Sdružení přátel Pardubického kraje

Rybníkářství na Bohdanečsku v zrcadle času


11. 01. 2008 O bohdanečských rybnících bylo popsáno již mnoho stránek, tyto stránky si předsevzaly uvést již dobře zmapovanou tématiku do širších, obecných souvislostí.
Budování rybníků má u nás velmi dávnou tradici. Se stavbou rybníků začali zřejmě již staří Římané a v době renesance se tento zvyk přenesl ve větším měřítku i do středoevropského prostoru. Ovšem už za panování Lucemburků, především za syna Jana Lucemburského, Karla IV. ,byly zakládány rybníky v jižních Čechách a na Pardubicku. Z Karlovy iniciativy vznikl také tzv. Velký rybník u obce Doksy, dnes nazývaný Máchovo jezero. Největší rozkvět rybníkářství však nastal od poloviny 15. století do poloviny 16. století (některými historiky nazývaná též "zlatá doba českého rybníkářství" ), kdy vynikající čeští rybnikáři budovali rozsáhlé rybniční soustavy navzájem propojené umělými kanály. Za zmínku stojí především známý východočeský Opatovický kanál, 34 km dlouhý, odebírající vodu z Labe u obce Opatovice nad Labem a zase ji vracející do stejné řeky u obce Semín na Přeloučsku. Za Pernštejnů zásoboval přibližně 230 rybníků (číslo se v jednotlivých publikacích o rybnikářství mění). Jiným slavným umělým kanálem, napájejícím rybníky, byla Zlatá stoka, postavena Josefem Štěpánkem Netolickým v letech 1506 - 1520. Byla 43 km dlouhá (číslo se pamatuje dobře, neboť stačí přehodit číslice v délce Opatovického kanálu) a zásobovala rybníky na Třeboňsku vodou z Lužnice, z pravobřežního přítoku Vltavy. Jiným, slavným stavitelem rybniční soustavy byl Jakub Krčín z Jelčan ( jeho učitelem byl Kunát Dobřenský, který se proslavil na Pardubicku, Bohdanečsku i Kolínsku), projektant našeho největšího současného rybníka Rožmberku, ale i mnoha dalších. Postavil mimo jiné i Novou řeku, která odváděla vody z rybníků třeboňské soustavy do Nežárky.
V 16. století byla plocha rybníků v Čechách a na jižní Moravě proti dnešku více než čtyřnásobná. Sláva českého rybníkářství se rozšířila po celé Evropě.

Již méně jsou zmiňována další vodní díla jako například Schwarzenberský kanál na Šumavě, vybudovaný na přelomu 18. a 19. století (přes 44 km dlouhý). Přibližně v téže době byl postaven i Vchynicko - tetovský kanál v Povydří, který obcházel neslavný úsek Vydry. Zbytky podobných kanálů a " přivaděčů" vody nacházíme i ve Slavkovském lese a v Krušných horách.
Sláva českého rybnikářství začala upadat po třicetileté válce, ve druhé polovině 17. století. Císař Josef II., prvorozený syn Marie Terezie a F.Štěpána Lotrinského, ve svých rozsáhlých reformách mimo jiné snížil podstatně plochu rybníků. Hodně jich bylo zaoráno a přeměněno z důvodu nerentabilnosti v úrodná pole. V blízkosti Pardubic, mezi obcemi Srnojedy a Lány na Důlku (ve středověku Lány Dlouhé), stávaly například rybníky Tvrzný a Hrázný. Dnes se zachovala pouze místa, kde stály hráze, zpevněné kořeny staletých stromů. Zde také stávalo v minulosti tvrziště Krchleby (od staročeského výrazu "krchý" = levý ). vypálené však již za husitských válek.
Za zmínku stojí též rybník Semtín, na jehož místě byl na začátku druhé poloviny 19. století postaven tzv. semtín-ský dvůr a po první světové válce předchůdce dnešního mohutného továrního komplexu.

Bohdanečské rybníky a Pernštejnové
Osada Bohdaneč vznikla v lesnaté a bažinaté krajině na křižovatce obchodních cest vedoucích do Chrudimi, Par-dubic, Chlumce nad Cidlinou, Kutné Hory, Přelouče a Hradce Králové.
Pernštejnové sehráli jako moravský rod důležité místo v moravských dějinách již od 13. století. Vilém z Pernštejna koupil roku 1491 Bohdaneč od Viléma Zuba z Landštejna, který sice obec získal rok předtím, ale nebyl schopen bohdanečské zboží udržet. Vilém se již rok honosil titulem hofmistr království českého a byl pánem i na hradě Helfštýn. Tak začalo necelých 70 let vlády Pern-štejnů (1491 - 1560) nad pardubickým panstvím, do ně-hož bylo zahrnuto i bohdanečské zboží. Vilém byl na svoji dobu velmi vzdělaný, pokrokový , ve věcech náboženství tolerantní. Do Vilémovy smrti roku 1521 (rodinné državy přejal syn Vojtěch ) se Pardubice rozrostly dvojná-sobně (vlastnictví 130 vesnic) a vzniklo nejvíce rybníků na Pardubicku a Bohdanečsku. Rybníky zakládal i Vilémův syn Vojtěch a snad i Jan.V nejbližším okolí Opato-vického kanálu, který využíval geniálně jednoduchý gravitační systém, ovšem s velmi malým výškovým rozdílem mezi obcemi Opatovice a Semín, vzniklo 13 rybníků.
U dnešní obce Čeperka, směrem na Hradec Králové, se nalézal vůbec největší tehdejší rybník v celém království zvaný Šeberka (též Velká Šeberka), podle jehož názvu vznikl zkomoleninou i název dnešní obce Čeperka. Správu nad pernštejnskými rybníky (jakýsi tehdejší porybný) držel fišmistr Jan Vlček.
Zakládání rybníků a vůbec rozvoji rybnikářství na Bohdanečsku napomáhala krajina, která přímo " vybízela" k zakládání umělých vodních ploch. První rybníky vznikaly vlastně samovolně, protože řeka Labe velmi často, podobně jako ve středověku hlavně horní tok Vltavy (ve středověku patřila Vltava k nejdivočejším řekám ve Střední Evropě, po právu se jí říkalo " Divoká řeka") vystupovala ze svého koryta. Po povodních vznikaly tůně a místní (hlavně děti) chytali ryby holýma rukama. Labe mělo navíc na Pardubicku a Bohdanečsku mnoho meandrů (zákrutů), ze kterých později vznikala dnešní "labiště" (jejich postupný vznik, přiblížením jednotlivých meandrů k sobě, je vysvětlen na nové naučné stezce v Polabinách).
Tehdy si možnost vzniku rybníků (několik století před příchodem Pernštejnů ) uvědomili mniši benediktini (benediktini byli cizinci, které Vojtěch, pozdější biskup Adalbert, přivedl v letech 992 - 993 do Břevnova u Prahy, benediktini k nám do Čech přišli z řecko - latinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia v Římě, ale též z kláštera sv. Emmerama v Řezně) a začali v 11. století, kdy byl založen také opatovický klášter, nejstarší ve východních Čechách , zakládat rybníky. Určitě to nebyla tak velká a dokonalá díla jako za Pernštejnů a jihočeských Rožmber-ků, ale přispěla k ekonomickému zvelebení oblasti.
Při stavbě rybníků byly používány pochopitelně tehdejší technické pomůcky, jako například KROKVICE, předchůdce dnešní vodováhy. Neměla uprostřed vzduchovou bublinu, ale její součástí byla olovnice.
Opatovický kanál sloužil i k pohonu vodních mlýnů, nejdříve devíti, později jich bylo 32 . Ovšem hlavní funkcí kanálu bylo napájení rybníků Velké a Malé Čeperky (Šeberky), Oplatila, Jezera, Bohdanečského, Sopřečského a dalších. Mnohé z nich měly kuriózní název jako například Skříň. Kromě zavodňování rybníků a odvodňování bažinatých pozemků (u Libišan se bude později těžit pro bohdanečské lázně rašelina) dodával kanál také užitkovou vodu Bohdanči.
O správnou funkci kanálu se staral dozorce, který dbal, aby se kanál nezanesl a měl správný průtok. Povinností bylo pravidelné čištění. Z historických pramenů víme, že podobné funkce existovaly už ve starém Sumeru (Chaldej, dneš. jižní Irák ). Všechny rybníky na Pardubicku a Bohdanečsku nenapájel Opatovický kanál přímo, ale pomocí strúh, které byly odvedeny k jednotlivým rybníkům. Jimi voda protékala z jednoho rybníku do druhého. Rybníky zvané " nebesáky" byly napájeny vodou dešťovou nebo z tajícího sněhu.
Stavba rybníků, chov ryb a jejich dislokace do jednotlivých míst království nebo za hranice, dávaly přivydělávat celé armádě místních lidí. I tím přispěly rybníky k ekonomickému rozvoji Pardubicka a Bohdanečska. Své místo měl kromě porybného ( fišmistra - "mistr ryb" ) i druhý porybný, rybniční písař a " rybniční čeleď", k níž patřili obyčejní řemeslníci, pochopitelně rybáři, vodáci, haltýřníci, tesaři, bednáři, kováři, provazníci, zedníci, ale i dřevorubci a ševci.
Rybníky byly rozděleny do několika skupin, potěrné,výtažné, kaperné, komory a sádka na přechovávání vylovených ryb (viz dnešní lokalita na Sádkách v Bohdanči). Ryby se nasazovaly do potěrných rybníků, kde zůstával plůdek dva roky, pak se rozvážel do mělkých rybníčků a přezimoval v komorách, které byly naopak hluboké. Odtud putovala malá ryba do výtažných rybníků a po dorostu do velkých a hlubokých rybníků. Ryby sem vsazené dosahovaly váhy kolem jednoho kilogramu. Tady zůstaly tři roky.
Nejznámějším rybníkem na Bohdanečsku byl Bohdanečský, založený ovšem ještě před příchodem Pernštejnů na Pardubicko, za Jindřicha Minsterberského, syna našeho "husitského krále" Jiřího z Poděbrad a z Kunštátu (snad kolem roku 1477). Původní název rybníku zněl Pěžický, podle vesnice, kterou zatopil. To byla obvyklá praxe i v jižních Čechách, kde stavbě velkých vodních ploch, které vytvářely jakési "lokální místní moře", musela ustoupit půda, na kterých vesnice stály. Panstvo pochopitelně přesídlilo obyvatelstvo do jiných lokalit. Z pramenů víme, že Bohdanečský (Pěžický) rybník měl násadu 1 100 kop (dnešní stav je jeho zbytkem). Následovaly rybníky Oplatil (800 kop násady), Rozkoš (500 kop násady), Žernov ( 350 kop násady ) a další menší.
Ostatním násadním rybníkům přiváděl vodu Dvakačovický kanál, na němž byly vystaveny rybníky Spojil , Novo-černský, Staročernský a Nový Pardubický. Další rybníky napájely kratší kanály z Loučné, která se vlévá mezi Sezemicemi a Pardubicemi do Labe. Nejstarší celkové doklady o příjmech z prodeje ryb známe až ze 6O. let 16. století, kdy Pardubice i Bohdaneč vlast-nil poslední majitel z východočeské větve Pernštejnů, Jaroslav (měl dva mladší bratry, Vratislava, známého sňatkem z Marií Manrique de Lara, Španělkou z rodu Mendoza, a Vojtěcha, který se staral o Pardubice za Jaro-slava, který pobýval na dvoře císaře Ferdinanda I. Habsburského). Jaroslav se, jak známo, u vídeňského dvora zadlužil a musel Pardubice prodat císaři Ferdinandu I., který je koupil pro svého syna Maxmiliána II., budoucího českého krále a otce Rudolfa II. Pak Pardubice i Bohdaneč připadly Habsburkům (Jaroslav roku 1560, kdy se tak stalo, umírá). Tehdy byl hlavním fišmistrem Ma-touš Křižanovský.
Bohdanečtí "kapříci" se Labskou vodní cestou vozili do Prahy (překladiště bylo v obci Čelákovice), dále do sou-sedního Hradce Králové a do Kolína. Kapři a štiky byli přepravováni v "košatkách."
Výnos z doby, kdy Bohdaneč a Pardubice patřily ke královské komoře, činil v průměru asi 50 procent čistého výtěžku z celého dominia, což představovalo částku při-bližně 6 300 kop grošů českých ročně. V uvedené době, jak se v publikacích uvádí, však nastaly jisté potíže v provozu rybničního hospodářství, nebylo totiž zdaleka jediným perspektivně rozvíjejícím odvětvím v bohatém ekonomickém repertoáru na svoji dobu neobvykle podnikavých Pernštejnů.
Pardubická rybniční soustava neměla v té době v Čechách rozsahem i celkovým pojetím obdobu. Výrazným způsobem ovlivnila ráz krajiny a život člověka i přírody na několik staletí. Do moderní dnešní doby přetrvaly ovšem již jen nepatrné zbytky, které jsou lemovány přírodními rezervacemi a naučnými cyklostezkami. Vodní dílo Opa-tovický kanál je pak vyhlášenou technickou památkou.
Velmi důležitým historickým pramenem o stavu rybni-kářské soustavy je mapa Jiřího Matouše Vischera - Pan-ství pardubické 1688. V ní je zachycen nejen tehdejší stav pardubických rybníků, ale i obraz "místopisný." Smyslem mapy byla pravděpodobně revize rybníků podle zřejmě staršího, nám neznámého seznamu. V připojeném výčtu je uvedeno 225 rybníků. Některé další uvedl Vischer jako zastaralé, takže je nebylo možno nalézt. U každé vodní plochy je uvedena násada ryb v kopách. Tady se dozvídáme o vskutku impozantní ploše již zmiňované Čeperky 1003 ha, dále Oplatila 435 ha, Rozkoše 274 a Bohdaneč-ského 320 ha.
Velmi zajímavou postavou pardubického a bohdanečské-ho rybnikářství je Kunát mladší z Dobřenic, narozený snad kolem roku 1465 (zemřel 1539). Na přelomu 15. - 16. století projektoval některé velké rožmberské rybníky v jižních Čechách (např. Velký Tisý ) a stal se "učitelem" mnohem známějšího a slavnější již zmiňovaného Štěpánka Netolického. Kunát nějakou dobu působil jako fišmistr na panství Kolín (1492 - 1502), později pracoval jako projektant - vyměřování vhodného území pro stavbu rybníků. Roku 1513 je připomínán v pramenech jako stavitel opatovického jezu. Je téměř jisté, že se musel podílet i na jiných projektech na Pardubicku a Bohdaneč-sku. Mezi další fišmistry patřili například Jan Stanovský z Čechtic ( řečený Mřeň ), který působil jako pernštýnský purkrabí na Hluboké, dále Jan Hynek ze Sudoměře, po-cházející z Hostovic a další. Určitě nejznámějším byl Jan Vlček, připomínaný v pramenech roku 1515 (funkci zastával až do pro Pernštejny osudového roku 1560 ).

Bohdanečské rybnikářství po roce 1560
Od roku 1560 se pardubické panství stalo součástí habsburské komory. "Zlatá doba" pro Pardubice a nedaleký Bohdaneč skončila. V 18. století bylo mnoho rybníků zaoráno, ale k největšímu úpadku došlo až na počátku 19. století, kdy prameny udávají hospodaření na 69 rybnících (srovnej údaj z první poloviny 16. století, přibližně 230 rybníků). Po státním bankrotu roku 1855 musel stát komorní pardubické panství prodat. Stalo se majetkem ví-deňských bank, z nichž privátní kreditní banka se stala akciovou společností a rozdělila panství na několik částí a různé majitele. Ojedinělé vodní dílo bylo nenahraditelně zničeno, hráze rozvezeny, kameny z nich použity jako "kamenolomy" na stavby domů, staleté duby, střežící pevnost rybníků ( "aby se hráze nepohnuly" ) káceny.
Roku 1881 zakoupil část panství bohatý vídeňský podnikatel Dr. Richard Drasche , svobodný pán z Wartinberka. I když je jeho jméno spjato většinou s lámáním čedičové skály (alkalický neflit , původem sopečný lakolit), na které stojí Kunětická hora (část jižních hradeb se díky tomu zřítila), málo se poměrně ví, že R. Drasche oživil rybniční hospodářství, dal zmeliorovat mokřiny a rybníky se zachovalými hrázemi a především ty, které byly závislé na vodě z Opatovického kanálu, znovu napustil. Mlynáři, jejichž mlýny stály na Haldě , se obávali, že tím budou poškozeni, protože spotřeba vody bude příliš vysoká. Proto se domáhali vodního práva. Spor vyřešil zeměděl-ský inženýr z Prahy František Šantrůček tak, že nechal prohloubit kanál, čímž docílil většího přítoku vody. Stačila nejen naplňovat rybníky, ale i pohánět mlýnská kola.
Při pozemkové reformě, která začala roku 1919 a probíha-la prakticky v období celé první republiky, největší část bývalého panství i s rybníky koupil samosprávný pardu-bický okres. Za jeho držení byly založeny dva rybníky - Tichý a Udržal.
Další změna majitele nastala až v roce 1949, rok po převratu, kdy vznikla samostatná rybářská jednotka, řízená státními statky. Roku 1951 se vytvořila oblast, řízena Státním rybářstvím Litomyšl, které dalo podnět ke vzniku střediska v Bohdanči. V té době bylo spravováno 44 rybníků. Od padesátých let až do roku 1993 nedošlo k podstatným změnám. 1.5. 1993 vznikl samostatný pod-nik Rybniční hospodářství s.r.o., Lázně Bohdaneč, jehož existence byla spojena s Adolfem Vondrkou.
Na konci devadesátých letech se obhospodařovalo z bývalé velké rybniční soustavy 65 rybníků.
Skutečností zůstává, že si bez rybníků a rybníkářství lázeňské město Bohdaneč představit nedovedeme.
Rozlučme se starým rybářským pozdravem " Petrův zdar!"

Použitá literatura :
1) Lázně Bohdaneč (Kniha o Městě), Milpo Praha 1998, (Jana Gutwirthová: Rybníky a rybnikáři, str. 97 - 101 ).
2) Lázně Bohdaneč průvodce, 1969.
3) Šebek a kol.: Dějiny Pardubic ( I. díl), Pardubice 1989, ( Petr Vorel : Za pánů z Pernštejna, str. 85 - 138 ).
4)Pardubice ( Kniha o městě ), Milpo Praha 1999, ( Petr Borovec : Krátce z dějin města, str. 9 - 16 ).
4) Borovec, Petr a kol. : Historie a současnost podnikání na Pardubicku, Městské knihy s.r.o. Žehušice 2007, (Petr Borovec : Historie průmyslu a živností v Lázních Bohda-neč, Vznik a vývoj města jako hospodářského regionu, str. 137 - 156).

GPS souřadnice: 50.09058N, 15.66818E

Autor: PhDr. Petr Borovec
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007








Předchozí článek: Navštivte Perníkovou chaloupku
Následující článek: Nová naučná stezka spojuje pardubické památky


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na ANDRLOVĚ CHLUMU u Ústí nad Orlicí.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v ČESKÉ TŘEBOVÉ s kašnou a starou radnicí.

ORLICKOÚSTECKO: Podloubí na náměstí v KRÁLÍKÁCH.

SVITAVSKO: Kostel sv. Jiří v KUNČINĚ.

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Kašna na náměstí v DAŠICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml