Sdružení přátel Pardubického kraje

Soubor lidových staveb Vysočina


23. 07. 2008 Soubor lidových staveb Vysočina je v rámci České republiky druhé největší muzeum v přírodě, co se týče rozlohy, počtu objektů i návštěvnosti hned po Valašském muzeu v Rožnově pod Radhoštěm. Rozprostírá se ve třech lokalitách. První návštěvníci měli možnost navštívit v roce 1972 expozici na Veselém Kopci. Další expoziční lokalitou je "Betlém" v Hlinsku a dále pak vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech, kde stojí dále za povšimnutí i barokní zámeček, kam jezdil i Karel Václav Rais.

Veselý Kopec
Na Veselý Kopec jsou objekty přenášeny. Nachází se zde stavby s prvky typické lidové architektury z Chrudimska, Nasavrcka, Poličska, Hlinecka a Litomyšlska. "Původní osada na Veselém Kopci zanikla na počátku 19. století. Byla to osada s rozvolněnou zástavbou, která je typická pro oblast Hlinecka a Českomoravské vrchoviny. Některé objekty jsou přenášeny na místa původních staveb, které zanikly, jako např. hájenka, mlýn, sušky. Snažíme se vytvořit osadu, která by přibližovala návštěvníkům život a práci drobných zemědělců od poloviny 19. století do poloviny 20. století," informuje vedoucí správy Souboru lidových staveb Vysočina PhDr. Ilona Vojancová.
Za pozornost stojí i kolekce technických památek na vodní pohon. Kromě mlýnu, obnoveného na původním místě, zde stojí olejna nebo unikátní varna na povidla, která v jiném muzeu v přírodě není. Nejstarší stavbou na Veselém Kopci je soukromá usedlost čp. 4, která je návštěvníkům nepřístupná a pochází z přelomu 16. a 17. století. Patří k nejstarším objektům v Železných horách a dala však podnět k tomu, že na Veselém Kopci začal vznikat skanzen. Jednou z nejstarších staveb je i polygonální stodola, která byla na Veselý Kopec přenesena ze Sádku u Poličky. Na vazbě krovu má datování 1684, kdy byla postavena na původním místě.
Jak nás informuje Vojancová, není přenášení lidových staveb rozhodně jednoduchou záležitostí. Ale na Veselém Kopci se to daří úspěšně, o čemž svědčí i skutečnost, že veškeré technické památky zde umístěné jsou plně funkční. "Můj předchůdce pan Štěpán, který se zasloužil o vznik této expozice, měl kolem sebe skupinu sekerníků, kteří sice nebyli vyučení sekerníci, ale měli možnost se to ještě v sedmdesátých letech naučit od sekerníka pana Vondráčka z Dachova, který na toku řeky Chrudimky postavil několik mlýnů. S touto skupinou spolupracujeme nejen my, ale i další muzea nejen u nás, ale i v zahraničí," upřesňuje Vojancová.
Typické stavby této oblasti jsou roubené z období 18. a 19. století. Jsou to usedlosti komorovo - chlévového typu se síní, komorou, světnicí a chlévem pod jednou střechou. Typické je také "podlomení", což je stříška, která dělí stěnu od lomenice. Typická je i zdobená lomenice a polovalba, které se říká "kukla".

Betlém
Typické stavby lidové architektury nacházíme nejen na Veselém Kopci, ale i v expozici Betlém v Hlinsku. Soubor lidových staveb Vysočina vlastní v této oblasti celkem 12 objektů, které jsou na rozdíl od Veselého Kopce obnoveny na původním místě. "Na význam této oblasti upozorňovali památkáři již od padesátých let. Teprve až v roce 1995 se Betlém stává památkovou rezervací, když před tím bylo v roce 1989 rozhodnuto o jeho záchraně," informuje Vojancová.
Zcela jistě mnohé napadne, jak dostala část Hlinska pojmenování Betlém. Jeho vznik však není doložen a název není ani ojedinělý. Stejné názvy mají čtvrti i v jiných městech, kde bydleli zejména řemeslníci. Vysvětlením tak je, že scenérie řemeslnických domků v zimě připomínají scenérie z lidových betlémů.
Objekty v hlineckém Betlému vznikaly v polovině 18. století. Tehdy si je budovali řemeslníci, kteří se stěhovali do města. Převažovali zde hrnčíři, jelikož v okolí bylo několik "hliníků", tedy míst, kde se kopala hlína. Později byli nejčastějšími obyvateli hlineckého Betléma tkalci. Za zmínku stojí zejména domek čp. 159. Důvodem není pouze zajímavá expozice s obydlím tkalce, ale i skutečnost, že na záklopovém prknu v lomenici byl při rekonstrukci objeven nápis, kde se hovoří o tom, že domek byl vyzdvižen v nákladu Jana Beneše. Je zde datování 1765, které patří k nejstarším datováním na záklopových prknech Pardubického kraje. V dalším domku je připomenuta výroba dřevěných hraček na šlapacím soustruhu. Ve vánočním období je zpřístupněna vánoční výstava, v jednom domku je přístupný mechanický betlém, který vyřezal lidový řezbář Rudolf Frinta z Nového Města nad Metují.

GPS souřadnice: 49.76257N, 15.84106E

Autor: Jan Řeháček
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2008






Předchozí článek: Chrudim - živé historické a kulturní město v roce 2008
Následující článek: Pardubicko - perníkové srdce Čech


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v ŘETOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Klášter HEDEČ - poutní místo nedaleko Králík.

SVITAVSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie barokně přestavěný po požáru roku 1726 v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Městská věž v JEVÍČKU.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml