Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13


07. 08. 2005 Narodil se 28.6.1909 ve Výprachticích v okrese Ústí nad Orlicí. hudební nadání podědil po svém otci, který ho také vyučoval základům. POzději studoval na Východočeské hudební škole v Pardubicích, kde absolvoval hrz na housle u Stanislava Ondříčka v roce 1928. Zároveň navštěvoval gymnázium v České Třebové, kam se rodina přestěhovala v roce 1920. Koncertoval po východních Čechách za klavírního doprovodu svého otce, v roce 1929 nastoupil vojenskou službu v Josefově a o dva roky později byl jmenován kapelníkem na VOjenské hudební škole v Praze. Byl tehdy posluchačem mistrovské školy Jaroslava Kociana. Vystřídal kapelnictví v řadě plukovních hudeb, v roce 1950 se stal kapelníkem Ústřední hudby československé armády v Praze. V letech 1948 - 1951 vyučoval instrumentaci pro dechové nástroje na JAMU. Jako skladatel se uplatňoval především v malých formách. Je autorem řay pochodů, děl pro dechové orchestry, upravoval národní písně pro sóla, sbory i orchestry. Celkem napsal asi 150 skladeb. Činný byl i ve vydavatelské činnosti, početné jsou jeho instrumentace pro dechové orchestry. Byl také častým členem soutěžních komisí.
Zemřel 11.2.2000 po dlouhé nemoci, pohřeb se konal 12.2.2000 v Praze - Strašnicích.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se kolem roku 1670 ve St.Rokytníku u Trutnova. V roce 1721 se objevil v Litomyšli jako pomocník Matyáše Brauna na sochařské výzdobě bývalého piaristického kostela. Z této výzdoby se však dochovala jen část, a to především Pacákovy sochy na průčelí chrámu. V Litomyšli se sochař usadil a pracoval ve městě i okolí až do roku 1738, kdy se přestěhoval do Moravské Třebové. Z nejstarších samostatných prací Pacáka je patrně socha Panny Marie v Žacléři, na které jsou patrné všechny známky jeho charakteristického slohu, tedy rozvolněná, jakoby namočená drapisérie, expresivnost pojetí i plnost sochařské modelace, které vychází ze sochařského braunovského iluzionizmu. Hlavní dílo ale patří Poličce. Tady vytvořil jedno z nejkrásnějších děl českého sochařského baroka, opět sochu Panny Marie.
Pacákův život vyhasl 11.8.1742 v Litomyšli.
Z díla: socha Panny Marie v Žacléři (1725), socha Panny Marie v Poličce (1727 - 1731), sochy sv. Jiří a Michala pro kašnu, socha sv. Jana Nepomuckého v Poličce (1727), Kalvárie na kopci u MOravské Třebové (1730), sousoší Panny Marie v Trnávce, Madona před farou v Křenově, alegorické postavy Víry a Naděje na bočním oltáři děkanského kostela v Moravské Třebové (rok nezjištěn)
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 František Zákrejs se narodil v Poličce v Liboháji čp 142 /Lázně/ 7. května 1839. Jeho otec Ignác byl vynalézavým tkalcovským mistrem, matka Anežka, rozená Čermáková, byla výbornou hospodyní a obratnou obchodnicí. František, jako i jeho dva bratři, šel zásluhou matky na studia. Gymnázium absolvoval v Hradci Králové, práva v Praze. Za svého pobytu ve Vídni roku 1864 přišel nešťastnou náhodou o pravé oko. Od listopadu 1865 do srpna 1872 byl zaměstnán jako okresní tajemník v Poličce. V roce 1868 se oženil s Brigitou Klimšoovu, dcerou obratného klempíře Václava Klimeše a Marie, rozené Kašparidesové. Za svého poličského pobytu se velmi živě podílel na rušném kulturním životě, jehož páteří bylo ochotnické divadlo. Velmi často hrával s ostatními studenty (přála tomu zvláště jeho matka, a třebaže poměrně mlád, stal se díky své dramatické jiskře předním členem ochotnického družstva. Od prosince 1866 do, listopadu 1867 byl poprvé ředitelem družstva divadelních ochotníků, od 7. května do 7. října 1872 podruhé. V letech 1865 a 1866 byl zvolen režisérem. Delší čas byl revizorem účtů a jako ředitel družstva podle tehdejších zvyklostí vedl jeho pokladnu. Toto jeho poličské období je bezprostředně spjato nejen se vznikem divadelní hry Anežka, ale i rozvojem celé Zákrejsovy dramatické tvorby. Z jeho pera vyšlo mnoho divadelních her - jmenujme např. Národní hospodář, Naši vyhráli, Národovci. Kromě divadelní činnosti můžeme jeho iniciativní zásahy sledovat ve všech oborech tehdejšího veřejného života. Vzorně si vedl také jako tajemník okresního zastupitelstva, který uváděl v Poličce v život.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2004



07. 08. 2005 Byl učitelem na venkovských i městských obecných a měšťanských školách, posléze jejich ředitelem.Byl nadaný, pracovitý, vynikal všestrannými znalostmi a měl malířské nadáni. Byl ilustrátor dětských pohádek. Od kolegů učitelů a umělců byl oslovován "mistře." Svůj pracovní elán a fortel dělil mezi školu a uměleckou tvorbu. Učitelství ho spojovalo láskou k dětem a vedlo k poznávání "dětského světa". Tato hřivna byla mu "mottem" k jeho umělecké činnosti - kreslil pro děti obrázky - zobrazoval ducha říkadel a říkanek, rozpočitadel a pohádek. Písmo a obrazy rámoval přírodními ornamenty - květinami, trávou, keři, stromy a ptáčky, to všechno dekoroval jásavými barvami v národních tóninách. Z hlediska uměleckého byl řazen do oboru knižní grafiky, kde stanul na stupni nejvyšším. Nic nekopírova1, měl vlastní stylistické předlohy a představy, nástrojem mu bylo pero a štětec. Byl malířem "dříčem," jeho ilustrační umění bylo na trvalém vzestupu. Dekoračně kresby usměrňoval k patrnému zjednodušování, posiloval figury a prohluboval myšlenkovou provázanost. Byl talentovaným a uznávaným umělcem, propagátorem české rázovitosti a vynikal znamenitými nápady. Byl "básníkem" pera a štětce, aranžérem Podoubraví. Namaloval první české leporelo domácích zvířat bez psaného textu, což byl pokrok ve výchově děti.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2005


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 2/2017 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
110 let pardubického vodojemu
Pivnice a Střítežská rokle
Jak jsme hledali Vojmíra Vokolka
Květa Vokolková




Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Židovská synagoga v HEŘMANOVĚ M2STCI.

CHRUDIMSKO: Rane gotický kostel sv. Mikuláše v PROSEČI z konce 13. století.

ORLICKOÚSTECKO: Kostel sv. Vavřince ve VYSOKÉM MÝTĚ založený na skolnku 13. století.

Dřevěný podkarpatský kostelík v DOBŘÍKOVĚ.

ORLICKOÚSTECKO: kostel v obci PÍSEČNÁ.

SVITAVSKO: Vstupní brána MORAVSKOTŘEBOVSKÉHO zámku

SVITAVSKO: Zřícenina hradu SVOJANOV.

PARDUBICKO: Uličky Starého města v PARDUBICÍCH.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml