|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  2.03.2012 Roku 2008 vydal ředitel Regionálního muzea v Náchodě PhDr. Václav Sádlo v libereském nakladatelství Bor pozoruhodnou práci „Egon Hostovský a rodný kraj“. Vzhledem k tomu, že již v úvodních partiích své práce autor píše o předcích spisovatele pocházejících z otcovy strany z Pardubicka , věnujeme se poněkud podrobněji uvedené problematice. Početné židovské rodiny tohoto příjmení žily už v 18. století v obcích Hostovice (odkud zřejmě pochází etymologický základ příjmení!), Mnětice, Veska a na Chrudimsku v Přestavlkách. Po roce 1848 a v průběhu industrializace ve 2. polovině 19. století přesídlily přímo do Pardubic. Bedřich Hostovský si zde otevřel zasilatelství (spedici) , roku 1918 je zachycen J. Sakařem na adrese Na Hrádku čp. 136 st. – 8 n. Zikmund Hostovský dokonce vlastnil na Wilsonově třídě (dnešní třída Míru) velkoobchod moukou a zemědělskými produkty. Se svou ženou Bertou žil po roce 1907 v domě čp. 763 na hlavní třídě. Jde o dnešní dům čp. 110 st. – 18 n. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011  2.03.2012 Jednou z nejvýznamnějších osobností Přelouče byl ředitel tamnějšího cukrovaru a později i starosta města Jan Vincenc Diviš, narozený 6. dubna 1848 v Pardubicích v rodině krupaře (Pernštýnská ul. čp. 38). Jeho bratři se rovněž stali významnými osobnostmi: Václav (1839 – 1934) známým archeologem a Ferdinand Hugo (1837 – 1870) oblíbeným sezemickým líkařem. Jan Vincenc vystudoval reálku v Pardubicích (maturoval 1865) a po ní pražskou techniku. Od roku 1871 byl adjunktem pardubického cukrovaru a od roku 1879 pak ředitelem cukrovaru přeloučského. Jeho vnuk básník Ivan Diviš (nar. 18.9.1924 v Praze, zemřel r. 1999) jej charakterizuje ve svých vzpomínkách „Teorie spolehlivosti“ (vyd. TORST Praha 1994) takto: „Dědeček Jan Vincenc, v bohémě asistent prof. Barranda (Joachim Barrande 1799 – 1883, francouzský paleontolog – pozn. J.K.), chemik a heraldik, numismatik, anglista, učenec, v mládí hřešil básněmi, pak psal odborné stati z cukrovarnictví.“ Z těchto odborných statí uveďme“ Rukověť rozborů cukrovarských (1872), Pokroky průmyslové a národopisné (1874), Předběžná zpráva o metodě zkoušení řepy (1880), O českém cukrovarnictví (1888), pardubický tisk Příspěvky k dějinám českého cukrovarnictví od roku 1830 do r. 1860 (1894), Příspěvky k dějinám průmyslu cukrovarnického (také 1894), Čištění odpadních vod (1903), několik vzpomínek na založení cukrovaru v Přelouči (Přelouč 1920), Vzpomínky cukrovarníka 1866 – 1874 (1923). Heslem Cukrovarnictví přispěl i do Kroniky práce J.V.Jahna (1879), přispíval i do Časopisu cukrovarnického, Cukrovarnických listů, Osvěty aj. Publikoval i německy: Die Wiederbelehnung der Knochenhohle (1875) a Elektrischer Zählapparat (Kolín 1883). Na fyzikálním a chemickém základě se zabýval také sacharometrií. Z beletrie překládal dobrodružné romány J. Verna. Jako c.k. konzervátor památkové péče publikoval řadu odborných článků z genealogie, umělecké historie a archivnictví Pardubicka. Uveďme například: Genealogische Studien aus Pardubitz (1897) a dva pardubické tisky O starých památkáhc uměleckých a historických chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích (1908) a Studie rodopisné města Pardubic (1908). V jeho literární pozůstalosti v Pardubickém Slavínu VČM se nacházejí i německé práce Das Stadtarchiv in Pardubitz a Stadtarchive in Ostböhmen. Zemřel 13. října 1923 v Praze.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2011  23.10.2011 Jiří Guth Jarkovský – 1. předseda českého olympijského
výboru (ČOV) a velký propagátor turistiky.
Mnozí jej znají jako staršího pána s bílým knírkem,
na hlavě slamák nebo cylindr, s brýlemi a holí,
ve společenském obleku a rukavičkách. Autor knih
o společenském chování – bontonu; většina jeho
rad a doporučení se však dnes v praktickém životě
použít nedá a tak vzbuzují již jen shovívavý úsměv.Narodil se 23. 1. 1861 v Heřmanově Městci. Jeho otec byl panským úředníkem knížete Kinského. Po odchodu do penze v r. 1868 se rodina odstěhovala do Kostelce n. Orl. k matčiným rodičům. Mladý Jiří zde absolvoval obecnou školu. Od r. 1871 studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde r. 1878 maturoval. Poté odešel do Prahy, kde začal na Karlově univerzitě studovat fi lozofi i, matematiku a fyziku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011  23.10.2011 Josef Váchal (23. září 1884 Milavče
u Domažlic – 10. května
1969 Studeňany u Jičína) byl český
malíř, grafi k, ilustrátor, sochař,
řezbář a v neposlední řadě také
spisovatel a básník. Jeho tvorba
byla ovlivněna expresionismem
a prvky symbolismu, naturalismu
a secese, pokoušel se však
o vlastní stylově nevyhraněné
umělecké vyjádření.Narodil se 23. září roku 1884 v Milavčích u Domažlic jako nemanželské dítě podučitele Josefa Šimona Aleše (bratranec Mikoláše Alše) a Anny Váchalové. Statek Váchalových v Milavčích je záhy exekučně prodán, matka Anna nastupuje do služby v Praze. Malého Josefa se na dva roky ujímají babička a strýc, kteří žijí ve Velvarech nedaleko Prahy. Po dvou letech prožitých ve Velvarech se Josefa Váchala ujímají otcovi prarodiče, Jan a Jana Alšovi, kteří žijí v jihočeském Písku. Zde vyrůstá a odnese si odtud mnoho zážitků, které formují jeho budoucí pohled na svět. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2011 10.08.2011 Obec Třebosice najdeme sedm kilometru jihozápadně od Pardubic na pravém břehu říčky Bylanky. .Je to malá vesnička čítající 172 stálých obyvatel, přesto byla ve své době velmi významná. Byla totiž, jak se uvádí v popisu far, jednou z prvních obcí na Pardubicku, které měly školu. Roku 1676 podává děkan Jan Paukner (někde uváděno Pauker) zprávu pražskému arcibiskupovi, ve které se praví že „ v Pardubicích, Rosicích a Třebosicích jsou školy“ . A právě v třebosické škole působil počátkem osmnáctého století kantor Jiří Pleskot. Rod Pleskotů byl v třebosicích starousedlým rodem, roku 1580 je mezi usedlíky uváděno jméno Jana Pleskota. Učitel Jiří Pleskot pocházel zřejmě z tohoto rodu a narodil se 21. dubna 1681 (datum úmrtí se nám nikde zjistit nepodařilo). Jak bývalo v té době zvykem, vesničtí kantoři bývali zároveň regenschori (varhaníky) v místním kostele – ostatně katolická církev, jak známo, držela nad školou přísný dohled. Kantor Pleskot je tvůrcem významné psané církevní památky – třebosického kancionálu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  10.08.2011 Pardubický rodák
JUDr. Kamill
Resler, významný
český právník
a bibiliogfi l,
vstoupil do dějin
české justice jako
obhájce ex-offo
nacistického válečného
zločince
K. H. Franka. On, jenž za okupace projevil mnohokrát své vlastenectví, byl náhle postaven před těžký úkol… Připomeňme, že již ve 30. letech se stal Resler terčem kritiky českých fašistů, když obhajoval S.K.Neumanna proti dr. Stanislavu Nikolaunovi. V roce 1938 jako žalobce Advokátní komory (dále jen AK) v Praze se postavil proti snahám Vlajky provádět v české advokacii antisemitské zásahy. V roce 1939 navrhl stíhání JUDr. Hübschmanna za jeho úlohu v pouličních pogromistických nepokojích a jeho útok na sociálně demokratického poslance Langra. Když kárná rada AK Hübschmanna zprostila viny, podal Resler 15. března 1939 – v den nacistické okupace – odvolání a 25. září t.r. na dotaz Nejvyššího soudu potvrdil, že trvá na Hübschmannově odvolání. Od jara 1939 převzal zastoupení komunisty MUDr. B. Vrbenského (1882–1944) a zakročil proti tomu, když gestapo rozkrádalo majetek v jeho bytě. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  10.08.2011 V podvečer
v úterý
21. září 2010
projížděl na kole
ulicí Za Humny
v Sezemicích pan
farář Milan Vrbiak
a pospíchal
na bohoslužbu.
Stačil však zastavit
a sdělit mi smutnou zprávu, že před
krátkou chvílí zemřel pan Oldřich Ullrich.
Chodíval jsem k panu Ullrichovi na
kus řeči a naposledy jsme si spolu popovídali
při mé návštěvě 8. září. Slíbil jsem,
že zase brzy přijdu, ale nebylo nám souzeno…
Snad vyprávění babičky tehdy malého
Oldřicha bylo příčinou, že se staly jeho láskou
historie a genealogie. Předkové pana Ullricha přišli do našeho kraje spolu s řadou dalších imigrantů z Kladska v roce 1792. Pan Oldřich Ullrich se narodil 1. májový den roku 1914 v Sezemicích v muzikantské rodině. V Sezemicích byl i pokřtěn a zde také v kruhu své rodiny a v přítomnosti duchovního 21. září zemřel. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2010  08. 05. 2011 Jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů období před Bedřichem Smetanou - Václav Jan Křtitel Tomášek (nar. 17.4.1774 ve Skutči, zemřel 3.4.1850 v Praze), syn tkalce, plátením později i starosty Skutče, má ve svém životě míně známou goethovskou kapitolu, s níž vás chci seznámit. V Praze žil na Malé Straně v paláci potomka bělohorského vítěze Jiřího Františka Augusta hraběte Boquoye (1781 - 1851), matematika a vynálezce, za jehož skladatele se Tomášek sám označil ve vlastním životopise. Dostával od něj roční plat 400 florinů. Boquoy byl nejen jeho mecenášem, ale i žákem. Právě on Tomáška od roku 1815 opakovaně vybízel, ať zhudební verše německého "knížete básníků" J.W. Goetha (1749 - 1832) a aby s ním navázal osobní styky. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 08. 05. 2011 | Letos v srpnu jsme si připomněli nedožité osmdesáté narozeniny spisovatelky Milady Večeřové. Narodila se v Dolním Ujezdě u Litomyšle. V dětství onemocněla tuberkulózou kostí a strávila čtyři roky (1940-1944) v Hamzově dětské léčebně v Košumberku (tehdy se léčebna jmenovala Zemský ústav pro tuberkulosní děti). Vystudovala gymnázium v Litomyšli a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor čeština-ruština. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010  08. 05. 2011 Karel František Edvard Kořistka se narodil 7. února 1825 v Březové na Moravě. Studoval od roku 1835 na nižším gymnáziu v Jihlavě, vyšší třídy pak absolvoval v Brně. V letech 1841-43 studoval matematiku, fyziku a astronomii na univerzitě ve Vídni a rovněž navštěvoval přednášky na polytechnice. V roce 1843 pokračoval ve studiu na báňské akademii v Banské Štiavnici. Díky podpoře profesorského sboru po smrti svého otce (1845) mohl svá studia v roce 1847 dokončit.
V březnu roku 1848 byl v Banské Štiavnici ustanoven asistentem matematiky a fyziky u profesora Christiana Dopplera. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2010 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
