Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15


26.01.2014 Znak zubří hlavy je v Pardubicích považován za symbol právě tak jako městský znak půlkoně. Spatřit jej můžeme na erbovních deskách Pernštejnů na budově dnešní Krajské knihovny na Pernštýnském náměstí, nad severním portálem arciděkanského chrámu sv. Bartoloměje a do třetice nad třetí branou pardubického zámku.
Původem moravský šlechtický rod přivedl do Pardubic Vilém z Pernštejna, jenž koupil pardubické panství r. 1491. Přeměnil je v dobře fungující šlechtický velkostatek. Pardubice učinil novým rezidenčním městem svého rodu. Centrum panství bylo přeneseno r. 1492 z hradu Kunětická hora na pardubický zámek, jenž přešel za Viléma velkou pevnostní přestavbou. Komplex zámeckých a hospodářských budov byl obklopen vysokými sypanými valy se čtyřmi okrouhlými bastiony. Celé opevnění chránila kamenná zeď se střílnami a široký vodní příkop. Nově byla opevněna i Kunětická hora. Zde 24. července 1497 pasoval český král Vladislav II. Jagellonec za rytíře oba Vilémovy syny – Jana a Vojtěcha.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 Mezi význačné rodáky východních Čech ve druhé polovině 19. Století patří bezesporu jméno a osobnost rodáka z Ronova nad Doubravou Ferdinanda Schulze. Popis jeho literární činnosti a kulturního významu ve středoškolských učebnicích literatury nenalezneme. Jeho jméno však objevíme v příslušných encyklopediích. Stal se sice na čas pojmem pro studium regionální literatury i literární historie, jeho jméno však zapadlo zastíněním literárními současníky. Schulz je však zapsáno do našich kulturních dějin jako pilný a zaujatý tvůrce. A proto při studiu tehdejší doby je třeba jeho literární působení připomenout i v dnešní době. Ferdinand Schulz se narodil v dodnes existujícím mlýně zvaném Korečníky v Ronově nad Doubravou 17. ledna 1835. Zde rodina pobývala až do roku 1842, kdy se odstěhovala do Nymburka, odkud pocházela Schulzova matka a kde převzali zděděné hospodářství. Mladý syn Ferdinand byl dán v roce 1845 na piaristické gymnázium v Mladé Boleslavi a po dvou letech (1847) přestoupil na Novoměstské gymnázium v Praze. Jeho další cestou pak bylo vysokoškolské studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval v letech 1853 – 1856. Šíře jeho zájmů byla značná a to od přírodních věd k jazykům, historii a estetice. Studoval literaturu italskou, francouzskou i polskou. Téměř 10 let byl pak vychovatelem v rodině Kouniců, s níž procestoval značné množství evropských zemí. Jeho získaný přehled i široká znalost veřejných českých i mimozemských poměrů jej připravila i pro činnost politickou, kdy se v roce 1867 stal poslancem pro oblast Nymburk a Mladá Boleslav.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 První pražský arcibiskup a legendární patron města Pardubic se narodil neznámo kdy a kde v rodině královského purkrabího ve slezském Kladsku. V mládí byl Arnošt výrazně ovlivněn tamním prostředím a po celý život si ke Kladsku udržel silný citový vztah. To vede některé historiky k tomu, aby jeho rodiště kladli právě sem. Studoval v Itálii práva a teologii na proslulých vysokých učeních v Padově a Bologni. Roku 1338 se vrátil do Čech a následujícího roku se stal kapitulním děkanem u sv. Víta v Praze. Po smrti Jana IV. z Dražic byl roku 1343 zvolen pražským biskupem. Po zřízení arcibiskupství v roce 1344 byl jmenován prvním pražským arcibiskupem. V den převzetí svého pallia – 1. listopadu 1344 – posvětil též základní kámen k pozdější velkolepé gotické katedrále sv. Víta v Praze. V roce 1347 korunoval za českého krále pozdějšího „Otce vlasti“ Karla IV., jehož se stal významným politickým rádcem. Roku 1348 stál arcibiskup Arnošt z Pardubic u zrodu prvního pražského vysokého učení známého později jako Universita Karlova. Působil jako její první kancléř. Po smrti papeže Inocence IV. roku 1362 byl jedním z kandidátů na papežský stolec, ale nebyl zvolen. Zemřel 30. června 1364 na svém zámku v Roudnici nad Labem, pochován byl v Kladsku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



26.01.2014 Sguardon Leader, nadporučík letectva(plukovník in memoriam), letec, bombardovací pilot, příslušník a velitel letky u 311 bombardovací perutě RAF v Anglii za II.světové války se narodil 25.5.1915 v Hlinsku (čp.89), okres Chrudim. Zemřel v emigraci 16.9.1990 v Adelaide v Austrálii. Jde o zcela vyjimečnou osobnost československého válečného letectva. Stal se živou kronikou 311 českosl. perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část.
Útěk před Hitlerem do Francie
Narodil se jako jediný syn četnického strážmistra v Hlinsku Aloise Šedivého a Marie rozené Lukešové. Po brzké smrti rodičů se jej ujali a vychovávali prarodiče. Vyučil se strojním zámečníkem a také automechanikem. V roce 1934 byl přijat do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově (spolu se zde sešli s pozdějším pilotem Karlem Kovářem z Krouny , po válce občanem osady Bahna u Dědové a četařem -plukovníkem in memoriam- Stanislavem Popelkou z František u Krouny, pozn. autora čl.). Alois Šedivý V roce 1936 nastoupil k leteckému pluku 1 TGM v Praze Kbelích. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci Československa dne 14.7. 1939 spolu s dalšími kamarády ilegálně utekl do Polska.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 Zdá se, že město kamene zvoní nejen údery perlíku v okolních lomech, ale také v hudbě svých rodáků, kteří se tu narodili, naslouchali hře varhan v děkanském, kdysi poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie i hlasům jeho zvonů. Tady se v prosté chalupě, jakých tu bylo dříve nejvíc, narodil r. 1774 Václav Jan Křtitel Tomášek. Jeho dětství bylo skromné, zato v dospělosti ve službách hraběte Jiřího Buquoyje s ním cestoval jako jeho skladatel a učitel hudby v jeho rodině po celé Evropě. Uměleckou společnost oba nacházeli v tehdy proslavených Mariánských Lázních, kam zajížděli i ze zdravotních důvodů. Václava Tomáška trápila dna, pilně absolvoval pitnou kůru i procedury, ale ve volném čase zhudebňoval básně jiného slavného pacienta západočeských lázní J. W. Goetha. V srpnu 1822 potěšil Tomášek smutného Goetha písní „Útěcha v slzách“. V Tomáškově památníku jsou verše, které mu slavný básník za to věnoval.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



30.11.2013 Při shledávání údajů k začátkům létání v českých zemích jsem nacházel také údaje o dění v městech a obcích Pardubického kraje mimo vlastní Pardubice. Nešlo sice o dění tak významné, jako tomu bylo v samotných Pardubicích, přesto jde o události a osoby, které do nejstarší historie letectví v kraji patří. Chtěl bych se pokusit podat zde přehled osob a jejich činů, na něž jsem takto narazil. Nepochybuji, že se časem podaří tento přehled významně doplnit. Zde mnou uváděné údaje končí vypuknutím první světové války. Jen příležitostně jsem připojil osoby, které začaly létat ve válečných letech 1914–1918, pokud je mi známo, že pocházely z Pardubického kraje; zvláště tento doplněk si nečiní nárok na úplnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



30.11.2013 Eduard Albert se narodil 20. ledna 1841 v Žamberku. Jeho rodiči byli hodinář František Vojtěch-Albert (1812– 1882), vedoucí žamberských divadelních ochotníků, a Kateřina, rozená Zdobnická (1816–1906), dcera místního krejčího. Eduard se narodil v domě č.p. 149 v ulici Pod radnicí. Později se ještě jeho rodičům narodilo dalších 5 dětí. „Edýnek“ byl jako prvorozený (předtím zemřela jeho matce při porodu dvojčat) miláčkem rodiny. Svou bystrost prokázal „rozborkou a sborkou“ hodinek, což překvapilo i jeho otce, hodináře. Před gymnaziálními studiemi jej poslali rodiče na „handl“ do německého Šumperka a roku 1853 začal v Hradci Králové studovat gymnázium. Jeho 2. ročník však studoval již na výborním piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou , kde pobyl až do kvarty roku 1857, načež se vrátil do Hradce Králové, kde maturoval 23. září 1861. Jeho výborná paměť mu usnadňovala, že se doma takřka nemusel ani učit. V Hradci si oblíbil ředitele gymnázia T. Bílka a profesora náboženství T. Hakla, později děkana v Hořicích v Podkrkonoší, s nimiž se stýkal rád i později.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



17.06.2013 Na 9. září letošního roku připadlo 100. Výročí úmrtí básníka, dramatika a překladatele Jaroslava Vrchlického (nar. 1853 v Lounech pod vlastním jménem Emil Bohuslav Frída). Jeho dílo kdysi hodnocené jako titánské (270 knih) je dnes bohužel pozapomenuté snad až na divadelní hru „Noc na Karlštejně“ upravenou na fi lmový muzikál (Z. Podskalský – K. Svoboda).1) Když jsem psal v letech 2007–2009 svou knihu o pardubickém vlastivědném pracovníkovi řídícím učiteli Františku Karlu Potěšilovi (1864–1935)2), věnoval mi jeho příbuzný – pardubický lékař MUDr. Jiří Potěšil – své výpisky o Vrchlickém, s nímž byla rodina Potěšilů příbuzná3) a jeden starý novinový výstřižek z roku 1944, o němž se ještě zmíním. Podle knihy „Vrchlický v dopisech“ editované literárním historikem Albertem Pražákem (předsedou ČNR v Praze roku 1945)4) vzniklo příjmení Frída (či Frýda) z Frydrych. Příjmení Frída se podle A. Pražáka vyskytuje roku 1523 a 1604 v trhové smlouvě svobodnického rodu Bradáčů, jenž žil v Bradáčově u Mladé Vožice. Zakladatelem frídovské větve, z níž pocházel básník J. Vrchlický, byl Jan Vojtěch Frída (1758–1841), který měl se svou ženou Rozálií, roz. Braunovou syna Jana Josefa Frídu (1787–1871). Tento kožišník a cechmistr byl mj. členem městské rady v Brandýse nad Labem a aktivním účastníkem revolučních událostí roku 1848. Oženil se s Annou Nezbedovou z Vrábí, s níž měl 5 synů. Čtvrtý z nich Jakub Jan Frída (nar. 1827 v Brandýse n. L.) byl otcem Emila Bohuslava Frídy (později J. Vrchlického).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



17.06.2013 K písemné pozůstalosti se přiřazují zřejmě první jeho písemnédokumenty, nalezené v současné době. Výběr z jeho vynikajícího malířské tvorby můžeme vidět v expozici českého moderního umění Národní galerie v Praze. Jedná se o pět dopisnic s jeho vzkazy a myšlenkami. To vše vyplňuje další mezeru pro poznání jeho života a tvorby. Jedná se o pět poštovních pohlednic, z nichž dvě jsou reprodukcemi romantických krajin rakouského malíře Splitbergera. Další tři zásilky jsou rovněž dobově romanticky laděné fotografi cké pohlednice. Obsahem Pruchova sdělení jsou jeho myšlenky a dojmy zaslané v letech 1905 –1906 tenkrát mladé dívce Marii Šimečkové, později provdané Vrzáčkové. Její otec vlastnil mlýn na řece Chrudimce, existujícím tenkráte v říčním údolí pod obcí Hoješín. Oddělení mlýna od většiny obce tvořilo jakousi samotu, k níž patřilo ještě několik stavení nazývaných Dolní Hoješín, což také dosvědčuje Pruchou psané adresy. V současné době je údolí i s bývalým mlýnem zaplaveno vodou údolní přehrady Seč. Pozůstatky bývalé štětované cesty, značné množství smrkových pařezů kdysi pokáceného smrkového lesa, sloupy bývalého mostu i zbytky mlýnských budov byly k vidění ještě v roce 1965, kdy došlo k vypuštění přehrady vzhledem k nutným opravám hlavní přehradní hráze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



17.06.2013 Obec Medlešice (od 1. 7. 1985 místní část Chrudimi) má od roku 1969 pomník padlých spoluobčanů z obou světových válek. Do té doby zde byl pouze pomník obětí první světové války. Účelem tohoto článku je připomenout Jindřicha Vaško, jehož jméno je na medlešickém pomníku mezi čtyřmi oběťmi druhé světové války. Připomeňme si jeho vztah k obci právě při příležitosti 70. výročí hrdinské smrti. Nejdříve je nutno zdůraznit, že štábní kapitán „in memoriam“ Jindřich Vaško byl významnou postavou československého domácího vojenského odboje v době druhé světové války a není tedy náhodou, že se k jeho jménu pojí tituly nositele Řádu Tomáše Garrigue Masaryka a Československého válečného kříže 1939.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
670 let první nezpochybnitelné písemné zmínky o Bystrém
Proč zmizel pomník ve Vysokém Lese
Pardubice na prahu středověku
Místa příběhů - Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Jeden tzv. hrobodomů v LEŽÁKÁCH. Součást pietního místa Ležáky, obce vypálené nacisty 24.6.1942

CHRUDIMSKO: Zámek v NASAVRKÁCH dnes slouží pro výstavy a společenské akce.

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA

SVITAVSKO: Klášterní zahrady v LITOMYŠLI zdobí sochy Olbrama Zoubka.

PARDUBICKO: Barokní kostel sv. Máří Magdaleny v LÁZNÍCH BOHDANEČ.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml