Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17


26.01.2014 Sguardon Leader, nadporučík letectva(plukovník in memoriam), letec, bombardovací pilot, příslušník a velitel letky u 311 bombardovací perutě RAF v Anglii za II.světové války se narodil 25.5.1915 v Hlinsku (čp.89), okres Chrudim. Zemřel v emigraci 16.9.1990 v Adelaide v Austrálii. Jde o zcela vyjimečnou osobnost československého válečného letectva. Stal se živou kronikou 311 českosl. perutě v RAF. Létal všechny typy letounů jimiž postupně disponovala její operační i výcviková část.
Útěk před Hitlerem do Francie
Narodil se jako jediný syn četnického strážmistra v Hlinsku Aloise Šedivého a Marie rozené Lukešové. Po brzké smrti rodičů se jej ujali a vychovávali prarodiče. Vyučil se strojním zámečníkem a také automechanikem. V roce 1934 byl přijat do Školy pro odborný dorost letectva v Prostějově (spolu se zde sešli s pozdějším pilotem Karlem Kovářem z Krouny , po válce občanem osady Bahna u Dědové a četařem -plukovníkem in memoriam- Stanislavem Popelkou z František u Krouny, pozn. autora čl.). Alois Šedivý V roce 1936 nastoupil k leteckému pluku 1 TGM v Praze Kbelích. Posléze konal službu pilota dvoumístných Letovů Š-328 u letky v Milovicích. V roce 1938 byl jmenován polním pilotem. Po dalším zvýšení kvalifikace a po absolvování kurzu nočního létání se stal pilotem dvoumotorových těžkých bombardovacích Blochů MB-200 u 81. bombardovací letky leteckého pluku 5 v Brně. Po okupaci Československa dne 14.7. 1939 spolu s dalšími kamarády ilegálně utekl do Polska.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2013



30.11.2013 Zdá se, že město kamene zvoní nejen údery perlíku v okolních lomech, ale také v hudbě svých rodáků, kteří se tu narodili, naslouchali hře varhan v děkanském, kdysi poutním kostele Nanebevzetí Panny Marie i hlasům jeho zvonů. Tady se v prosté chalupě, jakých tu bylo dříve nejvíc, narodil r. 1774 Václav Jan Křtitel Tomášek. Jeho dětství bylo skromné, zato v dospělosti ve službách hraběte Jiřího Buquoyje s ním cestoval jako jeho skladatel a učitel hudby v jeho rodině po celé Evropě. Uměleckou společnost oba nacházeli v tehdy proslavených Mariánských Lázních, kam zajížděli i ze zdravotních důvodů. Václava Tomáška trápila dna, pilně absolvoval pitnou kůru i procedury, ale ve volném čase zhudebňoval básně jiného slavného pacienta západočeských lázní J. W. Goetha. V srpnu 1822 potěšil Tomášek smutného Goetha písní „Útěcha v slzách“. V Tomáškově památníku jsou verše, které mu slavný básník za to věnoval.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



30.11.2013 Při shledávání údajů k začátkům létání v českých zemích jsem nacházel také údaje o dění v městech a obcích Pardubického kraje mimo vlastní Pardubice. Nešlo sice o dění tak významné, jako tomu bylo v samotných Pardubicích, přesto jde o události a osoby, které do nejstarší historie letectví v kraji patří. Chtěl bych se pokusit podat zde přehled osob a jejich činů, na něž jsem takto narazil. Nepochybuji, že se časem podaří tento přehled významně doplnit. Zde mnou uváděné údaje končí vypuknutím první světové války. Jen příležitostně jsem připojil osoby, které začaly létat ve válečných letech 1914–1918, pokud je mi známo, že pocházely z Pardubického kraje; zvláště tento doplněk si nečiní nárok na úplnost.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



30.11.2013 Eduard Albert se narodil 20. ledna 1841 v Žamberku. Jeho rodiči byli hodinář František Vojtěch-Albert (1812– 1882), vedoucí žamberských divadelních ochotníků, a Kateřina, rozená Zdobnická (1816–1906), dcera místního krejčího. Eduard se narodil v domě č.p. 149 v ulici Pod radnicí. Později se ještě jeho rodičům narodilo dalších 5 dětí. „Edýnek“ byl jako prvorozený (předtím zemřela jeho matce při porodu dvojčat) miláčkem rodiny. Svou bystrost prokázal „rozborkou a sborkou“ hodinek, což překvapilo i jeho otce, hodináře. Před gymnaziálními studiemi jej poslali rodiče na „handl“ do německého Šumperka a roku 1853 začal v Hradci Králové studovat gymnázium. Jeho 2. ročník však studoval již na výborním piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou , kde pobyl až do kvarty roku 1857, načež se vrátil do Hradce Králové, kde maturoval 23. září 1861. Jeho výborná paměť mu usnadňovala, že se doma takřka nemusel ani učit. V Hradci si oblíbil ředitele gymnázia T. Bílka a profesora náboženství T. Hakla, později děkana v Hořicích v Podkrkonoší, s nimiž se stýkal rád i později.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2013



17.06.2013 Na 9. září letošního roku připadlo 100. Výročí úmrtí básníka, dramatika a překladatele Jaroslava Vrchlického (nar. 1853 v Lounech pod vlastním jménem Emil Bohuslav Frída). Jeho dílo kdysi hodnocené jako titánské (270 knih) je dnes bohužel pozapomenuté snad až na divadelní hru „Noc na Karlštejně“ upravenou na fi lmový muzikál (Z. Podskalský – K. Svoboda).1) Když jsem psal v letech 2007–2009 svou knihu o pardubickém vlastivědném pracovníkovi řídícím učiteli Františku Karlu Potěšilovi (1864–1935)2), věnoval mi jeho příbuzný – pardubický lékař MUDr. Jiří Potěšil – své výpisky o Vrchlickém, s nímž byla rodina Potěšilů příbuzná3) a jeden starý novinový výstřižek z roku 1944, o němž se ještě zmíním. Podle knihy „Vrchlický v dopisech“ editované literárním historikem Albertem Pražákem (předsedou ČNR v Praze roku 1945)4) vzniklo příjmení Frída (či Frýda) z Frydrych. Příjmení Frída se podle A. Pražáka vyskytuje roku 1523 a 1604 v trhové smlouvě svobodnického rodu Bradáčů, jenž žil v Bradáčově u Mladé Vožice. Zakladatelem frídovské větve, z níž pocházel básník J. Vrchlický, byl Jan Vojtěch Frída (1758–1841), který měl se svou ženou Rozálií, roz. Braunovou syna Jana Josefa Frídu (1787–1871). Tento kožišník a cechmistr byl mj. členem městské rady v Brandýse nad Labem a aktivním účastníkem revolučních událostí roku 1848. Oženil se s Annou Nezbedovou z Vrábí, s níž měl 5 synů. Čtvrtý z nich Jakub Jan Frída (nar. 1827 v Brandýse n. L.) byl otcem Emila Bohuslava Frídy (později J. Vrchlického).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



17.06.2013 K písemné pozůstalosti se přiřazují zřejmě první jeho písemnédokumenty, nalezené v současné době. Výběr z jeho vynikajícího malířské tvorby můžeme vidět v expozici českého moderního umění Národní galerie v Praze. Jedná se o pět dopisnic s jeho vzkazy a myšlenkami. To vše vyplňuje další mezeru pro poznání jeho života a tvorby. Jedná se o pět poštovních pohlednic, z nichž dvě jsou reprodukcemi romantických krajin rakouského malíře Splitbergera. Další tři zásilky jsou rovněž dobově romanticky laděné fotografi cké pohlednice. Obsahem Pruchova sdělení jsou jeho myšlenky a dojmy zaslané v letech 1905 –1906 tenkrát mladé dívce Marii Šimečkové, později provdané Vrzáčkové. Její otec vlastnil mlýn na řece Chrudimce, existujícím tenkráte v říčním údolí pod obcí Hoješín. Oddělení mlýna od většiny obce tvořilo jakousi samotu, k níž patřilo ještě několik stavení nazývaných Dolní Hoješín, což také dosvědčuje Pruchou psané adresy. V současné době je údolí i s bývalým mlýnem zaplaveno vodou údolní přehrady Seč. Pozůstatky bývalé štětované cesty, značné množství smrkových pařezů kdysi pokáceného smrkového lesa, sloupy bývalého mostu i zbytky mlýnských budov byly k vidění ještě v roce 1965, kdy došlo k vypuštění přehrady vzhledem k nutným opravám hlavní přehradní hráze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



17.06.2013 Obec Medlešice (od 1. 7. 1985 místní část Chrudimi) má od roku 1969 pomník padlých spoluobčanů z obou světových válek. Do té doby zde byl pouze pomník obětí první světové války. Účelem tohoto článku je připomenout Jindřicha Vaško, jehož jméno je na medlešickém pomníku mezi čtyřmi oběťmi druhé světové války. Připomeňme si jeho vztah k obci právě při příležitosti 70. výročí hrdinské smrti. Nejdříve je nutno zdůraznit, že štábní kapitán „in memoriam“ Jindřich Vaško byl významnou postavou československého domácího vojenského odboje v době druhé světové války a není tedy náhodou, že se k jeho jménu pojí tituly nositele Řádu Tomáše Garrigue Masaryka a Československého válečného kříže 1939.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



17.06.2013 Nevěříte-li, stalo se to 8. září 2012 v rámci oslav 750 let tohoto města (založeného kolem roku 1262). Dopoledne v 10 hodin proběhla v chrámu sv. Vavřince slavnostní mše sv. celebrovaná generálním vikářem královéhradecké diecéze Mons. J. Sochou. Ten uvítal m.j. i rektora univerzity v Hradci Králové prof. J. Hynka. V homilii vyšel z evangelického textu sv. Matouše o rodokmenu Ježíše Krista, Pána dějin. Ukázal na tomto klasickém textu roli osobnosti v dějinách a přešel k zakladateli mnoha českých měst Přemyslu Otakaru II. Bohoslužbě byli též přítomni i členové řádu sv. Jana Jeruzalémského a hosté z Německa.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2012



6.01.2013 Dne 6. 5. 2012, přesně v den narození Josefa Koukala před 100 lety, uspořádala jeho rodná obec Jenišovice ve spolupráci s Klubem veteránů V. Mýto–Choceň pietní vzpomínkovou akci, nad kterou převzal záštitu náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek. Akce byla velmi dobře zorganizovaná, zúčastnilo se jí několik stovek lidí a proběhla za velmi příznivého počasí. Součástí této vzpomínkové akce byla velmi pěkná výstava v místní bývalé škole. Pietní akt vyvrcholil u památníku Josefa Koukala (1912– 80) v blízkosti jeho rodného stavení č. p. 22 projevy náměstka hejtmana R. Línka, starosty obce L. Svatoše, minutou ticha, čestnou salvou jednotky Armády ČR a průletem letounů JAS 29 Gripen nad obcí. Při vzpomínkovém aktu zazněla vedle české hymny také anglická státní hymna. Akce byla prezentována v médiích (novinách, rozhlasu a televizi). O vzpomínkové akci natočila Česká televize krátkou reportáž, která byla odvysílána 6. 5. 2012 v regionálním vysílání i v hlavním vysílání celostátním.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012



6.01.2013 Článek k životnímu jubileu Bohumila Fořta navazuje tématicky na statě připomínající ve Vlastivědných listech Pardubického kraje význačné železniční odborníky Josefa Daňka (3/2005) a prof. Roberta Nejepsu (4/2011).
Bohumil Fořt je bývalým asistentem profesora Nejepsy a zároveň bývalým spolupracovníkem Josefa Daňka v kolektivu vývojových pracovníků, zabývajících se od 50. let minulého století vývojem československé vlakové brzdy. Ing. Fořt se zabýval také vysokoškolskou pedagogickou činností – specializací vlakové brzdy, ale zároveň se vypracoval na odborníka na mezinárodní úrovni. Více než dvacet let byl československým zástupcem při mezinárodní železniční organicaci UIC (Union Internationale des Chemins de fer) se sídlem v Paříži. Zároveň byl také zástupcem v OSŽD (Organizacija dlja sotrudničestva železnych dorog) se sídlem ve Varšavě. Bohumil Fořt se narodil se 8. 7. 1922 v Opatovicích nad Labem a žil tu do svých devatenácti let. Otec byl ředitelem v čokoládovně Albis. Maminka Růžena pocházela ze Starých Čivic (č. p. 15) z deseti dětí rodiny Hrůšových. Její starší sestra Františka se provdala za tesaře Křivku. Musíme dodat, že Jan Křivka, bývalý šefkonstruktér motocyklů Jawa a dlouholetý zástupce Československa v Mezinárodní motocyklové federaci FIM, je o dva roky starším bratrancem B. Fořta.
Bohumil Fořt absolvoval Reálné gymnázium v Pardubicích v letech 1933 až 1941. Spolužákem mu byl na této škole pozdější známý dětský psycholog a profesor Zdeněk Matějček, následně i celoživotní dobrý přítel. Na této škole bylo tehdy samozřejmostí studovat latinu jako základ všech evropských jazyků, ale též osm let němčiny a čtyři roky francouzštiny. Jazykové studium se mělo v budoucnu zúročit. Protože však maturitní zkouška připadla na rok 1941, tedy dobu německé okupace, vysoké školy byly zavřeny, a tak nezbývalo než studovat dál tzv. abiturientský kurz na odborné střední škole. Tou se stala Průmyslová škola v Preslově ulici v Praze na Smíchově v letech 1941 až 1943. B. Fořt se ovšem později nevyhnul pracovnímu nasazení ve zbrojní výrobě – jeden rok v Avii v Letňanech pracoval v technické kanceláři. I to mělo opět v budoucnu svůj význam, seznámil se zde velmi dobře s technologií obrábění. Další rok pak působil v pobočném závodu Omega v Lukách pod Medníkem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2012


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2024 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Rabštejnská Lhota
Mladkovská vrchovina
Průzkum na Šibeničním vrchu
Pardubické kostely



Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Rotunda sv. Kateřiny v ČESKÉ TŘEBOVÉ pochází z 12. století.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Sousoší Kalvárie na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Lřížev LITOMYŠLI, nejvýznamnější památka z předhusitského období.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml