Sdružení přátel Pardubického kraje

První den svobody v Poličce

Masarykovy školy. Foto autor

26.01.2019 Jest mír. "Je mír" – nesla se v úterý dne 29. řijna ráno zpráva městem. Byla dříve neurčitá, každý vyslovoval s reservou a touhou zároveň ta veliká dvě slova. Pak přišly zprávy: Jiná města již jásají od večera, jest mír. A konečně došlo i k nám úřední potvrzení. Národní výbor přejal správu Československého státu. Lavina radostného vzrušení zalila nitra. Ruch začal se vzmáhati v městě a v kratičké chvíli bez nařizování ztopeno bylo město v záplavu praporů, radost zazářila z očí a život se z domů vylil do ulic. Zavřely se dílny, obchody, žactvo propuštěno ze škol, prapory vlály jasnými barvami v podzimním slunci, sundávaly se orly s budov státních úřadů. Volnost a jas slunce se rozlévá ovzduším, volnost po čtyřletém utrpení válečném a po třistaleté porobě národní. Vzrušujícím pohnutím zalita jsou nitra, oči se rosí a radost tokem bystřiny proudí ulicemi našeho starobylého města a zachvacuje vážně muže a ženy, starce i děti, vše jásá a ožívá prvním dnem znovuvzkříšením. Po 10. hodině zazněl zpěv. To studenti v průvodu za červenobílým praporem procházejí městem a zpívají. Průvod vzrůstá. Přidává se občanstvo, dělnictvo z továrny propuštěné, děti, všichni ozdobeni trikolorou a zanícením v očích. Zástup se shromáždil před radnicí a zpívá vroucně národní hymnu "Kde domov můj" a "Hej Slované! Starosta obce p. Karel Till oslovuje dav a předčítá provolání Národního výboru a první jeho zákon. Shromáždění se rozchází, strážník prochází městem a ohlašuje nový zákon občanstvu již samostatného státu československého. Vzrušení a povznesení nálady nemizí. Odpoledne o 1 hodině uspořádán městem průvod s hudbou. Dojem byl opět uchvacující. Hudba hrála jasně, tak jako hrávala nám kdysi ještě v čas míru na prvního máje. Dnes je také máj lidské a národní obrody, hraje hudba, svítí podzimní slunce a volnost vane nad hlavami více než dvoutisícovému průvodu. Jsou zde shromážděni všichni. Národní výbor, zastupitelstvo obecní i místní, Sokol v kroji a jiné místní spolky, vojíni z lazaretů i mimo ně, žactva škol s učitelstvem, úřednictvo a z občanstva muži i ženy, děti i starci v nepřehledném davu, všichni s oddanou vírou v lepší budoucnost. Prošed městem shromáždil se průvod opět před radnicí. Starosta obce p. Till pronáší k němu vřelá slova, provolává se sláva osvoboditelům Masarykovi a Wilsonovi, hudba hraje "Kde domov můj," zástup zpívá sebou za obnažení hlav a klidně se rozchází. A když večer se snesl nad městem, byl klid v městě a mír v duších. Ale jest příkazem našich srdcí ve chvílích této radosti nezapomenouti, že pro tento den národního znovuvzkříšení, pro den, ve kterém zazářil nám mír po dobách těžkého utrpení, pro tento den naší radosti tisíce bratří vykrvácelo na bojištích rakouských, vykrvácelo v legiích a zajati i potupnou smrtí popravených. Ne zadarmo obdrželi jsme svoji samostatnost. Byli to velcí Slované a velcí rekové – čeští legionáři, kteří dobrovolně dali své životy za svůj národ, milovali vlast svou a národ náš více než sebe, zemřeli a vrátili nám slunce svobody. Jest posvátna země krví jejich zalitá a my s posvátnou úctou a v hlubokém pohnutí musíme vzpomínati jich i v prvý radostný den své svobody a kult vřelé lásky a pokorné úcty k jejich vznešené památce povznésti vysoko v srdcích svých.

Občanstvu československého státu v okrese poličském !
Národní výbor pro okres poličský obrací se k Vám, aby Vám oznámil, že ustanovil se z příslušníků veškerých polických politických stran. Předstupuje před Vás, jako orgán národního výboru v Praze, děkuje Vám všem, že Jste v slavném okamžiku státního převratu zachovali důstojný klid a radosti své popřáli Jste průchodu ve formách slušných, nekalících velikost okamžiku. Žádá Vás, byste zachovali radostně přísnou ukázněnost a dbali pokynů, které Vám budou dány.
(Jitřenka, časopis pro zájmy východních Čech, Polička 1. listopadu 1918, číslo 21, ročník XXXVIII)
Pozn.
V době světové války měla Polička něco málo přes 5 tis. obyvatel. r. 1910 – 5 262, r. 1921 – 5 046
Na frontu bylo povoláno z Poličky více než 1 000 mužů, padlo 137 a dalších 16 zemřelo na následky zranění a válečného utrpení. Z Poličky bylo 92 legionářů, z toho 8 francouzských (3 válku nepřežili), 17 italských a 66 ruských a 1 ruský a francouzský.

V Poličce po první světové válce byly v souvislosti vzniku samostného státu vytvořeny tyto sochy a pomníky.
Sochy Naše osvobození z roku 1923 od Antonína Chmelaře alegoricky představuje legionáře zabíjejícího kopím s praporem svobody rakouského dvouhlavého orla a socha Poroby z roku 1925 od akademického sochaře a profesora Umělecko-průmyslové školy v Praze Josefa Fojtíka představuje popraveného legionáře, kterému sedí na rameni dvouhlavý orel. Sochy byly v letech1923 a 1925 instalovány na kašny na Palackého náměstí na oslavu vzniku samostatné republiky. V roce 1940 byly z rozkazu okupačních orgánů sejmuty a až do roku 1996 byly uloženy v garáži Děkanského úřadu, kdy byly instalovány před budovu Středního odborného zemědělského učiliště.
Pomník padlých ve světové válce (Vdova) od sochaře Josefa Kadlece byl vztyčen v městském parku roku 1926. Učitel a legionář Karel Krenner jej při odhalování popsal následujícími slovy: "Pomník padlých představuje ženu ve vzpomínce, matku se svým dítětem, hledící do neznáma, snad v tu stranu, kde padl její muž?, snad tam odtud přišla svoboda, za kterou naši hrdinové životy položili a jejich hroby v poli česká lípa okrášlila".
Pomník obětem světové války. Ostatky 20 vojáků rakousko – uherské armády, kteří v letech 1915 – 1918 zemřeli v poličském lazaretu o jejichž těla příbuzní z nejrůznějších důvodů nepožádali, byly v roce 1935 přeneseny do společného hrobu na centrálním hřbitově, nad kterým byl vztyčen pomník.
Masarykovy školy a socha Tomáše Garrigue Masaryka. K 10. výročí vzniku republiky byly v Poličce 28. řijna 1928 slavnostně otevřeny Masarykovy základní školy postavené podle návrhu stavitele Bohuslava Šmída z Poličky. O tři roky později, 28. října 1931, byla před těmito školami slavnostně odhalena bronzová socha Tomáše Garrigue Masaryka, prvního československého prezidenta a osvoboditele československého národa, v nadživotní velikosti, kterou v letech 1928 – 1930 vytvořil akademický sochař a profesor Umělecko-průmyslové školy v Praze Josef Fojtík. V roce 1940 byla z rozkazu okupačních orgánů sejmuta a pravděpodobně roztavena. V roce 1996 byla na témže místě umístěna nová socha, kterou z hořického pískovce vytvořil profesor Střední průmyslové školy kamenické a sochařské v Hořicích, poličský rodák Michal Moravec.

Prameny:
Polička Věnné město českých královen, Stanislav Konečný – Jindřich Růžička, Litomyšl 2000
Dějiny města Poličky, David Junek – Stanislav Konečný, Polička 2015
Poličští legionáři 1914 – 1920, Stanislav Konečný, Polička 2000

GPS souřadnice: 49.7140758N, 16.2638561E

Autor: Bohumír Andrle
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2018


Polička Foto autor
Pomník obětem světové války. Foto: autor






Předchozí článek: Sběratelská kuriozita historické hodnoty
Následující článek: Dvě králická výročí


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Budova radnice v CHOCNI.

SVITAVSKO: Kostel sv. Ducha v JAROMĚŘICÍCH.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml