2.03.2012 Roku 2008 vydal ředitel Regionálního muzea v Náchodě PhDr. Václav Sádlo v libereském nakladatelství Bor pozoruhodnou práci „Egon Hostovský a rodný kraj“. Vzhledem k tomu, že již v úvodních partiích své práce autor píše o předcích spisovatele pocházejících z otcovy strany z Pardubicka , věnujeme se poněkud podrobněji uvedené problematice.
Početné židovské rodiny tohoto příjmení žily už v 18. století v obcích Hostovice (odkud zřejmě pochází etymologický základ příjmení!), Mnětice, Veska a na Chrudimsku v Přestavlkách. Po roce 1848 a v průběhu industrializace ve 2. polovině 19. století přesídlily přímo do Pardubic. Bedřich Hostovský si zde otevřel zasilatelství (spedici) , roku 1918 je zachycen J. Sakařem na adrese Na Hrádku čp. 136 st. – 8 n. Zikmund Hostovský dokonce vlastnil na Wilsonově třídě (dnešní třída Míru) velkoobchod moukou a zemědělskými produkty. Se svou ženou Bertou žil po roce 1907 v domě čp. 763 na hlavní třídě. Jde o dnešní dům čp. 110 st. – 18 n.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011
2.03.2012 Jednou z nejvýznamnějších osobností Přelouče byl ředitel tamnějšího cukrovaru a později i starosta města Jan Vincenc Diviš, narozený 6. dubna 1848 v Pardubicích v rodině krupaře (Pernštýnská ul. čp. 38). Jeho bratři se rovněž stali významnými osobnostmi: Václav (1839 – 1934) známým archeologem a Ferdinand Hugo (1837 – 1870) oblíbeným sezemickým líkařem. Jan Vincenc vystudoval reálku v Pardubicích (maturoval 1865) a po ní pražskou techniku. Od roku 1871 byl adjunktem pardubického cukrovaru a od roku 1879 pak ředitelem cukrovaru přeloučského. Jeho vnuk básník Ivan Diviš (nar. 18.9.1924 v Praze, zemřel r. 1999) jej charakterizuje ve svých vzpomínkách „Teorie spolehlivosti“ (vyd. TORST Praha 1994) takto: „Dědeček Jan Vincenc, v bohémě asistent prof. Barranda (Joachim Barrande 1799 – 1883, francouzský paleontolog – pozn. J.K.), chemik a heraldik, numismatik, anglista, učenec, v mládí hřešil básněmi, pak psal odborné stati z cukrovarnictví.“ Z těchto odborných statí uveďme“ Rukověť rozborů cukrovarských (1872), Pokroky průmyslové a národopisné (1874), Předběžná zpráva o metodě zkoušení řepy (1880), O českém cukrovarnictví (1888), pardubický tisk Příspěvky k dějinám českého cukrovarnictví od roku 1830 do r. 1860 (1894), Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického (také 1894), Čištění odpadních vod (1903), několik vzpomínek na založení cukrovaru v Přelouči (Přelouč 1920), Vzpomínky cukrovarníka 1866 – 1874 (1923). Heslem Cukrovarnictví přispěl i do Kroniky práce J.V.Jahna (1879), přispíval i do Časopisu cukrovarnického, Cukrovarnických listů, Osvěty aj. Publikoval i německy: Die Wiederbelehnung der Knochenhohle (1875) a Elektrischer Zählapparat (Kolín 1883). Na fyzikálním a chemickém základě se zabýval také sacharometrií. Z beletrie překládal dobrodružné romány J. Verna. Jako c.k. konzervátor památkové péče publikoval řadu odborných článků z genealogie, umělecké historie a archivnictví Pardubicka. Uveďme například: Genealogische Studien aus Pardubitz (1897) a dva pardubické tisky O starých památkáhc uměleckých a historických chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích (1908) a Studie rodopisné města Pardubic (1908). V jeho literární pozůstalosti v Pardubickém Slavínu VČM se nacházejí i německé práce Das Stadtarchiv in Pardubitz a Stadtarchive in Ostböhmen. Zemřel 13. října 1923 v Praze. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011
23.10.2011 Jiří Guth Jarkovský – 1. předseda českého olympijského
výboru (ČOV) a velký propagátor turistiky.
Mnozí jej znají jako staršího pána s bílým knírkem,
na hlavě slamák nebo cylindr, s brýlemi a holí,
ve společenském obleku a rukavičkách. Autor knih
o společenském chování – bontonu; většina jeho
rad a doporučení se však dnes v praktickém životě
použít nedá a tak vzbuzují již jen shovívavý úsměv.
Narodil se 23. 1. 1861 v Heřmanově
Městci. Jeho otec byl panským úředníkem
knížete Kinského. Po odchodu do
penze v r. 1868 se rodina odstěhovala
do Kostelce n. Orl. k matčiným rodičům.
Mladý Jiří zde absolvoval obecnou školu.
Od r. 1871 studoval na piaristickém
gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde
r. 1878 maturoval. Poté odešel do Prahy,
kde začal na Karlově univerzitě studovat
fi lozofi i, matematiku a fyziku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011
23.10.2011 Josef Váchal (23. září 1884 Milavče
u Domažlic – 10. května
1969 Studeňany u Jičína) byl český
malíř, grafi k, ilustrátor, sochař,
řezbář a v neposlední řadě také
spisovatel a básník. Jeho tvorba
byla ovlivněna expresionismem
a prvky symbolismu, naturalismu
a secese, pokoušel se však
o vlastní stylově nevyhraněné
umělecké vyjádření.
Narodil se 23. září roku 1884 v Milavčích
u Domažlic jako nemanželské dítě podučitele
Josefa Šimona Aleše (bratranec Mikoláše
Alše) a Anny Váchalové. Statek Váchalových
v Milavčích je záhy exekučně prodán, matka
Anna nastupuje do služby v Praze. Malého
Josefa se na dva roky ujímají babička a strýc,
kteří žijí ve Velvarech nedaleko Prahy. Po
dvou letech prožitých ve Velvarech se Josefa
Váchala ujímají otcovi prarodiče, Jan a Jana
Alšovi, kteří žijí v jihočeském Písku. Zde vyrůstá
a odnese si odtud mnoho zážitků, které
formují jeho budoucí pohled na svět. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011
10.08.2011 Obec Třebosice najdeme sedm kilometru
jihozápadně od Pardubic na pravém břehu
říčky Bylanky. .Je to malá vesnička čítající
172 stálých obyvatel, přesto byla ve své
době velmi významná. Byla totiž, jak se uvádí
v popisu far, jednou z prvních obcí na Pardubicku,
které měly školu. Roku 1676 podává
děkan Jan Paukner (někde uváděno Pauker)
zprávu pražskému arcibiskupovi, ve které
se praví že „ v Pardubicích, Rosicích a Třebosicích
jsou školy“ . A právě v třebosické
škole působil počátkem osmnáctého století
kantor Jiří Pleskot.
Rod Pleskotů byl v třebosicích starousedlým
rodem, roku 1580 je mezi usedlíky uváděno
jméno Jana Pleskota. Učitel Jiří Pleskot
pocházel zřejmě z tohoto rodu a narodil
se 21. dubna 1681 (datum úmrtí se nám nikde
zjistit nepodařilo). Jak bývalo v té době zvykem,
vesničtí kantoři bývali zároveň regenschori
(varhaníky) v místním kostele – ostatně
katolická církev, jak známo, držela nad školou
přísný dohled. Kantor Pleskot je tvůrcem významné
psané církevní památky – třebosického
kancionálu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010
10.08.2011 Pardubický rodák
JUDr. Kamill
Resler, významný
český právník
a bibiliogfi l,
vstoupil do dějin
české justice jako
obhájce ex-offo
nacistického válečného
zločince
K. H. Franka.
On, jenž za okupace projevil mnohokrát své
vlastenectví, byl náhle postaven před těžký
úkol…
Připomeňme, že již ve 30. letech se stal
Resler terčem kritiky českých fašistů, když
obhajoval S.K.Neumanna proti dr. Stanislavu
Nikolaunovi. V roce 1938 jako žalobce
Advokátní komory (dále jen AK) v Praze
se postavil proti snahám Vlajky provádět
v české advokacii antisemitské zásahy.
V roce 1939 navrhl stíhání JUDr. Hübschmanna
za jeho úlohu v pouličních pogromistických
nepokojích a jeho útok na sociálně
demokratického poslance Langra. Když
kárná rada AK Hübschmanna zprostila viny,
podal Resler 15. března 1939 – v den nacistické
okupace – odvolání a 25. září t.r.
na dotaz Nejvyššího soudu potvrdil, že
trvá na Hübschmannově odvolání. Od jara
1939 převzal zastoupení komunisty MUDr.
B. Vrbenského (1882–1944) a zakročil proti
tomu, když gestapo rozkrádalo majetek
v jeho bytě. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010
10.08.2011 V podvečer
v úterý
21. září 2010
projížděl na kole
ulicí Za Humny
v Sezemicích pan
farář Milan Vrbiak
a pospíchal
na bohoslužbu.
Stačil však zastavit
a sdělit mi smutnou zprávu, že před
krátkou chvílí zemřel pan Oldřich Ullrich.
Chodíval jsem k panu Ullrichovi na
kus řeči a naposledy jsme si spolu popovídali
při mé návštěvě 8. září. Slíbil jsem,
že zase brzy přijdu, ale nebylo nám souzeno…
Snad vyprávění babičky tehdy malého
Oldřicha bylo příčinou, že se staly jeho láskou
historie a genealogie.
Předkové pana Ullricha přišli do našeho
kraje spolu s řadou dalších imigrantů
z Kladska v roce 1792.
Pan Oldřich Ullrich se narodil 1. májový
den roku 1914 v Sezemicích v muzikantské
rodině. V Sezemicích byl i pokřtěn a zde
také v kruhu své rodiny a v přítomnosti duchovního
21. září zemřel. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010
08. 05. 2011 Jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů období před Bedřichem Smetanou - Václav Jan Křtitel Tomášek (nar. 17.4.1774 ve Skutči, zemřel 3.4.1850 v Praze), syn tkalce, plátením později i starosty Skutče, má ve svém životě míně známou goethovskou kapitolu, s níž vás chci seznámit. V Praze žil na Malé Straně v paláci potomka bělohorského vítěze Jiřího Františka Augusta hraběte Boquoye (1781 - 1851), matematika a vynálezce, za jehož skladatele se Tomášek sám označil ve vlastním životopise. Dostával od něj roční plat 400 florinů. Boquoy byl nejen jeho mecenášem, ale i žákem. Právě on Tomáška od roku 1815 opakovaně vybízel, ať zhudební verše německého "knížete básníků" J.W. Goetha (1749 - 1832) a aby s ním navázal osobní styky. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010
08. 05. 2011 | Letos v srpnu jsme si připomněli nedožité osmdesáté narozeniny spisovatelky Milady Večeřové.
Narodila se v Dolním Ujezdě u Litomyšle. V dětství onemocněla tuberkulózou kostí a strávila čtyři roky (1940-1944) v Hamzově dětské léčebně v Košumberku (tehdy se léčebna jmenovala Zemský ústav pro tuberkulosní děti). Vystudovala gymnázium v Litomyšli a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-ruština.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010
08. 05. 2011 Karel František Edvard Kořistka se narodil 7. února 1825 v Březové na Moravě. Studoval od roku 1835 na nižším gymnáziu v Jihlavě, vyšší třídy pak absolvoval v Brně. V letech 1841-43 studoval matematiku, fyziku a astronomii na univerzitě ve Vídni a rovněž navštěvoval přednášky na polytechnice. V roce 1843 pokračoval ve studiu na báňské akademii v Banské Štiavnici. Díky podpoře profesorského sboru po smrti svého otce (1845) mohl svá studia v roce 1847 dokončit.
V březnu roku 1848 byl v Banské Štiavnici ustanoven asistentem matematiky a fyziky u profesora Christiana Dopplera. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
V čísle 2/2023 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Česká Třebová město studánek
Arboretum Žampach
Nedošínský háj
Závěrečná zpráva o průzkumu hrobky Vojtěcha z Pernštejna
Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.
CHRUDIMSKO: Kostel sv. Václava v ŘESTOKÁCH z konce 13. století.
ORLICKOÚSTECKO: Typické domky ve vesničce LANŠPERK nacházející se pod stejnojmenným hradem.
ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Jana Křtitele v TATENICÍCH.
ORLICKOÚSTECKO: Dělostřelecká tvrz BOUDA u Králík.
SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA
SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.