Sdružení přátel Pardubického kraje


Chrudimsko a Hlinecko


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13


1.12.2013 Nedaleko letoviska Horní Bradlo, na pomezí Pardubického kraje a kraje Vysočina, stojí dnes již zapomenuté panské sídlo. Tuto starobylou památku objevíte na vyvýšeném místě za vesničkou s poetickým jménem Lipka. Tvrziště v Lipce stávalo už ve středověku. Věk blízké památné lípy prý odpovídá dokončení původní stavby sídla. Strom mohl opravdu být vysazen jako upomínka na tuto událost. Část gotického obvodového zdiva se dochovala ve zbytcích jižního křídla. Původní podobu tvrze již ale nejde zrekonstruovat, ani nelze určit přesnější dobu jejího vzniku. První písemnou zprávu o lipeckém panství máme datovánu k roku 1303. V ní je Prošík z Lipky uváděn jako svědek u jakési pře. Až do konce 15. století se na panství vystřídalo více zemanských rodů. Všichni užívali přídomku – z Lipky. Například v roce 1415 Jan z Lipky připojil svou pečeť ke stížnému listu do Kostnice. V druhé polovině 15. století se uvádí v dobových dokumentech například Blech z Lipky, který byl významným stoupencem Jiřího z Poděbrad.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



1.12.2013 Chroustovice – nevelký městys ležící cca 15 km jihovýchodně od města Chrudimi. Původní vesnice vznikla, jako mnohé jiné v okolí, při staré stezce, která vedla od jihu podél břehu říčky Novohradky. Tato cesta měla sice jen místní význam, ale nedaleko Chroustovic se napojovala na významnou prastarou obchodní trasu, kterou historici pojmenovali Trstenickou stezkou. Počátek zdejšího osídlení sahá až do prehistorických dob. Již roku 1418 byly Chroustovice zmiňovány jako městečko. To se během dalších let příliš nevyvíjelo. V podstatě jediným velkým zásahem v jeho lokalitě bylo vybudování zámeckého komplexu, který ale rozvoj samotných Chroustovic urbanisticky neovlivnil. Snad jen výstavbou většího počtu malých domků pro lidi, kteří pracovali pro potřeby zámku. Při procházce Chroustovicemi, jejichž název není odvozen od náletů chroustů, ale prý od slova chrastí – porostu v bažinách, stojí za prohlédnutí kostel sv. Jakuba i jeho interiér. Jako farní byl kostel v Chroustovicích zmiňován už v roce 1349. Jeho dnešní barokní podoba je z poloviny 18. století. Nový kostel sv. Jakuba byl vybudován nákladem hraběnky Terezie Kinské za 4 tisíce fl orintů. Ke kostelu patří také barokní fara. V parčíku vedle kostela stojí od roku 1752 mariánský sloup, na náměstí litinový kříž z roku 1891.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 (Dle brožurky „Město Skuč“, autor: JUDr. K. V. Adámek, 1901). Na svahu vrchu Humperky, jenž svými temeny ovládá celé okolí, se rozkládá starobylé okresní město Skuč. Vrch Humperky na mapách dnes není, Šenkýřka 492 m n. n. Jméno původně české, jinde v Čechách zněmčené na Hutberk.
Domněnka, že na Humberkách stávalo v dávné minulosti rytířské sídlo, vznikla na počátku 19. stol., v dobách, kdy romantická mysl některých vlastimilů vykouzlovala si hrady na mnohých místech. Tak některé místní i jiné prameny se domnívají, že nad Skutčí ne na hradě, na té hoře sešel se 2. července 1221 Přemysl Otakar I. s pražským biskupem Ondřejem. Dovolávali se Pelclovy Kroniky, že onou horou Skuč (!) jsou Humperky nad dnešní Skutčí. O tom důvodně pochybovali Fr. Palacký, H. Jireček, ak. Brychta aj., zejména Alois Šembera.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



1.12.2013 Necelých 10 km severovýchodně od Chrudimi leží na návrší nad řekou Novohradkou obec Dvakačovice. První zmínka o obci se váže k roku 1415, a to na stížném listu české šlechty zaslaném do Kostnice, kde je připojena pečeť Štěpána z Dvakačovic. J a k o by již tato první zmínka o obci připomínala, že smýšlení zdejších obyvatel je spíše protestantské. Snad proto si evangelický sbor v obci v letošním roce připomíná již 230 let svého trvání. Jeho existence je tak o téměř 100 let starší než historie evangelického sboru v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2013



29.06.2013 Jméno českého sochaře Františka Bílka najdeme ve všech našich encyklopediích. Je dáván někdy do protikladu snad proti více známějšímu sochaři Josefu Václavu Myslbekovi (1848–1922). Oba šli svou cestou, která je oddělovala i názorově odlišovala. Zatímco Myslbek hledal cestu v národních dějinách se silným ohlasem na dílo Josefa Mánesa (Rukopisy) a religioznost světského rázu (geniální pomník kardinála Schwarzenberka, dnes v chrámu sv. Víta v Praze). I jeho jezdecké podání sv. Václava se stalo popravdě symbolem národním. Jestliže u Myslbeka jde o monumentální realismus, potom František Bílek se silnými náboženskými prožitky s použitím sochařské hlíny a dřeva vytvořil díla hluboce procítěná symbolismem s daleko silnější vazbou na doznívající secesi soustředěná do vyšší formy i obsahu již zmíněného českého religionismu.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



29.06.2013 Krouna má malé tajemství evoluce-počátky vývoje života na zemi. V Krouně, na jejímž katastru se nacházel za Rychmburského panství (v oné době v držení Thun-Taxisů) vápencový lom, kde se ručně těžil vápenec a pálilo vápno (byly to Vápenky krounské, někdy také nazývané Rychnovské), byl v roce 1876 v tomto činném lomu lomařskými dělníky nalezen (odkryt) geologický fenomén, popsaný jako EOZOONAS CANADENSE, který je svým způsobem unikátní. Lomařskými dělníky byl předán řediteli hlinecké měšťanské školy panu Jindřichu Rozvodovi1), který jej popsal. Předem pro čtenáře tohoto článku uvádím, že nejsem exaktním vzděláním geolog nebo dokonce paleontolog, ale pouze zvídavý amatér. Eozoonas Canadense (volně přeloženo: „Kanadský jitřní živočich“ nebo také „růže úsvitu Kanady“), byl vzat mnohými paleontology jako doklad jednoho z evolučních stupňů určujících přechod od anorganické hmoty k „živé“, organické. To bylo i tvrzení Dr. W. Dawsona, šéfa kanadského geolog. institutu. Někteří odborníci však tvrdili, že Eozoonas Canadensis (E. C.) je anorganického původu, metamorfovaný produkt vysokých teplot a tlaků. Údajnou tečku za E. C. udělal jeho nález ve vápencových blocích vyvržených sopkou Vesuvem v roce 1894. V šedesátých letech 19. století byla snaha tyto primitivní organismy najít. Trvalo možná tisíciletí, než se vytvořily podmínky, za nichž došlo k dalšímu kroku kupředu a z beztvaré bílkoviny vznikla buňka.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



29.06.2013 Že je Skuteč městem tradiční výroby obuvi a střediskem kamenoprůmyslu, ví téměř každý. Přesvědčit se o tom můžete v nedávno zrekonstruované expozici v Městském muzeu. Expozice má název Muzeum obuvi a kamene a můžete tu shlédnout vše o historii výroby bot. Skutečská značka BOTAS, která dala vzniknout populárním botaskám, je i v současnosti známá mezi sportovci, ať už to je např. halová obuv, brusle BOTAS, kopačky nebo kolečkové brusle.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



17.06.2013 Vodní nádrž Seč, vybudovanou na řece Chrudimce a zároveň oblíbenou rekreační lokalitu v Železných horách, není třeba podrobněji představovat. Okolí přehradního jezera má většina Pardubáků i Chrudimáků prochozené a probádané křížem krážem včetně dobře přístupné zříceniny hradu Oheb. Jenže kolik z vás si všimlo, že na skále na druhé straně hráze jsou také starobylé trosky, jenže zcela jiné stavby. A pokud si těchto středověkých kamenných zbytků mezi stromy a keři někdo všimne, jen málokdo ví, že patří bývalému hradu Vildštejn. O založení hrádku Vildštejna, ale i Ohebu, se nedochovaly žádné zprávy. Dodnes je z pohledu historiků toto sousedství dvou hradů záhadou. Obě středověké stavby jsou vybudovány naproti sobě přes údolí řeky Chrudimky. Tato lokace neodpovídá středověké taktice budování opevněných sídel. Vildštejn, postavený na nižším kopci než Oheb, byl tak v nevýhodě a těžko obranyschopný – například před prakovým odstřelováním z Ohebu. Nabízí se tedy jediné vysvětlení jeho existence: hrad Vildštejn musí být starší stavbou než hrad na Ohebu. Ale i tak muselo být přímo v existenčním zájmu držitele Vildštejna získat do vlastnictví také protější vyšší kopec. Jenže na druhou stranu, proč by si jeden člověk stavěl dva hrady přes řeku naproti sobě?
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



6.01.2013 Po mnohaletém zvažování různých druhů a systémů podpory místních produktů se Železnohorský region stal v r. 2011 členem Asociace regionálních značek působící na celém území České republiky. Zapojil se po bok dalších 20 regionů, které již své produkty a výrobky úspěšně propagují a zajišťují jim tak zasloužený odbyt. Od r. 2012 se certifi kovaní výrobci stali nedílnou součástí celkové propagace a marketingu Železnohorského regionu.
Během r. 2012 bylo postupně certifi kováno 25 regionálních výrobků a produktů, které smějí užívat registrované označení ŽELEZNÉ HORY regionální produkt®. Jedná se o pestrou skladbu základních plodin (brambory, med, hovězí maso, ovoce), produktů a výrobků z přírodních surovin (medovina, mléčné výrobky, pivo, těstoviny, koláče, pečená žebra, kovářské, dřevořezbářské a keramické výrobky) či výrobků s motivem či vztahem k regionu (pletené výrobky z proutí a pedigu, paličkovaná krajka, ekologické přípravky, malba na hedvábí, turistický web, krajkovaná kresba, pracovní oděvy).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



18.12.2012 Areál kapucínského kláštera v Chrudimi se dočkal po dlouhé době rehabilitace klášterního kostela a klášterní zahrady. Kapucínský klášter v Chrudimi byl založen za podpory císařovny Eleonory, manželky Ferdinanda III. a matky Leopolda I. a dalších dárců, mezi nimiž byla i chrudimská obec, která nakonec zůstala vlastníkem kláštera. Příchod kapucínů do Chrudimi nebyl jednoduchý a není bez zajímavosti, že jejich pobyt ve Vídni souvisí se zřízením známého pohřebiště vládnoucího rodu Habsburků.
Kapucíni patří k žebravým řádům, jejichž řehole úmyslně navozovala strohou atmosféru původních klášterů sv. Františka z Assisi. Klášterní kostel sv. Josefa v Chrudimi má tradičně vysunutou polohu, byl vysvěcen v r. 1665 a nově je využit pro zdařilou expozici barokních soch z východních Čech. Můžete se tu setkat s díly Jana Pavla Čechpauera usazeného v Chrudimi, jednoho z autorů sloupu Proměnění Páně na Resselově náměstí v Chrudimi, Jana Alberta Devotyho,od něhož jsou sochy např. v Dašicích, Heřmanově Městci, Hrochově Týnci a v Pardubicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2021 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Historie chroustovického zámku
Přelouč - město příběhů
Průlomy Divoké a Tiché Orlice
Střípky z historie Pardubic



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Unikátní skanzen lidových staveb Betlém v HLINSKU.

CHRUDIMSKO: Toulovcova rozhledna v oblasti TOULOVCOVÝCH MAŠTALÍ

ORLICKOÚSTECKO: Pražská brána ve VYSOKÉM MÝTĚ je pozůstatkem městského opevnění. Její věž poskytne návštěvníkům města výhled na město.

ORLICKOÚSTECKO: ČESKOTŘEBOVSKÉ náměstí s morovým sloupem z roku 1706.

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Barokní kostel sv. Jakuba s hranolovou věží v MĚSTEČKU TRNÁVKA

SVITAVSKO: Sgrafita zhotovená podle Váchalova Krvavého románu na domě čp. 127 v LITOMYŠLI.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jiří v RADHOŠTI. V jeho sousedství je dřevěná zvonice z roku 1773.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml