Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15


22.07.2020 Článek je upraveným autorovým příspěvkem s názvem Návštěva malířky Zdenky Braunerové v Řetové, který vyšel u příležitosti 150. výročí jejího narození ve Středočeském vlastivědném sborníku (Muzeum a současnost, řada společenskovědní), svazek 26/2008, vydávaném Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy na str. 156-159. Pro toto doplněné pojednání byla rozšířena obrazová příloha a seznam pramenů a literatury nahrazen poznámkovým aparátem. Na začátku byla informace, otištěná ve Zpravodaji obcí Řetůvka, Řetová a Přívrat č. 2/2003 pod podobným názvem. Její pisatel se domníval, že babička Zdenky Braunerové, matka Františka Braunera, rodáka z blízké Litomyšle, pocházela z Řetové. Usuzoval tak z pasáže v románovém životopisu „Na křídle větrného mlýna“, kde František Kožík píše:

Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2020



23.04.2020 V rodinné historii byl občas označován jako Josef Schuch III. S manželkou Marií byl po dlouhá léta zahradníkem ve Zdechovicích. Čím byl výjímečný? Hlavně svým talentem, pracovitostí a houževnatostí. Kromě toho, že byl schopným zahradníkem (ve vytápěných sklenících ve Zdechovicích spálil 300 q koksu ročně a už začátkem března – na MDŽ, měl květiny k řezu), byl výborným houslistou, ale také fotografem. Tehdy se ještě fotilo na skleněné desky. V jeho případě to byly desky formátu 6x9 cm. Díky souhlasu rodiny můžeme dnes publikovat jeho snímky. Pro mě osobně název profese „zahradník“ a jméno Schuch (šuch) naprosto a zcela splývaly.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2020



23.04.2020 Jaromír John, vlastním jménem Bohumil Markalous byl český spisovatel, ale i učitel nebo novinář. Jeho jméno je však dodnes známé právě díky jeho spisovatelské činnosti. Narodil se 16.4.1882 v rodině středoškolského profesora v Klatovech. Když bylo Johnovi pět let, zemřela mu matka a rodina se přestěhovala do Chrudimi. Zde absolvoval gymnázium v Chrudimi a na přání otce vystudoval přírodovědnou fakultu v Praze. Po úspěšném ukončení studia na fakultě pokračoval v roce 1907 na přírodovědné fakultě v Innsbrucku. Poté působil jako středoškolský profesor v Praze, v Kolíně a následně v Hradci Králové. Již tehdy psal do časopisů a novin.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2020



29.03.2020 O místu narození Jiřího Potůčka je všeobecně uváděno, že se narodil v Brunecku , Rakousko-Uhersko, což však není úplně přesná informace.Dosud publikované práce o Jiřím Potůčkovi se nezabývaly podrobnostmi o místu jeho narození, jeho rodině, ani bližšími rodinnými informacemi. V této eseji jsou uvedeny dostupné údaje o místu jeho narození, rodičích, Potůčkově vzdělání i o zaměstnání Potůčkových rodičů, které je přivedlo z Vranova u Rokycan do vzdáleného koutu jižních Tirol.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019



29.03.2020 Mezi spisovateli a literárními pracovníky s vazbou na Chrudimsko, a tedy i Pardubický kraj zaujímá významnou roli Helena Šmahelová-Trostová (1910 -1997). Její životní příběh byl připomenut například článkem ve VLPK 4/2005 a je vázán na dalšího spisovatele s regionálními kořeny, Jaromíra Johna ( Bohumila Markalouse 1882 – 1952). Málo však je známo o Boženě Hackenschmiedové (1881 – 1982). Byla sestrou spisovatelčina otce Karla Šmahela. I ona byla literárně činná, překládala a publikovala v časopisech. Patrně po ní zdědila talent neteř Helena Šmahelová. A obecně umělecké nadání pak zdědil i Boženin syn Alexander.
Pravda, dnes je již těžké zjišťovat podrobnosti osudů této redaktorky a publicistky, třeba i proto, že závěrečnou část svého života prožila se svým synem v zámoří. Pokusme se z dochovaných dokumentů alespoň naznačit více, než lze odvodit z pojednání o Boženě v poslední části Šmahelové trilogie, nazvané Hlasy mých otců (1987). Tam autorka věnuje prostor několika stránek vztahům Boženy s matkou Františkou a manželem Františkem Hackenschmiedem. Udělejme vlastně to, co tak ráda činila Helena Šmahelová, když domýšlela pokračování přečtených knih. Postupujme za rámec líčený v knize spisovatelkou, končící prvním desetiletím 20. století.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2019



20.10.2019 V minulém ročníku Vlastivědných listů Pardubického kraje jsme Vás informovali o návštěvě p. hr. K. E. Paara ve Zdechovicích v okrese Pardubice na jeho někdejším rodovém panství, které roku 1899 přešlo prodejem do rukou nového vlastníka.
Fra´ Karel Eduard Paar se narodil 4. ledna roku 1934 v Praze jako druhý potomek knížete Alfonse a hraběnky Sophie. Maminka pocházela z německého šlechtického rodu Schlitzových. Ve 12-ti letech ze zdravotních důvodů odjel do Švýcarska a v roce 1947 za ním přijeli bratr se sestrou a matkou jeho otce. Po roce 1948 za nimi přišli i rodiče. Po emigraci žili ve Švýcarsku, kde ale otec nemohl sehnat práci a povolení k pobytu dostávali vždy jen na jeden rok. Proto rodina přesídlila roku 1954 do Rakouska. Karel Eduard Paar pracoval v ocelářském průmyslu. Pak odešel do firmy, která vyráběla nářadí pro zemědělství.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019



19.10.2019 V minulém čísle Vlastivědných listů Pardubického kraje jsme blahopřáli k životnímu jubileu panu Jiřímu Palečkovi, čestnému občanu města Pardubic. Když jsem psal v červnu řádky pro Úvodní slovo a gratulací k devadesátinám velkého pardubického patriota a zakladatele Sdružení přátel Pardubického kraje, tak jsem ještě netušil, že nás pan Paleček nedlouho po svých narozeninách 28. června 2019 navždy opustí.
S Jiřím Palečkem jsem se prvně setkal v roce 1993, když jsem vstupoval do Klubu přátel Pardubicka. Ten tehdy sídlil v budově Sokolovny na Olšinkách. Zde jsem s panem Palečkem často diskutoval zejména o aktuálních problémech Pardubic. Přiznám se, že jsem ve svém dosavadním životě nepotkal tak zapáleného patriota města a zároveň znalce historie Pardubic, který doslova „sypal z rukávu“ znalosti o historii města. Byla to z mého pohledu výjimečná a dodnes nedoceněná osobnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2019



11.07.2019 Bedřich Heyduk se narodil 28. února 1832 v Rychmburku na Chrudimsku v rodině místního truhláře a hostinského jako jeho 4. dítě. Studoval veterinářství, lesnictví a ekonomiku, absolvoval u kurs řízení panských statků. Potom působil jako správce na různých panstvích a začal experimentovat v zemědělství. Psával o tom odborné referáty do časopisu „Pokrok hospodářský“, jejž také redigoval.
Rok 1863 přinesl zásadní zlom v jeho životě. Odstěhoval se jako zemědělský specialista do Ruska. Cestoval nejdřív v jeho jižních guberniích, až získal místo v ukrajinské Poltavě jako sekretář zemědělské společnosti. Pro neshody se šlechtou však odešel do Novorosijska, kde získal funkci agronoma Černomořského okruhu. Bedřich (rusky Fjodor) Heyduk z Německa a Krakovska do podhůří Kavkazu sazenice vinné révy a stal se průkopníkem vinařství v této oblasti. Roku 1865 získal asi hektarový pozemek pro školku ovocných plodin. Přibližně v roce 1870 za ním přijela jeho manželka se synem Jaroslavem a založili tu experimentální osadu Gajduk, do níž přicházeli čeští osadníci. V kopcích mezi Černým mořem a Kavkazem se dařilo ovoci i zelenině. Z výnosů tabáku financoval Heyduk své další zemědělské experimenty, jež jej proslavily natolik, že mu v roce 1884 nabídl gubernátor Příamurského kraje A. Korf místo vládního agronoma regionu. Tehdy 52 letý Heyduk nabídku přijal (snad i pro nečekanou smrt své manželky). Odjel lodí do Vladivostoku a v Chabarovsku se zúčastnil tzv. Rady zkušených a gubernátora Korfa. V letech 1885-1903 se konala 4 zasedání, jejichž zápisy potvrzují Heydukovy návrhy na osídlení Jihoussurijského kraje, tj. pobřežní oblasti mezi Vladivostokem, Ussutijskem a jezerem Chanka. Z této rozsáhlé oblasti vytipoval Heyduk jen 3% území bez hor, lesů a blat. V Ussurijsku již žilo 1257 přistěhovaleckých rodin, Heyduk k nim chtěl přidat dalších 2743 z Ukrajiny. Na náklady ruského státu tak měly vzniknout komunity s obchodem, kostelem, školou a útulky pro sociálně slabé a vojenské veterány. Právo na půdu měly jen celé rodiny, nikoli svobodní jedinci. Podle rakouského vzoru měly vzniknout pozemkové knihy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019



11.07.2019 Před šedesáti lety 28. srpna 1959 zemřel v švýcarském Liestalu a byl pohřben, podle vlastního přání, na Sacherově pozemku na Schönenbergu. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky, kde byly uloženy 27. srpna v předvečer dvacátého výročí jeho úmrtí, ke svým rodičům, sourozencům a manželce Charlotte 1), která byla do tohoto hrobu uložena k věčnému odpočinku 11. prosince 1978.V rodném městě je také zbudován jeho památník a jednou ze tří částí Městského muzea a galerie Polička je Centrum Bohuslava Martinů. K tomuto výročí přidávám vzpomínku P. Al. St. Nováka 2), na tehdy nedávno zemřelého Bohuslava Martinů, uveřejněnou v Katolických novinách 20. září 1959.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019



11.07.2019 Již více než 10 let připravuje grafickou podobu Vlastivědných listů ing. Lukáš Zeman, který však již řadu let spolupracuje také s Klubem přátel Pardubicka, jelikož je např, autorem grafické podoby mnohých publikací z edice AB-Zet Pardubicka, podobně jako firma E-smile L. Zemana je autorem grafického návrhu plánků pardubických hřbitovů v rámci projektu Pardubický Slavín. Ing. Zeman však není jen grafik, ale i úspěšný fotograf. V loňském roce dokonce jeho fotografie zvítězila v prestižní soutěži Czech Press Photo. I proto jsme si dovolili s ing. Zemanem připravit následující rozhovor.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2019


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2020 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlická údolí Husí krky
55 let Klubu přátel Pardubicka
Pardubice za Marie terezie
První Pardubický kraj



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v CHRUDIMI.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Vrch Kalvárie je známým poutním místem nad JAROMĚŘICEMI.

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml