|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  11.04.2017 Vojmír Vokolek se narodil 3. června 1910 v Pardubicích. V letech 1928-32 studoval UMPRUM v Praze u J. Bendy, v letech 1932-34 AVU u F.T.Šimona. Nelze nemínit ani jeho studijní stáž v Itálii roku 1937. V letech 1937-38 vystavoval v Pardubicích, věnoval se kresbě, akvarelům, olejomalbě a grafice a ilustroval také knihy vydávané rodinnou tiskárnou. Po druhé světové válce, v 50. a 60. letech přešel k malování kostelních fresek, od 70. let pracoval jako sochař a tvůrce tzv. objektů (z kamene, dřeva, kovu). V 80. letech začal tvořit pod pseudonymem Josef Műller. Z jeho sakrálních prací uveďme např. fresky z kostela sv. Václava v Hrbokově (1958-62), v kostele Všech svatých v Bučicích (1962-63), v kostele sv. Jana Křtitele v Kněždubu (1964), v kostele sv. Petra a Pavla ve Dřítči (1965), v kostele sv. Jana a Pavla v Mistrovicích (1966-67), v kostele sv. Petra a Pavla v Rozhovicích (1969-79). Kromě toho vyzdobil i hřbitovní kaple ve Vrdech a v Borku (1963-1965) a kapli kostela sv. Zikmunda ve Stráži pod Ralskem (1979-82). Od 90. let uspořádal několik výstav (1994 na Harantově hradě Pecka u Nové Paky, 1999 na hradě Kunětická hora u Pardubic, 2000 ve Východočeské galerii v Pardubicích, jeho posmrtné výstavy se konaly v Klatovech, Opavě, v Bystřici pod Hostýnem, v Plzni, pardubické galerii FONS a v Knihovně V. Havla v Praze. Stálou expozici má od roku 2002 v zámku v Bystřici pod Hostýnem. Jeho bratr Václav ve své „Legendě o bratru Vojmírovi“ zmiňuje např. odpor katolických fundamentalistů vůči Vojmírovu dílu, jenž se konkrétně projevil v Rozhovicích zničením fresek deštěm. Vojmír Vokolek kritizoval ostře kýčovitost přítomnou v některých kostelích a neochotu otevřít sakrální prostory soudobému umění. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017  21.12.2016 Východočeská galerie připravuje na březen prezentaci komplexního díla jedné z nejvýraznějších poválečných výtvarných osobností Pardubicka. K výstavě svými zápůjčkami přispějí veřejné instituce, rodina i řada místních soukromých sběratelů. Další se mohou hlásit. Připravovaná výtvarná přehlídka připomene a s odstupem patnácti let po úmrtí komplexně reflektuje nadčasovost a mnohotvárnost tvorby jedné z nejvýraznějších poválečných regionálních osobností Pardubicka, malíře, sochaře, grafika, ilustrátora a básníka Vojmíra Vokolka (3. 6. 1910 – 30. 7. 2001). V rámci širšího kulturního projektu upomínajícího na odkaz významné pardubické tiskařské rodiny Vokolků, připravovaného pod záštitou Pardubického kraje, koncipuje galerie ve spolupráci s rodinou a soukromými sběrateli nové výstavní zhodnocení tvůrčího i duchovního odkazu všestranného solitérního díla Vojmíra Vokolka. Projekt připomene autorovo malířské, grafické, freskařské i sochařské dílo. Doplní jej dobové archiválie, bibliofilie i autentické audiovizuální záznamy. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  21.12.2016 Narodil se 18. prosince 1903 ve Vysokém Mýtě jako prvorozený syn Václava a Heleny Vokolkových. Dětství prožil v Pardubicích, kde jeho otec byl majitelem tiskárny. Na své dětství vzpomínal velmi rád a uchoval nám tak „génia loci“ starých Pardubic (viz jeho vzpomínka „Dětství“ v publikaci „Jméno Vokolek“, vyd. TORST 2011, s. 91-96). Po absolutoriu reálky (1918) nastoupil jako praktikant v oboru sazeč a tiskař do podniku svého otce. Jeden rok strávil na soukromé německé obchodní škole v Liberci. Jako mimořádný posluchač absolvoval jeden semestr na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na živnostenské pokračovací škole v Pardubicích jako externí učitel (1926-32). Velmi rád cestoval (Francie, Alžírsko, Itálie, Německo, Španělsko), některé z uvedených destinací navštívil se svými přáteli spisovatelem Janem V. Rosůlkem a malířem Jaroslavem Grusem. Jeho celoživotní láskou zůstala Francie, o čemž dobře vypovídá „Otevřený deník 1977-81“ spisovatele a překladatele Jana Vladislava (vyd. TORST 2012). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  21.12.2016 V tomto příspěvku bych ráda upozornila na práci fotografa Viktora Mráze z Trhové Kamenice. Viktor Mráz se narodil 13. srpna 1906 v Chrudimi, jeho rodiče Raimund a Sláva Mrázovi zde měli malý obchod se smíšeným zbožím. Dětství neměl lehké, rodina se potýkala s finančními problémy, v 15 letech mu zemřela maminka, v 16 letech otec. V mládí se učil u známého chrudimského fotografa Františka Syřiště, pak působil u firmy Elekrofot v Českých Budějovicích. Po vyučení pracoval v cihelně v Úhřeticích u Hrochova Týnce, dále byl zaměstnán u firmy Emil Synek, fotograf v Mělníku. Od roku 1926 pracoval u svého bratra, který měl v Praze fotoateliér. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  11.10.2016 Václav Vokolek se narodil 6. ledna 1871 v obci Býchory na Kolínsku. Narodil se v domě čp. 67 Janu a Rozálii Vokolkovým a měl snad 7 sourozenců. Navštěvoval obecnou školu v Ovčárech a pak nižší reálné gymnázium v Kolíně. Byl prý původně němé dítě, matka se však s ním v jeho 5-6 letech vydala na poutní místo k zázračnému prameni, kde ho polévala vodou. Malý Václav tak prý začal mluvit a měl se proto státi knězem…
Rozhodl se však jinak. Po absolutoriu nižšího gymnázia nastoupil do učení na typografa do firmy Bayerv Kolíně. Roku 1892 pak nastoupil jako sazeč v nově se tvořící Společné knihtiskárně v Pardubicích. Pracoval v ní 10 let, až se vypracoval na faktora. V 90. letech 19. století se zapojil aktivně i do pardubického veřejného života. Roku 1897 spoluzakládal v Pardubicích národně-vzdělávací a podpůrnou besedu „Barák“ (s přítelem V. Novákem). Soustřeďovali se v ní budoucí národní socialisté, kteří pořádali m.j. i výlety na Kunětickou horu. Na jednom z nich snad Václav poznal svou budoucí ženu Annu Macháňovou, s níž se oženil roku 1894. Následujícího roku se jim narodil syn Antonín o dva roky později dcera Maria. Anna však zemřela již roku 1900 a 29 letý Václav zůstal sám s dvěma malými dětmi. Svou druhou manželku našel v Heleně Heřmanové z Přelouče, učitelce v Živanicích. Vzali se v lednu 1903.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  11.10.2016 byl význačným projektantem mostních ocelových konstrukcí, autor takových objektů jako byl vysílač československého rozhlasu v Liblicích nebo jakým je dopravní hala Národního technického muzea v Praze na Letné. Později byl R. Husák také tvůrcem železničních vozidel pro údržbu a stavbu tratí. Jedna z kapitol jeho života, významně ovlivňující jeho budoucí práci, se odehrála i v Pardubicích. Do Pardubic pak pracovně příslušel i v době odchodu do důchodu. Nebude tedy jistě na škodu si jeho osudy připomenout.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  7.07.2016 Významná představitelka venkovského realismu v české literatuře Terezie
Lanhausová-Nováková se narodila 31. 7. 1853 v Praze v úřednické
rodině. Její matka pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny,
otec však vedl malou Terézu k češství. V Praze navštěvovala v letech
1860-69 dívčí ústav F. S. Amerlingové, potom v domě U Halánků na
Betlémském náměstí známý Americký klub českých dam. Četla německé,
fransouzské a anglické autory v originále a překládala je, její
příklon k vlasteneckému češství se vysvětluje vlivem Karoliny Světlé
(1830-1899), jež se jí stala celoživotním vzorem.
Během studií se Teréza seznámila se Svatoplukem Čechem a svým budoucím manželem dr. Josefem Novákem, pozdějším gymnaziálním profesorem v Litomyšli (zemřel 1907). Za něj se provdala roku 1876. Toho roku oba odešli do Litomyšle. Alois Jirásek v druhém díle svých „Pamětí“ píše o paní z velkoměsta, pro níž byla malá Litomyšl nudným hnízdem. Nepřestala tesknit po Praze. Její první literární pokusy se vracely k dívčím letům a „Litomyšl se v nich objevuje jen v ironickém zpodobení falešného a pokryteckého maloměšťáctví“ (V. Kovářík). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016  22.05.2016 Antický člověk z Hrochova Týnce Na jedné z budov dnes již zaniklého kláštera v Hrochově Týnci visí pamětní deska tohoto znění: Zde se narodil průkopník zeměpisných výzkumů horského masivu Dachstein, Friedrich Simony (1813 – 1896), věnováno Spolkem přátel muzea Hallstatt v roce 1996. V mužském klášteře v Hrochově Týnci se 30. listopadu roku 1813 narodil chlapec Friedrich. V matričních záznamech údaje o otci chybí. Jiné zdroje hovoří, že jeho otcem byl vojenský lékař původem z Uher, který brzy po jeho narození zemřel. O moc déle nežila ani jeho matka, která údajně posluhovala v klášteře. Friedrich zůstal jako sirotek mezi řeholníky. Ti záhy rozpoznali, jak neobyčejně nadaný chlapec to je, a postarali se o jeho kvalitní vzdělání. V Mikulově studoval řádové gymnásium, následně se v Trenčíně a později ve Znojmě vyučil lékárníkem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016 22.05.2016 * 29. 9. 1915 Konice +11. 1. 1990 Jevíčko Angažovaný učitel, vlastivědný pracovník, spisovatel, žurnalista, reportér, básník, historik, folklorista, přítel Zakarpatské Ukrajiny, překladatel, zanícený turista, fotograf, botanik, průkopník skautského, později pionýrského hnutí s letními tábory, ale hlavně úžasný člověk a kamarád, jak říkali jeho první táborníci a spolupracovníci. Jeho životní cestu poznamenalo několik milníků. Především to byla Konice, kde se narodil a vychodil čtyři třídy obecné a dvě třídy měšťanské školy, dále prostějovská reálka (1927-1933), pedagogická akademie v Praze (1933-1935), učitelské působení na Zakarpatské Ukrajině (1935-1938) a pak už Jevíčko s malou přestávkou na učilišti ve Velkých Opatovicích (1963-1967). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016  14.03.2016 Není mnoho rodin, které by po sobě ve městech, kde žily, zanechaly tolik významných stop jako rodina Jirečkova ve Vysokém Mýtě. Byli to v pouhých dvou generacích hned čtyři její členové: Hermenegild, Josef, Noemi a Julie. Nejčastěji si Vysoké Mýto připomíná Hermenegilda Jirečka, rytíře ze Samokova, zakladatele studia českých právních dějin, který se zde narodil 13. dubna 1827. Hermenegild Jireček pocházel sice ze skromných poměrů, ale získal velmi dobré vzdělání. Studium započal na piaristickém gymnáziu v blízké Litomyšli, odtud přešel na pražské akademické gymnázium, jehož ředitelem byl Josef Jungmann , a na univerzitě v Praze studoval (1844–1850) filozofii a práva. Po ukončení vysoké školy odešel do Vídně, kde potom čtyřicet let působil na ministerstvu kultu a vyučování. Kromě své práce na ministerstvu učil v letech 1874-1877 český jazyk a literaturu korunního prince arcivévodu Rudolfa a jako ocenění za tuto výuku získal Řád Železné koruny. O tři roky později, v roce 1881, byl povýšen do rytířského stavu. Přídomek „ze Samokova“, který si zvolil, měl připomínat, že jeho předkové byli prostí kováři a že si svůj titul „ukoval sám“. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
