Sdružení přátel Pardubického kraje


Chrudimsko a Hlinecko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12


29.06.2013 Že je Skuteč městem tradiční výroby obuvi a střediskem kamenoprůmyslu, ví téměř každý. Přesvědčit se o tom můžete v nedávno zrekonstruované expozici v Městském muzeu. Expozice má název Muzeum obuvi a kamene a můžete tu shlédnout vše o historii výroby bot. Skutečská značka BOTAS, která dala vzniknout populárním botaskám, je i v současnosti známá mezi sportovci, ať už to je např. halová obuv, brusle BOTAS, kopačky nebo kolečkové brusle.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



17.06.2013 Vodní nádrž Seč, vybudovanou na řece Chrudimce a zároveň oblíbenou rekreační lokalitu v Železných horách, není třeba podrobněji představovat. Okolí přehradního jezera má většina Pardubáků i Chrudimáků prochozené a probádané křížem krážem včetně dobře přístupné zříceniny hradu Oheb. Jenže kolik z vás si všimlo, že na skále na druhé straně hráze jsou také starobylé trosky, jenže zcela jiné stavby. A pokud si těchto středověkých kamenných zbytků mezi stromy a keři někdo všimne, jen málokdo ví, že patří bývalému hradu Vildštejn. O založení hrádku Vildštejna, ale i Ohebu, se nedochovaly žádné zprávy. Dodnes je z pohledu historiků toto sousedství dvou hradů záhadou. Obě středověké stavby jsou vybudovány naproti sobě přes údolí řeky Chrudimky. Tato lokace neodpovídá středověké taktice budování opevněných sídel. Vildštejn, postavený na nižším kopci než Oheb, byl tak v nevýhodě a těžko obranyschopný – například před prakovým odstřelováním z Ohebu. Nabízí se tedy jediné vysvětlení jeho existence: hrad Vildštejn musí být starší stavbou než hrad na Ohebu. Ale i tak muselo být přímo v existenčním zájmu držitele Vildštejna získat do vlastnictví také protější vyšší kopec. Jenže na druhou stranu, proč by si jeden člověk stavěl dva hrady přes řeku naproti sobě?
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



6.01.2013 Po mnohaletém zvažování různých druhů a systémů podpory místních produktů se Železnohorský region stal v r. 2011 členem Asociace regionálních značek působící na celém území České republiky. Zapojil se po bok dalších 20 regionů, které již své produkty a výrobky úspěšně propagují a zajišťují jim tak zasloužený odbyt. Od r. 2012 se certifi kovaní výrobci stali nedílnou součástí celkové propagace a marketingu Železnohorského regionu.
Během r. 2012 bylo postupně certifi kováno 25 regionálních výrobků a produktů, které smějí užívat registrované označení ŽELEZNÉ HORY regionální produkt®. Jedná se o pestrou skladbu základních plodin (brambory, med, hovězí maso, ovoce), produktů a výrobků z přírodních surovin (medovina, mléčné výrobky, pivo, těstoviny, koláče, pečená žebra, kovářské, dřevořezbářské a keramické výrobky) či výrobků s motivem či vztahem k regionu (pletené výrobky z proutí a pedigu, paličkovaná krajka, ekologické přípravky, malba na hedvábí, turistický web, krajkovaná kresba, pracovní oděvy).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



18.12.2012 Areál kapucínského kláštera v Chrudimi se dočkal po dlouhé době rehabilitace klášterního kostela a klášterní zahrady. Kapucínský klášter v Chrudimi byl založen za podpory císařovny Eleonory, manželky Ferdinanda III. a matky Leopolda I. a dalších dárců, mezi nimiž byla i chrudimská obec, která nakonec zůstala vlastníkem kláštera. Příchod kapucínů do Chrudimi nebyl jednoduchý a není bez zajímavosti, že jejich pobyt ve Vídni souvisí se zřízením známého pohřebiště vládnoucího rodu Habsburků.
Kapucíni patří k žebravým řádům, jejichž řehole úmyslně navozovala strohou atmosféru původních klášterů sv. Františka z Assisi. Klášterní kostel sv. Josefa v Chrudimi má tradičně vysunutou polohu, byl vysvěcen v r. 1665 a nově je využit pro zdařilou expozici barokních soch z východních Čech. Můžete se tu setkat s díly Jana Pavla Čechpauera usazeného v Chrudimi, jednoho z autorů sloupu Proměnění Páně na Resselově náměstí v Chrudimi, Jana Alberta Devotyho,od něhož jsou sochy např. v Dašicích, Heřmanově Městci, Hrochově Týnci a v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



6.06.2012 Dne 27. 9. 2007 byl v místní části města Nasavrky v Libáni (okres Chrudim) odhalen pomníček k uctění památky významného českého skladatele 19. století Zdeňka Fibicha. Informační deska připomíná i celý rod Fibichů, kteří zde byli zaměstnáni ve službách Auerspergů. Zdeněk Fibich se narodil ve všebořické myslivně (21. 12. 1850) v rodině auersperského lesního rady Jana Fibicha (1819– 1882). Ten byl jedním z deseti dětí Josefa Fibicha (1778–1839), který působil jako přednosta lesního úřadu v Libáni u Nasavrk a jehož většina synů a dcer byla spojena s lesnickým povoláním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 V letošním roce se hned několik železničních tratí na území Pardubického kraje dožívá sto třiceti let. Jako první si představíme dráhu z Čáslavi do Třemošnice. Druhá polovina sedmdesátých let a zejména osmdesátá léta 19. století byla spojena s výstavbou mnoha místních drah, které souvisely se vznikem a rozvojem průmyslu i v malých městech. Vznik podporoval Zemský výbor království Českého fi nanční podporou nově vznikajících, zpravidla krátkých tratí, které odbočovaly z tratí hlavních. U zrodu námi popisované dráhy stála rakouská společnost místních drah OLEG (Osterreichische Localeisenbahn Gesellschaft). Ke stavbě místních drah v okrese Čáslav byly vydány vyhlášky: číslo 41 říšského zákoníku ze dne 9. 3. 1880 a vyhláška rakouského ministerstva obchodu pro trať Čáslav-Závratec s odbočkou Skovice–Vrdy–Bučice a číslo 102 říšského zákoníku ze dne 30. 7. 1881 pro trať Čáslav – Močovice. Pro stavbu tratí byla vybrána společnost podnikatelů Schön – Wessely. Několik dnů po vydání koncese začalo vyměřování a výkup pozemků. Vzhledem k příznivým geografi ckým podmínkám se dařilo stavět poměrně rychle. A to už z toho důvodu, že trasa obcházela místa, kde by bylo nutné stavět tunely, zářezy či velké mosty. Bylo však snahou přizpůsobit profi l tratě co nejblíže terénu i za cenu větší vzdálenosti. Protože se nebudoval jen jeden úsek, je vhodné připomenout jednotlivé segmenty a jejich časovou posloupnost. První zprovozněnou částí se stala dráha Čáslav–Žleby dne 4. 12. 1880, a to včetně odbočky Skovice–Vrdy–Bučice. Pokračování ze Žlebů do Třemošnice bylo uvedeno do provozu 14. 2. 1882. Kromě výše uvedeného vycházela z Čáslavi ještě 4 km dlouhá a dnes už téměř zapomenutá lokálka do Močovic, která zahájila provoz dne 30. 10. 1882. Po celou dobu své existence sloužila téměř výhradně nákladní dopravě močovického cukrovaru.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



6.06.2012 Železné hory a blízké okolí jsou z geologického hlediska jedním z nejzajímavějších území v České republice. Této výjimečnosti se snaží využít Geopark Železné hory, který byl zřízen na ploše 777,5 km2.
Co je ale geopark?
Jedná se o geologicky cenné území, kde jsou ve spolupráci s místními obyvateli a organizacemi (státními, neziskovými i soukromými) rozvíjeny aktivity na podporu rozvoje oblasti a podporu návštěvnosti a vzdělanosti. Vedle geologických objektů a jevů jsou důležité i další zajímavosti, jako jsou kulturní a ekologické fenomény, archeologické a historické památky. Nejedná se o území, které by nějakým způsobem omezovalo lidskou činnost vyjma oblastí, které již mají nějaký ochranný status (CHKO, přírodní památky, přírodní rezervace apod.). Geopark spojuje propagaci geologického dědictví s regionálním rozvojem a vhodným způsobem seznamuje veřejnost s geologickými procesy, významem přírodních zdrojů a jejich využitím v hospodářské a kulturní historii. Pro turistu znamená geopark rozšíření možností, kam jít a co nového navštívit.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2012



5.04.2012 Na okraji Železných hor nedaleko Třemošnice se nachází zřícenina hradu Lichnice. Ten byl postaven okolo roku 1250. Dodnes však není zcela jisté přesné založení hradu, jehož původní název byl Lichtenburk. Není jisté, zda to byl hrad královský nebo šlechtický. Na stavbu kamenného hradu měl v tehdejší době peníze pouze král, proto šlechtického založení bylo málo hradů. Jisté je to, že Lichnice byla ochranným (župním) hradem Čáslavského kraje. Půdorys hradního areálu tvoří trojúhelníkový tvar, podobně jako například Křivoklát. Lichnice byla hradem s obvodovou zástavbou, což znamená, že hradní palác se nacházel po obvodu, uprostřed bylo volné nádvoří. Tehdy ve 13. století se tímto stylem stavěly pouze královské hrady. Tím, kdo nechal hrad tedy postavit, mohl být například Václav I. Je však také možné, že si hrad nechal postavit Smil ze Žitavy. První písemná zmínka o Lichnici pochází z roku 1251.
Hradní palác se v případě Lichnice nacházel na jihovýchodní straně. Jeho stěna po opravách na sklonku 16. století dosahovala 7 metrů šířky, aby odolávala i metacím strojům. Hradní palác byl od nádvoří oddělen menším hradním příkopem. Na východní straně stávala vstupní brána s padacím mostem, po straně byly vchody do parkánů. Hrad byl ze dvou stran obehnán parkánovou zdí. Dnes je patrná již pouze první hradní stěna, ta parkánová se dodnes nedochovala. Při třetí straně trojúhelníkového půdorysu byl příkrý sráz do Lovětínské rokle, tudíž masivní opevnění nebylo z této strany třeba. Do hradební zdi byla vklíněná válcovitá věž o průměru 12 metrů. Vnitřní světlost této věže byla 6,5 metrů. Jejím smyslem byla obrana vstupní brány s padacím mostem. V pozdějších dobách měla věž i bytový účel. Jako další opevňovací článek byl v pohusitských dobách před hrad předsunut barbakán. Ten zvýšil nedobytnost hradu. A právě na Lichnici je barbakán ojediněle zachovalý.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2011



5.02.2012 Nasavrky mají již od roku 1991 jednu zajímavou přírodní památku. Je jí park zvaný Kaštanka. Jedná se o sad kaštanovníku jedlého čítající 138 stromů, přičemž jenstarší exemplář „Knížák“ byl vysazen již roku 1776.
Park má rozlohu téměř 2 hektary a nechal jej vysázet roku 1774 Jan Adam Auersperg. Jedná se nyní o nejvýše položený soubor jedlých kaštanů ve střední Evropě. Jeho největší stromy mají obvod kmene 637 cm a 573 cm. Kaštanovníky mají výšku do 25 metrů a průměr koruny okolo 13–15 metrů. Na některých stromech je patrný různý přístup k jejich ošetření. V minulosti bylo například používáno vyzdívání, což se po letech ukázalo jako metoda zcela nevhodná. Současný způsob konzervace spočívá ve vyčištění dutiny, prořezávání suchých větví a použití nástřiků proti houbám. Dutiny stromů se dále zastřešují proti vnikání vody a ponechávají se volně větratelné. Toho využívají ptáci, kteří v dutinách takto ošetřených stromů hnízdí, největším z nich je puštík obecný.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011



17.08.2011 byly zapsány do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Rozhodl o tom Mezivládní výbor UNESCO na svém zasedání v Nairobi v listopadu roku 2010. Bylo tak završeno dlouhodobé úsilí Ministerstva kultury, Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici a Souboru lidových staveb Vysočina. Masopustní obchůzky a masky na Hlinecku se staly součástí světového kulturního dědictví pro svoji jedinečnost, která spočívá především v dodržování tradičního charakteru obyčeje.
Rozpustilé obchůzky maskovaných postav na konci období masopustu patří k nejvýraznějším výročním obyčejům nejen v České republice, ale i ve všech okolních státech Střední Evropy. Souslovím masopustní obyčeje označujeme dynamický soubor jevů a dění, vyjádřených specifickými postupy a prostředky, tj. maskou, tancem, popřípadě zpěvem, dalšími hlasovými projevy (výkřiky), využitím rekvizit a dílčími divadelními výstupy provozovanými v několika rovinách.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Bartoloměje z roku 1397 v KOĆÍ s dřevěnou zvonicí z roku 1666 a krytou chodbou.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Pomník obětem z první světové války v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jiří v DOLNÍ ČERMNÉ

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml