Sdružení přátel Pardubického kraje


Osobnosti kraje


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14


07. 08. 2006 Jednou z nejvýznamnějších osobností Svitav 20. století je Oskar Schindler. Oskar Schindler byl rozporu-plnou osobností. Ve Svitavách dostal přezdívku Schindler - gauner. Byl členem nacistické strany NSDAP a německé výzvědné služby Abwehru. Za špionážní činnost proti Československé republice byl ve svitav-ském hotelu Ungar (dnešní hotel Slavia) zatčen a v Brně odsouzen ke dvěma měsícům těžkého žaláře. Později mu byl trest amnestií zkrácen na polovinu. Po ukončení tříletého svitavského reálného gymnázia byl krátce zaměstnán v podniku svého otce, kdy byl obchodním zástupcem Moravské elektrotechnické akciové společnosti v Brně. Později vystřídal řadu zaměstnání, jeden čas prodával i losy. V průběhu let 1931 - 1938 byl údajně šestkrát soudně trestán , z toho pětkrát pokutou pro rvačky a jednou pro nebezpečné vyhrožování. V roce 1935 se stal členem Sudetoněmecké strany (SdP), pravděpodobně v roce 1938 začíná pracovat pro německou zpravodajskou službu, byl vypracován plán jeho zatčení pro špionážní činnost. Avšak vzhledem k mnichovským událostem v září 1938 již nebyl odsouzen.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006



07. 08. 2006 Narodil se 12. února 1826 ve Svitavách. V letech 1839 - 1844 studoval na piaristickém gymnáziu v Lito-myšli, poté krátce na filozofické fakultě v Brně a jako dvacetiletý přešel roku 1846 na studia filozofie do Vídně. Pro své politické názory musel po roce Vídeň opustit a v roce 1847 začal studovat práva na pražské univerzitě. Zde ho zastihly pražské bouře v revolučním roce 1848. Vstoupil do Akademické legie a účastnil se bojů na barikádách a po potlačení studentských nepokojů byl pro své styky s ruským revolucionářem M. A. Bakuninem pronásledován rakouskou policií. Po ročním pobytu v Němec-ku, kde se seznámil s pozdějším hudebním skladatelem a dirigentem Richardem Wagnerem (1813 - 1883) a kde se také účastnil mnoha pouličních bojů a demonstrací, se v roce 1850 rozhodl emigrovat do USA.
Po příjezdu do New Yorku zpočátku velmi těžce pracoval jako dělník, pilně však studoval jazyk a postupně se stal sazečem, redaktorem a hlavním asistentem a poté ředitelem redakce vydavatelství německých novin "New Yor-ker Staatszeitung". V roce 1859 se oženil s ovdovělou majitelkou novin Annou Uhlovou a stal se jejich spolumajitelem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006



27. 07. 2006 První světová válka "dopřála" vojákům pardubického regionu poznat notný kus Evropy a Asie. Většinu z nich v rámci rakousko - uherské armády čekaly boje na italské, srbské, rumunské či ruské frontě a nevyhnuly se jim ani následné přesuny mezi těmito jednotlivými bojišti i v rámci nich.
Zejména a právě u legionářů si uvědomíme také možnou pestrost válečného života a hříček osudů. Z regulérních vojáků pravidelné rakousko - uherské armády se stali váleční zajatci, v některých případech označení za dezertéry. Část z nich se následně proměnila v příslušníky armád bývalého protivníka, později ve vojáky ještě nee-xistujícího státu. Z jednoho pohledu hrdinové a bojovníci za svobodu, z druhého pak obvinění dle paragrafů vojen-ského trestního zákona.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2006



20. 01. 2006 Sergej Trailin patřil do poměrně početné skupiny vysoce vzdělaných technických pracovníků, ruských emigrantů, působících ve 20. a 30.letech minulého století v chrudimské Wiesnerově strojírně. Někteří z těchto Rusů v Chrudimi natrvalo zakotvili a prožili zde v podstatě větší část svého života. Sergej Trailin naopak byl z těch, kteří tu působili pouze několik let. Jeho životní osudy se dále odvíjely v jiných místech Čech, Moravy i Slovenska, ale vzhledem k tomu, že se stal špičkovým odborníkem, konstruktérem a posléze i vysokoškolským pedagogem v oboru jeřábů a zdvihacích zařízení, je určitě třeba připomenout jeho osobnost i v našich regionálních souvislostech. Zároveň by pak tato stať měla být připomínkou čtyřicátého výročí úmrtí Doc. Ing. S. Trailina.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



20. 01. 2006 H. Šmahelová se narodila v rodině s bohatou mlynářskou tradicí (otec mlynář pocházel ze starobylého mlynářského rodu z Možděnic u Hlinska, matka pracovala jako švadlena). Bratranec A. Hackenschmied (*1907) byl význačný filmový dokumentarista žijící v USA, přijal po válce jméno Hammid. Po krátkém pobytu v Řestokách odešla s rodiči na Moravu a nakonec na Slovensko do Bratislavy. Zde Šmahelová ukončila pátou třídu obecné školy a stala se studentkou reálky. Studium však přerušila, neboť se vrátila za těžce nemocnou matkou, která umírala na tuberkulózu plic, do Ledče nad Sázavou, kde nebyla střední škola. Po smrti obou rodičů v roce 1928 odešla k babičce do Chrudimi a v Jaroměři se vyučila knihkupecké profesi. V roce 1931 nastoupila v Chrudimi úřednické místo v okresní nemocenské pojišťovně. V tomto období sehrálo pro ni významnou roli seznámení a později důvěrné přátelství s Bohumilem Markalousem, tehdy již renomovaným spisovatelem píšícím pod pseudonymem J. JOHN.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2005



21. 11. 2005 Dvě třetiny svého živou prožil v Třemošnici. Vyučil se soustružníkem v Adamově, vystudoval Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Bmě a stal se technikem. Nebyl to snílek, nýbrž úderník, který na svět přivádí vlastní československou želemiční brzdu DAKO. Umožnily mu to jeho pracovitost, teoretické znalosti a praktické zkušenosti. Věděl vždy, co chtěl a tím jeho rozhodování šlo vždy správným směrem. Uměl prodat dobře, co udělal, byl neústupný, osobitý, přičemž jeho vystupování bylo ale korektní. Byl střední postavy a jeho vzrůst mu dovoloval řešit úkoly "z nadhledu". Byl uzavřené povahy, ačkoliv vedl rozsáhlý kolektiv technických i dělnických pracovníků. Byl věcný a všechno chtěl poznat "až do morku kosti". Cenil si znalostí a schopností druhých. Nesnášel povrchnost a kritizoval nic neříkající skutečnost. Narodil se 8. dubna 1920 v Kotvrdovicích, okres Blansko. Do Třemošnice přišel ve stáří 29 let jako skoro již uzrálý technik v roce 1949. Jeho pracovním programem byly pneumatické železniční brzdy, nastartované v závodě Škoda - Adamov.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2005



20. 10. 2005 Byl to pracovitý a energický člověk. Byl ctižádostivý, ale jednal, jako by o nic nestál. Celý život pracoval v jednom oboru -lití kovů pod tlakem, prošel řadou funkcí od zámečníka až po národního správce = závodního ředitele. Byl nesmírně technicky nadaný, řešení ze sebe sypal jako obilí z pytle. Překvapoval vícevariantním řešením úkolů, takže se mohlo vybírat. Kromě bystré nápaditosti ihned vytvářel organizační řetězce pro realizaci. K fiskálním nedostatkům se nehlásil, protože on nic neřešil. Ve všem musel vítězit, i když také prohrával. Nenáviděl zákulisní jednání, občas je ale sám prováděl. Taktiky totalitních režimů, která mrzačily člověka a jeho charakter, nenáviděl. Miloval pohyb a rychlost. Zajímal ho motocyklový a automobilní sport, sám střídal řadu motocyklů a aut. Jeho školní vzdělání nebylo vysoké, ale stačilo na to, aby vítězil nad inženýry - to byl pan Valecký.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



22. 08. 2005 Josef Ressel se narodil 29. 6. 1793 v Chrudimi. Jeho otec byl sice německé národnosti, ale matka byla Češka a protože německy moc neuměla, mluvilo se v Resslově rodině česky. Malý Josef chodil v Chrudimi i do české školy - trojtřídky. Protože byl nadaný a dobře se učil, poslali ho rodiče k příbuzným do rakouského Lince, kde navštěvoval gymnázium. Roku 1809 byl přijat na dělostřeleckou školu v Českých Budějovicích a měl se stát důstojníkem. Byl však tělesně slabý, do vojenské školy ho nepřijali a proto roku 1812 odešel do Vídně, kde měl studovat medicínu. V roce 1814 v době napoleonských válek byl rodiči, kteří přišli o všechny peníze, povolán zpět domů. Ze vzteku tehdy nakreslil miniaturní obrázek bitvy u Lipska. Ten se dostal až k císaři Františku I. Obrázek se mu natolik zalíbil, že udělil Resslovi stipendium 400 zlatých ročně na lesnické akademii. Ressel studoval na lesnické akademii v rakouském Mariabrunnu, kde dokázal ve zkráceném termínu školu i úspěšně absolvovat. Zprvu působil v Kraňsku jako lesník a roku 1821 se stal lesmistrem v přímořském městě Terstu, kde si ověřoval své experimenty s lodním šroubem.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 2/2005



07. 08. 2005 Narodil se 1.12.1847 v Ronově nad Doubravou. Studoval na pražské Akademii, později v Mnichově a Vídni, na pražskou Akademii se vrátil v roce 1874, ze které byla ale po dvou letech vyloučen. Debutoval roku 1876 a 1877 v Praze na výstavách Krasoumné jednoty, Umělecké besedy a v salónu Lehmannově. Roku 1878 narukoval jako vojín do Bosny. O rok později odjel na studijní pobyt do Paříže, kde také vystavoval. První souborná výstava však přišla až v roce 1885 v Praze. Chittussi dlouho nemohl nalézt svou uměleckou cestu. Ve figurální kompozici a žánru, ke kterému ho vedlo školení na Akademii, svůj talent neuplatnil. Po nuceném odchodu z Akademie se začal zajímat o krajinomalbu, ale první opravdu zdařilé dílo vzniklo až roku 1878 - jde o obraz Z Trojského ostrova. Postupně se stával mistrem plenérové krajiny a citlivým malířem přírodní nálady. Do mladé (Slavíčkovy) generace se zapsal svým pojetím prostých motivů a citem pro výraz české krajiny. Chitussiho dílo se ale známým stalo až po jeho smrti. Ta malíře zastihla 1.5.1891 v Praze.
Z díla: Z uherské pusty (1873), Z Trojského ostrova (1878), Z Barbizonského lesa (1879), Údolí Doubravky (1882), Z Českomoravské vysočiny (1882), Seina u Suresnes (1883), Kapří rybník u Třeboně, Rybník ze Železných hor (po roce 1883).
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:



07. 08. 2005 Narodil se snad 25.3.1297 v rodině Arnošta z Hostýně (Hostinné u Úval) a ze Staré (dnes Staré Hrady u Libáně na Jičínsku). Otec byl královským purkrabím v Kladsku. Arnošt byl kladským prostředím ovlivněn, později studoval v Itálii práva a teologii na proslulých vysokých učeních v Padově a Boloni. V roce 1338 se vrátil do Čech a o rok později se stal kapitulním děkanem chrámu u sv. Víta v Praze. Roku 1344 byl jmenován pražským arcibiskupem. V den převzetí svého pallia 1.11.1344 položil základní kámen ke katedrále sv. Víta a o tři roky později provedl obřad korunovace Karla IV. a stal se jeho rádcem. Stál také u zrodu prvního vysokého učení v Praze - Univerzity Karlovy, působil jako její první kancléř. V roce 1362 po smrti papeže Inocence VI. byl dokonce kandidátem na papežský stolec. Arnošt z Pardubic je považován za patrona města Pardubice. Začal zde budovat hrad a před rokem 1359 dal vystavět chrám Zvěstování Panny Marie, jejímž byl velkým ctitelem. Není náhodou, že první akademický spolek pardubických studentů si roku 1883 vybral jméno Arnošt, které nesl i jeden z pardubických zvonů. Arnošta připomíná i mramorový reliéf Františka Zuzky z roku 1940 umístěný v presbytáři chrámu sv. Bartoloměje.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo:


Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14





Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje.
Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 100 Kč.
Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.


V čísle 1/2019 Vlastivědných listů Pardubického kraje si mimo jiné přečtete:
Podorlické Modlivé doly
Trstenická stezka
Pardubičtí hlásní a ponocní
Očistcová kaple v Litomyšli







Pardubický kraj
CHRUDIMSKO: Starobylý hřebčín v HEŘMANOVĚ MĚSTCI.

CHRUDIMSKO: Evangelický kostel v obci KROUNA od architekta Fr. Schmoranze.

ORLICKOÚSTECKO: Kostelík v DLOUHÉ TŘEBOVÉ.

ORLICKOÚSTECKO: Socha slona je symbolem KRÁLICKÉHO SNĚŽNÍKU, který je nejvýše položeným místem Pardubického kraje (1423 m.)

ORLICKOÚSTECKO: Budova Muzea řemesel v LETOHRADĚ.

SVITAVSKO: Kostel Povýšení sv. Kříže na KŘÍŽOVÉM VRCHU u MORAVSKÉ TŘEBOVÉ.

SVITAVSKO: Barokní radnice uprostřed náměsdtí v POLIČCE.

PARDUBICKO: Kostel sv. Jakuba v PŘELOUČI.




Hledat na webu:     


- Klub přátel Pardubicka
- Parpedie
- Pardubický Slavín



Created by pratele.pa.kraje@seznam.cz
sitemap.xml