Sdružení přátel Pardubického kraje


Chrudimsko a Hlinecko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14


14.06.2022 Nedostatek vody může výrazně přispět k zahájení třetí světové války. Je to varování, na které neslyšíme. Už proto, že v našich podmínkách není tento problém naléhavý a aktuální. Východní Čechy jsou dokonce stále v pozici regionu, který se po nejbližší léta, možná desetiletí, nemusí tragického sucha a žízně obávat.
Východočeská vodárenská soustava, dokončená koncem 90. let minulého století, je v současnosti zárukou dodávek dostatečného množství kvalitní vody. Jistotu zaručuje systém, který zahrnuje stovky zdrojů počínaje přehradou Les království na horním toku Labe přes obří zásobníky na Kunětické Hoře, artézské studně v Železných horách nebo na Vysokomýtsku, až po hluboké podzemní zásoby ve svitavské synklinále, nabízející vodu, která má dokonce vyšší kvalitu než ta, která je označována jako kojenecká.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022



14.06.2022 Jedním z turisticky vyhledávaných cílů Pardubického kraje je město Slatiňany se svým okolím. A to hned z několika důvodů. Předně si zde přijdou na své milovníci koní. Chov koní má na Pardubicku mnohasetletou tradici. K významným chovatelům koní v 1. polovině 16. století patřil v Kladrubech n. L. šlechtický rod Pernštejnů. V roce 1560 Pernštejnové odprodali pardubické panství s kladrubskou oborou císaři Ferdinandovi I. a její získání významně podpořili čeští stavové, kteří je darovali Maxmiliánu II. Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách, od konce 18. století v barvě bílé a černé. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Slatiňany jsou druhou významnou součástí Národního hřebčína. Hlavní budovy hřebčína ve Slatiňanech jsou z konce 19. století a objevily se v seriálu Dobrá voda.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022



14.06.2022 Oblast Nasavrk má významný turistický potenciál zejména pro ty, kteří májí zájem se dozvědět více o keltském osídlení na našem území. A těch možností v Nasavrkách a jejich okolí je hned několik. Přímo na zámku v Nasavrkách si návštěvníci mohou projít expozici věnovanou Keltům, turisté se pak mohou projít po naučné stezce věnované Keltům, za pozornost stojí však také skanzen, kde jeho návštěvníci mohou poznat život Keltů, v jeho sousedství se pak nachází restaurace, kde je možné si pochutnat mimo jiné i na specialitách keltské kuchyně.
Keltové se do dějin Evropy začínají zapisovat na počátku 4. století př.n.l. Tehdy se usadili v Pádské nížině v severní Itálii. Mezi jinými je zmíněn keltský kmen Bójové. Expandovali do tehdejší Makedonie a Řecka. Postupně se dostali pod nadvládu Říma a část Keltů – mezi nimi i Bójové po roce 191 př.n.l. opouští Pádskou nížinu a přesouvají se mimo jiné i na území dnešních Čech. Důkazy o osídlení u nás v tzv. době laténské, tedy v období 6. – 5. století př.n.l., jsou patrné zejména na Chrudimsku, Pardubicku, Královéhradecku či Hořicku.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2022



2.04.2022 Římskokatolický kostel sv. Martina se nachází v ulici Farská před vstupem do zámeckého areálu. První zmínka o farním kostele sv. Martina pochází z roku 1297. Kostel spolu se sousedním zámkem stojí v místě někdejší tvrze. Další zprávu o kostele máme až z 15. století, kdy byly Slatiňany poničeny vojskem uherského krále Matyáše. Kostel tehdy utrpěl značné škody a byl několikrát opravován. Ovšem první výrazné přestavby se dočkal až v době baroka. Jednalo se o prosté jednolodí s věží v ose průčelí.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2022



2.04.2022 Od prosince minulého roku se můžete dostat z Dukly v Pardubicích do Slatiňan za 12 minut po dokončené páteřní regionální komunikaci I/37, viz schéma. Jako zpracovatelé územních plánů dotčených měst z toho máme radost a chtěli bychom čtenáře VL o přípravě výstavby informovat.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2022



18.12.2021 Zima pro naše předky začínala o svátku svatého Martina - 11. listopadu. V tento den, kdo mohl, vystrojil martinskou hostinu. Na stole nechyběla husa a velké martinské rohlíky. Pekly se z kynutého těsta a plnily se mákem nebo řepnou nádivkou. Výslužku dostávala čeládka i rodinní příslušníci. Po tomto datu se práce stěhovala pod střechu. Ve světnicích se lidé scházeli k draní peří a předení. Byla to příležitost k setkáním a besedování. Zvláště děti se těšily na večery, kdy poslouchaly vyprávění a předčítání. Tato činnost ustávala jen ve svátečním období adventu a vánočních svátků.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2021



18.12.2021 Kostel sv. Bartoloměje v obci Kočí na Chrudimsku nepatří mezi vyhledávané turistické cíle, ale o jeho unikátech by se dalo vyprávět hodiny a popsat desítky stran. Za více než 700 let historie za sebou kostel zanechal řadu záhad a dohadů, kdy historici své soudy vyjadřují jen velmi opatrně.

Most z jiného světa
Už na první pohled upoutá sama stavba tohoto církevního komplexu. Kostel vznikl na mokřině, proto k němu vede most. Dřevěné a zastřešené mosty tohoto rázu jsou k vidění v Tyrolsku, Švýcarsku, italských Alpách, ale u nás je takový most mimořádně řídkým zjevem. Historici most zařadili do baroka, přestože svým duchem se přiklání k pozdní gotice. Kamenný kostel byl postaven už koncem 14. století a už tehdy němu musel vést most. I v současné podobě je dílem mimořádně zručných tesařů, kteří nepotřebovali kramle nebo hřeby, festovně drží pohromadě přesnými, téměř geniálními, svlaky a čepy.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021



18.12.2021 Cihlářství jako takové je hodně starým řemeslem. Svědčí o tom starověké nálezy babylonské i egyptské. V Evropě se rozšířilo do 10. století našeho letopočtu, zejména zásluhou církevních staveb. Po mnoho století pak byly cihlové stavby výsadou movitějších. Ve venkovském prostředí se u nás cihlové stavby začaly šířit až v 18. století, masové využívání cihel nastalo od počátku 19. století. Bylo tomu tak zejména díky novým opatřením, která umožňovala poddaným pálení cihel na vlastních pozemcích. Důvodem šíření cihelných staveb bylo i riziko rozsáhlých požárů u dřevěné zástavby v obcích. Důležitým momentem bylo zavedení nového živnostenského řádu v roce 1859, který umožnil provozování živnosti prakticky všem občanům. Nejstarší způsob zpracování cihel byl v tzv. polních pecích – tedy s periodickým cyklem, obdobně jako výroba uhlí v milířích. Velký význam mělo zavedení modernějších pecí s nepřetržitou prací, tzv. Hoffmannových kruhových pecí (podle berlínského stavitele F. Hoffmanna) První pec tohoto typu byla u nás postavena v Přerově v roce 1868.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2021



31.05.2021 Masopustní průvody masek na Hlinecku za sto let nedokázal potlačit žádný režim, žádný ideolog ani policie. Jedenáctým rokem jsou na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Až letos do této nádherné tradice brutálně zasáhl coronavirus.
O každoroční potěšení přijdou místní ve Vortové, Hamrech, Blatnu a Studnici, ale také návštěvníci Muzea v přírodě Vysočina na Veselém Kopci. Tento skanzen nabízel letos alespoň virtuální účast na masopustním reji kašpar na svém facebookovém a instagramovém profi lu ještě před Popeleční středou.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021



31.05.2021 První písemná zmínka pochází z roku 1349. Tyká se chroustovické tvrze, fary a kostela. Původ jména Chroustovice se odvozuje od slova chrastí, je to nízký porost na bažinatých místech. Chroustovice leží v nadmořské výšce 255 m n. m. Ve zdejším okolí stávaly ještě tvrze v Holešovicích v Březovicích, Městci a Žilovicích. Tvrz Žilovice zanikla ve 30 leté válce. Jihozápadně stávala tvrz Rakovec, kterou vlastnil rod Hausviců, v roce 1699 koupil tuto tvrz s pozemky Karel Libštejn z Kolovrat, od té doby patří k Chroustovicím. V lidové tradici se udržuje pověst, že Na vranči severně od Chroustovic stávala další tvrz. Byla nablízku tzv. Trstenické stezky. Byla to obchodní cesta, která spojovala Čechy s Moravou. První přítomnost obyvatel zdejšího okolí dokazuje nález keramických schránek s ostatky původních obyvatel, které byly objeveny při melioračních pracích nad Bažantnici. 1349 se uvádí majitel zdejší tvrze Hereš. Byl hofmistrem na dvoře královny Elišky Pomořanské. Dalším významným majitelem byl r. 1397 Přibík z Chroustovic stoupenec biskupa J. Železného.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2021


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2022 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Stavební kameny Pardubického kraje
Země Keltů
Cyklistické areály
Zřícenina loveckého zámečku Neulust



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Domek Maxe Švabinského v malebné obci KOZLOV, která je dnes součástí České Třebové.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Mikuláše a poustevna Fáterka ve VRACLAVI.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Františka Serafínského v CHOCNI.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml