozradila kastelánka, schodiště na zámcích se točila takovým směrem, aby útočníkovi překážel při šermování mečem prostřední sloup.
Ve druhém patře budovy se dochovaly zbytky nástěnných maleb. Ty však byly bohužel narušeny, když se snižoval strop snad aby se bylo možné místnosti lépe vytopit. Město tyto prostory ve druhém patře pronajalo v šedesátých letech skautům, takže v celé věži byly skautské klubovny. Dole měly sklad zeleniny školky z Lanškrouna. "Později do zámku město nastěhovalo nepřizpůsobivé občany a ti prý spálili podlahy, barokní židle a všechno vybavení. Později zmizel také vyřezávaný a malovaný trámový strop z hospůdky, pak už tu nebylo co ukrást," popisuje žalostný stav budovy ještě před několika lety Šerkopová a dodává, že před lety dokonce byl vybourán v třetím patře kus zdi, aby zde pachatelé odcizili zazděnou kovovou schránku s neznámým obsahem, dost možná s listinami uloženými při stavbě zámku a určenými pro budoucí generace.
Zajímavostí zámku je zejména podzemní sklepení. Podsklepený byl původně celý, 96 x 52 metrů dlouhý zámek. Již jsme však zmínili, že část sklepení byla spolu s bouráním zámku ve druhé polovině 18. století zasypána. Naštěstí se sklepení dochovalo nejen pod tou jedinou dochovanou věží, ale i pod další částí dnes již neexistujících prostor. Zpřístupněno je 1000 metrů z původních přibližně 2800 metrů čtverečných podzemních prostor. Nicméně jsou náznaky, že by mohlo existovat ještě druhé podzemní patro, nebo jeho část, takže zámek v Rudolticích možná v budoucnu čekají ještě zajímavé objevy.
Sklepení sloužilo jako sklady piva pro lanškrounský pivovar, který byl také v majetku rodu Lichtensteinů. Největší podzemní sál má rozměry 24,5 x 6 metrů. Jsou to vlastně 3 sklepy dohromady, kdysi byly vybourány dvě základové zdi, aby se koňským povozem mohly vozit i velké sudy s pivem. Jak se dále dozvídáme, na přemísťování ať již sudů s pivem nebo ledu tu trvale v podzemí žili dva koně. Kastelánka Šerkopová dále popisuje, jakým způsobem se dostávalo pivo do podzemí: "Jelikož nebylo možné dostat do sklepa velké sudy o objemu až 19 hektolitrů, velký sud s pivem se dopravil k věži a hadicí protaženou krbovým otvorem bylo pivo přečerpáno do stejně velkého sudu ve sklepě. Sud byl obložen ledem a až 4 měsíce zde pivo zrálo, aby se pak přečerpalo do menších sudů,v kterých se pak rozváželo do okolních hospůdek."
Další záhadou podzemí zámečku jsou náznaky a informace, že ze zámku vedla podzemní chodba do Lanškrouna. Nejsou však prý zatím důkazy o tom, že tato chodba byla skutečně zbudována.Kastelánka doufá, že se to časem zjistit podaří Další zajímavostí jsou pak dvě kresby provedené hlínou na stěně jednoho ze sklepů. Tyto malby představují ženu a kostlivce a jsou staré minimálně 70. Prý si na tyto malby pamatuje jeden z návštěvníků zámku, když sklepení prozkoumával jako malé dítě. Prý si vybavuje, že se kdysi lekl kresby kostlivce,když byl se svojí tetou pro žampiony, které tam pěstovala hostinská.
Zámek při rekonstrukci v roce 2007 dostal nová okna a omítku, vyčištěno bylo i sklepení, odkud bylo vyvezeno asi 23 nákladních vozů hlíny,sutin a dalšího materiálu. Zámek se pro veřejnost otevíral 7.7.2007 v 7 hodin a 7 minut. Od té doby zámek navštívilo asi 16 tisíc návštěvníků. Na zdech zde návštěvníci naleznou řadu informací o historii zámku, ale i o historii lanškrounska
Zámek má i svůj vlastní erb, na jehož vrcholu je pták Fenix, který vstává z popela, to jako připomínka, že přes tří požáry, které zámek v minulosti potkaly nyní opět vstává z ruin a opět ožívá.
Velké jsou i plány majitelů do budoucna. Již je připraveno místo, kde bude v budoucnu umístěn výtah, který by měl návštěvníky vyvézt zejména do druhého a třetího patra, kde majitelé plánují zbudování vždy po dvou apartmánech v každém z těchto dvou pater. Dva apartmány ve třetím patře by měly být barokně zařízené a nabízet také nádherné výhledy do okolí. V krovech pod střechou by měl časem vzniknout prosklený vyhlídkový ochoz.
V plánu je také výstavba amfiteátru na zámeckém vrchu.
Možná si vybavujete, že se Zámecký vrch dostal snad do všech sdělovacích prostředků v průběhu letošní zimy, kdy novináře, ale i širokou veřejnost zajímal záhadný kruh roztátého sněhu uprostřed prostranství před zámkem. Možná si ještě pamatujete, že vysvětlením záhady byl zapomenutý kbelík od asfaltu, který se dotýkal poškozené litinové spojky elektrického kabelu, který probíjel a kyblík jako spotřebič tak ohříval půdu nad sebou. Celý vykopaný předmět samozřejmě dnes nechybí mezi exponáty, které mohou návštěvníci obdivovat.

GPS souřadnice: 49.90185N, 16.58229E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2010






Předchozí článek: Přírodní park Lanškrounské rybníky
Následující článek: Českotřebovská Javorka nabízí prostor pro odpočinek


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Nádherný výhled do krajiny ze zříceniny hradu LANŠPERK

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Dominantou náměstí v LÁZNÍCH BOHDANEČ je původně renesanční radnice s podloubím a kostel sv. Máří Magdaleny.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml