Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16


20. 10. 2005 Byl to pracovitý a energický člověk. Byl ctižádostivý, ale jednal, jako by o nic nestál. Celý život pracoval v jednom oboru -lití kovů pod tlakem, prošel řadou funkcí od zámečníka až po národního správce = závodního ředitele. Byl nesmírně technicky nadaný, řešení ze sebe sypal jako obilí z pytle. Překvapoval vícevariantním řešením úkolů, takže se mohlo vybírat. Kromě bystré nápaditosti ihned vytvářel organizační řetězce pro realizaci. K fiskálním nedostatkům se nehlásil, protože on nic neřešil. Ve všem musel vítězit, i když také prohrával. Nenáviděl zákulisní jednání, občas je ale sám prováděl. Taktiky totalitních režimů, která mrzačily člověka a jeho charakter, nenáviděl. Miloval pohyb a rychlost. Zajímal ho motocyklový a automobilní sport, sám střídal řadu motocyklů a aut. Jeho školní vzdělání nebylo vysoké, ale stačilo na to, aby vítězil nad inženýry - to byl pan Valecký.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



22. 08. 2005 Josef Ressel se narodil 29. 6. 1793 v Chrudimi. Jeho otec byl sice německé národnosti, ale matka byla Češka a protože německy moc neuměla, mluvilo se v Resslově rodině česky. Malý Josef chodil v Chrudimi i do české školy - trojtřídky. Protože byl nadaný a dobře se učil, poslali ho rodiče k příbuzným do rakouského Lince, kde navštěvoval gymnázium. Roku 1809 byl přijat na dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích a měl se stát důstojníkem. Byl však tělesně slabý, do vojenské školy ho nepřijali a proto roku 1812 odešel do Vídně, kde měl studovat medicínu. V roce 1814 v době napoleonských válek byl rodiči, kteří přišli o všechny peníze, povolán zpět domů. Ze vzteku tehdy nakreslil miniaturní obrázek bitvy u Lipska. Ten se dostal až k císaři Františku I. Obrázek se mu natolik zalíbil, že udělil Resslovi stipendium 400 zlatých ročně na lesnické akademii. Ressel studoval na lesnické akademii v rakouském Mariabrunnu, kde dokázal ve zkráceném termínu školu i úspěšně absolvovat. Zprvu působil v Kraňsku jako lesník a roku 1821 se stal lesmistrem v přímořském městě Terstu, kde si ověřoval své experimenty s lodním šroubem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



07. 08. 2005 Narodil se 1.12.1847 v Ronově nad Doubravou. Studoval na pražské Akademii, později v Mnichově a Vídni, na pražskou Akademii se vrátil v roce 1874, ze které byla ale po dvou letech vyloučen. Debutoval roku 1876 a 1877 v Praze na výstavách Krasoumné jednoty, Umělecké besedy a v salónu Lehmannově. Roku 1878 narukoval jako vojín do Bosny. O rok později odjel na studijní pobyt do Paříže, kde také vystavoval. První souborná výstava však přišla až v roce 1885 v Praze. Chittussi dlouho nemohl nalézt svou uměleckou cestu. Ve figurální kompozici a žánru, ke kterému ho vedlo školení na Akademii, svůj talent neuplatnil. Po nuceném odchodu z Akademie se začal zajímat o krajinomalbu, ale první opravdu zdařilé dílo vzniklo až roku 1878 - jde o obraz Z Trojského ostrova. Postupně se stával mistrem plenérové krajiny a citlivým malířem přírodní nálady. Do mladé (Slavíčkovy) generace se zapsal svým pojetím prostých motivů a citem pro výraz české krajiny. Chitussiho dílo se ale známým stalo až po jeho smrti. Ta malíře zastihla 1.5.1891 v Praze.
Z díla: Z uherské pusty (1873), Z Trojského ostrova (1878), Z Barbizonského lesa (1879), Údolí Doubravky (1882), Z Českomoravské vysočiny (1882), Seina u Suresnes (1883), Kapří rybník u Třeboně, Rybník ze Železných hor (po roce 1883).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se snad 25.3.1297 v rodině Arnošta z Hostýně (Hostinné u Úval) a ze Staré (dnes Staré Hrady u Libáně na Jičínsku). Otec byl královským purkrabím v Kladsku. Arnošt byl kladským prostředím ovlivněn, později studoval v Itálii práva a teologii na proslulých vysokých učeních v Padově a Boloni. V roce 1338 se vrátil do Čech a o rok později se stal kapitulním děkanem chrámu u sv. Víta v Praze. Roku 1344 byl jmenován pražským arcibiskupem. V den převzetí svého pallia 1.11.1344 položil základní kámen ke katedrále sv. Víta a o tři roky později provedl obřad korunovace Karla IV. a stal se jeho rádcem. Stál také u zrodu prvního vysokého učení v Praze - Univerzity Karlovy, působil jako její první kancléř. V roce 1362 po smrti papeže Inocence VI. byl dokonce kandidátem na papežský stolec. Arnošt z Pardubic je považován za patrona města Pardubice. Začal zde budovat hrad a před rokem 1359 dal vystavět chrám Zvěstování Panny Marie, jejímž byl velkým ctitelem. Není náhodou, že první akademický spolek pardubických studentů si roku 1883 vybral jméno Arnošt, které nesl i jeden z pardubických zvonů. Arnošta připomíná i mramorový reliéf Františka Zuzky z roku 1940 umístěný v presbytáři chrámu sv. Bartoloměje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 16.5.1870 v Praze. Po kratším pobytu v Mnichově vstoupil roku 1887 na pražskou Akademii do školy J. Mařáka. Studia několikrát přerušil. Stal se uznávaným vůdcem generace devadesátých let (v letech 1894 - 1900 vedl po Mařákovi jeho školu) a osobitým představitelem českého impresionismu. V letech 1894-1899 jezdil Mařák se svými studenty malovat na Okoř a pro Slavíčka se toto místo stalo v letních měsících druhým domovem. Zde na sluncem prosvětlených plátnech začaly převažovat syté, čisté barvy. Inspirací mu byla též krajina u Veltrus, Luhačovic, či okolí Prahy u Hvězdy a v Liboci. Po Mařákově smrti roku 1899 krátce vedl krajinářský ateliér, definitivu na Akademii ale nezískal. Letní měsíce v letech 1903-1906 trávil Slavíček v Kameničkách na Vysočině. Soubor prací, který tam vznikl, byl charakteristický výraznou barevností a zachycením proměnlivých nálad tamní přírody. Roku 1907 navštívil Paříž a Bretaň. Po návratu do Prahy se věnoval převážně malbě městské krajiny, zachycoval zákoutí Starého Města ještě před asanací, ale také monumentálně pojatá městská panoramata.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se v roce 1435 jako vnuk loupeživého Viléma st. z Pernštejna, který výpady své vojenské družiny podnikal z hradu Pernštejna. Vilém ml. byl nazýván Moudrý. vytvořil na svou dobu rozlohou nevídané panství v Čechách a na Moravě. které proslulo pokrokovým hospodářstvím. Za panování krále Vladislava II. Jagelonského byl Vilém také významným zemským hodnostářem. nejvyšším královským hofmistrem a předsedou komorního soudu. Podle dobových materiálů z roku 1517 byl tVůrcem Svatováclavské smlouvy, kterou vytvořil zákonný kompromis mezi šlechtou a měšťanstvem. Vilém z Pernštejna přispěl také k uzavření náboženského smíru na zemském sněmu v Kutné Hoře v roce 1485. Sám byl katolík, toleroval ale i jinověrce. Se svou ženou Johankou ochraňoval Jednotu bratrskou. Pardubicko zakoupil Vilém z Pernštejna v roce 1491 a přeměnil ho v dobře fungující velkostatek. Pečovalo prosperitu poddanských měst a získával jimkrálovská provolegia. Sídelnímměstem učinil Pardubice, kam přenesl roku 1492 centrum panství z Kunětické hory. Zámek v Pardubicích v té době prodělal náročnou rekonstrukci (po požáru roku 1507 pak přebudoval celé město). Současně přestavoval i Kunětickou horu, kde český král Vladislav II. Jagelonský 24.7.1497 pasoval Vilémovy syny Jana a Vojtěcha na rytíře.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 17.4. 1774 ve Skutči v rodině pláteníka. Vzdělání dali malému Tomáškovi jeho bratři - Antonín, pozdější skutečský děkan a Jakub, vrchnostenský úředník v Praze, později v Dolních Rakousích. Základy hudby získal v Chrudimi u ředitele kůru Pavla Josefa Wolfa. V roce 1787 zahájil gymnáziální studia v Jihlavě, která dokončil v Praze, kde také vystudoval práva. Vlastní pílí se vypracoval na klavírního virtuosa, houževnatým studiem si osvojil pevné základy hudební teorie a skladby. Od roku 1793 vyučoval děti z šlechtických rodin. v roce 1824 si pak založil vlastní hudební ústav, který úspěšně konkuroval i konzervatoři a varhanní škole. Tomášek byl významnou osobností vlasteneckého hnutí, byl čestným členem mnoha zahraničních hudebních společností. Po smrti své ženy a po opomenutí doktorátem při 500. jubileu pražské univerzity zatrpkl a žil v ústraní. Věnoval se naplno svým žákům. V letech 1845 - 49 vydal vlastní životopis. Zemřel na vodnatelnost 3.4.1850 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 29.3. 1832 v Litomyšli. Studoval na pražské Akademii a na Akademii v Mnichově. Odtud ale ze zdravotních důvodů odešel do Vídně, kde vyučoval ve šlechtických a měšťanských rodinách kreslení. Byl také spolupracovníkem časopisů Waldheims illustrierte Monatshefte a Ober Land und Meer. Kreslil i pro české Květy a Světozor. V roce 1887 působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Mařák byl vynikajícím kreslířem. První úspěchy zaznamenal kresbami lesních interiérů. jako jediný krajinář se zařadil do generace Národního divadla a vytvořil pro něj obrazy památných míst českých dějin v duchu romantických obrozeneckých idejí. U romantického pojetí krajiny zůstal. i když projevil pochopení revolučních důsledků plenérové malby. Jako pedagog byl otevřený moderním podnětům. které u svých žáků uměl podchytit. Z jeho školy vyšli mimo jiné Slavíček, Holub, Kavan či Kosárek. Dílo samotného Mařáka je považováno za pozdní doznívání romantismu, myšlenkově spjatého s ideály českého obrození. Zemřel 8.10.1899 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se pravděpodobně v roce 1460 v Chrudimi. Po studiích na pražské artistické fakultě, kde v roce 1483 získal titul mistra, začal přednášet na univerzitě a o rok později se stal dokonce děkanem. S humanismem se seznámil na přednáškách univerzitního mistra Řehoře Pražského. Roku 1487 Kornel opustil univerzitu a stal se úředníkem u zemských desek, což mu umožnilo podrobně studovat české právo. Stal se váženou osobností a roku 1492 mu jako takovému byl přidělen přídomek ze Všehrd. O 12 měsíců později se stal místopísařem zemských desek a tím stanul v čele tohoto úřadu. Přátelil se s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic, jejich přátelství ale rozdělily různé názory na náboženství. Kornel byl stoupencem Jednoty bratrské, a snad také proto začal po rozkolu s Hasištejnským psát česky. Začal překládat antické tisky, ale těžiště jeho práce tkví v právnickém díle O práviech, súdiech i dskách země České knihy devatery. K němu čerpal materiály především ze zemských desek. To se mu ale stalo osudným. Jakmile totiž šlechta zjistila, že Kornel chce zapsat a zveřejnit práva a nálezy, o jejichž zrušení usilovala, přiměli šlechtici krále Vladislava Jagelonského, aby Kornela zbavil úřadu. To se stalo v roce 1497. Kornel však již měl dostatek materiálu a tak dílo o dva roky později dokončil. Zemřel na morovou nákazu 21.9.1520 v Praze.
Z díla: O právech, súdiech i dskách země České knihy devatery.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 2.3.1824 v Litomyšli. Už jako šestiletý veřejně vystupoval a udivoval hrou na klavír, začal také komponovat. Středoškolské vzdělání získal v Jihlavě, Německém Brodě, Praze a Plzni. V Praze působil jako učitel v rodině hraběte Thuna. Současně studoval hudbu u J.Proksche, podporován byl i F. Lisztem. V roce 1848 si Smetana otevřel v Praze hudební školu. Jako člen národní gardy se účastnil revoluce, v roce 1856 se osobně setkal s Lisztem a spíše z existenčních důvodů se tento rok rozhodl odejít do Goteborgu, kde až do roku 1861působil jako pedagog, dirigent a klavírní virtuóz. Po návratu do Čech se těžko prosazoval, vedl pěvecký sbor Hlahol, organizoval a dirigoval koncerty Umělecké besedy, stal se referentem Národních listů, vystupoval jako klavírista a opět učil. Teprve v roce 1866, po úspěších oper Braniboři v Čechách a Prodaná nevěsta, se stal dirigentem Prozatímního divadla. V roce 1874 ale onemocněl vážnou nervovou chorobou, která vyústila v ohluchnutí. Přestěhoval se proto k dceři do Jabkenic. Po krátkém pobytu v ústavu pro choromyslné zemřel 12.5.1884 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Budova SLATIŇANSKÉHO hřebčína

ORLICKOÚSTECKO: Výhled z rozhledny na vrcholu KOZLOVSKÉHO KOPCE nad Českou Třebovou.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: Zámek NOVÉ HRADY u Litomyšle.

SVITAVSKO: Zřícenina hradu CIMBURK z konce 13. století.

SVITAVSKO: Část městského opevnění a kostel sv. Jakuba v POLIČCE.

PARDUBICKO: Zámek je domimantou městečka CHOLTICE.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml