Sdružení přátel Pardubického kraje

Svitavy slaví 760 let města


11.10.2016 Krajina Svitavska a město samotné je opředeno mnoha pověstmi a legendami. Vždyť na místě mariánského kostela na náměstí sloužili v roce 891 mši soluňští bratři sv. Cyril a sv. Metoděj. Pravdou zůstává, že v tradovaném roce byli oba již mrtvi, ale legenda je to prastará. Stačí v letopočtu zpřeházet pořadí číslic a k roku 981 připomněl kronikář Kosmas řeku Svitavu. Tato, téměř sto kilometrů dlouhá řeka, dala městu své jméno. Její název znamenal čistou a průzračnou vodu.
První reálná zmínka o městě se datuje do poloviny XII. století, kdy sem přišli litomyšlští premonstráti a založili na levém břehu řeky kostel sv. Jiljí. Položili tak základy k osadě, kterou pojmenovali „Stará Svitava“. Druhou kolonizací, jejímiž nositeli byli převážně německy mluvící osadníci, vznikla v polovině XIII. století tzv. Svitava „Nová“. Kolonizační činnost pohraničí probíhala zejména za úřadu biskupa Bruna ze Schauenburka (1245–1281), který také pověřil svého blízkého spolupracovníka, vestfálského šlechtice Helemberta von Thurm, založením města Svitav.

Zájmy olomouckého biskupství a litomyšlského premonstrátského konventu se vyostřily do sporu, jenž byl rozhodnut 6. listopadu 1256 smírčí smlouvou. Listina, jíž je spor vyřešen se považuje za „zakládací listinu města Svitav“. Svitavy se tak staly městem podřízeným olomouckým biskupům. Městečko, někdy v listinách zvané oppidum, získalo v roce 1330 důležité privilegium, které potvrzovalo svitavskou rychtu. Později ke svitavskému panství připadly vsi Hradec nad Svitavou, Vendolí, Sklené, Javorník, Ostrý Kámen, Horní Hynčina, Kamenná Horka a Chrastová Lhota.
Městské jádro tvořilo 83 právovárečných měšťanských domů, jež byly vystavěny podél středověké komunikace, tedy kupecké stezky. Téměř půl kilometrů dlouhé náměstí bylo v roce 1389 obehnáno hradbami, tu a tam přerušené branami. Ty byly tři a pojmenování dostaly podle směru, kterým se z nich vycházelo. Doložena je brána Pražská, Brněnská a nejmladší Lanškrounská. Začátkem XIX. století byly, stejně jako hradby, zbořeny. Hradby ochránily město v období husitských bouří v XV. století, i když byly značně poničeny četným obléháním. Možná, že z této doby pochází legenda o městském znaku. Svitavské panství bylo v této době často propůjčováno, prodáváno a zastavováno. Roku 1484 vykoupil Svitavy správce olomouckého biskupství Jan Filipec od Ješka Svojanovského z Boskovic. Svitavy se staly opět městem patřícím olomouckým biskupům, ale ztratily statut správního centra biskupských statků. Byly přičleněny do mírovského panství.
Toto správní rozdělení trvalo až do roku 1775, kdy byl obnoven úřad pro Svitavsko se sídlem ve Čtyřiceti Lánech. I přes střídání majitelů města nastal v XVI. století rozkvět, který znamenal „zlatý věk“ Svitav. Vzrostla politická moc měšťanstva a s ní nastoupila ekonomická prosperita.
Roku 1590 Svitavy poprvé vyhořely a dřevěné domy na náměstí byly znovu obnoveny z kamene. Svitavy dostaly renesanční háv, ale třicetiletá válka byla skutečnou pohromou. I když následky nebyly tak tragické jako v okolních vsích, zněmily mnohé. Do města vstoupilo v plné síle baroko – byly přestavěny kostely, postavena nová farní budova, při cestách, mostech a na lukách se objevila řada světeckých sloupů, soch a božích muk. Autory těchto děl se stávali místní umělci, jejichž věhlas se rozšířil po okolí.
Nejhorší tragédie přišla v září roku 1781. Celé město vyhořelo a dlouhá dvě desetiletí trvalo než bylo obnoveno. Oprava mariánského kostela trvala do roku 1795. Celé neštěstí ožebračilo zdejší tkalce a soukeníky. Ti si pak nahradili zničené zásoby lnu novou surovinou – bavlnou. Nevědomky tak položili základ věhlasu svitavského bavlnářství.
V kulturním městě vedle sebe žili Němci, Češi a Židé. Konec XIX. století přinesl bouřlivý stavební rozvoj. Vedle dělnických čtvrtí vznikaly honosné vily průmyslníků, které dodnes dotvářejí neopakovatelnou podobu města. Byla to doba činů mecenáše Oswalda Ottendorfera. Tento svitavský rodák se stal úspěšným podnikatelem za velkou louží a na své město nikdy nezapomněl. Z jeho finančních darů byly postaveny nemocnice, sirotčinec a chudobinec a pýcha města – veřejná knihovna a čítárna.
Ekonomická krize 30. let XX. století vyhrotila národnostní vztahy. Vysoká nezaměstnanost, sociální neklid a národnostní různice vedly mnohé Svitavany k otevřené sympatii k nacismu. Přišla mnichovská dohoda, Svitavy se staly součástí Hitlerovy Třetí říše a následovala druhá světová válka. Právě v ní se odehrál neuvěřitelný příběh Oskara Schindlera, dalšího ze svitavských rodáků.
V roce 1945 po skončení války již k společnému soužití Čechů a Němců v jednom městě nebylo prostoru. Vysídlené Svitavy byly v krátkém čase znovu obydleny českými rodinami z různých koutů republiky.

GPS souřadnice: 49.7559372N, 16.4682914E

Autor:
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016






Předchozí článek: Fakulta restaurování Univerzity Pardubice se podílela na obnově kaple sv. Isidora
Následující článek: Propojenost spolusouvislostí Chlumecka a Pardubicka


Vytiskni stránku

Zpět na úvodní stránku




Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Máří Magdaleny ve VČELÁKOVĚ, postavený v letech 1844 až 1848 na místě starší stavby.

CHRUDIMSKO: Kostel sv. Jiljí opata v NASAVRKÁCH.

ORLICKOÚSTECKO: Domek Maxe Švabinského v malebné obci KOZLOV, která je dnes součástí České Třebové.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Zadní vstup na zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml