Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14


11.10.2016 Václav Vokolek se narodil 6. ledna 1871 v obci Býchory na Kolínsku. Narodil se v domě čp. 67 Janu a Rozálii Vokolkovým a měl snad 7 sourozenců. Navštěvoval obecnou školu v Ovčárech a pak nižší reálné gymnázium v Kolíně. Byl prý původně němé dítě, matka se však s ním v jeho 5-6 letech vydala na poutní místo k zázračnému prameni, kde ho polévala vodou. Malý Václav tak prý začal mluvit a měl se proto státi knězem… Rozhodl se však jinak. Po absolutoriu nižšího gymnázia nastoupil do učení na typografa do firmy Bayerv Kolíně. Roku 1892 pak nastoupil jako sazeč v nově se tvořící Společné knihtiskárně v Pardubicích. Pracoval v ní 10 let, až se vypracoval na faktora. V 90. letech 19. století se zapojil aktivně i do pardubického veřejného života. Roku 1897 spoluzakládal v Pardubicích národně-vzdělávací a podpůrnou besedu „Barák“ (s přítelem V. Novákem). Soustřeďovali se v ní budoucí národní socialisté, kteří pořádali m.j. i výlety na Kunětickou horu. Na jednom z nich snad Václav poznal svou budoucí ženu Annu Macháňovou, s níž se oženil roku 1894. Následujícího roku se jim narodil syn Antonín o dva roky později dcera Maria. Anna však zemřela již roku 1900 a 29 letý Václav zůstal sám s dvěma malými dětmi. Svou druhou manželku našel v Heleně Heřmanové z Přelouče, učitelce v Živanicích. Vzali se v lednu 1903.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



11.10.2016 byl význačným projektantem mostních ocelových konstrukcí, autor takových objektů jako byl vysílač československého rozhlasu v Liblicích nebo jakým je dopravní hala Národního technického muzea v Praze na Letné. Později byl R. Husák také tvůrcem železničních vozidel pro údržbu a stavbu tratí. Jedna z kapitol jeho života, významně ovlivňující jeho budoucí práci, se odehrála i v Pardubicích. Do Pardubic pak pracovně příslušel i v době odchodu do důchodu. Nebude tedy jistě na škodu si jeho osudy připomenout.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016



7.07.2016 Významná představitelka venkovského realismu v české literatuře Terezie Lanhausová-Nováková se narodila 31. 7. 1853 v Praze v úřednické rodině. Její matka pocházela ze zámožné německo-židovské rodiny, otec však vedl malou Terézu k češství. V Praze navštěvovala v letech 1860-69 dívčí ústav F. S. Amerlingové, potom v domě U Halánků na Betlémském náměstí známý Americký klub českých dam. Četla německé, fransouzské a anglické autory v originále a překládala je, její příklon k vlasteneckému češství se vysvětluje vlivem Karoliny Světlé (1830-1899), jež se jí stala celoživotním vzorem.
Během studií se Teréza seznámila se Svatoplukem Čechem a svým budoucím manželem dr. Josefem Novákem, pozdějším gymnaziálním profesorem v Litomyšli (zemřel 1907). Za něj se provdala roku 1876. Toho roku oba odešli do Litomyšle. Alois Jirásek v druhém díle svých „Pamětí“ píše o paní z velkoměsta, pro níž byla malá Litomyšl nudným hnízdem. Nepřestala tesknit po Praze. Její první literární pokusy se vracely k dívčím letům a „Litomyšl se v nich objevuje jen v ironickém zpodobení falešného a pokryteckého maloměšťáctví“ (V. Kovářík).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016



22.05.2016 Antický člověk z Hrochova Týnce
Na jedné z budov dnes již zaniklého kláštera v Hrochově Týnci visí pamětní deska tohoto znění: Zde se narodil průkopník zeměpisných výzkumů horského masivu Dachstein, Friedrich Simony (1813 – 1896), věnováno Spolkem přátel muzea Hallstatt v roce 1996.
V mužském klášteře v Hrochově Týnci se 30. listopadu roku 1813 narodil chlapec Friedrich. V matričních záznamech údaje o otci chybí. Jiné zdroje hovoří, že jeho otcem byl vojenský lékař původem z Uher, který brzy po jeho narození zemřel. O moc déle nežila ani jeho matka, která údajně posluhovala v klášteře. Friedrich zůstal jako sirotek mezi řeholníky. Ti záhy rozpoznali, jak neobyčejně nadaný chlapec to je, a postarali se o jeho kvalitní vzdělání. V Mikulově studoval řádové gymnásium, následně se v Trenčíně a později ve Znojmě vyučil lékárníkem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016



22.05.2016 * 29. 9. 1915 Konice +11. 1. 1990 Jevíčko

Angažovaný učitel, vlastivědný pracovník, spisovatel, žurnalista, reportér, básník, historik, folklorista, přítel Zakarpatské Ukrajiny, překladatel, zanícený turista, fotograf, botanik, průkopník skautského, později pionýrského hnutí s letními tábory, ale hlavně úžasný člověk a kamarád, jak říkali jeho první táborníci a spolupracovníci.
Jeho životní cestu poznamenalo několik milníků. Především to byla Konice, kde se narodil a vychodil čtyři třídy obecné a dvě třídy měšťanské školy, dále prostějovská reálka (1927-1933), pedagogická akademie v Praze (1933-1935), učitelské působení na Zakarpatské Ukrajině (1935-1938) a pak už Jevíčko s malou přestávkou na učilišti ve Velkých Opatovicích (1963-1967).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2016



14.03.2016 Není mnoho rodin, které by po sobě ve městech, kde žily, zanechaly tolik významných stop jako rodina Jirečkova ve Vysokém Mýtě. Byli to v pouhých dvou generacích hned čtyři její členové: Hermenegild, Josef, Noemi a Julie.
Nejčastěji si Vysoké Mýto připomíná Hermenegilda Jirečka, rytíře ze Samokova, zakladatele studia českých právních dějin, který se zde narodil 13. dubna 1827.
Hermenegild Jireček pocházel sice ze skromných poměrů, ale získal velmi dobré vzdělání. Studium započal na piaristickém gymnáziu v blízké Litomyšli, odtud přešel na pražské akademické gymnázium, jehož ředitelem byl Josef Jungmann , a na univerzitě v Praze studoval (1844–1850) filozofii a práva.
Po ukončení vysoké školy odešel do Vídně, kde potom čtyřicet let působil na ministerstvu kultu a vyučování. Kromě své práce na ministerstvu učil v letech 1874-1877 český jazyk a literaturu korunního prince arcivévodu Rudolfa a jako ocenění za tuto výuku získal Řád Železné koruny. O tři roky později, v roce 1881, byl povýšen do rytířského stavu. Přídomek „ze Samokova“, který si zvolil, měl připomínat, že jeho předkové byli prostí kováři a že si svůj titul „ukoval sám“.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2015



21.02.2016 Velký český humanista a právník se narodil kolem roku 1460 v Chrudimi z rodičů Janúška a Barbory (zemřela 1490). Měl ještě staršího bratra Václava, jak uvádí jeho životopisec H. Jireček. Po absolutoriu chrudimské školy začal studia na pražské univerzitě na artistické fakultě (přibližně od roku 1477). Bakalářskou zkoušku podstoupil 26. února 1479, hodnost převzal 2. dubna t.r. 9. října 1481 se stal licenciátem, 30. ledna 1483 mistrem svobodných umění. Hned následujícího roku byl před sv. Havlem zvolen děkanem fakulty, tehdy jediné na univerzitě. S myšlenkami humanismu se seznámil prostřednictvím M. Řehoře Pražského, prvního z průkopníků tohoto nového myšlenkového směru v Praze. Roku 1487 opustil „Magister Victorius Cornelius Chrudimensis“ univerzitu a stal se úředníkem u zemských desek, aby tu mohl detailně studovat české právo. Roku 1488 již uváděn jako „starosta komorničí a ingrossator desk“, což mu zřejmě umožnilo koupit dům v Praze na Starém Městě u chrámu sv. Haštala za 104 kopy českých grošů. Až do své smrti tu s ním žila jeho ovdovělá matka.
M. Viktorin, sám ultrakvista a sympatizant Jednoty bratrské, se spřátelil s mladým katolickým šlechticem Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic, jenž mu roku 1489 připsal svou satiru na Čechy. Viktorina nazývá „přemilým přítelem svým, prahnoucím po vědě a umění“. Ten se naopak koncem roku 1492 (již jako erbovní měšťan s přídomkem ze Všehrd (zasazoval u moravského zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka za potvrzení volby Bohuslava Hasištejnského olomouckým biskupem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2015



21.02.2016 Významný český technik a vynálezce lodního šroubu se narodil v Chrudimi 29. června 1793 ve smíšeném manželství Němce Antonína Hermanna Ressela a Češky Marie Anny, rozené Konvičkové. Josef Ludvík František se narodil v domě čp. 124/I. v Široké ulici, na němž je od roku 1861 pamětní deska. Otec byl c.k. mýtným, výběrčím kolkovného a finančním dozorcem. V rodině se prý mluvilo česky, Josef byl v pořadí již druhým dítětem (prvním synem byl František narozený r. 1791, později roku 1795 a 1797 přibyly v rodině ještě dvě dcery – Viktoria a Marie).
Josef navštěvoval chrudimskou trojtřídní školu. Katecheta P. Donulus Kora, kapucín, jej připravoval výukou latiny ke gymnaziálnímu studiu, jež Josef začal v rakouském Linci roku 1806. Roku 1809 studoval dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích, pak se roku 1812 zapsal na vídeňskou univerzitu, kde studoval medicínu, mechaniku, fyziku a chemii. Na univerzitě se nemohl bez financí udržet a tak r. 1813 přestoupil na lesnickou akademii v Marianbrunnu, na níž obdržel stipendium 400 zl. ročně od císaře Františka I., jehož prý někde nakreslil ve skupině panovníků v bitvě národů u Lipska. V Mariabrunnu ukončil studium r. 1817 předčasně, opět pro nedostatek prostředků a stal se t.r. lesním v Platterjachu (bývalé rakouské Krajině) a r. 1820 v Terstu, kde se 31. října 1821 oženil s 18 letou Jakobinou von Orebich. Z manželství se narodili dva synové Rudolf a Ferdinand a dcera Klementina. Manželka Jakobina však zemřela již. r. 1826. Vdovec s malými dětmi se po 4 letech (1829) oženil znovu s Terezií Kasteličovou, jež mu dala 7 dětí, z nichž dospělosti se dožili jen Jindřich (1829-84), od roku 1861čestný občan Chrudimě, Albert a Pavlína.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2015



21.02.2016 Zakladatel české zootechniky a ve světě uznávaný genetik a hippolog se narodil 16. prosince 1885 ve Slaném. Od roku 1917 přednášel obecnou a speciální zootechniku na Vysoké škole zemědělské a lesního inženýrství, jež byla tehdy jednou z fakult ČVUT v Praze. Od roku 1923 byl zde již F. Bílek řádným profesorem a vedoucím katedry živočišné výroby. Byl mimořádně vzdělán v mnoha vědních oborech, zvláště miloval historii a umění (za středoškolských studií byl jeho profesorem dějepisu a zeměpisu Alois Jirásek). Než se F. Bílek začal věnovat zootechnice a hippologii, byl v Praze váženým a velmi uznávaným lékařem-gynekologem. Svou vědeckou práci začal výzkumem o podílu arabské krve u lipicánských koní. Jeho stěžejním pedagogickým spisem je „Učebnice obecné zootechniky“ (2 dílná) z roku 1933, první česká učebnice chovu domácího zvířectva pro posluchače zemědělských vysokých škol obsahující bohatou bibliografii a vysoce ceněná i v zahraničí. To již měl F. Bílek za sebou v publikační činnosti práce: „Kramiologická studia domácího skotu v Čechách“ (1917), „Česká plemena mizící a vymizelá“ (1926), „Plemena skotu v ČSR“ (1930). V 50. letech 20. století publikoval ještě práce „Chov skotu a jeho čelná plemena“ a „Chov koně a jeho čelná plemena“, obě z roku 1954, kdy byl také jmenován akademikem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2015



21.02.2016 Kdo to je? Nepředbíhejme! Dnes Vám totiž o něm můžeme svěřit pár informací, které jsme získali na návštěvě v jeho dílně.
Pan Flégr patří mezi ty z nás, kteří se vyučili nějakému řemeslu. V jeho případě však nezůstalo jen u vyučení. On se totiž do své práce i zamiloval. Víte, u něj neuslyšíte slovo kůže, ale useň, podrážka není podrážka, ale podešev, uvnitř boty najdete stélku, na zadní části opatek (dáváme tam patu), dírky ozdobné pro tzv. anglický styl svršku nebo jen dírky na tkaničku se vždy jen perforují, švec je obuvník a pozor napínání svršku na kopyto sluje „cvikání“. A víte co to je tužinka? To je zase výztuha špičky. A tak najednou zjistíte, že v malém domku, kde se jen pracuje a opravdu tam není ani kousek volného místa, jste v jiném světě kde voní useň, lepidla, guma – tedy pryž, hlučí stroje a strojky a zkrátka v každém koutě je nějaké zařízení a Vy se zvědavě ptáte mistra, co že to či ono zařízení umí. A že fakt něco umí dokazují stopy rukou a materiálu na strojích a nářadí. Máloco je totiž nové, hodně věcí pořídil jejich majitel ze zrušených či modernizovaných výrob nebo od někoho, kdo se s řemeslem už rozloučil.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2014


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Zřícenina hradu LANŠPERK založeného ve 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: KRÁLICKÝ SNĚŽNÍK při pohledu od kláštera Hedeč u Králík.

SVITAVSKO: Fresky z 18. století na Loretánské kapli v MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Stará radnice ve SVITAVÁCH.

PARDUBICKO: Příhrádek v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml