|
| |
|
Přírodní parky Pardubického kraje - 2. část
6.01.2013 Představujeme zbývající Přírodní parky Pardubického kraje, jejichž prvních 5 jsme si představili v minulém čísle Vlastivědných listů Pardubického kraje. LANŠKROUNSKÉ RYBNÍKY Pro západní a severozápadní okolí Lanškrouna je typická soustava rybníků, která vznikla přehrazením Ostrovského potoka a jeho přítoků. Vyplňuje mělkou kotlinu a na přibližně tříkilometrové vzdálenosti zde nalezneme sedm na sebe navazujících rybníků. Jelikož jsme o tomto přírodním parku na stránkách Vlastivědných listů Pardubického kraje již psali (Jarmila Skalická: Přírodní park Lanškrounské rybníky, VLPK 2/2010), popíšeme si tuto oblast nyní již pouze velmi stručně. Přírodní park zahrnuje kromě uvedeného seskupení rybníků také okolní lesnaté partie. Zejména pro okolí Olšového a Pšeničkova rybníka jsou olšiny s výskytem bledule jarní v nivě Zadního potoka, která byla zahrnuta do soustavy chráněných území Natura 2000. Rybníky a rákosiny jsou hnízdištěm mnohých ptáků, jako například lysky černé, několika druhů kachen, chřástala vodního, čápa černého a bílého, orlovce říčního či bukáčka malého. Několikrát zde byl dokonce pozorován orel mořský, který je největším dravcem, jakého můžeme v České republice vidět. Na území parku žije také rak říční a několik druhů obojživelníků jako čolek horský, ropucha obecná a zelená nebo rosnička zelená. V posledních letech jsou Lanškrounské rybníky osídleny bobrem evropským. Z rostlin zde nalezneme například leknín bělostný, prstnatec májový nebo kosatec žlutý. Dokonalé poznání parku umožňuje 5 km dlouhý značený turistický okruh dostupný z Lankšrouna. ORLICE K nejrozsáhlejším přírodním parkům na území České republiky patří rozlohou 11 462 hektarů přírodní park Orlice. Park byl zřízen v roce 1996 na území okresů Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí a Hradec Králové. Přírodní park sleduje oblast v okolí Tiché, Divoké i Spojené Orlice. Hodnotu parku zvyšuje skutečnosti, že řečiště Orlice nebylo lidskou činností tak vystaveno drastickým zásahům, jako v případě mnohých jiných toků. Orlice například patří k posledním větším řekám v Čechách, kde nedošlo k výraznějšímu narušení přirozeně meandrujícího koryta. Území plní také rekreační funkci. Nejvýznamnější rekreační oblastí přírodního parku je přehradní nádrž Pastviny na Divoké Orlici. Pravý zalesněný svah Pastvinské přehrady obsahuje také několik památných stromů. Mezi nimi to je například pověstmi opředená Vejvodova lípa s obvodem kmene 12,2 metrů, která je jedním z nejstatnějších stromů v Čechách. U Nekoře se směr toku Divoké Orlice mění ze severojižního na severozápadní až západní. Směrem k Líšnici a Žamberku se údolí rozšiřuje, protože se zde řeka zahlubuje do měkčích opuk a jiných usazenin. Podobný ráz má úsek pod Žamberkem až pod Záchlumí. Divoká Orlice odtud protíná Litický hřbet a vytváří místy meandrující údolí. Součástí je návrší se zříceninou hradu Litice, která je hnízdištěm poštolky obecné. Úsek parku Tiché Orlice je ještě rozmanitější. Začíná u Mladkova a až po Jablonné nad Orlicí protéká Mladkovskou vrchovinou. Poté v Podorlické pahorkatině řeka protíná krátkým zářezem žulové těleso. Asi jeden kilometr severně od Verměřovic se na pravém svahu nachází přírodní rezervace Sutice, která byla vyhlášena v roce 1950. Předmětem ochrany je zde les s bohatým bylinným podrostem. V době vyhlášení rezervace se zde totiž jednalo o jednu z nejbohatších východočeských lokalit s výskytem střevíčníku pantofl íčku. Kamenitý tok je v úseku od Mladkova po Kunčice vhodným biotopem pro mihuli potoční. Díky tomu je tato část Tiché Orlice chráněna v evropsky významné lokalitě. Blíže k Chocni jsou součástí pravého údolního svahu dvě významné přírodní rezervace Hemže–Mýtkov a Peliny. Důvodem ochrany je zde soustava opukových skal, které patří k nejvýznamnějším v tomto typu hornin na území České republiky. Opukovým skalním srázům dominují trsy tařice skalní, ke vzácnějším patří skalník celokrajný a kotouč zpeřený. V oblasti Hemže–Mýtkov to je pak výskyt přesličky největší. U obce Bošín je součástí přírodního parku přírodní rezervace Bošínská obora, vyhlášená v roce 1990 za účelem ochrany biotopů na území staré obory se starými duby, zbytkem lužního lesa a s mokřinami u obnoveného rybníka. Bošínskou oboru obývá cenné společenstvo ptáků s lejskem bělokrkým, strakapoudem prostředním a netopýrem párkovým. Za zmínku v rámci přírodního parku Orlice pak stojí ještě například rybník Malý Karlov s výskytem bahenních rostlin, ale i s výskytem obojživelníků. Rozmnožuje se zde například skokan krátkonohý a rosnička obecná. SUCHÝ VRCH A BUKOVÁ HORA Bukovohorská hornatina je součástí Orlických hor. Nejvyššími dominantami oblasti jsou Suchý vrch (995 m n. m.) a Buková hora (958 m n. m.), které daly pojmenování parku. Přírodní park zasahuje na západní straně do blízkosti Jablonného nad Orlicí, na severu a severozápadě je vymezen údolím Tiché Orlice, na severu se přibližuje k městu Králíky. Rozlehlejší severní část parku se Suchým vrchem na svém vrcholu nabízí výhled z rozhledny. Horský hřbet s lesními porosty pokračuje směrem na návrší Bouda (845 m n. m.) se stejnojmenným areálem dělostřelecké tvrze. Podzemí pevnosti je zimovištěm netopýrů. Díky tomu je lokalita zařazena jako evropsky významná lokalita do systému Natura 2000. V jižné části přírodního parku vystupuje nejvýše Buková hora pojmenovaná podle původních bučin, dnes zachovalých pouze ve vrcholové partii. Přilehlé svahy nad Čenkovicemi jsou centrem zimních sportů. Východní svah je zajímavý v těchto místech neobvyklým výskytem bledule jarní. Přes horské hřbety přírodního parku prochází hlavní evropské rozvodí. Není v této souvislosti bez zajímavosti, že Suchý vrch nepatří zrovna k suchým oblastem. Naopak zde pramení řada potoků a dávné pověsti se zmiňují o vodách ukrytých v Suchém vrchu, které by prý dovedly zaplavit celý kraj. Černovické údolí protékané potokem pramenícím pod Suchým vrchem je typické bohatou populací rosnatky okrouhlolisté, suchopýrem pochvatým a violkou bahenní. Dolní část Orlického údolí je uzavřená skalní průrvou zvanou Brána nebo Žižkova skála. Opodál vyčnívá nad potokem výrazný ostroh Panské skály. Vztahuje se k němu pověst o úkrytech bystřeckého rytíře Waltera za husitských válek. Téměř ve všech údolích pod Suchým vrchem a Bukovou horou se každoročně zjara můžeme obdivovat bílé záplavě kvetoucích bledulí. ÚDOLÍ KROUNKY A NOVOHRADKY Na rozmezí okrajů České tabule a Českomoravské vrchoviny se rozprostírá přírodní park Údolí Krounky a Novohradky, zřízený v roce 1998 na ploše 510 hektarů. Protáhlé území parku dosahuje na východní straně k Novým Hradům, severní okraj je při úpatí hradního vrchu Košumberk, na jihu vybíhá úzký pás území pod obec Kutřín. Při horním toku Novohradky navazuje území na známou skalní oblast s přírodní rezervací Maštale. Pozoruhodným geologickým útvarem při západní hranici přírodního parku nad údolím Novohradky je hradní vrch Košumberk (376 m n. m.) tvořený sopečnou čedičovou vyvřelinou. Jde o nejvýchodnější sopečné těleso v Čechách. Na vrcholu se dochovala zřícenina hradu s renesančně přestavěným purkrabstvím, kde se v současnosti nachází muzeum a lapidárium. Z hradeb jsou patrné výhledy nejen na meandrující tok říčky Krounky, ale i do širokého okolí. Podél převážné části údolí Krounky se vine turisticky značená cesta, pojmenovaná podle básníka Adolfa Heyduka (1835– 1923), rodáka z Předhradí. Hrad Rychmburk, stojící na ostrohu proti strmé stěně Žižkovy skály, patří k nejzachovalejším na východě Čech a je využíván jako Domov důchodců. Celý článek naleznete ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo 4/2012. Autor: Jan Řeháček Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012
Předchozí článek: Medlov - kolébka rodu Pernštejnů Následující článek: Železnohorský region můžete ochutnat prostřednictvím produktů se značkou regionální produkt Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
