|
| |
|
Osobnosti kraje Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17  14. 04. 2008 Kdo byl Jindřich Prucha (1886 - 1914), v regionu "Železné hory" nemusí nikdo vysvětlovat, neboť velikost tohoto umělce je známa celosvětově jako malíř "Předjaří a Jara na Železných horách".
Je nutno ale dodat, že tomu tak nemuselo být, pokud by nebylo jeho sestry Vojslavy (1877 - 1973). Ta jeho dílo zachránila a předala národu, neboť věděla, proč to dělá. Velela tomu sourozenecká láska, ale i křesťanská výchova v rodině, která i "hory přenáší". Prvním jejím činem bylo shromáždění a uskladnění všech obrazů ve vile "Županda", která se nachází nad obcí Běstvina, přičemž patří do osady Kubíkovy Duby.
Prostornou vilu zakoupil otec umělce Josef Prucha v roce 1909. Zde rodina žila. Vojslava se po celý svůj dlouhý život starala o údržbu vily a náhodnému návštěvníkovi umožnila se pokochat krásou bratrova umění. Všechny stěny byly pokryty jeho obrazy. Tím vlastně vznikla jeho první galerie.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008  14. 04. 2008 Slavíček je vrcholným představitelem českého umění kolem roku 1900. Vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začíná tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. V pozdějších letech se setkává s francouzským impresionismem, ten jej však neovlivnil. V pozdějších pracích je patrné uvolňování stylu. Slavíček často pobýval v Kameničkách na Vysočině. Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka (1832-1899). Již tehdy byl pokládán za jednu z největších nadějí školy. Studium několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008  14. 04. 2008 V letošním roce uplyne sto padesát let od narození Jana Selichara, který bezesporu patří k osobnostem podílejícím se na utváření novodobých kulturních dějin našeho regionu.Řadí se tak k množství obětavých lidí - dnes už často zapomenutých - kteří svou usilovnou každodenní prací se zasloužili o kulturní rozvoj svého kraje. Význam tohoto skromného, ale současně neobyčejně moudrého a vzdělaného kněze s širokým okruhem zájmů a rozhledem, nezištně pomáhajícího zejména mnohým umělcům, kteří za ním přicházeli, nenalezl u nás dosud patřičného ocenění.
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 1/2008  14. 02. 2008 Bohuslav Martinů se narodil 8. prosince 1890 v Poličce v rodině poličského obuvníka a pověžného. Není také bez zajímavosti, že se narodil ve věžní místnosti zdejšího chrámu svatého Jakuba. Zde prožil prvních dvanáct let svého života. Na housle se učil hrát již v sedmi letech u místního krejčího, pana Josefa Černovského. V desíti letech již začal komponovat svou první skladbu, smyčcový kvartet Tři jezdci. V roce 1906 začal studovat na pražské konzervatoři s nadějí, že se z něj stane houslový virtuos, druhý Jan Kubelík. Na konzervatoři prošel několika odděleními - studoval hru na housle, klavír a varhany. V roce 1910 však byl z konzervatoře vyloučen pro "nenapravitelnou nedbalost". Přesto o dva roky později složil na konzervatoři závěrečnou zkoušku. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007  30. 01. 2008 Otakar Sedloň se narodil 30. srpna 1885 v Trpíně, vesničce mezi Poličkou a Kunštátem, v rodině řídícího učitele Tomáše Sedloně a Josefy Sedloňové, rozené Čápkové. Trpín byl tehdy stejně jako dnes v Pardubickém kraji. V Trpíně byl jeho otec učitelem v místní škole, odkud byl přeložen do Merklovic u Vamberka a později do Doudleb nad Orlicí, kde byl ředitelem školy. Ze 13 dětí se dožilo dospělého věku 7 sourozenců. Rodiče poskytli třem dětem vzdělání na učitelském ústavu, dvěma obchodní, jednomu zahradnické a Otakarovi vzdělání umělecké. Otakar chodil nejdříve do měšťanské školy ve Vamberku a pokračoval na nově otevřené reálce v Kostelci nad Orlicí, kde maturoval v roce 1904. Na doporučení profesora Kostohryze studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze. Tam studoval dva roky (1904-6) u prof. Em. Dítěte, pak jeden rok (1906-7) na ornamentální škole prof. Maška a nakonec nastoupil do speciální školy prof. Schikanedra (1907-8), který na mladého Otu zapůsobil nejhlouběji. Kromě řádného studia navštěvoval ještě večerní školu prof. Preislera. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007  30. 01. 2008 Donato Felice D'Allio, jeden z nejvýznamnějších rakouských barokních architektů, projektant, technik a stavitel, podle jehož plánů byl stavěn mj. zámek v Mostku u Chocně a kostel Zvěstování Panny Marie v Janovičkách u Luže, se narodil 24. 10. 1677 v lombardské Scarii poblíž Milána. Jeho jméno bývá také někdy uváděno v podobách: Danat Felix, Donatus Felix, Donato Felice Aglio či Donato Felice Allios. Otec Giuseppe Gabriele byl štábním důstojníkem, ve Vídni vlastnil řadu realit. Donato Felice byl dvakrát ženatý. Jeho první manželka Barbara Carlone di Sebastiano zemřela před rokem 1700, manželství zůstalo bezdětné. S druhou manželkou Annou Marií von Beroldingen měl tři syny. Francesco Andrea Sebastiano (1701 až 1736) byl nejdříve učněm u svého otce, později pracoval u vídeňského vojenského stavebního úřadu a jako stavitel při budování různých opevnění. Claudio (nar. asi r. 1715, malíř) a Giuseppe Gabriele byli výtvarně a stavebně činní při velkolepé přestavbě klášterního komplexu v zámeckou císařskou rezidenci v Klosterneuburgu. Anna Marie von Beroldingen zemřela v roce 1744. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 5/2007  22. 12. 2007 7. října tomu je právě 160 let, co se v rodině lékaře Františka Holuba v Holicích narodil cestovatel a dobrodruh Emil Holub. Ten podporován otcem intenzivně již od dětských let poznával přírodu. Již od gymna-ziálních studií v Žatci se věnoval přípravě na dráhu cestovatele. Roku 1866 zahájil vysokoškolské studium na pražské lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Afrika se stala magnetem pro mnohé cestovatele od 19. století. O cestách do Afriky snil také Holub a díky mecenáši Vojtovi Náprstkovi se Holub v květnu roku 1872 vydává s vypůjčenými penězi poprvé do Afriky. 18. května 1872 opouští Prahu a 26. května vyjela z anglického přístavu Southampton loď směrem do Kapského Města v jižní Africe. Plavba trvala 36 dní. Jeho první pobyt v Africe trval přes sedm let. Holub však nemohl začít hned cestovat, nejprve si na cesty vydělával lékařskou praxí. Během této doby uskutečnil tři průzkumné výpravy na území Transvaalu a Kapska, poznal a zdokumentoval tok řeky Zambezi, prozkoumal Viktoriiny vodopády. Holub pečlivě zaznamenával vše do deníku, kreslil mapy, pozoroval domorodé obyvatelstvo. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007  Vynikající dabér a herec František Filipovský se narodil 23. září 1907 v Přelouči do rodiny flétnisty orchestru Prozatímního divadla, skladatele a kapelníka Františka Filipovského st. Po otci zdědil umělecké nadání, už od dětství hrál na různé hudební nástroje a v kostele zpíval na kůru. V Chrudimi vystudoval kurz při obchodní akademii. K divadlu se dostal náhodou jako student, když u Kleinovy kočovné společnosti zaskočil v roli Robota Prima z Čapkova R.U.R. Odešel do Prahy na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval dějiny umění a estetiku (1929 - 1933). Současně vystupoval a režíroval na různých pražských scénách (v letech 1929 - 1930 to byla Velká opereta, Voice - band E. F. Buriana a Moderní studio J. Frejky a v letech 1930 - 1931 v Intimním divadle a ve smíchovské Aréně). Studia na UK nakonec nedokončil. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007  05. 12. 2007 Narodil se 3. června 1801 v Osicích u Pardubic v učitelské muzikantské rodině jako páté dítě. V české hudbě je nejvýraznějším představitelem doby předsmetanovské. První seznámení s hudbou dostal u svého otce a od svých 8 let již veřejně vystupoval hrou na flétnu. Po absolvování hradeckého gymnázia odešel do Prahy na práva, ale studia nedokončil. Ihned se zapojil do pražského hudebního života a rychle získal významné postavení. Ve svých dvaceti šesti letech se stal druhým dirigentem Stavovského divadla a o deset let později povýšil na kapelníka prvního. Po dvacet let byl prvním kapelníkem velké pražské opery (1837 - 1857). Brzy se do popředí jeho zájmu dostalo ochotnické divadlo a spolu s jinými vlastenci založil v roce 1823 první českou operní družinu, která si vzala za úkol provozovat v Praze představení českých oper. Spolu s přáteli uváděl na scénu díla v českém jazyce. Pilně komponoval, složil mj. tři české a sedm německých oper. Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 4/2007  08. 10. 2007 Hudební dílo Františka Antonína Mensiho, nedávno znovu objevené, se postupně dostává veřejnosti. Kva-litou a uměleckou úrovní se právem řadí do pokladnice české kultury. Následujícím článkem objasňujeme bysterským občanům skladatelův původ, rodinu a dobu, kdy otec Petrus Alexi pracoval ve službě generála Františka Rudolfa hraběte z Hohenemsu (1686-1756), držitele panství (fideikomisu) Bystré a lenního hrabství Ems ve Vorarlbersku. Napravujeme tím i nepřesnosti vyplývající z nedostatku historických materiálů.
Kdy a kde vstoupil Petrus Alexi Mensi do služeb Františka Rudolfa, není známo, ale vzhledem k tomu, že generál pobýval dlouhou dobu v severní Itálii, posádkou v městě Pavia u Milána, lze se domnívat, že Petrus Alexi byl původem Ital. Strahovský bibliotekář Bohuslav Dlabač, jehož jedinečné dílo Allgemeines historisches Künstler - Lexikon z roku 1815 (nové vydání New York 1973) je dosud jediným zdrojem informaci, uvádí, že byl "původem Benátčan".
Vyšlo ve Vlastivědných listech Pardubického kraje číslo: 3/2007 Strana: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 |
Vlastivědný časopis o zajímavostech, památkách, historii a osobnostech Pardubického kraje. Pokud máte zájem pravidelně dostávat časopis Vlastivědné listy Pardubického kraje, kontaktujte nás. Roční předpatné činí 200 Kč. Stáhněte si PŘIHLÁŠKU a odešlete na adresu Sdružení přátel Pardubického kraje, Klášterní 54, Pardubice 530 02.
|
