Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13


07. 08. 2005 Narodil se 13. 6. 1595 v Lanškrouně jako syn správce statků litomyšlského panství. Brzy se stal vědcem evropské proslulosti. Absolvoval gymnázium v Jindřichově Hradci a filozofii v Olomouci. V roce 1618 odešel do Prahy, kde je již od roku 1619 uváděn jako lékař. Životopisná data ale jsou nepřesná. Již před I. Newtonem se zabýval lomem světla je považován za zakladatele spektroskopie. Využil kyvadlo k měření času. 14 11. 1622 byla Karlova univerzita předána jezuitům, kteří obnovili čtyři fakulty (mimo jiné i právnickou a lékařskou). Pražští lékaři byli okamžitě jmenováni profesory, mezi prvními se objevil i Marci. Kromě vyučování vedl i svou vlastní praxi a v noci se věnoval astronomii. V roce 1626 byl jmenován fyzikem Království českého. roku 1639 doprovázel hraběte Šternberka do Říma. O devět let později organizoval obranu Starého Města proti Švédům. vedl lékařskou službu při bojích na Karlově mostě a za to byl jmenován císařským radou. Roku 1654 se stal osobním lékařem císaře Ferdinanda III., v roce 1662 pak univerzitním rektorem. V té době údajně odmítl nabízenou profesuru oxfordské univerzity. Jeho život ukončila o pět let později jeho smrt. Zemřel 10.4.1667 v Praze.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se roku 1769 jako syn protestantského kazatele z Parensen a Luthershausenu a nevlastní vnuk první německé lékařky Dorothey Christiany Erxleben. Christian nejprve chodil do místní školy, později ho učil jeho otec. V letech 1780 - 1786 studoval lékárenství, nejprve v Gottingeru, praktikoval i ve Stuttgartu. V roce 1789 odjel do Vídně, aby dostudoval. Dostal se tam i do kruhu přátel Ignáce Borna, který se jako první pokusil využít chloru v běličství. Na jaře roku 1791 odjel Erxleben do Náchoda do služeb manufakturního podnikatele Sperlinga. Tady měl demonstrovat novou Bornovu metodu bělení. Tu však Erxleben do výroby nezavedl. Chtěl samostatně podnikat a odešel do Lanškrouna, kde se oženil. Od tchyně převzal vinopalnu a v roce 1794 si otevřel vlastní lékárnu U Milosrdného samaritána. Při ní vybudoval malou botanickou zahradu. Léčil chudé i bohaté. Ve své laboratoři vyráběl i bylinkový likér, který se údajně prodával až do Londýna. Podnikání se mu podařilo, pronajal si pole a hospodářská stavení a koupil od vrchnosti Anenský dvůr. Spolupracoval i s českou Vlasteneckou hospodářskou společností v Praze, pro kterou připravoval meteorologická zpravodajství. Nakonec ještě začal podnikat v textilním průmyslu, tkané plátno začal i potiskovat. Tehdejší Krajský úřad v Chrudimi si v roce 1803 vyžádal od Erxlebena názor na lnářství v kraji. Úspěšný podnikatel, uznávaný chemik, botanik, farmaceut a zakladatel jednoho z nejproslulejších rodů v Lanškrouně zemřel v roce 1831.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 22.2.1883 v Ústí nad Orlicí. Vyrůstal v hudebním prostředí a jeho nadání se projevilo ve třech letech věku. Hru na housle ho učil otec, později studoval u J.Zábrodského. V osmi letech vystoupil poprvé veřejně a byl považován za zázračné dítě. Pro tělesnou slabost mu ale bylo studium na konzervatoři doporučeno až později, ve třinácti letech. Abslovoval v březnu 1901 Paganiniho koncertem D Často hrál i v zahraničí, získával úspěchy snad ve všech evropských zemích včetně Ruska, kde se také na čas usadil jako primárius Oděského kvarteta a kvarteta meklenburského vévody v Petrohradě. V roce 1911 už ale koncertoval v Chikagu. O šest let později odmítl nabídku na místo profesora konzervatoře v Petrohradě, v roce 1919 se podílel na Československém festivalu v Londýně, kde přednesl za doprovodu orchestru Národního divadla Dvořákův koncert. V Čechách pak působil jako profesor pražské konzervatoře a vychoval mnoho žáků. Od svých osmi let se také věnoval skladatelské činnosti, i když v menších formách. Většina jeho děl je novoromantického směru. Zemřel v noci z 8. na 9.3.1050 v Praze, o pět let později bylo na jeho počest založeno Kocianovo kvarteto. V Ústí nad Orlicí se také každoročně koná mezinárodní doutěž houslistů nazvaná Kocianovo Ústí. Z díla: Dumka, Old Folks at Home, Serenata, Humoreska op. 17, Serenáda, První rozlety, Ave Maria, Slavnostní mše, pedagogická práce: Počátky hry na housle.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se 28.6.1909 ve Výprachticích v okrese Ústí nad Orlicí. hudební nadání podědil po svém otci, který ho také vyučoval základům. POzději studoval na Východočeské hudební škole v Pardubicích, kde absolvoval hrz na housle u Stanislava Ondříčka v roce 1928. Zároveň navštěvoval gymnázium v České Třebové, kam se rodina přestěhovala v roce 1920. Koncertoval po východních Čechách za klavírního doprovodu svého otce, v roce 1929 nastoupil vojenskou službu v Josefově a o dva roky později byl jmenován kapelníkem na VOjenské hudební škole v Praze. Byl tehdy posluchačem mistrovské školy Jaroslava Kociana. Vystřídal kapelnictví v řadě plukovních hudeb, v roce 1950 se stal kapelníkem Ústřední hudby československé armády v Praze. V letech 1948 - 1951 vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na JAMU. Jako skladatel se uplatňoval především v malých formách. Je autorem řay pochodů, děl pro dechové orchestry, upravoval národní písně pro sóla, sbory i orchestry. Celkem napsal asi 150 skladeb. Činný byl i ve vydavatelské činnosti, početné jsou jeho instrumentace pro dechové orchestry. Byl také častým členem soutěžních komisí.
Zemřel 11.2.2000 po dlouhé nemoci, pohřeb se konal 12.2.2000 v Praze - Strašnicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se kolem roku 1670 ve St.Rokytníku u Trutnova. V roce 1721 se objevil v Litomyšli jako pomocník Matyáše Brauna na sochařské výzdobě bývalého piaristického kostela. Z této výzdoby se však dochovala jen část, a to především Pacákovy sochy na průčelí chrámu. V Litomyšli se sochař usadil a pracoval ve městě i okolí až do roku 1738, kdy se přestěhoval do Moravské Třebové. Z nejstarších samostatných prací Pacáka je patrně socha Panny Marie v Žacléři, na které jsou patrné všechny známky jeho charakteristického slohu, tedy rozvolněná, jakoby namočená drapisérie, expresivnost pojetí i plnost sochařské modelace, které vychází ze sochařského braunovského iluzionizmu. Hlavní dílo ale patří Poličce. Tady vytvořil jedno z nejkrásnějších děl českého sochařského baroka, opět sochu Panny Marie.
Pacákův život vyhasl 11.8.1742 v Litomyšli.
Z díla: socha Panny Marie v Žacléři (1725), socha Panny Marie v Poličce (1727 - 1731), sochy sv. Jiří a Michala pro kašnu, socha sv. Jana Nepomuckého v Poličce (1727), Kalvárie na kopci u MOravské Třebové (1730), sousoší Panny Marie v Trnávce, Madona před farou v Křenově, alegorické postavy Víry a Naděje na bočním oltáři děkanského kostela v Moravské Třebové (rok nezjištěn)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 František Zákrejs se narodil v Poličce v Liboháji čp 142 /Lázně/ 7. května 1839. Jeho otec Ignác byl vynalézavým tkalcovským mistrem, matka Anežka, rozená Čermáková, byla výbornou hospodyní a obratnou obchodnicí. František, jako i jeho dva bratři, šel zásluhou matky na studia. Gymnázium absolvoval v Hradci Králové, práva v Praze. Za svého pobytu ve Vídni roku 1864 přišel nešťastnou náhodou o pravé oko. Od listopadu 1865 do srpna 1872 byl zaměstnán jako okresní tajemník v Poličce. V roce 1868 se oženil s Brigitou Klimšoovu, dcerou obratného klempíře Václava Klimeše a Marie, rozené Kašparidesové. Za svého poličského pobytu se velmi živě podílel na rušném kulturním životě, jehož páteří bylo ochotnické divadlo. Velmi často hrával s ostatními studenty (přála tomu zvláště jeho matka, a třebaže poměrně mlád, stal se díky své dramatické jiskře předním členem ochotnického družstva. Od prosince 1866 do, listopadu 1867 byl poprvé ředitelem družstva divadelních ochotníků, od 7. května do 7. října 1872 podruhé. V letech 1865 a 1866 byl zvolen režisérem. Delší čas byl revizorem účtů a jako ředitel družstva podle tehdejších zvyklostí vedl jeho pokladnu. Toto jeho poličské období je bezprostředně spjato nejen se vznikem divadelní hry Anežka, ale i rozvojem celé Zákrejsovy dramatické tvorby. Z jeho pera vyšlo mnoho divadelních her - jmenujme např. Národní hospodář, Naši vyhráli, Národovci. Kromě divadelní činnosti můžeme jeho iniciativní zásahy sledovat ve všech oborech tehdejšího veřejného života. Vzorně si vedl také jako tajemník okresního zastupitelstva, který uváděl v Poličce v život.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004



07. 08. 2005 Byl učitelem na venkovských i městských obecných a měšťanských školách, posléze jejich ředitelem.Byl nadaný, pracovitý, vynikal všestrannými znalostmi a měl malířské nadáni. Byl ilustrátor dětských pohádek. Od kolegů učitelů a umělců byl oslovován "mistře." Svůj pracovní elán a fortel dělil mezi školu a uměleckou tvorbu. Učitelství ho spojovalo láskou k dětem a vedlo k poznávání "dětského světa". Tato hřivna byla mu "mottem" k jeho umělecké činnosti - kreslil pro děti obrázky - zobrazoval ducha říkadel a říkanek, rozpočitadel a pohádek. Písmo a obrazy rámoval přírodními ornamenty - květinami, trávou, keři, stromy a ptáčky, to všechno dekoroval jásavými barvami v národních tóninách. Z hlediska uměleckého byl řazen do oboru knižní grafiky, kde stanul na stupni nejvyšším. Nic nekopírova1, měl vlastní stylistické předlohy a představy, nástrojem mu bylo pero a štětec. Byl malířem "dříčem," jeho ilustrační umění bylo na trvalém vzestupu. Dekoračně kresby usměrňoval k patrnému zjednodušování, posiloval figury a prohluboval myšlenkovou provázanost. Byl talentovaným a uznávaným umělcem, propagátorem české rázovitosti a vynikal znamenitými nápady. Byl "básníkem" pera a štětce, aranžérem Podoubraví. Namaloval první české leporelo domácích zvířat bez psaného textu, což byl pokrok ve výchově děti.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2005


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 3/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Skály a jeskyně pod Králickým Sněžníkem
Ve Vysokém Mýtě získali Sodomkův kabriolet Jawa Minor
Obchodní akademie Chrudim - Druhá nejstarší obchodní akademie u nás
Dva „chrudimští“ potomci Josefa Ressla




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v DVAKAČOVICÍCH.

CHRUDIMSKO: Renesnační čtyřkřídlý zámek v CHRASTI byl sídlem hradeckých biskupů.

ORLICKOÚSTECKO: Typické domky ve vesničce LANŠPERK nacházející se pod stejnojmenným hradem.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v ČESKÉ TŘEBOVÉ s kašnou a starou radnicí.

ORLICKOÚSTECKO: Náměstí v JABLONNÉM NAD ORLICÍ.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Sochy světců před kosetelem sv. Jiří v KUNČINĚ.

PARDUBICKO: Dřevěná zvonice nedaleko CHOLTICKÉHO zámku.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml