|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  21.07.2023 V návaznosti na článek J. Řeháčka
v minulém čísle (1/2023, s. 12–13)
o Svobodných Hamrech je potřeba
čtenářům připomenout pozapomenutou
osobnost jednoho z hrdinů
Raisovy povídky „Špačci“, jež se tu
odehrává. Učitel z blízké Trhové Kamenice
Karel V. Rais (1859–1926)
jej ve své povídce nazývá „generálem
Zubrem“. Jde o olomouckého
rodáka Františka Zacha, prvního
srbského generála, který ve Svobodných
Hamrech (nazývaných Raisem
Mlaka) zakotvil ve svém stáří u majitele
zámku Ing. Jana Nevoleho (nazvaného
Raisem Rozvora), stavitele
železnic a přítele Ing. Jana Pernera,
pardubického rodáka. Ve vydání
„Špačků“ 1958 (Státní nakladatelství
dětské knihy) rozkrývá pěkně
tuto realitu spisovatel Bohumil
Říha. Oba hádavé stařečky, soupeřící
o usídlení špačků na zámku, usmířila
podle K. V. Raise až smrt paní
Nevolové (u Raise Rozvorové). Podle
Pernerova životopisce F. Vrťátka
(Český národovec, vyd. 1924) chtěl
Perner s Ing. Nevolem roku 1845
propojit Nové Město pražské s Malou
Stranou novým mostem. Smrtelná
Pernerova nehoda v Chocni tomu
však zabránila.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023  21.07.2023 Leteckého konstruktéra Zdeňka Rubliče si v současnosti připomíná ve své expozici Orlické muzeum v Chocni. Nebude tedy jistě od věci zmínit jeho životní osudy i ve Vlastivědných listech Pardubického kraje. Určitě také proto, že v letošním roce můžeme vzpomenout 60. výročí úmrtí Zdeňka Rubliče.Syn fotografa Jindřicha Rubliče (1864-1921) ze Dvora Králové nad Labem totiž také maturoval v roce 1920 na Státní průmyslové škole v Pardubicích ve třídě Ing. Ferdinanda Blavice. Zaznamenejme, že závěrečné hodnocení při maturitní zkoušce jej klasifikovalo jako studenta průměrného, i když uznává jeho píli a úhlednost grafických prací. Škola, založená v roce 1899 tehdy sídlila ve své původní budově na současném Náměstí Čs. legií. Připomeňme ještě, že v roce 1951 se přesunula do Chrudimi a jejím pokračovatelem je současná SPŠ Chrudim. Uveďme také, že Zdeňkova matka Anna (rozená Königová – 1869-1945) měla se svým manželem 12 dětí. Tři z těchto dětí se věnovaly otcovu oboru – tedy fotografii. Nikoli ale syn Zdeněk, který vystudoval obor strojírenský. Pro rodiče by ovšem nebylo myslitelné vydržovat syna na studiích, ten si tedy musel sám přivydělávat hrou na violoncello v pardubických zábavních podnicích. Také ale, jak se uvádí ve školních materiálech, obdržel od Okresního výboru ve Dvoře Králové ve čtvrtém ročníku studia stipendium ve výši 100 korun. To byla tehdy nezanedbatelná částka. V roce 1921 Zdeněk Rublič nastoupil do továrny na automobily Praga a začal technickou praxi jako kreslič detailista. Měl tak možnost být u toho, když vznikal vůz Praga Alfa, později Praga Picolo. Druhého října 1922 nastoupil vojenskou službu u Leteckého pluku č.1 a z odvodních dokumentů mimo jiné plyne, že Zdeněk Rublič (ani ve své době) nevynikal vysokou postavou. Vojáci mu naměřili 158 centimetrů. Do poloviny roku 1923 absolvoval Školu pro výchovu důstojníků v záloze v Plzni a byl povýšen na svobodníka. Od října do poloviny prosince 1923 pak absolvoval balonový kurz v Olomouci a byl povýšen na desátníka. V lednu 1924 byl převelen k 1. balonové letce a povýšen na četaře aspiranta. Na konci září odešel do zálohy, konkrétně od dělostřeleckého pluku 305, balonové roty v Milovicích. V květnu 1927 byl Z. Rublič povolán na vojenské cvičení, ale pro blíže nespecifikovanou neschopnost během jednoho dne propuštěn. Následně byl zcela propuštěn z branné moci neboli superarbitrován. Důstojníkem v záloze se tedy nestal, nicméně vojenská služba v něm stopu zanechala. Létání v balonu (sice upoutaném a pouze pozorovacím) snad ovlivnilo i jeho snahu o lehkost konstrukcí letadel, která později tvořil. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2023  21.02.2023 Alfred Piffl se narodil 13. června
1907 v Kerharticích, jež jsou dnes
součástí Ústí nad Orlicí, v rodině
tkalcovského mistra továrny fi rmy
Sobotka. Pro otcův malý důchod si
Alfreda vzali na vychování rodiče
jeho matky. Alfredovi to umožnilo
studovat na reálném gymnáziu v Pardubicích
a později v České Třebové,
kde maturoval v roce 1925. Téhož
roku se zapsal na fakultu architektury
a pozemního stavitelství ČVUT. Jako
devatenáctiletý nastoupil na Ústav
deskriptivní geometrie a stereometrie
k profesoru Františku Kadeřávkovi ve
funkci demonstrátora. Později jej převedli
na Ústav architektury starokřesťanské
a středověké, kde byl asistentem
prof. A.Mendla. Celkově ukončil
studium architektury roku 1931 druhou
státní zkouškou s vyznamenáním.
Toho roku nastoupil vojenskou základní
službu u 1. leteckého pluku ve Kbelích
u Prahy, ale požádal o převelení
k 12. dělostřeleckému pluku v Užhorodu
na Podkarpatskou Rus. Důstojnickou
školu absolvoval v Košicích.
Poté se vrátil na ČVUT, půl roku
zde pracoval jako asistent, v roce
1933 pak nastoupil ve Zlíně do reklamního
oddělení ve fi rmě BAŤA
jako malíř plakátů. V květnu 1934
přešel do Státního archeologického
ústavu v Praze. Stal se zde blízkým
spolupracovníkem pozdějšího akademika
Jaroslava Böhma. Pracoval
hlavně na rekonstrukci pravěkých
chat podle vykopávek nedaleko
Prostějova. Založil v podstatě v Čechách
tzv. archgeologii (analýzu
stavebních materiálů). Pak nastoupil
jako stavební dozor a projektant na
stavbě voršilského gymnázia v Ostrovní
ulici v Praze.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022  21.02.2023 Nejvýznamnější osobností města
Seče na Chrudimsku je zajisté slavný
matematik a fyzik PhD. Čeněk Strouhal,
jenž se tady narodil 10. dubna
1850. Vystudoval fi lozofi ckou
fakultu tehdejší Karlo-Ferdinandovy
univerzity v Praze. Intenzivně se zapojil
do činnosti vznikající Jednoty
českých matematiků. Založil Ústav
experimentální fyziky při pražské
univerzitě, jejímž byl v letech
1903-1904 i rektorem. Nazývá se po
něm bezrozměrné Strouhalovo číslo.
Zemřel 23. ledna 1922.
Jeho vnuk prof. MUDr. PhDr. Eugen
Strouhal, DrSc. se narodil 24. ledna
1931 v Praze. Vystudoval současně
medicínu i archeologii. Zajímal
se o historii nemocí a jejich léčení
a v mnoha zemích světa zkoumal kosterní
nálezy zajímavé z hlediska medicíny.
9 let pracoval jako lékař, od
roku 1961 působil v Egyptologickém
ústavu v Praze. Po roce 1968 přešel
do Náprstkova muzea. Ke konci svého
života byl profesorem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze,
kde mimo jiné přednášel o nemocích
dávných populací. Zemřel 20. října
2016 v nedožitých 86 letech. Pohřben
byl do rodinné hrobky na pražských
Olšanských hřbitovech. Byl
vždy hrdý na tradici svého rodu, proto
rád navštěvoval Seč. Jeho děd byl pro
něj stálým vzorem. Jeho bestselerem
se stala kniha „Život starých Egypťanů“
oceněná v USA literární cenou
a přeložená do 8 jazyků. Byl jedním
ze zakladatelů paleopatologie, absolvoval
na 30 archeologických expedic,
proslul např. historickým výzkumem
výskytu rakoviny od pravěku do současnosti.
Svou milovanou Seč navštívil
naposledy dva roky před svou
smrtí – roku 2014.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022  21.02.2023 Na Hlinecku byla po 85 letech obnovena stezka malíře Františka Kavána. Přišla jen skupinka zvídavých, zainteresovaných
avědoucích. Stezka není kopií té původní, ale má několik styčných bodů, kdy krajina potvrzuje, že tady
Kavan opravdu rozložil své štafle, vzal do levačky paletu a v pravé ruce držel štětce.
Františka Kavána, významného české krajináře,
(1866 až 1941) by si měli hýčkat především
historici výtvarného umění v Královéhradeckém
kraji, protože tady se Kaván
narodil, zemřel, a vytvořil zde nemalou část
svých děl. Jeho nejslavnější obraz Podmrak
vznikl v jeho rodné vsi Víchovská Lhota
u Jilemnice a nejenže visel na Světové výstavě
v Paříži ve stejném sále jako díla nejslavnějších
francouzských impresionistů, ale
dokonce zde získal Zlatou medaili.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022  21.02.2023 V Brandýse nad Orlicí žilo i zemřelomnoho význačných osobností.Jednou z nich byl kněza biskup Jednoty bratrské, správcemladoboleslavské bratrské diecéze,centra Jednoty v Čechách a literátMatouš Konečný. Po porážce povstánív roce 1620 se spolu s jinýmibratrskými duchovními uchýlildo Brandýsa nad Orlicí na panstvíKarla staršího ze Žerotína. Zde alejiž 8. února 1622 zemřel. Byl pohřbenna bratrském hřbitově, kterýv roce 1559 založil Jan staršíze Žerotína. Hřbitov se nacházelu kostela sv. Jana Křtitele a jehosoučástí byla i žerotínská hrobka,ve které byl pohřben mezi 13 členyžerotínského rodu také její nejvýznamnějšíčlen Karel starší. Do dnešní doby se zachoval jenžerotínský pomník, připomínajícíhřbitov Jednoty bratrské s kostelemsv. Jana Křtitele a hrobkoužerotínského rodu. Spolu s ním sena východní zdi sousední vily Comeniusč. p. 100 v Žerotínově ulicidochovaly nepatrné zbytky zdivaz někdejšího kostela a unikátní náhrobnídeska Matouše Konečnéhoz roku 1622 připomínající nynějších400 let od jeho úmrtí.Jméno biskupa Matouše Konečnéhose ale zcela neočekávaněobjevilo v médiích v roce 2006.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2022  14.10.2022 Na letošní rok připadá 170. výročí
úmrtí Friedricha Ludwiga Jahna,
německého pedagoga, člena frankfurtského
Národního shromáždění.
Proslul ale především jako zakladatel
německého tělocvičného hnutí,
které později fungovalo pod názvem
Deutscher Turnverband. Z toho důvodu
byl F. L. Jahn nazýván Turnvater,
tj. otec tělocviku. Narodil se roku
1778 v Lanzu v Braniborsku. Studoval
na gymnáziu v Salzwedlu a později
v Berlíně. Po dokončení gymnázia
se věnoval studiu teologie v Halle
a Greifswaldu, ovšem kvůli neustálým
sporům studium opustil a začal
studovat německý jazyk. Roku 1805
byl v Göttingen jmenován docentem
a o rok později se po bitvě u Jeny
připojil k pruské armádě. Již v této
době se zaměřoval na tělesnou výchovu
mládeže. Za tímto účelem zřídil
v Hasenhaidu první cvičiště, kde své
žáky učil hrám, pochodu a cvičení.
Po válce se vrátil do Berlína, kde byl
jmenován státním učitelem gymnastiky.
Ustanovil základy cvičení na bradlech,
hrazdě a koni, vynalezl odrazový
můstek. Zasloužil se i o to, že se již
necvičilo pouze venku, ale začalo se
cvičit i v tělocvičnách.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2022  16.06.2022 V roce 1998 v době mého starostování navštívila naši obec paní senátorka Jaroslava Moserová – Davidová v rámci své předvolební kampaně. Dodnes na ni s úctou vzpomínám. Proč? Snad proto, že uměla báječně působit na lidi okolo sebe svým osobním kouzlem a milým vyjadřovacím způsobem blízkým všem. Pro každého měla vlídné slovo, na každou otázku znala vtipnou odpověď. Přijela vlastenecky autem Tatra 700 se řidičem, který nám „klukům“ ve volné chvíli tento prestižní model českého auta ukázal, a protože jsme měli jet s paní senátorkou na oběd, hodila se i chvilka etikety. Byla to zajímavá promluva, při níž se šlo i do detailů, například jak držet vidličku při jídle-vždy vidlicemi směrem dolů. Tady se možná nabízí pararela s držením kordu. Kord držený šikmo vzhůru (jak jsme u vidličky zvyklí) je zřejmě v diplomatické řeči – výzva či obranný postoj. Držení kordu šikmo k zemi výzvou není (ovšem sousto z vidličky zase krásně sjíždí dolů).V době, o které je řeč, sídlilo u nás muzeum traktorů Národního zemědělského muzea v Praze. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022  18.12.2021 Neprávem opomíjený autor historických epopejí F.J.Čečetka se narodil 23. dubna 1871 v Nových Hradech u Vysokého Mýta, proslulých svým zámkem zvaným „české Versailles“. Narodil se jako nemanželské dítě Kateřiny Truhlářové, dcery mlynáře „vejměníka“ v Roudných (části Nových Hradů) čp. 65. Legitimován byl teprve – jak uvádí matriční zápis faráře J. Pohyby pořízený při křtu 16.9.1873 – když se jako otec přihlásil Antonín Čečetka, barvíř a rolník v Nových Hradech čp. 37 (viz kopie matričního zápisu). Chlapce Františka zřejmě ovlivnilo prostředí rodiště a blízkost historických měst Poděbrada Nymburka, kde Čečetka nastoupil jako učitel na chlapecké měšťanské škole, než se stabloval jeho renovovaný autor historických námětů (románů a dramat) a děl pro děti a mládež. V Poděbradech udržoval např. kontakt s lékárníkem J. Hellichem, o čemž svědčí i Čečetkova korespondence z Prahy. Roku 1903 byl Čečetka členem výboru a tajemníkem muzea v Poděbradech.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021  18.12.2021 Ve Vlastivědných listech č. 2/2020 vyšel můj článek o návštěvě malířky Zdenky Braunerové u vzdáleného příbuzného v Řetové a předpokládal jsem, že k tomu došlo v chalupě číslo 51. Jenže jak se nakonec ukázalo, v době návštěvy Zdenky (1896?) už Stránští chalupu nevlastnili, protože Jan Stránský ml. (vnuk babičky Anny Braunerové) ji před odjezdem s rodinou do Ameriky v roce 1878 prodal (8. května) Josefu Truhlářovi. Ten zemřel jen 28 roků stár na tuberkulósu (15. 6. 1881) a jeho manželka-vdova Rosalie postoupila chalupu 4. listopadu 1906 spisem notářským polovicí synovi Josefovi a polovicí budoucí snaše Emilii Dostálové z Kerhartic, kteří manželství uzavřeli hned 19. listopadu 1906; svědkem k spisu přivzatým byl zeť Jan Adamec, tovární dělník v Ústí nad Orlicí.Tento Jan Adamec z Bredůvky u Nekoře, obuvník a záložník 10. pluku zemské obrany, se totiž 26. ledna 1897 oženil s dcerou Josefa Truhláře též Rosalií, jejich syn Josef se narodil 22. dubna 1902 už v Kerharticích, kam se od rodičů odstěhovali, kmotrem novorozenému Adamcovi byl strýc Josef Truhlář ml. Vdova Rosalie Truhlářová, tedy babička Josefa Adamce, o němž bude dále řeč, je na chalupě uvedena při sčítání v roce 1921, její syn v roce 1930 zboural dřevěnou stodolu a vystavěl novou z cihel. Tolik stručně na úvod k následujícímu článku pana Franka Peschela. (Miloslav Renčín) Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
