|
| |
|
Situační zpráva z Ležáků
26. 06. 2007 Dne 20.6.1942 byli gestapem z Pardubic zatčeni: František Vaško, majitel lomu v Dachově, bytem v Pardubicích, ženatý, a Jindřich Vaško, narozen 15.10.1910 v Troubelicích na Moravě, správce uvedeného lomu v Dachově, bytem v Dachově čp. 68, ženatý. V sobotu dne 20.6.1942 přijelo auto z Pardubic s gestapáky na obecní úřad do Miřetic, vyzvalo starostu obce, aby s nimi šel. Vedli ho k bytu správce Jindřicha Vaško, důstojníka československé armády. Ten ale nebyl doma, protože odešel do lomu. Gestapáci odešli tedy se starostou do lomu a tam mu nařídili, aby pana Vaško vyvolal. Správce byl nad jámou, gestapáci mu podali ruku a zatkli ho. Vaško byl naložen do auta a podle svědectví dělníků byl za ruce uvázán ke dnu auta. Paní Vašková byla u rodičů, takže ho vůbec nespatřila. Nebyla zatčena, protože očekávala rodinu. Zatčen byl dále Karel Svoboda, narozen 3.11.1902 v Chrudimi, strojník lomu v Dachově, bytem v Miřeticích čp. 58, ženatý, pilot čs. armády. V neděli dne 21.6.1942 o půl páté odpoledne přijela dvě auta obsazená gestapáky do mlýna na Ležáky. Majitelem mlýna byl Jindřich Švanda, narozen dne 15.7.1904 v Pusté Kamenici, okres Litomyšl, bytem v Dachově čp. 26 - mlýn Ležáky, ženatý, otec dvou dětí: Emilie a Bohumily. Mlynář Švanda byl ihned zatčen. V nočních hodinách se gestapo opět vrátilo do mlýna a hledalo mlynářovu ženu. Ta všek pro stesk a smutek nezůstala ve mlýně, ale šla spát do domku v Ležákách, kde byla také nalezena a ihned zatčena. Jmenovala se Františka Švandová, rozená Šťulíková, narozena 4.10.1909 v Dachově. V pondělí 22. června 1942 v 5 hodin ráno byl nalezen vrchní strážmistr Kněz, velitel četnické stanice ve Vrbatově Kostelci mrtev na polní cestě za obcí Louka, směrem k Ležákům. Zastřelil se ze služební pistole. Případ vyšetřoval velitel četnického oddílu major Cásek s lékařem MUDr. Rudolfem Slámou z Chrasti. Týž den byla četnická stanice ve Vrbatově Kostelci převzata do správy německým četnictvem z Pardubic - velitel Hauptwachmeister Knuth. Příslušníci stanice bylo pod dozorem gestapa na stani-ci stále vyšetřováni, hlavně proto, zda vědí něco o stycích vrchního strážmistra Kněze se správcem Vaško a jeho činnosti ve službě a mimo ni. Během dne se dopoledne na četnickou stanici do Vrbatova Kostelce opět dostavilo gestapo z Pardubic, snad i z Prahy v počtu asi 12 osob. Provedli důkladnou prohlídku četnické stanice i bytu zastřeleného vrchního strážmistra Kněze. Mimoto řádilo gestapo i v Ležákách. Hledalo pana Josefa Šťulíka, narozeného 28.1.1943 v Dachově, bytem tamtéž, majitele lomu. Doma jej však nenašli, jeho manželce pohrozili, pokud se hledaný do dvou hodin nepřihlásí, srovnají celou osadu se zemí. Šťulík se záhy přihlásil a byl zatčen. Zároveň byla zatčena jeho manželka Marie, rozená Pelikánová (1920). Zatčen byl i Václav Šťulík, mlynář na odpočinku, ženatý (nar. 1885). Zemřel 30.12.1943 v koncentračním táboře v Osvětimi, jeho manželka Růžena Šťulíková, rozená Janoušková (nar. 1883). Gestapu pak zajelo na Včelákov čp.41, kde zatklo Františka Pelikána, rolníka narozeného 5.2.1882 v Proseči, ženatého, jeho syna Václava Pelikána, který však byl za tři hodiny propuštěn a ačkoliv byl teprve patnáctiletý, ujal se opuštěného hospodářství. Sousedé mu zdarma pomáhali. Současně byla také zatčena Františka Pelikánová, rozená Ouřecká, narozena 1892, manželka Františka Pelikána. V noci se gestapo vrátilo. Dle výpovědi služebníka p. Pilaře, který spával ve stodole, prý gestapo spoutaného a ztýraného mlynáře vedlo nahoru do mlýna. Mlynář jim prý řekl: "Zde to bylo, ale už to tu není." Poté byl vhozen do auta a odvezen. 23.6.1942 němečtí četníci předali četnickou stanici ve Vrbatově Kostelci do rukou českých četníků, kteří tam sloužili. 24.6.1942 měl pohřeb zastřelený vrchní strážmistr Karel Kněz. Na jeho pohřbu nesměl kromě rodinných příslušníků a osob určených k nesení rakve nikdo jiný být. Důvody k vypálení Ležáků 1) Měla tam být umístěna a používána tajná vysílačka 2) Měli tu býti přechováváni parašutisté Nešťastný, smutný a nezapomenutelný den - středa 24.6.1942 Senoseč byla v plném proudu. Do krásy a nádhery letního dne a idylického klidu malé a tiché vesničky se loudil strašidelný přízrak. V poledních hodinách sem přijížděla 4 ponurá auta jedoucí od Chrudimi, naložená vojskem nacistů v plné zbroji. Za nimi jelo osobní auto. Mezi Miřeticemi a Dachovem vojáci z vozů vystoupili. Ve 13,15 projely dva autokary Dachovem a Ležáky a pokračovaly směrem k Dřeveši. Ve 13,50 byl vidět postup několika vojenských družstev přes pole do Dachova k Ležákům. Vzdálenost mezi družstvy byla asi 200 metrů. Každé družstvo mělo těžký kulomet. Dělníci kamenolomu firmy Černík, který se nachází v blízkosti mlýna, se domnívali, že se jedná o vojenské cvičení. Družstva se pak rozvinula kolem Ležáků. Nejvyšší body byly obsazeny kulomety, někteří vojáci postupovali až do obce a vcházeli do obytných budov. Za chvíli bylo vidět, že vojáci vyváděli z domků obyvatele, které vedli k tichému lomu, kde se nepracovalo. Dělníci, kteří pracovali v sousedním lomu, byli vyzvá-ni, aby vystoupili na cestu. Zde byli seřazeni do dvojstupu a odvedeni k silnici. Nesměli se přitom podívat směrem k Ležákům, kde stáli nehnutě asi 10 minut, poté u nich byla učiněna prohlídka, zda u sebe nemají zbraně. V tuto chvíli již na silnici stály 4 autobusy a několik osobních aut. Z vozů vystoupivší gestapo a vojsko se tu o něčem radilo. Prý tu byl přítomen jeden z nejhorších gestapáků - Lehne z Pardubic. (Poznámka: podle výslechu s tajemníkem gestapa z Pardubic Hubertem Hanouskem byli při vypálení Ležáků přítomni: krim.vrch. tajemník Walter Lehne, krim. asistent Helmut Mieth, krim. asistent Josef Eichler, krim. asistent Jindřich Aschenbrenner, a celý pluk tzv. Schutzpolizei z pardubického Zámečku) - pozn. M. Horákové. Občané Ležáků byli zahnáni do lomu. Koho nenalezli doma, byl okamžitě dohledán. Dělníci, pracující v lomu byli odděleni od občanů Ležáků. Do lomu byli jako dobytek zahnáni i ti občané, kteří tu byli z okolí a pracovali na polích. Byli ovšem od ležáckých odděleni. Obyvatelé Ležáků si s sebou směli vzít jen cenné věci - zlato, hodinky, potravinové lístky, občanské legitimace a policejní přihlášky. (To snad proto, aby gestapáci nemuseli cenné věci hledat). Před shromážděnými občany stáli vojáci se zbraněmi připravenými zasáhnout a zlomit případný odpor. Když byli všichni občané pracující doma, na polích, v lesích či lomech shromážděni, vystoupil před ně asi 25-letý civilista, hubený člověk, který k shromážděným důstojníkům a poddůstojníkům řekl, že musí jednat rychle. Vyňal z aktovky policejní přihlášky a předčítal jména pří-tomných. Každý se musel ohlásit zvoláním: "Zde!". Když byla jména všech přítomných přečtena, byl vybrán strojník František Kropáček z řad kameníků, který měl být nápomocen při práci v transformátoru. Přihlásil se také účetní firmy Černík, pan Stantejský. Po vykonání práce byl strojník Kropáček propuštěn, ale účetní Stantejský byl zatčen. Poté byli dělníci seřazeni do dvojstupu a odvedeni k Dachovu. Po zjištění jejich příslušnosti pokračovali na místo zvané "Kopeček", kde se po povelu "Schnell!" dali na útěk, za sebou slyšeli rachot zbraní. Každý byl rád, že unikl smrti. V 16,15 četníci a vojsko vehnali dobytek a drůbež na zahradu hostince v Dachově. Obcí Včelákov projela tři auta plně obsazená německými vojáky. Auta jela přes Vyhnánov, Příkrakov, Tisovec, Dřeveš směrem k Ležákům. Okolo druhé hodiny odpoledne zastavilo před obecnou školou ve Včelákově osobní auto, ze kterého vystoupi-li dva důstojníci a jeden vojín. Na zahradě školy si vyžádali od řídícího učitele pět žáků, kterými byli Sýkora, Klapka, Tomek a Dušek. Ti ani netušili, co je čeká, co se doma odehrává. Jen řídící učitel snad tušil, oč tu jde. Malí nešťastníčkové odcházeli a ti, kteří zůstali ve třídách, se teprve později dozvěděli o straš-ném osudu svých malých kamarádů. Děti byly odve-zeny ke svým stejně nešťastným do Ležáků. Další auto zastavilo ve Včelákově u čp. 41, kde bydlel již zatčený František Pelikán. U Pelikánů byly dvě dcery jeho dcery Marie, provdané Šťulíkové, rovněž zatčené. Děti byly u svého patnáctiletého strýce Václava Pelikána. I tyto děti Němci odvezli do Ležáků. O půl páté odpoledne bylo slyšet střelbu od mlýna pana Švandy a vzápětí se k obloze zvedal hustý černý dým. Devět popisných čísel čítala obec Ležáky a devět čísel bylo v této chvíli v plamenech. Pojednou nad Ležáky zakroužilo 6 letadel a kroužilo i nad blízkým okolím. Lidé ze Včelákova byli vystrašeni, starosta je vybízel ke klidu, protože nebylo vyloučeno nebezpečí, že by i Včelákov mohl být vypálen. Celé okolí Ležáků bylo hlídáno vojskem a četnictvem. Domy hořely po celou noc, ráno ještě dohořívaly. Na poštovní úřad ve Včelákově směřovala řada hovorů, které se tázaly, zda nemají být vyslány hasičské sbory, zda nehoří Včelákov. K tomuto osudu nebylo daleko, jelikož v domě pana Pelikána čp. 41 byla také hledána vysílačka. Všichni občané Ležáků včetně dětí byli naloženi do aut a odvezeni do Pardubic. Podle zaslaných úmrtních listů na farní úřad do Včelákova pak byli dne 2.7.1942 na Zámečku v Pardubicích zastřeleni a ihned v pardubickém krematoriu spáleni: Jindřich Vaško (narozen 17.10.1910) Jindřich Švanda Karel Svoboda Františka Švandová Josef Šťulík A dne 24. června 1942 byli pardubickým gestapem odvlečeni: Antonín Čech narozen 22.5.1882 Marie Čechová 1898 Vlasta Čechová 19.5.1925 Marta Čechová 9.7.1924 Josef Boháč 31.12.1868 Marie Boháčová 29.4.1872 Břetislav Boháč 12.11.1912 Květa Boháčová 13.3.1918 Čeněk Bureš 22.7.1908 Františka Burešová 5.7.1908 Marie Dušková 14.8.1897 Ludvík Dušek 1.8.1920 Květa Dušková 1.5.1925 Oldřich Dušek 1.2.1933 Stanislav Hrdý 24.8.1900 Aloisie Hrdá 14.6.1903 Marie Hrdá 5.1.1930 Josef Hrdý 23.6.1870 Marie Jamborová 7.2.1894 Marie Klapková 8.12.1898 Vlasta Klapková 18.12.1920 Jaroslav Klapka 21.4.1929 Františka Louvarová 14.7.1889 Alois Mrkvička 1.4.1914 Jaromír Mrkvička 24.5.1911 Marie Mrkvičková 28.6.1919 Antonín Skalický 26.12.1898 Helena Skalická 11.8.1926 Adolf Sýkora 4.5.1908 Emilie Sýkorová 4.7.1911 Jiří Sýkora 14.3.1933 Pavel Sýkora 24.6.1941 František Sýkora 22.3.1913 Milada Sýkorová 30.7.1916 Karel Tomek 60 let Růžena Tomková 52 let Karel Tomek 18 let Růžena Tomková 17 let Břetislav Tomek 13 let V říjnu a listopadu 1942 pracovní četa zcela odklidila i ty nejmenší zbytky Ležáků a mlýna. Pan Pelikán, pocházející ze Včelákova čp. 41, a jeho paní se vrátili z koncentračního tábora ve Weimaru v Německu. Po převratu byl kraj Ležáků opravdovým dějištěm války. Byla to zlá bitva partyzánů s Němci. Bylo tu zajato několik desítek Němců a podle zpráv bojujících partyzánů tu bylo zastřeleno asi 70 nacistů, kteří byli zakopáni po lesích a lukách. 15 z nich je pochováno na hřbitově ve Včelákově. Bylo tu ukořistěno mnoho střeliva a zbraní, nákladní auta a velký autobus. Ležáky a skupina partyzánů zdejšího kraje zůstanou věčným a slavným fóliem historie zdejšího kraje. (red. kráceno J. Řeháčkem)
Autor: líčená panem Plačkem, poštovním pomocníkem ve Včelákově Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2007 Předchozí článek: Vzpomínky na manžele Paloušovy Následující článek: Nejen o Josefu Chrbolkovi z Mnětic, ale i o Silver A Vytiskni stránku Zpět na úvodní stránku |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
