Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17


16.01.2024 Ing. Jindřich Ressel byl synem vynálezce lodního šroubu Josefa Ressla (1793-1857) z manželství s Terezií Kasteličovou (1802-1872). Narodil se 9. července 1829 v Terstu. Po studiích na Akademii krásných umění v Benátkách byl zaměstnán v Terstu ve strojírně a krátce i u rakouského námořnictva. Na přelomu 50. a 60. let 19. století se roku 1859 oženil s Marií Mummlovou (1841-1913), jež mu roku 1868 porodila dceru Adélu (+1883). Již roku 1876 bylo však manželství rozvedeno. V době sňatku (1859) byl Jindřich Ressel zaměstnán ve Vídni v továrně na výrobu lokomotiv a ve Štýrském Hradci (Graz) v továrně na klíh. Definitivně se však Jindřich usadil ve Vídni, kde se mohl v klidu věnovat své činnosti vynálezce.
Roku 1872 sestrojil „velmi přesný model vzdušné parolodi“ (V. Rypl). Svůj projekt si dal roku 1871 patentovat (pod č.j. 19464/1716 ze dne 31.12.1871). Vzdušná paroloď byla balonem (steroidem z měděného či mosazného plechu) naplňována vodní parou (napětí 1 atmosféra). Jeho stoupací síla byla tedy podle V. Rypla jen o 5% menší (nižší) při naplnění uhlovodíkem. Pod balonem chtěl Ressel v okrouhlé kovové lodici umístit parní stroj o 5 HP, jakož i kompresní pumpu, jež by v recipientu zhušťovala vzduch tlakem, jenž by se rovnal 14,5 cm sloupce rtuti. Z tohoto recipientu měl být hnán vzduch do dutých komor 2 Althanových kol. Tak by se „odstředivá kola“, jak jim říkal Jindřich Ressel, uváděla do rotace i do postupného letu. Kolo nad balonem mělo celá aparát zvedat, menší kolo jej mělo hnát vodorovně.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



21.07.2023 V návaznosti na článek J. Řeháčka v minulém čísle (1/2023, s. 12–13) o Svobodných Hamrech je potřeba čtenářům připomenout pozapomenutou osobnost jednoho z hrdinů Raisovy povídky „Špačci“, jež se tu odehrává. Učitel z blízké Trhové Kamenice Karel V. Rais (1859–1926) jej ve své povídce nazývá „generálem Zubrem“. Jde o olomouckého rodáka Františka Zacha, prvního srbského generála, který ve Svobodných Hamrech (nazývaných Raisem Mlaka) zakotvil ve svém stáří u majitele zámku Ing. Jana Nevoleho (nazvaného Raisem Rozvora), stavitele železnic a přítele Ing. Jana Pernera, pardubického rodáka. Ve vydání „Špačků“ 1958 (Státní nakladatelství dětské knihy) rozkrývá pěkně tuto realitu spisovatel Bohumil Říha. Oba hádavé stařečky, soupeřící o usídlení špačků na zámku, usmířila podle K. V. Raise až smrt paní Nevolové (u Raise Rozvorové). Podle Pernerova životopisce F. Vrťátka (Český národovec, vyd. 1924) chtěl Perner s Ing. Nevolem roku 1845 propojit Nové Město pražské s Malou Stranou novým mostem. Smrtelná Pernerova nehoda v Chocni tomu však zabránila.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023



21.07.2023 Leteckého konstruktéra Zdeňka Rubliče si v současnosti připomíná ve své expozici Orlické muzeum v Chocni. Nebude tedy jistě od věci zmínit jeho životní osudy i ve Vlastivědných listech Pardubického kraje. Určitě také proto, že v letošním roce můžeme vzpomenout 60. výročí úmrtí Zdeňka Rubliče.
Syn fotografa Jindřicha Rubliče (1864-1921) ze Dvora Králové nad Labem totiž také maturoval v roce 1920 na Státní průmyslové škole v Pardubicích ve třídě Ing. Ferdinanda Blavice. Zaznamenejme, že závěrečné hodnocení při maturitní zkoušce jej klasifikovalo jako studenta průměrného, i když uznává jeho píli a úhlednost grafických prací. Škola, založená v roce 1899 tehdy sídlila ve své původní budově na současném Náměstí Čs. legií. Připomeňme ještě, že v roce 1951 se přesunula do Chrudimi a jejím pokračovatelem je současná SPŠ Chrudim.
Uveďme také, že Zdeňkova matka Anna (rozená Königová – 1869-1945) měla se svým manželem 12 dětí. Tři z těchto dětí se věnovaly otcovu oboru – tedy fotografii. Nikoli ale syn Zdeněk, který vystudoval obor strojírenský. Pro rodiče by ovšem nebylo myslitelné vydržovat syna na studiích, ten si tedy musel sám přivydělávat hrou na violoncello v pardubických zábavních podnicích. Také ale, jak se uvádí ve školních materiálech, obdržel od Okresního výboru ve Dvoře Králové ve čtvrtém ročníku studia stipendium ve výši 100 korun. To byla tehdy nezanedbatelná částka. V roce 1921 Zdeněk Rublič nastoupil do továrny na automobily Praga a začal technickou praxi jako kreslič detailista. Měl tak možnost být u toho, když vznikal vůz Praga Alfa, později Praga Picolo. Druhého října 1922 nastoupil vojenskou službu u Leteckého pluku č.1 a z odvodních dokumentů mimo jiné plyne, že Zdeněk Rublič (ani ve své době) nevynikal vysokou postavou. Vojáci mu naměřili 158 centimetrů. Do poloviny roku 1923 absolvoval Školu pro výchovu důstojníků v záloze v Plzni a byl povýšen na svobodníka. Od října do poloviny prosince 1923 pak absolvoval balonový kurz v Olomouci a byl povýšen na desátníka. V lednu 1924 byl převelen k 1. balonové letce a povýšen na četaře aspiranta. Na konci září odešel do zálohy, konkrétně od dělostřeleckého pluku 305, balonové roty v Milovicích. V květnu 1927 byl Z. Rublič povolán na vojenské cvičení, ale pro blíže nespecifikovanou neschopnost během jednoho dne propuštěn. Následně byl zcela propuštěn z branné moci neboli superarbitrován. Důstojníkem v záloze se tedy nestal, nicméně vojenská služba v něm stopu zanechala. Létání v balonu (sice upoutaném a pouze pozorovacím) snad ovlivnilo i jeho snahu o lehkost konstrukcí letadel, která později tvořil.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023



21.02.2023 Alfred Piffl se narodil 13. června 1907 v Kerharticích, jež jsou dnes součástí Ústí nad Orlicí, v rodině tkalcovského mistra továrny fi rmy Sobotka. Pro otcův malý důchod si Alfreda vzali na vychování rodiče jeho matky. Alfredovi to umožnilo studovat na reálném gymnáziu v Pardubicích a později v České Třebové, kde maturoval v roce 1925. Téhož roku se zapsal na fakultu architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Jako devatenáctiletý nastoupil na Ústav deskriptivní geometrie a stereometrie k profesoru Františku Kadeřávkovi ve funkci demonstrátora. Později jej převedli na Ústav architektury starokřesťanské a středověké, kde byl asistentem prof. A.Mendla. Celkově ukončil studium architektury roku 1931 druhou státní zkouškou s vyznamenáním. Toho roku nastoupil vojenskou základní službu u 1. leteckého pluku ve Kbelích u Prahy, ale požádal o převelení k 12. dělostřeleckému pluku v Užhorodu na Podkarpatskou Rus. Důstojnickou školu absolvoval v Košicích. Poté se vrátil na ČVUT, půl roku zde pracoval jako asistent, v roce 1933 pak nastoupil ve Zlíně do reklamního oddělení ve fi rmě BAŤA jako malíř plakátů. V květnu 1934 přešel do Státního archeologického ústavu v Praze. Stal se zde blízkým spolupracovníkem pozdějšího akademika Jaroslava Böhma. Pracoval hlavně na rekonstrukci pravěkých chat podle vykopávek nedaleko Prostějova. Založil v podstatě v Čechách tzv. archgeologii (analýzu stavebních materiálů). Pak nastoupil jako stavební dozor a projektant na stavbě voršilského gymnázia v Ostrovní ulici v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 Nejvýznamnější osobností města Seče na Chrudimsku je zajisté slavný matematik a fyzik PhD. Čeněk Strouhal, jenž se tady narodil 10. dubna 1850. Vystudoval fi lozofi ckou fakultu tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Intenzivně se zapojil do činnosti vznikající Jednoty českých matematiků. Založil Ústav experimentální fyziky při pražské univerzitě, jejímž byl v letech 1903-1904 i rektorem. Nazývá se po něm bezrozměrné Strouhalovo číslo. Zemřel 23. ledna 1922. Jeho vnuk prof. MUDr. PhDr. Eugen Strouhal, DrSc. se narodil 24. ledna 1931 v Praze. Vystudoval současně medicínu i archeologii. Zajímal se o historii nemocí a jejich léčení a v mnoha zemích světa zkoumal kosterní nálezy zajímavé z hlediska medicíny. 9 let pracoval jako lékař, od roku 1961 působil v Egyptologickém ústavu v Praze. Po roce 1968 přešel do Náprstkova muzea. Ke konci svého života byl profesorem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde mimo jiné přednášel o nemocích dávných populací. Zemřel 20. října 2016 v nedožitých 86 letech. Pohřben byl do rodinné hrobky na pražských Olšanských hřbitovech. Byl vždy hrdý na tradici svého rodu, proto rád navštěvoval Seč. Jeho děd byl pro něj stálým vzorem. Jeho bestselerem se stala kniha „Život starých Egypťanů“ oceněná v USA literární cenou a přeložená do 8 jazyků. Byl jedním ze zakladatelů paleopatologie, absolvoval na 30 archeologických expedic, proslul např. historickým výzkumem výskytu rakoviny od pravěku do současnosti. Svou milovanou Seč navštívil naposledy dva roky před svou smrtí – roku 2014.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 Na Hlinecku byla po 85 letech obnovena stezka malíře Františka Kavána. Přišla jen skupinka zvídavých, zainteresovaných a􀣢vědoucích. Stezka není kopií té původní, ale má několik styčných bodů, kdy krajina potvrzuje, že tady Kavan opravdu rozložil své štafle, vzal do levačky paletu a v pravé ruce držel štětce. Františka Kavána, významného české krajináře, (1866 až 1941) by si měli hýčkat především historici výtvarného umění v Královéhradeckém kraji, protože tady se Kaván narodil, zemřel, a vytvořil zde nemalou část svých děl. Jeho nejslavnější obraz Podmrak vznikl v jeho rodné vsi Víchovská Lhota u Jilemnice a nejenže visel na Světové výstavě v Paříži ve stejném sále jako díla nejslavnějších francouzských impresionistů, ale dokonce zde získal Zlatou medaili.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



21.02.2023 V Brandýse nad Orlicí žilo i zemřelomnoho význačných osobností.Jednou z nich byl kněza biskup Jednoty bratrské, správcemladoboleslavské bratrské diecéze,centra Jednoty v Čechách a literátMatouš Konečný. Po porážce povstánív roce 1620 se spolu s jinýmibratrskými duchovními uchýlildo Brandýsa nad Orlicí na panstvíKarla staršího ze Žerotína. Zde alejiž 8. února 1622 zemřel. Byl pohřbenna bratrském hřbitově, kterýv roce 1559 založil Jan staršíze Žerotína. Hřbitov se nacházelu kostela sv. Jana Křtitele a jehosoučástí byla i žerotínská hrobka,ve které byl pohřben mezi 13 členyžerotínského rodu také její nejvýznamnějšíčlen Karel starší. Do dnešní doby se zachoval jenžerotínský pomník, připomínajícíhřbitov Jednoty bratrské s kostelemsv. Jana Křtitele a hrobkoužerotínského rodu. Spolu s ním sena východní zdi sousední vily Comeniusč. p. 100 v Žerotínově ulicidochovaly nepatrné zbytky zdivaz někdejšího kostela a unikátní náhrobnídeska Matouše Konečnéhoz roku 1622 připomínající nynějších400 let od jeho úmrtí.Jméno biskupa Matouše Konečnéhose ale zcela neočekávaněobjevilo v médiích v roce 2006.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022



14.10.2022 Na letošní rok připadá 170. výročí úmrtí Friedricha Ludwiga Jahna, německého pedagoga, člena frankfurtského Národního shromáždění. Proslul ale především jako zakladatel německého tělocvičného hnutí, které později fungovalo pod názvem Deutscher Turnverband. Z toho důvodu byl F. L. Jahn nazýván Turnvater, tj. otec tělocviku. Narodil se roku 1778 v Lanzu v Braniborsku. Studoval na gymnáziu v Salzwedlu a později v Berlíně. Po dokončení gymnázia se věnoval studiu teologie v Halle a Greifswaldu, ovšem kvůli neustálým sporům studium opustil a začal studovat německý jazyk. Roku 1805 byl v Göttingen jmenován docentem a o rok později se po bitvě u Jeny připojil k pruské armádě. Již v této době se zaměřoval na tělesnou výchovu mládeže. Za tímto účelem zřídil v Hasenhaidu první cvičiště, kde své žáky učil hrám, pochodu a cvičení. Po válce se vrátil do Berlína, kde byl jmenován státním učitelem gymnastiky. Ustanovil základy cvičení na bradlech, hrazdě a koni, vynalezl odrazový můstek. Zasloužil se i o to, že se již necvičilo pouze venku, ale začalo se cvičit i v tělocvičnách.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022



16.06.2022 V roce 1998 v době mého starostování navštívila naši obec paní senátorka Jaroslava Moserová – Davidová v rámci své předvolební kampaně. Dodnes na ni s úctou vzpomínám. Proč? Snad proto, že uměla báječně působit na lidi okolo sebe svým osobním kouzlem a milým vyjadřovacím způsobem blízkým všem. Pro každého měla vlídné slovo, na každou otázku znala vtipnou odpověď. Přijela vlastenecky autem Tatra 700 se řidičem, který nám „klukům“ ve volné chvíli tento prestižní model českého auta ukázal, a protože jsme měli jet s paní senátorkou na oběd, hodila se i chvilka etikety. Byla to zajímavá promluva, při níž se šlo i do detailů, například jak držet vidličku při jídle-vždy vidlicemi směrem dolů. Tady se možná nabízí pararela s držením kordu. Kord držený šikmo vzhůru (jak jsme u vidličky zvyklí) je zřejmě v diplomatické řeči – výzva či obranný postoj. Držení kordu šikmo k zemi výzvou není (ovšem sousto z vidličky zase krásně sjíždí dolů).
V době, o které je řeč, sídlilo u nás muzeum traktorů Národního zemědělského muzea v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022



18.12.2021 Neprávem opomíjený autor historických epopejí F.J.Čečetka se narodil 23. dubna 1871 v Nových Hradech u Vysokého Mýta, proslulých svým zámkem zvaným „české Versailles“. Narodil se jako nemanželské dítě Kateřiny Truhlářové, dcery mlynáře „vejměníka“ v Roudných (části Nových Hradů) čp. 65. Legitimován byl teprve – jak uvádí matriční zápis faráře J. Pohyby pořízený při křtu 16.9.1873 – když se jako otec přihlásil Antonín Čečetka, barvíř a rolník v Nových Hradech čp. 37 (viz kopie matričního zápisu). Chlapce Františka zřejmě ovlivnilo prostředí rodiště a blízkost historických měst Poděbrada Nymburka, kde Čečetka nastoupil jako učitel na chlapecké měšťanské škole, než se stabloval jeho renovovaný autor historických námětů (románů a dramat) a děl pro děti a mládež. V Poděbradech udržoval např. kontakt s lékárníkem J. Hellichem, o čemž svědčí i Čečetkova korespondence z Prahy. Roku 1903 byl Čečetka členem výboru a tajemníkem muzea v Poděbradech.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 4/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Planetární stezka
Kozlovský kopec
První pardubické letiště
Patnáct horopisných celků



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Rozhledna na SUCHÉM VRCHU u Králík.

SVITAVSKO: Zadní vstup na zámek v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ

SVITAVSKO: kostel Rozeslání sv. Apoštolů v LITOMYŠLI je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml