|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  15. 03. 2007 Josef Cibulka - rodák z Ústí nad Orlicí, čtyři třídy obecné školy vychodil ve svém rodišti, jednu v německé škole v Lanškrouně stejně jako nižší gymnázium. Vyšší gymnázium studoval v Litomyšli studium, ukončil v roce 1905 maturitní zkouškou. Po maturitě vystudoval teologii na České koleji v Římě a přijal kněžské svěcení.
Po návratu do Čech přednášel dějiny církevního zpěvu a hudby a církevního výtvarného umění na bohosloveckém učilišti v Hradci Králové.
Zprvu se zdálo, že jeho životním osudem se stane hudba. Systematický zájem o dějiny umění shledáváme u něj až během první světové války, kdy pobýval ve Vídni. Svůj doktorát si Cibulka nostrifikoval na tamní univerzitě, kněžské povinnosti nezanedbával. Zrod samostatného československého státu znamenal - pro tehdy již uznávaného pedagoga i vědce - povolání k novým úkolům. Na pražské teologické fakultě přednášel dějiny církevního umění a křesťanskou archeologii.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2006  16. 01. 2007 Ludwig Anton Artur Holzmeister (či Ludwig Viktor Holzmaister) se narodil 31. července 1849 v Moravské Třebové. Byl synem obchodníka střižním zbožím a snad i majitele grafitových dolů ve Starém Městě na severní Moravě. Mezi jeho předky se nejčastěji vyskytují obchodníci, úředníci či podnikatelé. Ludwig navštěvoval moravskotřebovskou farní školu a později školu v Klagenfurtu, kam se rodina i přestěhovala. Vyučil se v obchodě s textilním zbožím ve Štýrském Hradci, krátce pracoval ve Vídni, ale zanedlouho odešel za svým strýcem a kmotrem Antonem Wondrou do New Yorku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2006  29. 12. 2006 Vzhled a prostředí poddanského města města Kyšperka (dnes Letohradu) se kvalitativně změnilo vybudováním aristokratické rezidence v osmdesátých letech 17. století. Hynek Jetřich Vitanovský, který pan-ství spravoval v letech 1661-1681, si nechal postavit, pravděpodobně v místech tvrze, barokní zámek se zámeckou kapli sv. Václava. Tato stavba trvale ovlivnila panoráma města. Barokní umění proniklo ve druhé polovině 17. století i do menších měst v Českých zemích a utvářel se typicky barokní ráz české krajiny. Významnou roli zde hrála nejenom světská, ale i církevní architektura. Na kopci nad Kyšperkem byly pozůstatky hradu a pod kopcem na kraji města stála tvrz. Nové válečné techniky potlačily význam dříve nedobytných hradů a požadavkům pohodlnějšího bydlení a vyššího přepychu neodpovídalo bydlení v tvrzi. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2006  29. 12. 2006 Životopis TERÉZA NOVÁKOVÁ (31. 7. 1853 Praha – 13. 11. 1912 Praha) „Tvůrkyně povídek a románů, které vycházejí z věrohodného zpodobení lidového prostředí východních Čech a soustřeďují se k nevšedním jedincům a k jejich konfliktům s okolím. Význačná činitelka ženského hnutí a organizátorka národopisného průzkumu východních Čech.“ 1) Teréza Nováková se narodila 31. července 1853 v Praze v Žitnobranské ulici číslo 525 (roh Žitné ulice a ulice V Tůních) jako dcera Františka Lanhause, úředníka České spořitelny, a Arnoštky rozené Deutschové. V dětství se učila od chůvy a matky zprvu německy a až od čtyř let ji učil otec mluvit česky. Do školy začala chodit v roce 1859. Navštěvovala soukromou školu Svatavy Amerlingové, na níž se vyučovalo ve vlasteneckém duchu se zaměřením k historii Če-chů (starší české dějiny, vlastivěda a čeká mluvnice). Školní docházku dokončila v roce 1869. Od roku 1865 navštěvovala také cvičební hodiny v Tyršově Sokole. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2006  07. 08. 2006 Jednou z nejvýznamnějších osobností Svitav 20. století je Oskar Schindler. Oskar Schindler byl rozporu-plnou osobností. Ve Svitavách dostal přezdívku Schindler - gauner. Byl členem nacistické strany NSDAP
a německé výzvědné služby Abwehru. Za špionážní činnost proti Československé republice byl ve svitav-ském hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) zatčen a v Brně odsouzen ke dvěma měsícům těžkého žaláře. Později mu byl trest amnestií zkrácen na polovinu.
Po ukončení tříletého svitavského reálného gymnázia byl krátce zaměstnán v podniku svého otce, kdy byl obchodním zástupcem Moravské elektrotechnické akciové společnosti v Brně. Později vystřídal řadu zaměstnání, jeden čas prodával i losy. V průběhu let 1931 - 1938 byl údajně šestkrát soudně trestán , z toho pětkrát pokutou pro rvačky a jednou pro nebezpečné vyhrožování. V roce 1935 se stal členem Sudetoněmecké strany (SdP), pravděpodobně v roce 1938 začíná pracovat pro německou zpravodajskou službu, byl vypracován plán jeho zatčení pro špionážní činnost. Avšak vzhledem k mnichovským událostem v září 1938 již nebyl odsouzen.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006  07. 08. 2006 Narodil se 12. února 1826 ve Svitavách. V letech 1839 - 1844 studoval na piaristickém gymnáziu v Lito-myšli, poté krátce na filozofické fakultě v Brně a jako dvacetiletý přešel roku 1846 na studia filozofie do Vídně. Pro své politické názory musel po roce Vídeň opustit a v roce 1847 začal studovat práva na pražské univerzitě.
Zde ho zastihly pražské bouře v revolučním roce 1848. Vstoupil do Akademické legie a účastnil se bojů na barikádách a po potlačení studentských nepokojů byl pro své styky s ruským revolucionářem M. A. Bakuninem pronásledován rakouskou policií. Po ročním pobytu v Němec-ku, kde se seznámil s pozdějším hudebním skladatelem
a dirigentem Richardem Wagnerem (1813 - 1883) a kde se také účastnil mnoha pouličních bojů a demonstrací, se v roce 1850 rozhodl emigrovat do USA. Po příjezdu do New Yorku zpočátku velmi těžce pracoval jako dělník, pilně však studoval jazyk a postupně se stal sazečem, redaktorem a hlavním asistentem a poté ředitelem redakce vydavatelství německých novin "New Yor-ker Staatszeitung". V roce 1859 se oženil s ovdovělou majitelkou novin Annou Uhlovou a stal se jejich spolumajitelem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006  27. 07. 2006 První světová válka "dopřála" vojákům pardubického regionu poznat notný kus Evropy a Asie. Většinu z nich v rámci rakousko - uherské armády čekaly boje na italské, srbské, rumunské či ruské frontě
a nevyhnuly se jim ani následné přesuny mezi těmito jednotlivými bojišti i v rámci nich.
Zejména a právě u legionářů si uvědomíme také možnou pestrost válečného života a hříček osudů. Z regulérních vojáků pravidelné rakousko - uherské armády se stali váleční zajatci, v některých případech označení za dezertéry. Část z nich se následně proměnila v příslušníky armád bývalého protivníka, později ve vojáky ještě nee-xistujícího státu. Z jednoho pohledu hrdinové a bojovníci za svobodu, z druhého pak obvinění dle paragrafů vojen-ského trestního zákona. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006  20. 01. 2006 Sergej Trailin patřil do poměrně početné skupiny vysoce vzdělaných technických pracovníků, ruských emigrantů, působících ve 20. a 30.letech minulého století v chrudimské Wiesnerově strojírně. Někteří z těchto Rusů v Chrudimi natrvalo zakotvili a prožili zde v podstatě větší část svého života. Sergej Trailin naopak byl z těch, kteří tu působili pouze několik let. Jeho životní osudy se dále odvíjely v jiných místech Čech, Moravy i Slovenska, ale vzhledem k tomu, že se stal špičkovým odborníkem, konstruktérem a posléze i vysokoškolským pedagogem v oboru jeřábů a zdvihacích zařízení, je určitě třeba připomenout jeho osobnost i v našich regionálních souvislostech. Zároveň by pak tato stať měla být připomínkou čtyřicátého výročí úmrtí Doc. Ing. S. Trailina.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005  20. 01. 2006 H. Šmahelová se narodila v rodině s bohatou mlynářskou tradicí (otec mlynář pocházel ze starobylého mlynářského rodu z Možděnic u Hlinska, matka pracovala jako švadlena). Bratranec A. Hackenschmied (*1907) byl význačný filmový dokumentarista žijící v USA, přijal po válce jméno Hammid. Po krátkém pobytu v Řestokách odešla s rodiči na Moravu a nakonec na Slovensko do Bratislavy. Zde Šmahelová ukončila pátou třídu obecné školy a stala se studentkou reálky. Studium však přerušila, neboť se vrátila za těžce nemocnou matkou, která umírala na tuberkulózu plic, do Ledče nad Sázavou, kde nebyla střední škola. Po smrti obou rodičů v roce 1928 odešla k babičce do Chrudimi a v Jaroměři se vyučila knihkupecké profesi. V roce 1931 nastoupila v Chrudimi úřednické místo v okresní nemocenské pojišťovně. V tomto období sehrálo pro ni významnou roli seznámení a později důvěrné přátelství s Bohumilem Markalousem, tehdy již renomovaným spisovatelem píšícím pod pseudonymem J. JOHN.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005  21. 11. 2005 Dvě třetiny svého živou prožil v Třemošnici. Vyučil se soustružníkem v Adamově, vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Bmě a stal se technikem. Nebyl to snílek, nýbrž úderník, který na svět přivádí vlastní československou želemiční brzdu DAKO. Umožnily mu to jeho pracovitost, teoretické znalosti a praktické zkušenosti. Věděl vždy, co chtěl a tím jeho rozhodování šlo vždy správným směrem. Uměl prodat dobře, co udělal, byl neústupný, osobitý, přičemž jeho vystupování bylo ale korektní. Byl střední postavy a jeho vzrůst mu dovoloval řešit úkoly "z nadhledu". Byl uzavřené povahy, ačkoliv vedl rozsáhlý kolektiv technických i dělnických pracovníků. Byl věcný a všechno chtěl poznat "až do morku kosti". Cenil si znalostí a schopností druhých. Nesnášel povrchnost a kritizoval nic neříkající skutečnost.
Narodil se 8. dubna 1920 v Kotvrdovicích, okres Blansko. Do Třemošnice přišel ve stáří 29 let jako skoro již uzrálý technik v roce 1949. Jeho pracovním programem byly pneumatické železniční brzdy, nastartované v závodě Škoda - Adamov.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2005 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
