Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15


07. 08. 2005 Narodil se 28.12.1814 v Bělé u Rychnova nad Kněžnou. Vystudoval vídeňskou Akademii a v roce 1834 přišel do Slatiňan, kde se usadil. Výtvarným přesvědčením byl novogotik, což podle současných odborníků ublížilo například arciděkanskému chrámu v Chrudimi nebo zámku ve Žlebech, které restauroval. V tehdejší době ale patřil k předním českým architektům. Bezohledně odstraňoval pozdější přístavby. V letech 1864 - 1876 rekonstruoval katedrálu sv. Ducha v Hradci Králové. Ve veřejné soutěži na projekt Národního muzea v roce 1884 byla jeho práce druhou nejlepší, o čtyři roky později postavil v Trenčianských Teplicích známé vanové koupele v maurském slohu. V Pardubicích dokonce zachraňoval. Na konci 19. století totiž vzrostl počet obyvatel města natolik, že stará radnice přestala vyhovovat. Bylo rozhodnuto o výstavbě radnice nové, té ale měla ustoupit Zelená brána. Schmoranz tehdy poslal dopis do Vídně a na jeho prosbu nebylo zboření Zelené brány povoleno. Starou radnici už se mu ale zachránit nepodařilo. Podílel se i na rozsáhlých rekonstrukcích a dostavbách zámku v Slatiňanech, kde žil a založil stavitelský rod. Všichni jeho synové (František, Josef, Jan a Gustav) vystudovali architekturu ve Vídni a Paříži. František byl později ředitelem uměleckoprůmyslové školy v Praze, Josef malířem a Gustav ředitelem Národního divadla. O Janovi historické prameny mlčí. Schmoranz zemřel ve Slatiňanech 4.4.1902
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 23. 9. 1907 v Přelouči v hudební rodině. K divadlu se dostal náhodou jako student, když u Kleinovy kočovné společnosti zaskočil v roli Robota Prima z Čapkova R. U. R. V Praze chvíli studoval filozofickou fakultu, k divadlu ale neustále utíkal. Nakonec se v roce 1929 pro divadlo rozhodl natrvalo. Nejprve působil v Intimním divadle, pak ve Studiu, kde byl jediným placeným hercem a nakonec zakotvil ve smíchovské Aréně. Největší školu mu ale dala práce v Osvobozeném divadle, kde byl až do jeho zavření. Válku trávil v Uránii, po osvobození nastoupil do Národního divadla. Práci před kamerou si vyzkoušel už jako statista v ateliérech v Pivovarské zahradě. Rozhodující pro něj byl film Před maturitou. kde poprvé dostal větší roli - studenta, kterého později ztvárnil ještě mnohokrát. Nikdy však nehrál ve filmech hlavní roli, přesto jeho figurky v pozadí utkvěly v pamětích diváků. Prosadil se i v dabingu. jeho hlas dnes Už neodmyslitelně patří především k francouzskému komikovi Lousi de Funésovi. Každoročně se v Přelouči udělují ceny za dabing nesoucí jméno právě Františka Filipovského. Zemřel 26. 10. 1993.
Z dí1a: Ztvárnil desítky divadelních, televizních i filmových rolí. Z těch posledně jmenovaných je následující výřez: Krhounek (Škola základ života), Mazánek Cesta do hlubin študákovy duše), čepičář Stýblo (Městečko na dlani), detektiv Pištora (Čapkovy povídky), hloupý čert Karborund (Hrátky s čertem), otec (Svatba jako řemen), detektiv Mrázek (seriál Hřísní lidé města pražského).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 16. 12. 1885 ve Slaném. Byl doktorem filozofie a doktorem všeobecného lékařství, byl ale také vynikajícím vědcem a zootechnikem nově vznikající Československé republiky. Od roku 1917 přednášel na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství obecnou a speciální zootechniku. Škola tehdy byla jednou z fakult ČVUT v Praze. Bl1ek je autorem řady vědeckých pojednání, dosud nepřekonanou a světově ceněnou knihou je např. Učebnice obecné zootechniky I. a II. z roku 1933. což je první česká učebnice biologie chovu domácího zvířectva určená pro vysoké zemědělské školy. Nejen díky této knize byl profesor Bílek uznávaným vědcem po celém světě. Svoji vědeckou práci zahájil pracemi o podílu arabské krve u lipicánu, byl také vedoucím Výzkumného ústavu plemenářské biologie s pokusnou stanicí při hřebčíně v Kladrubech nad Labem a Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech. Jeho největší zásluhou je pravděpodobně záchrana starokladrubských koní, kteří po rozpadu c.k. monarchie ztratili význam. Další velkou zásluhou je iniciování založení hipologického muzea ve Slatiňanech. Bílek vypracoval program muzea a stanovil vědeckou kulturně historickou část sbírek. Zasloužil se i o záchranu koně Převalského. 29.3.1972 profesor František Bílek zemřel.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 28. 3. 1592. podle vlastního životopisu v Nivnici na jižní Moravě. Dětství prožil v Uherském Brodě. Brzy ale osiřel a žil u tety ve Strážnici. V letech 1608 - 1611 navštěvoval bratrskou školu v Přerově. poté studoval teologii v Herbornu a Heidelbergu. V roce 1616 byl vysvěcen na kněze. o dva roky později se ujal řízení bratrského sboru ve Fulneku. Po Bílé hoře se musel skrývat. nejčastěji pobýval na brandýském panství Karla staršího ze Žerotína. Zemřela mu žena a dvě děti a v této těžké době napsal Labyrint světa a ráj srdce. pravděpodobně své nejznámější dílo. V roce 1628 definitivně opustil vlast a odešel do polského Lešna. kde žil a pracoval až do roku 1656. Při požáru města přišel o celou knihovnu a většinu svých rukopisů. opět odešel z domova a uchýlil se do Amsterdamu. Tam vyvrcholila jeho vědecká i literární činnost. vydal zde asi 62 spisů. Zesílily také jeho sklony k iracionalizmu, víře v proroctví a vidění. V této době sepsal také několik náboženských spisů, polemik i politických traktátů. Ne všechny se setkaly s pochopením. Životem zmítaný Komenský zemřel 5.11.1670 v Amsterodamu. Z díla: Labyrint světa a ráj srdce, Svět v obrazech, Brána jazyků otevřená, Didaktika, Kšaft umírající matky jednoty bratrské, Obecná porada o nápravě věcí lidských, Světlo v temnotách, Světlo z temnot.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 13. 6. 1595 v Lanškrouně jako syn správce statků litomyšlského panství. Brzy se stal vědcem evropské proslulosti. Absolvoval gymnázium v Jindřichově Hradci a filozofii v Olomouci. V roce 1618 odešel do Prahy, kde je již od roku 1619 uváděn jako lékař. Životopisná data ale jsou nepřesná. Již před I. Newtonem se zabýval lomem světla je považován za zakladatele spektroskopie. Využil kyvadlo k měření času. 14 11. 1622 byla Karlova univerzita předána jezuitům, kteří obnovili čtyři fakulty (mimo jiné i právnickou a lékařskou). Pražští lékaři byli okamžitě jmenováni profesory, mezi prvními se objevil i Marci. Kromě vyučování vedl i svou vlastní praxi a v noci se věnoval astronomii. V roce 1626 byl jmenován fyzikem Království českého. roku 1639 doprovázel hraběte Šternberka do Říma. O devět let později organizoval obranu Starého Města proti Švédům. vedl lékařskou službu při bojích na Karlově mostě a za to byl jmenován císařským radou. Roku 1654 se stal osobním lékařem císaře Ferdinanda III., v roce 1662 pak univerzitním rektorem. V té době údajně odmítl nabízenou profesuru oxfordské univerzity. Jeho život ukončila o pět let později jeho smrt. Zemřel 10.4.1667 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se roku 1769 jako syn protestantského kazatele z Parensen a Luthershausenu a nevlastní vnuk první německé lékařky Dorothey Christiany Erxleben. Christian nejprve chodil do místní školy, později ho učil jeho otec. V letech 1780 - 1786 studoval lékárenství, nejprve v Gottingeru, praktikoval i ve Stuttgartu. V roce 1789 odjel do Vídně, aby dostudoval. Dostal se tam i do kruhu přátel Ignáce Borna, který se jako první pokusil využít chloru v běličství. Na jaře roku 1791 odjel Erxleben do Náchoda do služeb manufakturního podnikatele Sperlinga. Tady měl demonstrovat novou Bornovu metodu bělení. Tu však Erxleben do výroby nezavedl. Chtěl samostatně podnikat a odešel do Lanškrouna, kde se oženil. Od tchyně převzal vinopalnu a v roce 1794 si otevřel vlastní lékárnu U Milosrdného samaritána. Při ní vybudoval malou botanickou zahradu. Léčil chudé i bohaté. Ve své laboratoři vyráběl i bylinkový likér, který se údajně prodával až do Londýna. Podnikání se mu podařilo, pronajal si pole a hospodářská stavení a koupil od vrchnosti Anenský dvůr. Spolupracoval i s českou Vlasteneckou hospodářskou společností v Praze, pro kterou připravoval meteorologická zpravodajství. Nakonec ještě začal podnikat v textilním průmyslu, tkané plátno začal i potiskovat. Tehdejší Krajský úřad v Chrudimi si v roce 1803 vyžádal od Erxlebena názor na lnářství v kraji. Úspěšný podnikatel, uznávaný chemik, botanik, farmaceut a zakladatel jednoho z nejproslulejších rodů v Lanškrouně zemřel v roce 1831.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 22.2.1883 v Ústí nad Orlicí. Vyrůstal v hudebním prostředí a jeho nadání se projevilo ve třech letech věku. Hru na housle ho učil otec, později studoval u J.Zábrodského. V osmi letech vystoupil poprvé veřejně a byl považován za zázračné dítě. Pro tělesnou slabost mu ale bylo studium na konzervatoři doporučeno až později, ve třinácti letech. Abslovoval v březnu 1901 Paganiniho koncertem D Často hrál i v zahraničí, získával úspěchy snad ve všech evropských zemích včetně Ruska, kde se také na čas usadil jako primárius Oděského kvarteta a kvarteta meklenburského vévody v Petrohradě. V roce 1911 už ale koncertoval v Chikagu. O šest let později odmítl nabídku na místo profesora konzervatoře v Petrohradě, v roce 1919 se podílel na Československém festivalu v Londýně, kde přednesl za doprovodu orchestru Národního divadla Dvořákův koncert. V Čechách pak působil jako profesor pražské konzervatoře a vychoval mnoho žáků. Od svých osmi let se také věnoval skladatelské činnosti, i když v menších formách. Většina jeho děl je novoromantického směru. Zemřel v noci z 8. na 9.3.1050 v Praze, o pět let později bylo na jeho počest založeno Kocianovo kvarteto. V Ústí nad Orlicí se také každoročně koná mezinárodní doutěž houslistů nazvaná Kocianovo Ústí. Z díla: Dumka, Old Folks at Home, Serenata, Humoreska op. 17, Serenáda, První rozlety, Ave Maria, Slavnostní mše, pedagogická práce: Počátky hry na housle.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 28.6.1909 ve Výprachticích v okrese Ústí nad Orlicí. hudební nadání podědil po svém otci, který ho také vyučoval základům. POzději studoval na Východočeské hudební škole v Pardubicích, kde absolvoval hrz na housle u Stanislava Ondříčka v roce 1928. Zároveň navštěvoval gymnázium v České Třebové, kam se rodina přestěhovala v roce 1920. Koncertoval po východních Čechách za klavírního doprovodu svého otce, v roce 1929 nastoupil vojenskou službu v Josefově a o dva roky později byl jmenován kapelníkem na VOjenské hudební škole v Praze. Byl tehdy posluchačem mistrovské školy Jaroslava Kociana. Vystřídal kapelnictví v řadě plukovních hudeb, v roce 1950 se stal kapelníkem Ústřední hudby československé armády v Praze. V letech 1948 - 1951 vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na JAMU. Jako skladatel se uplatňoval především v malých formách. Je autorem řay pochodů, děl pro dechové orchestry, upravoval národní písně pro sóla, sbory i orchestry. Celkem napsal asi 150 skladeb. Činný byl i ve vydavatelské činnosti, početné jsou jeho instrumentace pro dechové orchestry. Byl také častým členem soutěžních komisí.
Zemřel 11.2.2000 po dlouhé nemoci, pohřeb se konal 12.2.2000 v Praze - Strašnicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se kolem roku 1670 ve St.Rokytníku u Trutnova. V roce 1721 se objevil v Litomyšli jako pomocník Matyáše Brauna na sochařské výzdobě bývalého piaristického kostela. Z této výzdoby se však dochovala jen část, a to především Pacákovy sochy na průčelí chrámu. V Litomyšli se sochař usadil a pracoval ve městě i okolí až do roku 1738, kdy se přestěhoval do Moravské Třebové. Z nejstarších samostatných prací Pacáka je patrně socha Panny Marie v Žacléři, na které jsou patrné všechny známky jeho charakteristického slohu, tedy rozvolněná, jakoby namočená drapisérie, expresivnost pojetí i plnost sochařské modelace, které vychází ze sochařského braunovského iluzionizmu. Hlavní dílo ale patří Poličce. Tady vytvořil jedno z nejkrásnějších děl českého sochařského baroka, opět sochu Panny Marie.
Pacákův život vyhasl 11.8.1742 v Litomyšli.
Z díla: socha Panny Marie v Žacléři (1725), socha Panny Marie v Poličce (1727 - 1731), sochy sv. Jiří a Michala pro kašnu, socha sv. Jana Nepomuckého v Poličce (1727), Kalvárie na kopci u MOravské Třebové (1730), sousoší Panny Marie v Trnávce, Madona před farou v Křenově, alegorické postavy Víry a Naděje na bočním oltáři děkanského kostela v Moravské Třebové (rok nezjištěn)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 František Zákrejs se narodil v Poličce v Liboháji čp 142 /Lázně/ 7. května 1839. Jeho otec Ignác byl vynalézavým tkalcovským mistrem, matka Anežka, rozená Čermáková, byla výbornou hospodyní a obratnou obchodnicí. František, jako i jeho dva bratři, šel zásluhou matky na studia. Gymnázium absolvoval v Hradci Králové, práva v Praze. Za svého pobytu ve Vídni roku 1864 přišel nešťastnou náhodou o pravé oko. Od listopadu 1865 do srpna 1872 byl zaměstnán jako okresní tajemník v Poličce. V roce 1868 se oženil s Brigitou Klimšoovu, dcerou obratného klempíře Václava Klimeše a Marie, rozené Kašparidesové. Za svého poličského pobytu se velmi živě podílel na rušném kulturním životě, jehož páteří bylo ochotnické divadlo. Velmi často hrával s ostatními studenty (přála tomu zvláště jeho matka, a třebaže poměrně mlád, stal se díky své dramatické jiskře předním členem ochotnického družstva. Od prosince 1866 do, listopadu 1867 byl poprvé ředitelem družstva divadelních ochotníků, od 7. května do 7. října 1872 podruhé. V letech 1865 a 1866 byl zvolen režisérem. Delší čas byl revizorem účtů a jako ředitel družstva podle tehdejších zvyklostí vedl jeho pokladnu. Toto jeho poličské období je bezprostředně spjato nejen se vznikem divadelní hry Anežka, ale i rozvojem celé Zákrejsovy dramatické tvorby. Z jeho pera vyšlo mnoho divadelních her - jmenujme např. Národní hospodář, Naši vyhráli, Národovci. Kromě divadelní činnosti můžeme jeho iniciativní zásahy sledovat ve všech oborech tehdejšího veřejného života. Vzorně si vedl také jako tajemník okresního zastupitelstva, který uváděl v Poličce v život.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
670 let první nezpochybnitelné písemné zmínky o Bystrém
Proč zmizel pomník ve Vysokém Lese
Pardubice na prahu středověku
Místa příběhů - Lepějovice



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel ve SVRATOUCHU z roku 1783. Jeden z prvních evangelických kostelů u nás.

CHRUDIMSKO: Poutní raně barokní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v LUŽI.

ORLICKOÚSTECKO: Litomyšlská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je zbytkem městského opevnění.

ORLICKOÚSTECKO: renesanční radnice uprostřed náměstí v LANŠKROUNĚ.

ORLICKOÚSTECKO: náměstí v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Rozhledna Barborka na okraji obce CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml