|
| |
|
Chrudimsko a Hlinecko Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15  11.04.2017 Přibližně 1,5 km severně od Heřmanova Městce u obce Klešice roste nevelký lužní les, který odedávna místní nazývají „V Mrdicích“. Zvláštní název lokality je připomínkou na zaniklou starou tvrz. Stejně jako zmiňované bývalé středověké sídlo se jmenovali i jeho vlastníci a zakladatelé – páni z Mrdic.
Z roku 1325 se dochoval popis majetku Mrdických. Jedná se o vklad Heřmana z Mrdic, kterým vypořádal majetek v rámci své rodiny. Lze se v něm dočíst, že synům Heřmanovi a Ctiborovi připsal sumu z podílu na hradě Rychmburku. Manželce Miloslavě a dalším synům Vaňkovi, Bernardovi a Jarošovi rozdělil ostatní zboží ve dvou fázích. V prvním díle to byla tvrz Mrdice s poplužním dvorem, městečko Heřmanovo Město, vesnice Kněžice a „něco“ v Klešicích. Druhou skupinu tvořily vesnice Rosice s tvrzí a mlýnem i s kostelem sv. Václava s patronátním právem, k tomu ještě vesnice Trnová a Doubravice s poli, loukami, lesy a kobylím polem. Podílem na Rychmburku, městečkem, dvěma tvrzemi a čtyřmi vesnicemi patřil rytíř z Mrdic k celkem majetným vlastníkům tehdejšího Chrudimska. Během 14. století se majetek Mrdických rozrůstal, což je možné vyčíst z dalších vkladů z let 1351, 1382 nebo 1398. Z původních tří lokalit v roce 1325 jich k roku 1398 bylo jedenáct. Jen pro úplnost – statek v Rosicích se stal po roce 1351 samostatným zbožím s tím, že v roce 1373 je zde doložen jako držitel syn Heřmana z Mrdic Jaroš. Někdy po roce 1373 jej tehdejší vlastníci prodali Opatovickému klášteru. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017  11.04.2017 První světová válka Zatímco v Praze mapují historii mnohých domovních dvorků a ve větších městech se minulostí obce alespoň částečně zabývají profesionální pracovníci muzeí či archivů, historie obcí venkovských, a to ani těch ne úplně malých, zůstávala a zůstává pouze v rukou lokálních patriotů - nadšenců. S mizejícími generacemi tak obvykle historie místa nenávratně mizí. Jedním z dokladů této skutečnosti je zachování paměti na účast místních občanů v první světové válce. V mnohých obcích vznikly v období první československé republiky skromné či nákladnější pomníky těch, kteří položili životy ve světové válce. Po druhé světové válce pak byly tyto památníky podle místní situace doplněny o jména obětí druhé světové války. Někde dokonce vznikly v průběhu let pomníky zcela nové. Jména uvedená na pomnících však ztrácejí vazbu na současné občany obcí a vyjmenované oběti se stávají po sto letech víceméně anonymními. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2017  21.12.2016 Věnováno památce PhDr. Pavla Studničky, chroustovického patriotaMezi Chrudimí a Vysokým Mýtech leží městys Chroustovice. První zmínka o tamější tvrzi s městečkem a kostelem pochází z roku 1349. Jako majitel tvrze je uváděn Hereš, dvořan čtvrté manželky Karla IV. Alžběty Pomořanské. Byli to potom Slavatové z Chlumu a Košumberka, kteří ve druhé polovině 15. století vystavěli z místní tvrze zámek, jenž však za třicetileté války velmi zchátral. V roce 1663 postavil na místě staršího slavatovského sídla nový barokní zámek s francouzským parkem a lipovou alejí František Karel Libštejnský z Kolovrat. V 18. století se zámek s městečkem a 22 vesnicemi dostal do vlastnictví hrabat de Capece a de Rofrano, zpřízněných se starobylým českým šlechtickým rodem Kinských (Vchynských) ze Vchynic a Tetova. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  21.12.2016 Chrudimka patří k nemnoha větším levostranným přítokům Labe, které celou délkou svého toku – od pramene, až po ústí – náležejí výhradně Pardubickému kraji. Podstatná část jejího 104,4 km dlouhého toku náleží horopisné jednotce Železné hory, pouze dolní úsek se Slatiňany, Chrudimí a Pardubicemi je už na České tabuli (respektive na Chrudimské tabuli a v Pardubické kotlině). Bez zajímavosti není, ani to, že o větší část toku a povodí Chrudimky se dělí dvě chráněné krajinné oblasti. Horní část povodí až po Trhovou Kamenici je na území CHKO Žďárské vrchy, navazující úsek až po Svídnici byl zahrnut do CHKO Železné hory.
Malebná krajina kolem Chrudimky nepochybně upoutá v každé roční době a téměř celý tok je provázen značenými cestami, včetně oblíbené trasy „Vlastivědné naučné stezky Krajem Chrudimky“. Některá zajímavá místa v údolí patří k oblíbeným cílům výletů a vycházek, jiná jsou naopak skryta v lůně poklidné přírody. Prameny pod „střechou“ Železných hor K poněkud opuštěným zákoutím patří i partie s pramennou studánkou Chrudimky. Najdeme ji při okraji lesa mezi Svratouchem a osadou Filipov, a to na severozápadním temeni nápadného kopce s poněkud nelibozvučným jménem „U oběšeného“. Návrší je pozoruhodné spíše z geografického hlediska, protože nadmořskou výškou 737 m jde o nejvyšší kótu v celých Železných hor (dříve byla jako nejvyšší uváděna též 697 m vysoká Pešava nad Jeníkovem poblíž silnice z Hlinska do Kameniček). Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2016  11.10.2016 Náměstí je dlaní a ulice z něj vycházející představují pětici prstů. Za války si Ronov nad Doubravou vybral režisér Václav Binovec pro zfilmování románu spisovatele Jana Drdy, Městečko na dlani. Rukapáň. A ono takové opravdu je. Je to už 75 let, co se na ronovském náměstí točilo. Filmařský šum je zachycen na spoustě černobílých fotografií. Na jedné z nich schvácený Karel Hašler pije podmáslí, které mu přinesla místní děvčata. Známý písničkář pracoval při natáčení jako odborný poradce a ve filmu Městečko na dlani si také zahrál, když zastupoval za nemocného Jindřicha Plachtu. Byla to ale jeho poslední role. Z popudu zřejmě právě režiséra Binovce byl Hašler zatčen gestapem. Po sérii výslechů v Drážďanech končí v koncentračním táboře Mauthausen, kde tři měsíce po svém zatčení umírá smrtí vskutku nelidskou. Městečko na dlani zůstalo ve znaku města, ale nic víc z této historie v Ronově nad Doubravou návštěvníci nenajdou. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  11.10.2016 Při rekonstrukci jednoho portálu na hradě Rychmburk se našly lidské kosti. Možná je tedy něco pravdivého na legendě, že tady hradní pán Jaroslav Berka nechal zazdít svou dceru Markétu. Jako trest, že se neprovdala za muže, kterého jí vybral. Markétina duše nedošla pokoje a tak jako bílá paní dodnes bloudí hradními chodbami. Rychmburk se říkalo i vesnici pod hradem. Ta byla ale v roce 1948 přejmenována na Předhradí. Na poměrně malém území je velké množství historických památek: kostel, kalvárie, Panský dvůr a zahrada, opevněné městečko s původními baštami. Tohle místo, pár kilometrů od Skutče, rozhodně stojí za návštěvu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  11.10.2016 Město Chrudim se chystá na rekonstrukci poutní kapličky ve Vestci, místní části Chrudimi. Jednoduchá barokní kaple čtvercového půdorysu stojí na západním konci obce. Postavena byla v 18.století, některé prameny uvádějí rok 1741. „Kaplička není užívána k církevním účelům a ani není nemovitou kulturní památkou, přesto jsem si jist, že její oprava obyvatele Vestce potěší. Spolu se dvěma stromy, které u ní rostou, je zajímavým krajinotvorným prvkem,“ říká chrudimský místostarosta Jan Čechlovský. Obvodové zdivo kapličky je kamenné. Klenba křížového typu, hlavice pilastrů a pilastry jsou postaveny z cihel. Původně byla na celém zdivu nanesena omítka a celý prostor byl malířsky pojednán. Do dnešní doby se dochovala pouze část omítky s malovanými anděly na klenbě a malé fragmenty omítky s malbou na hlavici pilastru a na pilastru. Vstup do kaple tvoří jednoduchý kamenný portál, fasáda je jednoduchá s korunní římsou po obvodu. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2016  7.07.2016 Pod zámkem v Nasavrkách téměř uprostřed města roste unikátní
sad jedlých kaštanů. V roce 1776 je zde nechal vysázet majitel
nasavrckého panství Jan Adam Auersperg. Ten si přivezl prvních
šest sazenice z Itálie. Kaštanovníkům se v zámecké zahradě dařilo
a nejen tam, dnes rostou prakticky ve všech částech Nasavrk.
V průběhu 19. a 20. století byly sázeny
nové kaštanovníky. Na severním svahu
pod zámkem jich dnes na ploše větší
než hektar roste 97. Z původní výsadby
se zachovalo dvacet stromů. Nejstaršímu
a také nejmohutnějšímu se říká Knížák,
nebo také Kněžák, v obvodu má 534 cm,
ale je už značně poškozen.
Kaštan setý (Castanea sativa) je podobný
spíš buku nebo dubu, než klasickému
kaštanu (jírovec maďal). Liší se výrazně
květy, které se podobají jehnědám.
Kaštanka kvete v polovině červnu a je to
nádherná podívaná.Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016  7.07.2016 Malebně zvlněnou krajinou na rozmezí Železných hor a Vysočiny se
vine říčka Doubrava, jeden z významných levých přítoků Labe. Údolí
Doubravy se na horním a středním toku vyznačuje spoustou romantických
zákoutí i hodnotných přírodních partií, z nichž některé jsou
součástí chráněných území a většina z nich je dostupná po turisticky
značených cestách. Kde se voda rozlévá do dvou řek Pozornost zasluhuje už pramenná oblast Doubravy, která je součástí rozsáhlého rašeliniště mezi hladinami známých rybníků v lůně CHKO Žďárské vrchy – Velkého a Malého Dářka. K tomuto podmanivému území, chráněnému ve dvou národních přírodních rezervacích – Dářko a Radostínské rašeliniště, je nejlepší přístup po nenáročné trase naučné stezky „Dářská rašeliniště“, obnovené v roce 2013, a to buď ve směru od Velkého Dářka nebo od Radostína k osadě Borky. Tam je též poslední z dvanácti informačních panelů naučné stezky. Cesta se vyhýbá mokřinovým rašeliništím, kde v řídkém porostu s borovicí blatkou a bělavými koberci suchopýru zaujme několik tajemných jezírek. Z nich se voda rozlévá na dvě strany – ke zdrojnicím řek Doubravy a Sázavy. Jde o jeden z mála známých příkladů „říčního rozdvojení“ (tzv. bifurkace) na území naší vlasti. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016  7.07.2016 120. VÝROČÍ ZALOŽENÍ A 25. VÝROČÍ OBNOVENÍ 95. VÝROČÍ ÚMRTÍ JUDR. KARLA PIPPICHA Obě významná výročí – založení a obnovení Sokolské župy Východočeské – Pippichovy i výročí úmrtí JUDr. Karla Pippicha – se stala zajímavým podnětem pro uspořádání slavnostního dne, který se konal v Chrudimi v sobotu 2. dubna 2016. Ve 13 hodin se začali Sokolové a návštěvníci z Pardubického kraje, cvičenci a vystupující z tělocvičných jednot pardubické župy i dalších pěti žup – Orlické, Jizerské, Jičínské, Fügnerovy a Havlíčkovy – řadit do průvodu, který směřoval z ulice U Vápenky k hrobce JUDr. Pippicha. Pietní akt u hrobky byl velmi důstojný, všichni vystupující (mj. i starosta města Chrudimi p. Petr Řezníček a první náměstek hejtmana Pardubického kraje p. Roman Línek) ve svých projevech ocenili přínos jednoho z nejvýznamnějších občanů Chrudimi. Pozvání přijala i prapravnučka dr. Pippicha prof. Anna-Maria Laetitia von Pippich, Ph. D., příjemná mladá dáma, která byla velmi potěšena z průběhu pietního aktu i sportovně-společenského odpoledne. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2016 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
